④③
𝕟𝕒𝕥𝕙𝕒𝕟
Deset dní od požáru se rozhodli, že bude nejvyšší čas, aby začali vyklízet prostory jejich nové kavárny.
Realita byla krutá a díky požáru přišli o hodně věcí. Jejich sen se tak musel odložit na neurčito - teď si potřebovali najít hlavně nový byt, dokoupit vše potřebné (přišli i o věci jako mikrovlnka nebo Nathanův počítač) a priority museli zkrátka přesměrovat jinam.
Jonah s ním posledních pár dní moc nemluvil. Nathan věděl, že to nebylo kvůli něčemu, co by provedl, Jonahovi zkrátka bylo líto, že z jejich snu sešlo. Že bude muset pokračovat v práci, kterou neměl rád, déle, než by se mu líbilo, ne-li navždy.
To ráno měli odejít v osm ráno. Bylo třičtvrtě a Jonah stále ležel zabalený v dece a ještě s Nathanem ani nepromluvil. Snažil se mu dávat prostor, aby to mohl celé zpracovat, v tu chvíli to ale nevydržel.
Přešel zpátky k posteli. Spali v Jonahově starém pokoji a i přes to, že jeho postel byla menší než jakou měli na bytě, Nathan si i v noci udržoval odstup. Když byl Jonah v takové náladě, odstrkoval Nathana, ten mu tedy podporu ukazoval alespoň přes malé věci, jako že mu uvařil čaj, udělal snídani nebo donutil alespoň Těstovinu, aby u něj zůstal, protože toho Jonah od požáru nikdy neodehnal.
Teď si ale za ním lehl a zezadu ho objal. "Musíme jít," zašeptal.
Nastalo dlouhé ticho. Nakonec Jonah promluvil, "Jak to tak dobře zvládáš?"
Jak? To byla dobrá otázka, sám totiž nevěděl. Věděl jen to, že svět se kolem něj nezastavil a on musel fungovat dál. Jestli se tohle nepovedlo teď, věřil, že za nedlouho to zkusí znovu. Jednou tu kavárnu mít budou.
"Nezvládám," řekl nakonec. "Jen... snažím se fungovat dál, abych na to nemyslel."
Jonah se v jeho náruči otočil. Oči měl skleněné. "Já se tak těšil," zašeptal. "Až skončím v práci, až otevřeme to, na čem jsme tak tvrdě pracovali. Těšil jsem se, že budu mít něco vybudovaného s tebou."
Nathan se sklonil a spojil jejich rty v pomalý polibek. Věděl, že Jonaha jeho polibky uklidňují, což se mu potvrdilo, když se vzápětí natáhl ještě pro jeden.
"Žijeme spolu," řekl nakonec Nathan. "Něco se mnou vybudovaného už máš." Když se Jonah pousmál, pokračoval. "Když nám to nevyšlo teď, neznamená, že nám to nevyjde třeba za pár měsíců. Jen... jen to odložíme. A budeme doufat, že později najdeme prostory k pronájmu."
Vyjeli tedy s lehkým zpožděním, což vlastně ani nevadilo. Ještě pár dnů byly prostory jejich. Zaparkovali ve vedlejší ulici, což bylo nejbližší možné místo. Když vystoupili z auta, Nathan automaticky šáhl do tašky pro klíče. Jenže nenahmatal nic.
"Sakra," zamumlal si spíše pro sebe a podíval se na Jonaha. "Máš klíče, že jo?"
Jonah šáhl do kapsy a zacinkal klíči, takže se Nathanovi ulevilo. Hned ale začal přemýšlet, kde je mohl tedy nechat, protože je nikdy z této tašky nevytahoval. Měl v ní věci čistě pro kavárnu a k ničemu jinému ji nepoužíval.
Vydali se tedy ke kavárně, Jonah s krabicemi na složení, Nathan s několika taškami a pytli. Neměli tam toho ještě moc, i tak se Nathan bál, že jim to dneska stačit nebude.
Byl ztracený ve svých myšlenkách, když se Jonah vedle něj ozval. "Nathane?"
"Hm?"
"Proč je před naší kavárnou nějaká cedule?"
Nathan vzhlédl. Před jejich dveřmi opravdu stála cedule, jako by nabízela průchozím ledové latté za zvýhodněnou cenu. Byli ale ještě daleko, aby přečetli, co na ní stojí.
Až o několik kroků později Nathan nápis přečetl. "Sbírka pro dobrou věc!" A hned na to si všiml, že dveře jejich kavárny jsou otevřené.
"Co to-" začal, ale nedořekl to. Zkrátka jen zrychlil krok a Jonah popoběhl, aby ho dohnal.
Když vešli, skoro to tam nepoznali. Po celém prostoru byly postaveny provizorní malé stánky a lidé, které ani neznal, prodávali nejrůznější maličkosti - čerstvé koláče, ručně vyráběné náušnice, přívěsky, někdo dokonce i své kresby a malby. V rohu dělala Theina přítelkyně kávu, v druhém zahlédl Irinu, jak dělá nějaké koktejly.
"Doufám, žes ty klíče nehledal moc dlouho," ozvalo se za ním a následně uslyšel zvuk klíčů. Když se s Jonahem otočili, stála tam Thea se svazkem Nathanových klíčů v ruce. "Včera jsem ti je ukradla, abych mohla připravit tohle překvapení."
"C-co se tady děje?" zeptal se Jonah jako první. Nathan nenacházel slova.
"Sbírka," pokrčila rameny s úsměvem Thea. "Oslovila jsem pár přátel, ti zase další kamarádi. Sehnali jsme několik šikovných lidí, co prodávají, co umí. Taky je pár lidí v ulicích! Všechny vybrané peníze půjdou vám. Protože jestli jste si mysleli, že dovolím, aby vám pitomý požár zničil sen, to jste se mýlili."
Bylo to, jako by Nathana někdo uhodil. V životě by ho nenapadlo udělat něco takového. Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe na všechny ty lidi, kteří prodávali svou ručně dělanou práci, která jim určitě zabrala hodiny, aby peníze dali mu a Jonahovi. Cizím lidem. Na jejich sen.
Nevěřícně zavrtěl hlavou. "To není možný," zamumlal.
"Ale je," zaslechla ho Thea. "Docela dobře se nám to rozjíždí, tak snad to tak půjde dál. Ale nemyslete si, že tady budete stát jen tak, mám tady pro každého košík, v něm máte pár maličkostí a malý tahák na ceny. Taky půjdete hezky do ulic a-"
Neměla možnost ani domluvit, protože Nathan ji smáčkl ve svém medvědím objetí. Do očí se mu nahrnuly slzy. Za chvíli kolem sebe ucítil částečně i Jonahovy ruce, jak je taky objal.
"Doprdele, Theo," zašeptal. "Ty jsi naprosto neuvěřitelná."
"Já vím," zasmála se Thea. "Sama se divím, že jsem to zvládla. Hlavně okradnout tebe o tvé klíče. Nebo taky abyste nic netušili."
"Kdybych něco tušil, možná by mi to ušetřilo pár depresivních epizod," podotkl Jonah ze srandy a Nathan ho plácl po paži.
"No, deprese dostala i mě s myšlenkou, že bych přišla o pracovní místo u vás, tak jsem začala jednat."
Jonah je pustil, a tak Nathan pustil i Theu. "Jak ti tohle máme sakra oplatit?"
"Stačí, když mi dáte slušný plat," usmála se Thea spokojeně.
"Nathane, dívej," dloubl do něj Jonah a ukázal na stěnu nad jedním stánkem. Když Nathan zvedl pohled, uviděl nad nápisem o sbírce jejich fotky. První byla Jonahova oblíbená - malý Nathan v převleku medvěda na záchodě, hned vedle pak zase Jonah v kostýmu s Nathanem v povzdálí. Třetí, také poslední fotka, byla jejich nedávná. Nathan si přesně pamatoval, kdy ji vyfotili. Nathan na ni dával Jonahovi pusu na tvář a byli celí špinaví od barvy. Thea jim tehdy psala, co dělají a jestli by se nechtěli k večeru stavit, tak jí tuhle fotku poslali jako odpověď. Malovali stěny tady v kavárně.
Nathan vydechl. Bylo to na něj až moc emocí. Otočil se na Theu. "Dej mi ten košík, protože chce se mi z toho brečet a nechci brečet tady přede všemi."
Thea se zasmála, ale podala mu košík i s malou pokladničkou. "Tu mám jen jednu, budete se muset dělit."
Nathan obě věci popadl, ještě jednou Theu objal, ještě jednou třikrát ji poděkoval a vydal se ven. Ne předním, ale zadním vchodem, protože se potřeboval vzpamatovat.
Periferně ještě zahlédl, jak Jonah popadl i svůj košík a rychlým krokem se rozešel za Nathanem. Ten byl ale rychlejší, takže když ho Jonah dohnal, Nathan už dřepěl venku opřený o zeď s hlavou v dlaních.
"Ona je neuvěřitelná," zamumlal.
Jonah si dřepl vedle něj. Oddělal mu ruce z obličeje. Jen ten jeho úsměv Nathana rozveselil ještě více. "Je. A my budeme mít svou kavárnu."
V tu chvíli Nathan Jonahovi do náruče doslova vpadnul, až se málem vyvalili na zem. Do očí mu vyhrkly slzy. Netušili samozřejmě, kolik se vybere, ale každá koruna byla dobrá. Třeba to vyjde. A i kdyby ne, minimálně jim ty peníze pomůžou otevřít kavárnu dřív, než by to bylo bez nich.
"Já nevím jak ty, ale Thea si nezaslouží jen sakra dobrý plat," zamumlal mu Jonah do ramene. Nathan se odtáhl lehce.
"Myslíš na to taky?" zeptal se. "Že by mohla být majitelkou s námi?"
Jonah se pousmál a přikývl. "Jestli bude chtít, samozřejmě."
"Tak to jsme na stejné vlně."
Nápověda: Vybrali dostatek, aby nemuseli jejich plán přerušovat.
♥
přece bych je po tom všem nepřipravila o kavárnu, pfff
příště poslední kapitola!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro