Severus doběhl Hermionu až na planině, kde se rozprostírala pole.

" Taky jste mohla počkat," vyčetl jí.

" Proč bych jako čekala, když máte pocit, že trpím halucinacemi!" odsekla a přidala do kroku.

" Musíte být za každé situace nesnesitelná? Nezapomínejte na to, že jsem stále váš profesor a až nás najdou, vrátíme se zpět do Bradavic!" připomněl jí.

" Já si spíš myslím, že jste za každé situace nesnesitelný vy. A pokud jde o to, že jste můj profesor, tak vězte, že jsem na to ani na chvilinku nezapomněla," sdělila mu a dál pokračovala v cestě asi tak metr před ním.

Když se přiblížili k domu a ten se poté začal měnit, konečně mu sklaplo. Zíral na ten úkaz jako tele na nová vrata, dokud do něj Hermiona nedrcla a neřekla mu, ať jde dovnitř. Avšak tam to s ním nebylo o nic lepší.

Sledoval, jak se mu před očima mění hala a všechny pokoje do kterých vešel. Nejzajímavější na tom všem bylo, že jakmile opustili nějakou místnost, opět se změnila zpět.

Šli do obývacího pokoje a tam nad starobylým krbem vysel obraz. Byl tam vyobrazen majestátně vypadající kouzelník v životní velikosti. Jeho stará vrásčitá tvář se zdála Hermioně povědomá.

" Já ho znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud," řekla Hermiona zklamaně.
Severus přešel blíže k obrazu a něco na něm studoval. Pak řekl: " Řekl bych, že je to Nickolas Flamel. Jediný kouzelník, který vyrobil..."

" Kámen mudrců," skočila mu do řeči.

" Jistě málem bych jsem zapomněl, že jste ten Kámen v prvním ročníku s vašimi kamarádíčky zachránili," ušklíbl se Severus a tvářil se jako by jedl citrón.

" Ano kvůli tomu se nemusíte tvářit takhle! Kdyby nebylo Harryho, vy víte kdo by tenkrát povstal," řekla Hermiona bojovně.

" Ale jak jistě víte, tak se to Pánovi zla i tak v minulém roce podařilo," připomněl jí.

" Ano bohužel. Harry je jen kluk, není to bůh, který dokáže všechno."

" Ale občas se tak chová! Stejně jako jeho arogantní otec" řekl Severus s odporem a téměř si odplivl.

" Víte co? Nebaví mě poslouchat jak Harryho urážíte. Je to můj kamarád, tak to respektujte! Teď mě spíš zajímá jiná věc."
" Jestli váš mozek pracuje alespoň z části jako ten můj, o čemž silně pochybuji, tak vám jistě mohlo dojít, že tento dům patřil Nickolasi Flamelovi," řekl Severus jedovatě.

"To mi došlo! Mě spíš zajímá proč ho postavil na tak divném místě a proč se ten dům chová takhle zvláštně."

" Nenapadlo vás, že chtěl být sám a nikým nerušen?" ušklíbl se Severus posměšně.

" On už je vlastně po smrti, že?" napadlo najednou Hermionu.

" Řekl bych že ano, když přestal brát lektvar nesmrtelnosti."

" Myslíte, že zemřel tady?"
Severus jí chtěl něco jedovatého odpovědět, ale do místnosti někdo vstoupil...