Realita je krutá věc, možná dokonce i ta nejkrutější ze všech. Máme tendenci si ji iluzivně upravovat, neboť prakticky nikdy není taková, jakou ji chceme.

Nejprve si její pokroucenou verzi představujeme, promítá se nám do snů, čím dál víc podvědomě prahneme po zhmotnění oné absurdní fikce. Tak moc chceme, aby se naše bláhové představy staly sluncem zalitou realitou.

Tak moc, až začneme lhát sami sobě, a uděláme tak zlomový krok na cestě ke kompletnímu sebezničení, po kterém však budeme toužit každou vteřinu svého života poté, co se naše pošetilé představy rozplynou v mlhu, a my tak poprvé za celý svůj život pocítíme na tváři nepopsatelně bolestivou ránu reality. Skutečné a především kruté...reality. Reality skutečného světa.