_vykoukalova__

Genny Gimsleyová byla vždycky nenapravitelná puntičkářka. Milovala organizovanost, pořádek a řád, a chaos se zmatkem pro ni byla sprostá slova. Svůj řád si přenesla i do svého života: ke spokojenosti jí stačilo pár přátel, stálý vztah a sem tam návštěvy rodiny. Ve svých čtyřiadvaceti letech toho vlastně ani moc nezažila. Jako premiantka ročníku, jak jinak, dokončila střední školu a nastoupila na vysokou. Přestěhovala se do Velkého jablka, dostala práci snů, doma na ni každý večer čekal roztomilý přítel. Nemohla si stěžovat. Ale jak se to říká? Když je člověk spokojený příliš dlouho, je to znamení, že jde něco do kytek? Jo, asi nějak tak to totiž bylo. Ze dne na den Genny neměla ani přítele, ani přátele (protože jediní její přátelé byli vlastně jeho přátelé), a jí nezbývalo nic jiného, než sebrat všechnu svou důstojnost a na pár měsíců se vrátit zpátky do města, kde vyrostla. Jenže doma je všechno vzhůru nohama, tak, jak to u Gimsleyů vždycky bylo a vždycky bude. A před Genny teď čeká těžký úkol; ustojí všechny návraty zpátky do minulosti, ačkoliv před několika lety právě kvůli tomu odjela začít znovu do New Yorku? Tak jako tak, k tomu, aby byla zase šťastná, potřebuje vystoupit ze své komfortní zóny. Jenže všichni víme, že to je zatraceně těžká věc. UPOZORNĚNÍ! Momentálně kniha prochází editací, všechny původní kapitoly jsou skryté a postupně přidávám kapitoly upravené / nové. Krásný cover od úžasné @LuanSangri.…

_vykoukalova__

Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie. Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův život byl na první pohled pohádkou; ale do té doby, než mu zemřela jeho milovaná manželka. I vydal se Orfeus do podsvětí, aby přesvědčil Háda k navrácení Eudryčina života. Ovšem i mudlové nebyli tak naivní, aby věřili, že lze lidský život navrátit. Orfeus svou ženu nazpět nedostal, a celý zbytek života strávil toulkami a zpíváním pod jasnými hvězdami. Po jeho smrti jej Bohové umístili i s jeho lyrou na oblohu, odkud mohl hlídat celý svět. Jenže život nejsou mudlovské povídačky. Příběhy v nich končí šťastně, jen pokud máte obrovské štěstí. Celý život poslouchala něčí příkazy. Seď rovně, neodmlouvej, nepaktuj se s mudly, dostaň se do Zmijozelu. A celý život příkazy plnila s poslušným výrazem ve tváři. Nikdo už ale netušil, že ne z lásky k ideologii, kterou její rodina prosazovala, ale z lásky k člověku, kdo ji svého času miloval z celého svého srdce. A Lyra byla přesvědčená, že ten její rozhodně šťastně neskončí. Jmenovala se Lyra Blacková, a ačkoliv si při vyslovení jejího jména každý představil jedinečné souhvězdí vysoko na obloze, byla jen další obyčejnou hvězdou v galaxii, stejnou, jako statisíce jiných.…