,,Harry, prosím!" vykřikl vyděšeně Louis, když mu Thomas zkroutil ruce za zády. Harrymu se v obličeji nepohnul jediný sval, jen se založenýma rukama sledoval Lukeho, jak přináší Thomasovi silný provaz a ten svazuje Louisovi ruce za zády takovým způsobem, že chlapec jen zakňučel bolestí.

,,Přivažte ho ke stromu. Chci mít jistotu, že ta krysa neuteče," promluvil chladně Harry.

,,Harry, nedělej to.." vzlykl Louis, ale to už ho Luke s Thomasem přivázali ke stromu, za kterým se ještě před pár okamžiky schovával. Když dokončili svou práci, nemohl Louis pohnout ničím, kromě hlavy a nohou. Neměl nejmenší šanci, se ze složitých uzlů dostat.

Jeho manžel k němu přistoupil, v obličeji stále ten hrůzu nahánějící výraz. Louis se až bál na něho pohlédnout.

,,Napadlo mě to už předtím" řekl tiše. ,,Ale myslel jsem si, že jsem jen paranoidní. Že tohohle by moje sladká princezna nebyla schopná. Pěkně jsem se spletl, viď? Špehuješ mě už nějakou dobu."

,,Ne Harry," vzlykl Louis a vykřikl, když mu Harry uštědřil facku. Nebyla nijak velká, ale přesto to zabolelo.

,,Lháři! Tak proto jsi byl pořád u Olivie! Udělala si z tebe donašeče! Tu noc, kdy tě ten hajzl málem znásilnil, to jsi tu nebyl náhodou, co?? Chtěl jsi mě sledovat a pak běžet za Olivii!! Je to tak?!" zařval na chlapce, který se pod jeho pohledem v provazech celý přikrčil. Strach mu nedovoloval vydat ani hlásku.

Harry rozzuřeně vydechl a dřepl si, aby měl obličej v úrovni Louise.

,,Mluv, nebo to bude o hodně horší."

,,Ano," špitl Louis a vzápětí hlasitě zavzlykal. ,,Já..kdybych tě nešpehoval, musel bych mezi Zavržené."

,,To jsem si mohl myslet!" Harry se nevesele uchechtl. ,,Kdybych to věděl, přísahám bohu, že bych nechal toho chlapa, ať tě znásilní." S těmito slovy vstal.

Louis nedokázal zastavit pláč, tolik ho mrzelo, co udělal. Došlo mu, že to byla pravděpodobně nejhorší chyba jeho života. Měl Harryho rád, a on jeho. Teď nejspíš zemře jeho rukou.

,,Harry, co s ním máme udělat?" zavolal Luke na Harryho, který odcházel pryč. Po Lukově otázce se zastavil, a otočil.

,,Zatím nic. První rozhodnu, jak si ho vychutnám. Ale necháte ho mě," sykl. Naposledy věnoval Louisovy pohrdavý pohled a odešel. Ostatní Zavržení ho následovali.

Hnědovlásek se po jejich odchodu naplno rozplakal. Nechal slzy a vzlyky, ať proudí z jeho těla. Měl strach. Velký strach, co s ním bude. Zároveň ale cítil takovou bolest, až ho to překvapilo. Bolest nad tím, že zradil Harryho a ostatní Zavržené.

--

,,Kurva!" zařval vztekle Harry a praštil pěstí do kmene stromu, až se kus kůry odloupl a spadl na zem. Zdálo se, že to Harry nevnímá, stejně jako to, že mu krvácejí klouby prstů. ,,Já mu věřil!! A on mě takto podrazí! Zabiju ho!"

,,Harry, první se musíš uklidnit," ozval se Zayn, který s pomocí Luka došel až k jezírku. Teď seděl na zemi, opřený o strom.

,,Uklidnit?? Můj manžel by mě klidně nechal zabít, jenom v zájmu té jeho zasrané společnosti!" zakřičel Harry a pak unaveně klesl vedle Zayna. ,,Jak jen mohl.."

,,Vidíš to moc černobíle, Hazz. Víš moc dobře, jak jejich společnost vychovává svoje ovečky. Aby byly naprosto loajální a věrní. Podle mě ti nechtěl ublížit, nikomu nechtěl ublížit. Myslel si, že dělá to, co je správné. Chtěl chránit Spořádané před námi. On nechápe, že to co děláme, je to správné. Nikdy nepochopí, co je Olivia zač. Ta ženská si ho úplně zmanipulovala," řekl Zayn a pohladil Harryho po rameni. Ten si přel hlavu o kmen stromu a zahleděl se na noční nebe.

,,Jak ale mohl..vždyť musel vědět, co by to pro mě znamenalo. Zabili by mě, bez milosti," vydechl. ,,Neměl bych tušení, že prásknul, protože jsem mu věřil. Nejspíš bych se ani nestačil ubránit."

,,Nikdy nepochopím myšlenkové pochody Spořádaných, to asi nikdo z nás. Každopádně, zkus se trochu vcítit do jeho situace. Nevím kolik toho dnes slyšel, ale když jsme ho chytili, nemluvili jsme zrovna o příjemných věcech. Slyšel hlavně to, že chceme zničit Holmes Chapel a zabít Olivii. Dostal strach, chtěl chránit svůj domov, svoje milované."

,,Odkdy je z tebe psycholog Maliku?" zavrčel Harry a Zayn se uchechtl.

,,Měl by sis s ním promluvit a nechat ho, ať ti to vysvětlí sám. Nedělej ukvapené závěry. Myslím, že to, co teď prožívá, je pro něho dost velký trest. Musí být k smrti vyděšený," usoudil.

Harry po něm šlehl rozčileným pohledem. ,,Taky že má být proč vyděšený! Řekni mi jeden jediný důvod Zayne, proč bych tam neměl nakráčet a podříznout mu hrdlo?"

Zayn se zadíval do země a usmál se.

,,Protože ho miluješ Harry."

Na to neměl kudrnáč odpověď.

--

Lousi nevěděl, kolik uběhlo času od doby, co všichni odešli. Jemu to ale připadalo, jako několik hodin. Nikdy v životě nebyl tak vystrašený. Celé tělo ho bolelo, od silně zaříznutých provazů a zkroucených rukou, a sžíral ho neuvěřitelný strach. Byl si na sto procent jistý, že ho Zavržení zabijí. Jen doufal, že to bude rychlé a pokud možno bezbolestné. A doufal, že předtím bude mít příležitost se Harrymu omluvit a pokusit se mu všechno vysvětlit.

I když..co by chtěl vysvětlovat?

Harry měl ve všem pravdu. Zradil ho.

Ale on zradil jeho. Chce zabít jeho rodinu, přátelé, zničit jeho domov.

Už začalo svítat a Louis se celý napnul, když uslyšel za sebou kroky. Zrychlil se mu dech a celý se roztřásl. Podvědomě očekával útok, který ho usmrtí.

Vzápětí uviděl svého manžela, který si sedl na zem tak, aby na Louise dobře viděl, a nohy si dal do tureckého sedu. Navzdory své situaci, si Louis moc dobře uvědomoval, jak je Harry v oblečení Zavržených přitažlivý. Měl na sobě červenou košili s utrženými rukávy, ve vlasech čelenku ze stejné látky a černé kalhoty. Zároveň ho ale jeho vzhled dělal více hrozivým, než když nosil stejnokroj Spořádaných.

Chlapec nepatrně přivřel oči a čekal, kdy Harry začne mluvit nebo ho zraní. Ten ho ale pouze pozoroval a mlčel.

,,Z-zabiješ mě?" zakoktal se Louis, když už to ticho nemohl vydržet. Harry se ušklíbl a vytáhl svoji dýku. Provokativně přejel palcem po jejím ostří a zahleděl se na modroočka.

,,Pravda je taková, že kdyby byl na tvém místě kdokoliv jiný, už by byl dávno mrtvý. Tebe chrání od okamžité smrti jen to, že jsi můj manžel," řekl chladně a náhle hodil dýku po Louisovi. Ten hlasitě zaječel, ale ostří se zabodlo těsně vedle jeho hlavy.

,,Příště už tak dobře mířit nebudu Louisi, je na čase abys mi řekl pravdu," vyzval ho Harry, ignorujíc Louisův vyděšený pláč. ,,Do teď jsi mi jenom lhal. Potřebuju, abys byl ke mně naprosto upřímný. Závisí na tom tvoje zdraví, takže si dobře rozmysli, jak budeš pokračovat." 

,,Ř-Řeknu ti všechno, co chceš vědět Harry. Mrzí mě, co jsem udělal, ale kdybych to neudělal, potrestala by nás oba," fňukl Louis.

,,Jo, oba by nás poslala sem," odsekl. ,,Přinejlepším."

,,Jak to myslíš, přinejlepším?" zeptal se zmateně Louis. Harry si povzdechl. Jeho chlapec byl tak zatraceně nevinný, pořád věřil, že svět kolem je dobrý a je v něm v bezpečí. Ale on mu musí otevřít oči.

,,Co vám Rada neustále vtlouká do hlavy? Když nebudeš už chtít být Spořádaným, co uděláš?"

,,Odejdu mezi Zavržené," odpověděl Louis a Harry se nevesele ušklíbl.

,,Ty možná. Ale představ si třeba někoho, kdo je velitelem hlídky. Kdo zná vaše město, vaše tajné chodby, prostě všechno. Jsi vážně tak naivní, že si myslíš, že ho nechají jen tak odejít mezi nás?" zeptal se Harry.

,,N-No ano, tak nám to vždycky říkali.."

,,Ne Louisi. Zabili by ho. Nikdy by nedovolili, aby se pro ně jen trochu nebezpečný člověk, stal Zavrženým. A mě by čekal stejný osud, kdybys řekl Olivii to, co jsi slyšel. Zabila by mě."

Louis zalapal po dechu a jeho velké modré oči se naplnily novými slzami. Zoufale zavrtěl hlavou.

,,To by neudělali. Jen by tě poslali zpět k Zavrženým."

,,Ne Louisi, zavraždili by mě tak, jako zavraždili desetitísíce jiných, každý kdo je jim nepohodlný zmizí! Vám řeknou, že je z něho Zavržený, ale někdy je ten člověk ve skutečnosti mrtvý. Prober se už do hajzlu!" zakřičel Harry a zatřásl s vystrašeným chlapcem. ,,Tvoje Olivia není žádný bůh, je to obyčejná vražedkyně!"

,,Já nechtěl, aby tě zabili Harry, to bych nikdy nedovolil!" vyjekl Louis upřímně. Ta představa, že Harry zemře, byla tisíckrát, i milionkrát horší než představa, že spolu skončí mezi Zavrženými.

,,Nechce se mi věřit, že jsi až tak naivní, Louisi," vydechl Harry, v očích nedůvěru. Posunul se tak, aby seděl vedle Louise a odhrnul mu vlasy z čela. To jedno jediné gesto, dodalo Louisovi odvahu a důvěru ve svého manžela.

,,Potřebuji aby jsi mi řekl všechno. Všechno co víš, co ti Olivia navykládala, co jsi jí slíbil."

,,Víš..říkáš o Olivii že je vražedkyně ale vy se chystáte zabít mě, moje přátelé, rodiče, všechny.." řekl náhle Louis zlomeným hlasem a Harry se zamyšleně odmlčel.

,,Dobře Louisi. Ty mi všechno řekneš, a já naoplátku řeknu všechno tobě o tom, co chystáme. Pokud ale budeš lhát, a věř mi že já to poznám, už ti nepomůže ani to, že jsi můj manžel a já tě bez milosti zabiju. Platí?"

,,Platí," vydechl Louis a na okamžik obrátil oči k rozjasňující se obloze.

Poprvé ho napadlo, zda se Olivia nepletla v tom, že musí společenství vždy stavět nad své manželství. Protože kdyby to byla pravda, nechystal by se teď zradit Spořádané a vložit svou důvěru do rukou člověka, který se chystá zabít všechny které má rád. Do rukou člověka, kterého nejspíš miluje, i přes to, že mu tu vyhrožuje smrtí. 

Olivia možná měla pravdu. Člověk by neměl stavět své manželství nad zájmy společenství. Ale nikdo po něm nemůže chtít, aby stavěl společenství nad lásku, kterou k někomu cítil.

Možná si to všechno ale Louis uvědomil příliš pozdě.

--

Tady máte slíbené pokračování, doufám že se vám líbilo! :)Původně mělo být pokračování až večer, ale to množství votes a komentářů, které jste mi věnovali mi dodalo velkou chuť psát, že jsem to stihla dříve :) Znovu chci moc moc poděkovat za všechny hvězdičky a komentáře u minulého dílu, nesmírně mě to potěšilo, jste prostě úžasní! ♥♥♥