Ahoj mé jméno je Aneta a je mi 10 let. Pocházím z Rumunska ale rodiče se přestěhovali do Anglie. Někteří si myslí, že jsem normální 10 letá dívenka, která si ráda hraje s ostatními venku. Ale tohle není pravda. Moje realita spočívá v malbě. Už od mala se zabývám kreslením. Bylo mnoho spekulací proč a jak. Ale je to jednoduché. Prostě mě to baví.

Dnes je den D musím nakreslit na plátno portrét mojí maminky. Na živý portrét si troufám teprve podruhé a ten první dopadl výborně takže nemám obavy, že bych ho zkazila.
Na stoján si nachystám velké plátno. Trochu ho potřu vodou. Lépe se na něj pak kreslí. Maminka mi už sedí v křesle přece mnou. Když si nachystám i barvy a štětce. Začnu. Zatím si žlutou barvou udělám obrys a silné rysy, které vidím ihned. Namáčím štětec do hnědé a pouštím se do vlasů. Zatím mi to jde dobře. Už mám skoro celé vlasy hotové. Jen tak si črtám obličej béžovou barvou. Maminčiny křivky jsou někdy normální jindy složité a nebo se lehko přehlédnou. Prohlédnu si její oblečení. Já vcelku normální tričko křiklavě fialové barvy a modré džíny. To není nic složitého. Boty. Hmmmm nejdou vidět moc.
Jinak maminka sedí na červeném čalouněném křesle. Ještě mi to trvá nějakou tu hodinu nebo dvě.

Hotovo. Předávám obraz mamince.

Stojím před ateliérem s mým jménem. Jen to můj ateliér a mám zde všechny výtvory jak plátna rozmalovaná tak dokončené obrazy. Miluju ten pohled na všechny ty obrazy. Je to nádhera.