Když se po snad největší hádce, jakou kdy s Harrym vedl, Draco vytratil z Bradavic, nedokázal v sobě potlačit touhu vrátit se okamžitě zpět do Francie, která mu momentálně připadala jako ten nejlepší úkryt před celým světem. Jelikož ale chtěl být sám se svými myšlenkami, takticky ve svém výběru přesného místa minul jejich vilu a přemístil se na pláž dostatečně daleko od ní, aby jej matka případně nemohla zahlédnout z okna.

S botami v ruce zabořil bosá chodidla do jemného zlatavého písku Azurového pobřeží a nechal si nohy omývat náhlými nárazy vln. Zahloubán ve svých myšlenkách se rozešel po pobřeží, zcela zapomínaje, že by měl touto dobou správně sedět na první ze svých dnešních přednášek. Nesešlo na nich, když jeho srdce trpělo a zas a znovu bylo lámáno Harryho slovy i činy.

Hrdlo se mu stahovalo úzkostí, jak si v hlavě stále dokola přehrával jejich ostrou výměnu názorů, k níž došlo před chvílí v Bradavicích. Chápal Nebelvírův pohled na věc. Nemohl popřít, že svým náhlým tvrzením, které ani nemohl podložit dostatečnými důkazy, dával černovlasému řediteli jen další závdavky k tomu, aby si myslel, že jsou jeho slova pouhým aktem zoufalství rozdmýchaným žárlivostí. Přestože ji v jisté míře pociťoval, zcela jistě však nevyhrávala nad holou starostí o Harryho dobro.

Kdyby Dominica dobře neznal a netušil, jak jeho intriky fungují, nejspíš by jej žárlivost zcela ovládla a zanechala jej tak zkroušeného nad novinovým článkem. Jenže realita byla jiná, a tak úspěšně potlačoval svou závist do koutu svého srdce a raději se snažil přimět bývalého Nebelvíra k rozumu. Ovšem očividně marně, jelikož paličatý ředitel si jeho varování nevzal k srdci ani omylem a ještě k tomu mu věnoval spoustu peprných slov.

Z úst blonďatého muže vyšel tichý povzdech, když mu na mysli opět vyvstal konec jejich hádky. Ještě nikdy se nestalo, že by jej Harry doslova vyhodil ze své přítomnosti. Na jednu stranu se mu nedivil - kdyby někdo z nenadání začal osočovat jeho přítele z podobných věcí, asi by jej také zuby nehty bránil. Jenže jak měl černovlasému dokázat, že má pravdu? Bylo to jeho slovo proti celé vyšperkované verzi Dominica, kterou Nebelvír znal a která mu pod jménem Kyle byla patrně servírována už od chvíle, co se spolu ti dva poprvé potkali.

Přeplněný emocemi se Draco zastavil na místě a šedý pohled mu sklouzl na uklidňující hladinu moře, po níž se míhaly odražené paprsky poněkud mdlého slunce a skákaly tak po menších vlnách, jež postupně připlouvaly k pláži. Jeho srdce si pro sebe uzmul splín, který se v něm náhle usadil a s nímž bývalý Zmijozel zahodil i veškeré zbylé snahy o zachování si svého sebeovládání. Nač zůstávat i nadále silný, když mu poslední setkání s Harrym vždy střídavě lámou a opětovně slepují srdce dohromady? Kdyby byl jeho otec živý, nejspíš by mu už dávno vykřičel do tváře, jakého slabocha z něj láska k Vyvolenému udělala a pravděpodobně by jej nazval synem nehodným nosit rodinné jméno.

Zatímco se odebíral pláží o něco výše, klopil pohled k zemi. Na krásnou a díky jeho myšlenkám i poměrně melancholickou scenérii jej vrátil až tehdy, když se uvelebil v zlatavých zrnkách písku jen kousek od vily, pokládaje vedle sebe své boty. Lokty si opřel o kolena nohou, jež překřížil v kotnících a s víčky na okamžik pevně přitisknutými k sobě si opět připomněl Harryho nevybíravá slova, která se mu bolestně zabodávala do srdce.

Ačkoliv měl pro jeho reakci jisté pochopení, nedokázal uvěřit, že by se Nebelvír někdy dokázal takhle rozohnit. Myslel si, že jako nejlepší přítel, který dokázal na své pozici překonat i Weasleyho, bude řediteli připadat více důvěryhodný, než se nakonec ukázalo. Doufal, že se černovlasý nad jeho obviněními aspoň zamyslí a zkusí si je ověřit, když už nic jiného, jenže odmítnutí na plné čáře nečekal ani náhodou. Nejspíš jej láska opravdu připravila o zdravý úsudek.

Ani si pořádně neuvědomil, kdy se tak stalo, avšak najednou ucítil, jak mu po tvářích pozvolna stéká několik tichých slz. Pod náhlým uvědoměním polkl a ostřeji se nadechl, přičemž se ve svém posedu více narovnal, automaticky zvedaje svou dlaň, aby si mokré tváře otřel, zanechávaje tak na své pokožce pouze lepkavé stopy po slaných kapičkách. Silou vůle se obrnil, aby zabránil dalším slzám opustit jeho oči. I když byl za všechny ty roky již mnohokrát zoufalý ze svého neúspěchu v boji o Harryho srdce, ještě nikdy neklesl tak hluboko, aby se kvůli němu rozbrečel. Nové prohry však očividně přinášely nové způsoby, kterak se s nimi vyrovnat. A jeho srdce bolelo stále více...

Tiché přibližující se kroky bylo díky šumění moře snadné přeslechnout, proto se blonďatá žena ani nedivila, že sebou Draco jemně trhl, když si k němu do vyhřátého písku přisedla. Nebylo potřeba slov. Když postřehla synovy mokré tváře, jen si ho k sobě ochranářsky přivinula a sama se přisunula co nejblíže, aby mladého muže mohla schovat ve svém mateřském objetí.

Bývalý Zmijozel bořil svou tvář do jejího ramene. Díky matčinu vřelému objetí povolily jeho křehké hradby a z jeho očí vyteklo několik dalších zbloudilých slz. Bylo tak jednoduché podvolit se zoufalství, když měl někoho, kdo ho přitom držel a utěšoval.

Narcissa syna něžně políbila do vlasů, když ucítila, jak se celé jeho tělo chvěje. „Ať už se stalo cokoliv, bude to v dobré, uvidíš," zašeptala tiše.

Blonďák však záporně pokroutil hlavou, zůstávaje přitom mlčky, jak se snažil bojovat se svými pocity, které se jej pravděpodobně rozhodly převálcovat svou silou. Věděl, že dokud se plně neuklidní, nebude připravený o svých problémech mluvit.

Žena si jemně povzdechla a jednou rukou pohladila Draca po zádech, načež druhou mu zapletla do blonďatých vlasů. Dávala synovi čas a nijak na něho netlačila, protože poznala, že se stalo něco opravdu vážného. Přece jenom ho neviděla ronit slzy dlouhá léta, kdy se Draco striktně držel pravidla, že Malfoyové nepláčou...

„Harry..." vydechl šedooký muž jméno toho, jehož miloval, když se dostatečně uklidnil a nyní již jen s hlavou položenou na matčině rameni sledoval moře před nimi. „Pohádali jsme se," informoval ji, než s těžkým povzdechem téměř neslyšně dodal: „Má přítele."

Narcissa zalapala po dechu a náhle netušila, co by synovi měla odpovědět. „Vážně?" zeptala se nakonec velice tiše, hladíc jemně vlasy na temeni hlavy.

Blonďák jí na otázku přímo neodpověděl, jen navázal na svá předchozí slova, užívaje si jejích uklidňujících doteků. „Chodí spolu už delší dobu. Řekl mi to asi před třemi týdny. Harry... on už to ví. O mně." Zlehka posunul svou hlavu na Narcissině rameni.

Ženě se na čele objevily jemné vrásky. „Asi ti úplně nerozumím, zlatíčko. Ty jsi to Harrymu řekl sám? A... když to o tom příteli víš už tři týdny... proč jsi mi nic neřekl?" vydechla nechápavě, jak si k sobě dál Draca tiskla.

„Ne, mamá," povzdechl si blonďák. „Neřekl. Věděl to sám," přiznal. „A já... myslel jsem si, že se s tím nějak vyrovnám," krátce mykl jedním ramenem. „Navíc... jsi teď šťastná, tak jsem tě tím nechtěl zatěžovat."

„U Salazarových vousů, Draco! Jsi můj jediný syn, moje jediné dítě! Chci o tobě vědět všechno, rozumíš, zlatíčko?" sklonila Narcissa hlavu a políbila Draca na čelo. „Takže proto jsi teď poslední dobou tak zamlklý? Protože vám to s Harrym nevychází? Říkal jsi, že jste se dneska pohádali..." naznačila jemně.

„Poslední dobou se hádáme pořád, ale dnes..." bývalý Zmijozel drobně pokroutil hlavou, „dnes jsem konečně viděl, jak ten jeho přítel vypadá. Ráno, v těch novinách," upřesnil zkroušeně. „Vyfotili je na zápase, na nějž Harry pozval nejdřív mě, a když jsem odmítl, našel si společníka jinde," hořce se ušklíbl.

„To mu nelze úplně vyčítat, Draco. Odmítl jsi a on už lístky zřejmě měl," připustila neochotně Cissa. „To ale není ten důvod, proč jsi ráno tak rychle odešel, že ne?"

„Ne," mumlavě jí syn odsouhlasil její domněnku. „Nebo... ne úplně. Poznal jsem toho muže v novinách. Není tím, za koho jej Harry má. A to jsem se mu taky snažil vysvětlil, jenže mě neposlouchal." Odtáhl se od matky a přitahuje si svá kolena blíže k tělu, objal je svými pažemi. Pohledem se vpíjel do nádherně modrého moře, jako by ve vlnkách klouzajících po hladině mohl najít východisko ze své situace.

„Je zamilovaný," pronesla těžce žena, protože věděla, jak to Dracovi muselo ublížit. „Neuvěří ti, dokud se sám nespálí," pokračovala tiše a s bolestí v očích na syna hleděla.

„Pohádali jsme se kvůli tomu," vydechl blonďák lítostivě. „Myslí si, že jen žárlím a snažím se je rozeštvat..." Nevědomky krátce zatnul ruce v pěst, když na Harryho obvinění pomyslel.

„Je mi to líto, zlato. V jeho situaci by sis asi také nic jiného nemyslel," odmlčela se Narcissa na chvíli, než pokračovala. „Nech mu pár dní, ať o všem popřemýšlí. A možná by ani nebylo od věci se mu omluvit, abys mu dokázal, že to neděláš ze žárlivosti, ale protože ti na něm opravdu záleží. On tě má taky rád, Draco. Poznala jsem to na něm hned, když vešel poprvé na manor, že jde za tebou a i díky tomu nepochybuji, že se trápí téměř stejně jako ty."

Bývalý Zmijozel však pokroutil hlavou. „Ty to nechápeš, mamá. On chodí s podvodníkem." Poslední slovo nelibě procedil skrze zuby. Nemohl se zbavit pocitu viny, který se v něm usídlil. Kdyby před lety nenechal Dominica jít jen s tím, ať už mu nikdy nechodí na oči a namísto toho zakročil nějak rázněji, třeba by nyní vůbec nemuselo k podobné situaci dojít. Harry by se do něj nezamiloval a oni dva by se takhle nepohádali. Jenže Dominicovo počínání nejspíš ani nebylo možné nadobro zatrhnout. Nemohl jej nikde nahlásit, jelikož brunet při svých plánech nikdy žádné zákony neporušoval a jednalo se jen o morální přestupky. Avšak představa, že by mu měl naletět zrovna Harry a skončit poté se zlomeným srdcem, se mu ani v nejmenším nelíbila.

Narcissa zmateně potřásla hlavou. „S podvodníkem?"

Draco neochotně přikývl. „Vzpomínáš si na Dominica?" připomněl poté své matce jméno muže, jehož mohla znát ze synova dřívějšího vyprávění o velmi krátkém románku.

Žena si elegantním způsobem složila nohy pod sebe do písku, než promluvila. „Ráda bych řekla, že ne," povzdechla si, vzpomínajíc na hnědovlasého mladíka, který se jednu dobu motal kolem jejího syna. Poté se poplašeně na Draca podívala. „On... a Harry?"

„Přesně tak," potvrdil jí blonďák zahořklým tónem a s nakyslým úšklebkem na rtech. „Ovšem... Harry jej zná jako Kyla, ne jako Dominica, a má jej za naprosto bezchybného."

„Nezapomínej, že tobě se také líbil, než jsi zjistil, kdo to doopravdy je a čeho je schopný. To ale samozřejmě nic nemění na tom, že pokud to neskončí zavčasu, tak bude mít Harry opravdu zlomené srdce," zamyslela se Dracova matka a přemýšlela, jak by synovi, a zároveň i Harrymu, mohla pomoct.

Bývalý Zmijozel sklopil pohled, jak si neochotně přiznával, že jej Dominic také kdysi dokázal okouzlit. „Nevím, jak mu víc otevřít oči. Dokud nedostane důkaz, nebude mi věřit a kdo ví, jestli by mě ještě vůbec vyslechl. Nikdy jsme o něm spolu nemluvili..." Po svých slovech chvilku podupával bosou nohou v písku, než svého počínání s nelibým úšklebkem nechal.

Narcissa si tiše povzdechla. „Myslím, broučku, že bys ho měl teď pár dní nechat. Harry není hloupý, a ačkoliv celou tvou pravdu ihned odmítl, nepochybuji, že o tvých slovech bude přemýšlet. A... vím, že je to těžké, ale zkus se mu opravdu omluvit. Alespoň se k němu opět dostaneš blíž a budeš mu moct víc dopomoci k... řekněme prozření," lehce se žena pousmála, než se opět k synovi naklonila a položila si nejdříve dlaně a poté bradu na jeho rameno. „Nesmíš se ho tak lehce vzdát. Po tolika letech už ne..."

„Nechci se ho vzdát," vydechl Draco. „Ale od chvíle, co se s ním dal dohromady, se pořád jen hádáme. Není snadné s ním mluvit. Kdykoliv se na něj dívám, mám pocit, jako by měl slovo zadaný výsměšně vytištěný přímo na čele. Nějak... na něj nedokážu být znova milej," připustil, sklouzávaje svým pohledem na matčinu tvář.

„Dobrá, tak zkus jinou variantu. Počkej, jestli se neozve on sám. Pokud mu na tobě opravdu záleží a nechce tě ztratit, tak se bude snažit tě jakýmkoliv způsobem dostat zpátky. Potom už to bude stát za to být na něho alespoň trochu milý, nemyslíš?" usmála se Cissa.

„Být milý a omluvit se mu?" upřesnil blonďák její myšlenky s drobným pousmáním.

„Hm," zamručela žena stále s úsměvem. „Já totiž stále věřím, že na tebe to štěstí někde čeká," vlepila Dracovi malou pusu na spánek.

„A seš si jistá, že zrovna s ním?" povzdechl si Zmijozel. I on věřil, že jednou šťastný bude. Ovšem v důsledku posledních dnů začínal pochybovat, že se mu podaří docílit svého štěstí právě po Harryho boku.

„A s kým jiným?" začala se Narcissa pomalu stavět na bosé nohy. „To jemu jsi přece dal své srdce. Nikomu jinému," zavrtěla lehce hlavou a natáhla dolů k synovi paži. „Teď už pojď. Pierre na nás čeká s výborným čajem a domácími sušenkami."

„Snad ne další francouzská specialita?" koukl šedooký muž na svou matku odsuzujícím pohledem, zatímco se s její pomocí zvedal z písku i se svými botami v rukou. Pierre je v poslední době nutil ochutnávat další a další pokrmy typické pro jeho rodnou zemi, a tak by se Draco ani nedivil, kdyby byly i domácí sušenky na jeho příkaz připraveny ve francouzském provedení. Už teď oba domácí skřítky litoval.

„Nebuď hrubý a buď rád, že se Pierre snaží. Navíc... ty sušenky jsou výborné!" Sama se Narcissa zaklesla do rámě, které jí syn neúmyslně nabídl.

„Jak myslíš, mamá. Hlavně, když jsi tak šťastná," uchechtl se blonďák pobaveně, kráčeje vstříc vile, jež byla v posledních dnech jeho útočištěm.

Ahoj!

Po těch několikati kapitolách, kdy jsme vás napínaly a zatajovaly vám Dracův pohled na věc, vám nyní přinášíme menší kompenzaci v podobě části, která je našemu milému Zmijozelovi věnovaná kompletně celá (a s Narcissou jako bonusem k tomu). Co myslíte, dodrží svůj slib a pokusí se to s Harrym zase urovnat? Nebo se vyskytnou okolnosti, které vše zkomplikují ještě více? ;)

Dnešní část věnujeme: eva_sobotkova, lucdoc23, LooneyDePress, VeronikaCortezova, Treblinot, kratmi, monakon, nikolhrachec, _vykoukalova__, potts_pepper, Veronikatrbkov4, KateHorak, Morana890, KleaCI5, sissi999, kvetak16, the_anonym_girl, zuzinda, medajirka, Dom11ca, MarryHappy a KawaiiAraeS!

Děkujeme vám za hotovou smršť komentářů pod minulou kapitolou! Bylo hezky vidět, jak moc vás nové informace o Kylovi dokázaly nakrknout - stejně jako další hádka, ke které mezi kluky došlo. :D

Vaše Makky & Matty