Moc děkuji za krásné komentáře a hvězdičky u první kapitoly, udělali jste mi šílenou radost! :3 Jste prostě moje zlatíčka :3 Zde máme dílek druhý, enjoy :3

Před devíti lety

Mladý rusovlasý sedmnáctiletý mladík pod rouškou tmy opatrně a hlavně tiše, aby nevzbudil ostatní, mířil skrz celou obrovskou vilu do obytné části vyhraněné pro jejich postaršího správce a jeho syna. Pomalu nahými prsty našlapoval po tlustém koberci potaženém po celé chodbě a dával si opravdu velký pozor, aby pod ním nezapraskala některá z parket. Temná cesta osvětlená pouze matným svitem několika vánočních světýlek zavěšených na oknech jej pomalu dovedla až k velkému majestátnímu schodišti. Trvalo jenom několik málo vteřin, než jej seběhl a vydal se do křídla domu, kde si jako malý velmi rád hrával.

Ústa se mu zvlnila do jemného úsměvu, když si vzpomněl, jak rád trávil čas se starým Yajimou, za kterým lezl každou volnou chvíli, hlavně, když rodiče nebyli doma. Jistě, za své dětství vystřídal mnoho vychovatelek, které se o něj pečlivě staraly, ale žádnou z nich neměl rád tak moc jako postaršího správce a jeho syna, který ho čas od času jako malé škvrně hlídal.

Procházel tichou chodbou a nadšeně vzpomínal. Srdce mu z toho, co se chystal udělat, zběsile bušilo a tohle mu pomáhalo, trochu se uklidnit a soustředit se. S každým dalším krokem blíž k jeho cíli se mu v hlavě proháněly další a další vzpomínky - když ho o deset let starší Hidan v pěti letech učil jezdit na kole a kolik srandy si u toho užili. Jaké to bylo, když omylem najel na kámen, spadl a odřel si kolena. Na starostlivý výraz v jeho rudofialových očích, když ho viděl plakat, a na to, jak se jej snažil utišit. Vzpomínal na všechny ty naschvály, které mu dělal, ale taky na hezké zážitky, když mu po cestě ze školy vždycky v obchodě koupil nějakou sladkost, jen aby ho potěšil.

Sasori myslel, že ten dokonalý, téměř až bratrský vztah mezi nimi vydrží navždycky. A možná, že by to tak i bylo, kdyby na něj nepřišla puberta zrovna ve chvíli, kdy si bělovlasý začal tahat domů všechny možné i nemožné známosti, na které vždycky tolik žárlil. I když to možná bylo směšné, pamatoval si obličeje všech z nich - děvčat i chlapců - všech těch, kteří se na něj výsměšně dívali, když s nimi chtěl trávit čas. Doteďka si je pamatoval. Výsměšné, skoro až soucitné pohledy, které člověk věnuje malým otravným dětem. Jak čas běžel, začal se mu Hidan věnovat stále méně a méně, jako kdyby byl cizí člověk, až se nakonec jejich vztah smrsknul jen na pouhé pozdravení či kývnutí hlavou.

Akasunu to zničilo, to si pamatoval moc dobře a jednu dobu ho za to dokonce nenáviděl. Zatímco jeho opovržení rostlo, on sám stárl, vyspíval a měnil se v mladého muže se všemi možnými i nemožnými potřebami. A až v ten okamžik mu došlo, proč na všechny ty lidi motající se kolem bělovláska žárlil a proč chtěl přesně tolik pozornosti, kolik věnoval jim. Ne. Chtěl jí všechnu.

S krví hlasitě bušící ve spáncích došel až ke dveřím Hidanova pokoje. Nasucho polkl, sklopil pohled k zemi a v okamžiku, když spatřil, že se z tenké škvíry line slabé světlo, se mu lehce roztřásly dlaně. Patrně ještě nespal a to mu dost nahrávalo do karet. Na vteřinu zavřel oči, zhluboka se nadechl, tiše zaklepal a dřív, než se obyvatel ložnice vůbec stačil ozvat, vstoupil dovnitř. Během vteřiny se tak objevil ve velkém, hezky zařízeném pokoji s vlastní malou koupelnou a kuchyňským koutem. I když měli v domě obrovskou kuchyň, kde většinou vyvařovaly dvě nebo tři hospodyně, bělovlasý s nimi už moc nejedl a raději byl zalezlý u sebe, aby měl soukromí.

Rusovlásek hnědým zrakem rychle přejel celou místnost, než se zastavil na jednolůžkové posteli v rohu, kde na něj již dosti naštvaně zíral jeho obyvatel s knihou v náručí.

"Co tu chceš, smrádě?" zamručel otráveně a šlehl po něm intenzivním pohledem, který mu vyslal jemné vibrace přímo do páteře.

Ono oslovení jej na vteřinu bodlo u srdce, avšak silou vůle se donutil, nebrat si to osobně. Pevně se narovnal a vypjal hruď. Neměl důvod se stresovat, když absolutně všechny okolnosti hrály v jeho prospěch. Jistě, Hidan byl sice o deset let starší, ale za ta léta si všiml jedné docela zajímavé skutečnosti - většina jeho nápadnic a nápadníků měla ohnivě rudé vlasy. Už jen díky tomu věděl, že má vyhráno.

"Sorry, že tě ruším takhle pozdě, ale... něco bych od tebe potřeboval," řekl pevným rozhodným hlasem a udělal několik kroků směrem k posteli, na jejíž okraj se posadil. Rychle jej přejel od hlavy až k patě a v momentě, kdy spatřil pevné vyrýsované svaly pod jeho tričkem na spaní a bouli pod pyžamovými tepláky, o níž byl přesvědčený, že může narůst do o mnohem větších rozměrů, mu v podbřišku jemně zašimralo.

Druhý si povzdechl a knihu, kterou až do té doby pečlivě četl, zaklapl a položil na noční stolek. "Hele na tohle já nemám čas. Zejtra vstávám do práce a celý tohle ještě musím přečíst," zamručel a ukázal na publikaci, v níž se psalo cosi o ekonomii, "Co chceš?"

Akasunovo srdce zběsile tlouklo.

"Chci, abys mě naučil kouřit."

Hidan na něj chvíli nechápavě zíral, než jen zavrtěl hlavou a nakrčil obočí. "To nemáš kámoše, co by ti s tím pomohli? Stačí, když si koupíš krabku a-"

"Ne," skočil mu do řeči Sasori a ještě se o trochu posunul, "Ty mi nerozumíš. Chci, abys mě naučil kouřit," zopakoval a poslední slovo pronesl zvláštním medovým podtónem.

Uběhla sekunda, dvě sekundy, tři. Pak starší vykulil oči a zalapal po dechu, což mu nebylo vůbec podobné. Několik okamžiků trvalo, než mu plně došlo, co po něm mladík sedící nyní až moc blízko u něj chce a v momentě, kdy mu to plně docvaklo, mu povadla spodní čelist.

"Ne," řekl rázně, avšak pohled mu potemněl a Sasori si toho moc dobře všiml.

Ústa se mu roztáhla do jemného, ale lascivního úsměvu, přisedl si ještě blíž a drobnou ručkou mu nepatrně stiskl pevné stehno, které pod jeho dotekem okamžitě strnulo.

"Prosím, Hidane... já," na vteřinu se hraně zarazil, jako kdyby snad hledal slov, než na něj upřel intenzivní, oříškově hnědý pohled, "Vždycky jsi mě všechno učil a teď... všichni jsou oproti mě děsně napřed... je to trapný... Chci taky umět potěšit pořádnýho chlapa... a kdo jinej mě to může naučit, než ty?"

Při posledních slovech se mu podařilo začervenat se.

Druhý sebou prudce škubl, když si toho všiml a pohled mu ztvrdl.

"Ty nevíš, co po mě chceš... tohle prostě nemůžu," zamítl a rukou se ho od sebe pokusil odstrčit, "sledoval jsem jak vyrůstáš, jsi jak můj malej brácha, pro Jashina, vždyť si pamatuju, jak ses narodil. Ne. Tohle fakt ne. Navíc... ani by se mi z tebe nepostavil."

Sasoriho to neodradilo. V momentě, kdy se jej Hidan dotkl, aby ho odstrčil, ladně se mu vyhnul, přemístil na postel celou svojí váhu a o vteřinu později již staršímu muži seděl na klíně. Stačilo, aby přes látku pyžamových kalhot zacítil jeho tvrdnoucí mužství, aby se roztřásl po celém těle a kousl se do rtu. Několikrát opatrně zavrtěl zadečkem a v momentě, kdy zaslechl sotva slyšitelný stěn, jenž rudooký nestačil zadusit, se zeširoka usmál a natáhl se na celém jeho těle, až se skoro dotýkali nosy.

"To ale pěkně kecáš, viď? Moc dobře jsem si všiml těch pohledů, co na mě házíš, když se nedívám, dokonce i toho, jak se mi radši vyhýbáš, a taky," na vteřinu se dramaticky odmlčel a pohnul zadkem, aby ho ještě víc postavil. Hidanovy dlaně mu mezitím sjely na boky a snažily se ho nejspíš strhnout, ale jediné, co dokázaly, bylo pevně jej tisknout, jako kdyby si ho sám chtěl narazit do klína jako při šukání. Stačilo na to jen pomyslet, aby jeho vlastní penis ztvrdl jako kámen. Jaké to asi mohlo být, mít jeho péro hluboko v zadečku a nechat se šukat jak smyslů zbavený? "Taky moc dobře cítím ten tvůj poklad, kterej za chvíli bude tvrdej jak žula."

"T-to nejde," zavrtěl hlavou prudce druhý, hlasitě dýchaje jako býk. Každou chvíli to víc a víc vypadalo, že snad dostane infarkt, "Je ti šestnáct a mě skoro třicet."

Sasori se uchechtl, ještě víc se k němu naklonil, vyplázl jazýček a lehce ho pošimral na lalůčku. Ještě stále se mu vlnil na klíně jako prostitut a i když Hidan tvrdil cokoliv, dlaněmi mu tím nyní dost vypomáhal.

"Je mi sedmnáct, idiote," zavrněl, "A hrozně moc se to chci naučit. Prosím, Hidane. Dej mi svoje péro a ukaž mi, jak ti to můžu pořádně udělat."

Současnost...

"Posloucháš mě vůbec?" zamračil se starší a nakrčil obočí, když si všiml jeho nepřítomného výrazu v obličeji.

Sasori sebou trhnul, začervenal se a jen se zazubil. "Promiň, zamyslel jsem se. Pokračuj prosím," pobídl ho a ještě víc se zavrtal do staré deky.

Hidan kývl hlavou, zhluboka se nadechl a pak řekl: "Začalo to, když mi bylo asi třicet... měl jsem v práci fakt frmol, nestíhal jsem, a tak... prostě a jednoduše, sehnal jsem si perník, aby mě to trochu nakoplo a já mohl makat na dvě stě procent. Jenže jsem to trochu nevychytal, jedna lajna střídala druhou a já nakonec skončil bez práce a bez peněz."

Rusovlásek šokovaně vytřeštil oči. "P-proč jsi mi to nikdy neřekl? Mohl jsem ti přece pomoct! Tvůj táta, nebo moji rodiče-"

On ale jen zavrtěl hlavou. "Nechtěl jsem vás tahat do svejch průserů, tátu ani vaše, a tebe už vůbec ne."

"Proč?! Vždyť-"

"Pro Jashina Sasori," zasmál se Hidan, "Byl jsi premiant, nadaný dítě co právě nastoupilo na vysokou... jak bych za tebou jenom mohl přijít a říct ti, co se se mnou stalo?"

Při posledních slovech jeho pohled na vteřinu zněžněl a rusovláskovo srdce se zběsile rozbušilo.

"Nechtěl jsem, aby ses dozvěděl, jak jsem dopadl... chtěl jsem se postavit na nohy vlastníma silama... Ale to mi bohužel nevyšlo," přiznal a předtím, než se pustil do dalšího vyprávění, se zhluboka nadechl.

Krásnou sobotu!

Máme tady další díleček - co myslíte, vyhověl nakonec Hidan Sasoriho neřestné žádosti a ukázal mu, jak ho má chlapovi pořádně vykouřit, nebo ne? A pokud ano, spokojil se opravdu jen orálním sexem, nebo mu nakonec povolilo sebeovládání a zašli tak ještě dál?

A jak se mu nakonec podařilo, vyhrabat se ze závislosti na drogách?

Uvidíme se opět příští týden, patrně opět v sobotu :3

Vaše Majo