„Co to mělo znamenat?" vypálil Tony okamžitě na agentku, když se vrátil do obýváku.

Nevinně se usmála. „Co myslíš?"

„Ty víš velmi dobře, co myslím," odsekl a nalil si pití. „Proč ji do toho taháš?"

Pepper Tonyho opustila jen před pár dny, když nedokázala ustát jeho noční můry a narůstající množství obleků, které vytvářel. Snášel to těžce, byla mu oporou dlouhá léta ve firmě a později i v osobním životě. Miloval ji, nebo si to alespoň myslel. Agentka ťala do živého, nebyl na to připravený a žaludek se mu proti jeho vůli stáhl nečekanou úzkostí.

Natasha pokročila rameny. „Začínal jsi být až moc osobní."

„Víš dobře, že jsem to nemyslel vážně."

„U tebe člověk nikdy neví nic jistě, tak jsem chtěla hned na začátku nastavit hranice."

Tony zavrtěl hlavou. „Víš co, ty jsi špičková agentka. Se svým výcvikem dokážeš to, na co by jiní ani nedokázali pomyslet. Ale jak se jedná o mezilidské vztahy, jsi úplně mimo. Nemáš absolutně páru, co znamená někoho mít rád a o někoho přijít. Zamysli se nad tím, než příště zase něco plácneš."

„Co je to s tebou, Starku? Jsi přecitlivělý. Normálně by tě to takhle nerozhodilo."

„Možná jsem. Ale i kdyby ne. Zkrátka by ses měla občas naučit držet hubu."

Natasha se akorát chytala něco peprného odpovědět, když se ozval Jarvis: „Nerad ruším, ale právě dorazil Thor."

Ještě ani nedozněla ozvěna jeho slov a do obýváku vtrhl Thor jako meluzína. „Kde je?" zařval mocným hlasem, ve kterém se mísil vztek a strach.

„Taky tě rádi vidíme, Thore," utrousil Tony.

Zoufale na něj napřáhl Mjölnir. „Na to nemám čas. Kde je? Co se mu stalo? Odpověz!"

„Thore, měl bys něco vědět, než za ním vtrhneš -"

„Co jako? Anthony, přestaň mě zdržovat, jinak za sebe neručím." Bůh hromu mocně oddechoval a těkal očima po místnosti, jako by čekal, že se jeho mladší bratr někde zhmotní a se svým pokřiveným úsměvem mu řekne, že se chová jako pako.

„On přišel o..." Nestihl doříct větu, když se všechno semlelo příliš rychle. Bruce vyšel z pokoje. Všiml si ho Thor, okamžitě vletěl za Lokim dovnitř a všichni se zarazili, když uslyšeli zděšený řev.

Tony byl ve vteřině v místnosti. Když viděl bizarnost té situace, musel vynaložit veškeré sebeovládání, aby se nerozesmál. Loki byl stržen záplavou svalů do Thorovy náruče, snažil se osvobodit a vůbec mu to nešlo, tak jen neškodně plácal bratra do hrudníku a v hrůze prosil, aby ho pustil.

„Loki, co je to s tebou? To jsem já Thor, tvůj bratr," koktal zmateně, ale svého mladšího bratra nepouštěl. Drtil ho ve svém objetí, až bylo s podivem, že druhý muž zvládal dýchat.

„Thore, pusť ho," řekl Tony hlasitě, aby ho slyšel i přes Lokiho protesty. „Vysvětlím ti to. Ale teď ho pusť a nech ho se uklidnit."

„Já tomu nerozumím." Podíval se zmateně na fňukajícího bratra a opatrně ho pustil. Ten začal couvat od něj pryč, až málem přepadl z postele. Opatrně se z ní sesunul a docouval až ke zdi.

„Počkej na mě v obýváku, prosím. Hned přijdeme."

Thor ještě naposledy na Lokiho pohlédl očima plnýma smutku a pak poslechl a odešel ven. Nezvykle tiše za sebou přivřel dveře.

Tony přistoupil k roztřesenému Lokimu, dal mu ruku na rameno a zeptal se: „V pořádku? Tvůj bratr občas rychleji jedná, než přemýšlí. Někdy to není na škodu, ale občas je s tím svým kladívkem jak slon v porcelánu."

„Ne," popravdě odpověděl, „ale přejde to. Já...strašně jsem se lekl. Omlouvám se. Mohl bych, prosím, odejít?" Podíval se na Tonyho tak, že pocítil nutkání ho obejmout a utěšovat.

„To nejde. Je mi líto, ale skutečně tu musíš zůstat." Pokrčil rameny. „Půjdeš se mnou vedle nebo chceš zůstat tady?"

„Po - pokud to nevadí, půjdu s vámi," zakoktal po chvilce váhání. V ruce žmoulal cíp trička. „Opravdu je to můj bratr?"

„Ano, opravdu je to tvůj bratr. Tak pojďme." Sundal ruku z jeho ramene a povzbudivě se na něj usmál. Loki se zhluboka nadechl, uhladil si vlasy a se srdcem v krku vyrazil za ním.

Thor vyskočil ze židle hned, jak Tony s Lokim přišli.

„Vikingu, sedni si, prosím," unaveně Tony požádal boha a složil se do sedačky. Pokynul ostatním, aby si sedli také. Loki se uvelebil vedle Tonyho, cítil se s ním bezpečněji než s ostatními.

„Můžete mi někdo konečně vysvětlit, co jste udělali mému bratrovi?" dožadoval se Thor. Seděl jako hromádka neštěstí na křesle a klouby prstů, svírajících svou zbraň, měl úplně bílé.

„My jsme mu nic neudělali," ujal se slova Banner. „To bys nám snad měl říct ty, co se s ním stalo, ne? Tys ho vedl domů."

„To ano. Jenže tam s ním pak mluvil otec a poté Loki bezestopy zmizel. Ani matka nevěděla, kde je, a Heimdall mlčí jako hrob. Hledám ho už dva týdny. Co dělá zde? A proč mě nepoznává?" Thor rozčileně gestikuloval a neustále poposedával na krajíčku židle.

„Natasha ho dnes ráno náhodou potkala na ulici a přivedla ho do Stark Toweru. Nebyla úplně něžná," připustil Bruce, „ale nikdo mu neublížil. Nemá jediný škrábanec. Ale přesto není v pořádku." Stočil pohled z jednoho boha na druhého. Loki se zachvěl a snažil se splynout se sedačkou. „Nic si nepamatuje. Ztratil paměť. Poslední vzpomínky má z dnešního dne, kdy ho našla Natasaha."

Thor se zamračil „Jak...?"

„Nevím, co se mu stalo. Budu ho muset vzít s sebou do laborky a udělat pár testů," osvětlil doktor.

„Testů? Jakých testů?" zeptal se s obavou Loki a přikrčil se, protože očekával úder od agentky, která seděla vedle něj.

Obrátila oči v sloup. „Přestaň už. Nic ti neudělám. Nikdo tě momentálně nechce zabít, tak se uvolni."

„Promiňte," zamumlal a sklopil oči do klína. Už byl z toho neustálého napětí tak zdeptaný, že nevěděl, čím se jim může znelíbit tak, aby mu chtěli ublížit. Měl obavu, že cokoliv udělá, někoho tím naštve. Ačkoliv mu nikdo fyzicky neublížil, měl ze strachu stažený žaludek.

„Taky mě zajímá, o co jde," ozval se Tony zaujatým hlasem a předklonil se, aby doktora lépe slyšel.

„Nic složitého, klasické testy krve, sken celého těla, EEG, MRI a podobně." Usmál se. „Nic bolestivého, možná jen trochu nepohodlného."

„Kde to chceš provést? Chceš ho vzít do nemocnice?" tázal se Tony dál

„Myslel jsem spíš na S.H.I.E.L.D." Zamyšleně se na boha podíval. „Tam mají potřebné vybavení."

„Dokážeš si představit, co s ním udělají na základně, pokud ho tam přivedeš?" Tony povytáhl obočí. „Už ho nikdy nepustí ven a rozcupují ho na kousky."

„Nemyslím si, že by měl běhat venku," odpověděl Bruce suše.

„Myslím, že má jedinečnou příležitost začít znovu. Dostat další šanci. Může být užitečný," zastával se boha miliardář.

„Uvědomujete si, o kom tady mluvíte?" zahřímal Thor.

„Jistě," odvětil Tony a varovně zavrtěl hlavou. „Mluvíme tady o muži, který se nechoval dobře, ale teď má možnost splatit dluh společnosti tím, že se bude chovat slušně a naučí se být užitečný." Obrátil se na Bruce a Natashu. „Nemůžeme ho přece zavřít do vězení a chtít ho potrestat, když sám neví, za co to je, protože si to nepamatuje."

„Můžeme mu to ukázat," namítla Natasha. „Záznamů máme víc než dost."

„A co z toho? Taky jsme mu řekli, že se jmenuje Loki a Thor je jeho bratr a má to snad nějaký hlubší smysl? Asi mu nezbývá, než nám věřit, ale nepamatuje si to. Když mu přehraju záznam, bude sám ze sebe znechucený, ale protože si na to nebude pamatovat, tak nebude moct cítit opravdovou vinu." Tony si ani neuvědomil, kdy vstal, ale když zjistil, že stojí, došel si k baru pro láhev a doplnil si sklenici. Začínala se mu trochu motat hlava, dnes už vypil dost, ale ještě zdaleka neměl zamlženou mysl.

„Asi chápu, co tím sleduješ," pomalu řekl Bruce, s očima pevně zabodnutými do Lokiho. Ten stále hleděl do klína a litoval, že nezůstal v tom pokoji. Bál se, jaký vynesou rozsudek. Sem tam se odvážil rychle zvednout zrak a podíval se na Tonyho, k němuž, kdovíproč, cítil důvěru. Nebyl si jistý důvodem, ale cítil se lépe, když se ho tak chytrý muž jako Tony Stark zastával. „Ale ta vyšetření bych rád provedl. Dokáže nám to říct, jak moc je to trvalé."

„Nějaké mašiny mám dole. Zbytek by sis mohl přinést. Můžeš testovat tady. Máš k dispozici celá dvě patra všelijakých přístrojů," velkoryse nabídl Tony.

„Mám to chápat tak, že nechcete, aby to věděl S.H.I.E.L.D.?" Natasha ohromeně vstala z gauče a zadívala se z okna.

„Prozatím by to tak bylo lepší, Natasho," řekl Tony. „Až Bruce zjistí, co mu je, řekneme to Furymu. Myslím, že jeden nebo dva dny už nehrají roli."

„A co Rogers a Barton?" Agentka nebyla nadšená, že by měli mít před svým šéfem takové tajemství. Nakrčila obočí „Moc se mi to nelíbí."

„Pokud to Furymu řekneme teď, tak Bruce ani Loki nikdy nedostanou šanci zjistit, co se mu stalo a jak moc je to vážné." Tony zamyšleně kroužil zbytkem zlaté tekutiny ve sklenici. Podíval se jí zpříma do očí. „Vezmou ho, zavřou někam, odkud se nikdy nedostane a nebude vědět ani za co tam umírá zaživa." Dopil a postavil sklenici na pult. Zadíval se jakoby skrze černovlasého boha a pokračoval opřený o bar. „Ne, že by mi na něm záleželo, ale teď je sám, není nebezpečný a může se hodit. Nemyslím si, že by se v tomhle stavu měl někam zavřít. Pokud to chceš říct kapitánovi a Legolasovi, tak to nechám na tvém uvážení. Čím méně lidí o tom ví, tím menší šance na vyzrazení."

Agentka chvíli tiše přemýšlela a úkosem pozorovala Lokiho profil. Ten se neodvažoval téměř dýchat. Pak pomalu přikývla. Více než Lokimu se ulevilo jeho bratrovi. Thor vypadal, že ji jako poděkování políbí, ale nehnul se z místa. Pouze odložil kladivo na zem.

„Takže domluveno? Přijdu zítra a přinesu, co budu potřebovat. Přes den se ještě domluvím s Jarvisem, abych věděl, co tu máš a nemáš." Banner kývl na Tonyho a začal vstávat. „Myslím, že už půjdu."

„Jarvis je ti k dispozici."

„No počkat – a co já?" ozval se Thor, který trochu nechápavě pozoroval ostatní.

„Můžeš jet k Jane, nebo na základnu, nebo k sobě domů. Jdi se klidně opít. Hlavně nikomu nic neříkej," odpověděl Tony.

Ukázal na něj zoufale prstem. „Ale... Je to můj bratr."

„Jenže o tom neví. Momentálně má z tebe stejnou hrůzu, jako z naší krvelačné agentky. Nech to pro dnešek být a přijď zítra."

„Asi máš pravdu," připustil. „Postaráš se o něj?"

„Myslel jsem, že je to snad jasné. Už jděte. Byl to náročný den. Zítra uvidíme, co dál."

Všichni tři kývli a vydali se k výtahu. Tony se vyčerpaně složil zpět na gauč, mocně se napil přímo z láhve a se zavřenýma očima zabořil hlavu do opěradla. Chci se opít a spát!

„Zajímalo by mě, co jsem provedl," zašeptal Loki chvíli po tom, co oba setrvali v mlčení.

Tony neochotně otevřel oči, posadil se rovně a otočil na Lokiho. „Buď rád, že si na to nevzpomínáš," odpověděl.

„Všichni mě nenávidí. A já nevím z jakého důvodu. Chtěl bych vědět, čím jsem to způsobil."

„Loki, běž spát. Já ti nic neřeknu. Stojím si za tím, co jsem řekl. Máš dost dobrou šanci začít znovu a být užitečný."

„A co když se mi paměť vrátí?" zeptal se s obavou.

„Pokud se ti vrátí paměť," podíval se mu zpříma do očí, „tak se modli, aby to bylo v době, kdy ukážeš, že umíš být hodný hoch."

„Ale já vůbec nevím, co ode mě očekáváte. Já budu pomáhat, když mě nechcete pustit, ale..."

„Ne, že bychom nechtěli. Ale prostě nemůžeme. Já vím, že se to špatně chápe, když si nic nepamatuješ, ale tak to prostě je. Čím dřív se s tím smíříš, tím to bude pro tebe jednodušší." Zadíval se na něj o něco laskavěji. „Podívej, já vím, že je to pro tebe těžké. A bude to ještě těžší. Ale uvidíš, že se to časem zlepší. Není pravda, že tě každý nenávidí. Máš bratra, který tě má rád."

„A vy?" zašeptal s pohledem upřeným do země.

„Co já?"

„Vy mě nenávidíte?" zeptal se tak potichu, že druhý muž musel napínat uši, aby to slyšel.

Tony zaváhal. Sám nevěděl, co vlastně cítí. „Nemůžu říct, že bych tě nenáviděl. Něco, co se v minulosti stalo, mi znemožňuje tě nenávidět, i když bych k tomu měl dost dobré důvody. Ale ne. Necítím k tobě nenávist, nicméně tě ani nemám rád. Kdybych tě už nikdy nepotkal, měl bych klidnější život. Nebudu ti lhát. Kdybych tě potkal za normálních okolností, zabiju tě jako první." Postavil se a zamířil k sobě do ložnice. Než vyšel na chodbu, ještě se zastavil a otočil. „Za těchto okolností ti nepřeji nic špatného a nedovolím, aby ti někdo bezdůvodně ublížil. Dobrou noc." Odešel dřív, než mohl Loki zareagovat.

Loki nějak podobnou odpověď očekával, ale rozhodně mu na klidu nepřidala. Smutně si povzdechl, zadíval se na místo, kde ještě před chviličkou Tony stál, a odešel spát také.