Připravit se na večer trvalo Genevieve víc času, než původně zamýšlela. Jako naschvál se jí totiž nic nedařilo – vlasy nevypadaly tak, jak by si přála, oční linka na levém víčku se jí zdála být tenčí než ta na pravém... A vybrat si něco přijatelného na sebe, to byla kapitola sama pro sebe. I přesto ale stála přesně za pět minut půl deváté ve svém růžovém pokojíku, před zrcadlem v růžovém rámu, koukala na sebe a říkala si, že takhle dohromady všechno nakonec vypadá docela obstojně.

Koneckonců jí to potvrdil i hlas přicházející zdánlivě z neznáma: „vypadáš k nakousnutí." Samozřejmě nejsme v pohádce o Sněhurce, takže to nemohlo být kouzelné zrcadlo, a ani to nepromluvil žádný duch schovávající se v Gennyině pokoji. Tajemný hlas vycházel z otevřeného notebooku položeného na posteli, a patřil Mabel, která takhle přes obrazovku radila své kamarádce už skoro hodinu.

„Vypadám jako diskokoule," prohlásila Genevieve skepticky, zatímco stále zírala na svůj odraz. Popotáhla si lem šatů posetých třpytivými flitry o trochu níž, ovšem moc si nepomohla. Látka se posunula sotva o pár milimetrů.

„Jako maličká, roztomilá diskokoulička," zasmála se Mabel. Pak ale zčistajasna vykřikla, že na něco zapomněly. To Genny nepochopila – na co by tak mohly zapomenout? Vlasy má udělané, namalovaná je, ty otřesné šaty si oblékla a na nohou má vražedně vysoké podpatky... Šlehla pohledem po Mabel na monitoru, ta ale měla na tváři naprosto kamenný výraz. A jako by zrovna nic neřekla, ukusovala si přitom z obrovitánské sušenky. Když měla konečně prázdnou pusu, pokrčila rameny, a naprosto bez zájmu se zeptala: „máš kondomy?"

Genevieve protočila oči tak moc, že se skoro podívala za sebe. „Musím jít," oznámila Mabel a natahovala se, aby notebook zaklapla, nicméně její kamarádka znovu vyjekla. „Nebuď prudérní!" pokárala ji, „musíš někoho sbalit, aby ses dostala přes toho zmetka. A kondomy jsou důležitý, pokud nechceš chovat."

„Děkuju ti za lekci sexuální výchovy, a teď už jdu," rozloučila se Genny. Tentokrát se jí podařilo počítač zavřít bez dalších protestů, ačkoliv i kdyby se snažila Mabel protestovat, Genevieve by ji zkrátka neposlouchala. Bylo půl deváté, což znamenalo, že Jaxon tu bude každou chvíli, a ona si proto musí pospíšit. Sesbírala z postele všechny nutnosti, které si plánovala vzít s sebou: psaníčko, rtěnku, kapesníčky a telefon, a naposledy se prohlédla v zrcadle.

Jako by to měl Jaxon snad načasované, zazvonil na zvonek přesně ve chvíli, kdy zrzka sešla schody dolů. Připadala si úplně jako když měla maturitní ples; dědeček čekal dole, a sotva svou vnučku uviděl, zahvízdal a zahrnul ji komplimenty. Jaxon zazvonil podruhé; a protože Genny chtěla předejít scénám jako tehdy u snídaně, rázně zakázala babičce jít otevřít. Místo toho na sebe hodila kabát a spěchala ke dveřím, načež se s Jaxonem přivítala až venku. Ani tak ale neunikli ostřížímu zraku Florence a Alberta, jelikož si ti dva bez ostychu odhrnuli záclonku a koukali na ně skrze skleněnou vitráž.

„Doufám, že ti nevadí, když se projdeme... Ronnieho dům je odtud sotva pět minut chůze," spustil hned Jaxon, přičemž se snažil úspěšně ignorovat dva páry očí, jež je sledovaly. I Genevieve své prarodiče nebrala na vědomí, když s úsměvem přijala nabízené rámě. Měla na sobě vysoké podpatky, a čekal je sestup po namrzlých schodech, tudíž byla za takovou nabídku vděčná. Nerada by totiž, kdyby ji Jaxon hned na první schůzce sbíral ze země.

„Díky," zamumlala, když sešli schody bez jediného karambolu. „A procházka mi vadit nebude. Jen bys mi možná mohl sdělit, ke komu jdeme," nadnesla, jelikož jí tahle otázka ležela v hlavě celé dva dny.

„Jmenuje se Aaron Wynne, a bydlí jen blok odsud—„

Ačkoliv to bylo neslušné, Genny mu skočila do řeči: „Aaron Wynne?" zopakovala pobaveně, což Jaxona viditelně zarazilo. Nejprve přitakal, načež se zeptal, zda se znají.

„Trochu," odpověděla s ledabylým pokrčením ramenou, i když to nebyla tak docela pravda. Ve skutečnosti se s Aaronem Wynnem znala víc než jen trochu. Ale už roky ho neviděla. Každopádně, Jaxon se stejně dříve či později dozví o jejich společné historii, tudíž neměla potřebu mu celý příběh vyprávět. Ronnie mu ho jistojistě vyžvaní hned, co pochopí, koho si to k němu Jaxon dovedl.

Cesta jim opravdu trvala necelých pět minut, přesně jak Jaxon sliboval. Zastavili se před menším dvoupatrovým domkem, který ovšem svítil snad na míle daleko. Od země až po střechu byl obmotaný světýlky, na předzahrádce stál obří světelný sob a v komíně byla nainstalovaná postavička Santy tak, aby vypadal, že zrovna leze dovnitř. Genny se ani nedivila; vždyť přesně takhle Aarona znala. Nikdy to nebyl troškař.

„On je tak trochu... Excentrický," připustil Jaxon, když minuli postavičku Grinche u vrátek od předzahrádky. Tentokrát Genny pobavený úšklebek neskryla, když říkala, že to ona moc dobře ví. Ještě chtěla dodat něco v tom smyslu, že se jí to zdá na Aarona poněkud strohé, ale Jaxon zrovna zazvonil a trvalo snad jen deset sekund, než se dveře rozrazily dokořán. Mezi nimi stál muž, který teď už jen vzdáleně připomínal toho Aarona Wynnea, kterého Genevieve kdysi znala. Tehdy to byl vysoký, kudrnatý a dost hlučný starší kamarád jejího bráchy s poměrně zvláštním vkusem, co se oblečení týkalo. Teď před ní stál muž, který byl sice pořád vysoký a kudrnatý, ale do toho zvláštního děcka, které kdysi znala, měl hodně daleko.

Když Aaron spatřil Jaxonův doprovod, šokovaně zalapal po dechu. „No ne, Genny Gimsleyová, v celé své kráse, a stojí přímo na mém prahu?" vykřikl, a než se kdokoliv z nich nadál, přitáhl si ji do náruče. Stejné pometlo jako před lety, pomyslela si zrzka, nicméně objetí mu opětovala.

„Tak pojďte dál!" vybídl je hostitel a ustoupil ode dveří, aby Genevieve s Jaxonem mohli vejít dovnitř. Ačkoliv dům zvenčí vypadal přinejmenším pochybně, vevnitř byl vybavený opravdu nadstandardně. Moderní nábytek, vkusná výzdoba, špičkové technologie. Genny si vzpomněla, že vlastně nedávno o Aaronovi četla někde na internetu; vytvořil si nějakou appku, kterou potom prodal a vydělal si slušnej balík.

Uvnitř se to hemžilo lidmi, nicméně Aaron vypadal, že ho všichni ostatní přestali zajímat. Trpělivě počkal, až si nově příchozí svlečou kabáty, které následně odnesl do šatny, a potom si svou dávnou kamarádku opravdu pečlivě prohlédl.

„Teda Gimsleyová, vypadáš dobře! Zatraceně dobře!" poznamenal. Když mu Genevieve lichotku oplatila, významně na ni zvedl obočí a demonstrativně se otočil dokola. „Važ si toho, co teď vidíš. Za chvíli totiž už budeme jen litovat, že nevypadáme tak, jako před lety. Stárneme, holka."

„To si skoro zaslouží přípitek," nadnesla Genny, a ačkoliv byla její poznámka zamýšlená jako legrace, Aaron se toho hned chytil. Řekl, ať se nikam nehýbou, a odtančil kamsi do útrob domu, zřejmě najít nějaký alkohol, kterým by si mohli připít.

„To vypadá, že se znáte víc než jen trochu," poznamenal Jaxon, když na chvíli osaměli. Tedy v rámci možností, jelikož se kolem nich stále někdo motal. Zásadní však bylo, že u nich nebyl Aaron, a on se tedy mohl dozvědět, jak to mezi nimi teda je.

„Je to kamarád mého bráchy," přiznala Genny konečně. Chystala se ještě dodat zásadní detail týkající se jejich vztahu, ale to už u nich znovu stál Aaron se třemi whiskovkami. „A taky jsme spolu chodili," dopověděl za zrzku, načež dvě sklenice předal dál, a jednu si sám nechal. „Byli jsme ten nejžádanější pár na střední. Svalnatý sportovec a roztomilá roztleskávačka, každej chtěl být jako my, kamaráde!" pokračoval ve chvástání, a očividně mu bylo úplně jedno, že oba své kamarády přivádí do rozpaků. Ale moc dobře si to uvědomoval. S potutelným úsměvem si přes Gennyina ramena přehodil ruku, a ještě se Jaxonovi podíval vyzývavě do očí. Nicméně zrzka se mu okamžitě vyvlékla. Trochu agresivněji než sama mínila jej dloubla do žeber, čímž mu dala jasně najevo, že si svůj osobní prostor hodlá hájit za každou cenu.

Jelikož ani jeden z nově příchozí dvojice na Aaronovo provokování nijak zvlášť nereagoval, přestalo ho to po chvíli bavit. A taky si uvědomil, že má v domě i jiné hosty, kterým je třeba se věnovat. Než však zmizel, stačil ještě Genevieve slíbit, že si ji najde a ty roky, co se neviděli, si vynahradí. Pak už vyběhl schody do prvního patra a nechal zrzku s Jaxem stát v chodbě jako dvě tvrdý y.

S odchodem Aarona jako by se Jaxonovi vrátila řeč. Do té doby jen stál a přihlížel, i když je pravda, že přes Aarona by se ke slovu dostával horko těžko, i kdyby sebevíc chtěl něco říct. K Gennyině překvapení ho však nezajímaly další podrobnosti ohledně Aarona a jejich minulosti. Místo se zřejmě chystal okomentovat její šaty. Jak by taky ne, když si ji prohlížel už od té doby, co si svlékla kabát. Než však měl možnost to udělat, zastavila jej.

„Nic neříkej," varovala ho se zdviženým ukazováčkem, sotva si všimla jeho pobaveného pohledu. „Doma jsem nic vhodnějšího na párty nenašla. A tyhle šaty jsem na sobě měla naposledy na střední."

„Nechtěl jsem nic říct," odtušil Jax. Ruce zvedl v obranném gestu, nicméně koutky mu cukaly nahoru. Potom už bok po boku vešli do útrob domu. Jaxon zřejmě Aaronův skromný příbytek znal, neboť šel najisto rovnou do kuchyně. Ta byla vybavená stejně moderně jako zbytek domu. Na kuchyňské lince stály různé alkoholy, stejně jako tácy s obloženými chlebíčky, sladkostmi, chipsy, míchanými koktejly i nealko pitivem, zkrátka úplně vším, na co si člověk mohl vzpomenout. Jaxon chvíli zkoumal drahé lahve alkoholu vyskládané na kuchyňské desce, nakonec ale sáhl po prázdné skleničce, do které přelil z velké mísy nějaké namíchané růžové pití. Teď to byla Genny, kdo v údivu zvedl obočí, ale Jaxon jen výmluvně pokrčil rameny.

Jakmile měli každý dostatek tekutin, šli dál – tentokráte jejich kroky mířily do obývacího pokoje (který byl mimochodem velký jako celý Gennyin byt v New Yorku), kde se očividně děla veškerá zábava. Vlastně Aaronův novoroční večírek dost připomínal středoškolské párty, které teda Genevieve nikdy příliš nevyhledávala. Taky tady byl snad každý člověk v Lancasteru, který spadal do její věkové skupiny – a každý ji familiárně zdravil, ačkoliv ona poznala asi jen třetinu z nich. A zhruba s pěti měla chuť prohodit víc než dvě věty. Nakonec stejně skončila na prázdné sedačce s Jaxonem.

„Já mám takový nápad," začal, a mezi rukama při tom žmoulal vršek pestrobarevného brčka, které vzal kdovíkde, a které měl ponořené ve svém holčičím pití stejně jako modrý deštníček, přesně takový, jaká se dávají v restauracích dětem na zmrzlinové poháry.

„Jaký nápad?" zeptala se Genevieve zvědavě, a sama si při tom upila ze svého nápoje – o něco víc sofistikovaného mixu brusinkového džusu a vodky. Půl napůl.

„Protože já tu nikoho neznám a ty tu očividně znáš všechny, ale nejradši bys neznala nikoho, budeme se věnovat sami sobě!" pronesl triumfálně. Než stihla Genny něco trefně poznamenat, pokračoval dál: „a můžeme si třeba zahrát dvacet otázek. Každý se zeptá na jednu, a kdo nebude chtít odpovědět, bude se muset něčeho napít," vysvětloval pravidla hry, která ho zrovna napadla.

Genevieve se rozhlédla kolem. Po Aaronovi nebylo ani vidu ani slechu. Hnědovláska v rohu ji sledovala velice nepříjemným pohledem, a Genny v ní po chvíli poznala Beatrice, bývalou spolužačku ze základní školy, se kterou si vůbec nerozuměla. U televize postával zase Jacob Pansley, bývalý starboy střední školy, basketbalista, premiant, lamač dívčích srdcí. Sotva si své bývalé spolužačky všiml, začal na ni zběsile mávat.

Rychle uhnula pohledem a přikývla. Jax se zaradoval jako malé dítě. Odběhl do kuchyně, odkud se po pár momentech vrátil s tácem plným panáků. Pak se pohodlně usadil na gauči, a pronesl, že můžou začít. Nejprve si střihli, kdo začne, a samozřejmě se potvrdilo, že známé pořekadlo neštěstí v lásce, štěstí ve hře vůbec, ale vůbec nefunguje.

Volba první otázky padla na Jaxona. Snad aby Genny trochu napnul, nejprve si ji dlouze prohlédl, než se konečně zeptal na to, co ho nejvíc zajímalo: „takže jsi byla roztleskávačka?"

Takový dotaz zrzku překvapil. Čekala cokoliv, hlavně ale čekala, že se Jax konečně zeptá na Aarona. Ačkoliv on už objasnil situaci mezi ním a Genevieve dostatečně, pořád byla v jeho příběhu určitá slepá místa, která by potřebovala objasnění. Ale ne. Jaxon si očividně ze všeho zapamatoval právě tenhle malý detail.

Když odpovídala, že opravdu jeden semestr patřila mezi roztleskávačky, zklamaný tón si nemohla odpustit. Pak si ale uvědomila, že vlastně mohla dopadnout hůř, a už poněkud veseleji dodala, že to dělala jen kvůli tomu, aby si mohla do přihlášky na vysokou zapsat nějaký sport. „Pak jsem se vrátila zpátky ke knížkám."

Jaxon pobaveně přitakal, ačkoliv nevypadal, že by on sám dával přednost knihám před sportem. Právě naopak – i přes triko se mu zřetelně rýsovaly břišní svaly. Teda ne, že by to Genny nějak dopodrobna zkoumala, ale očko jí sem tam uklouzlo, takže si všimla.

Hru na otázky tedy začali velice zvolna. A protože Genevieve nechtěla být ta, která otevře vrátka k o něco osobnějším tématům, zeptala se na něco taky naprosto nepodstatného. Přesněji na to, který hrdina od Marvelu je podle Jaxona úplně nejlepší. To však ještě netušila, že odstartují vášnivou debatu o přednostech každého z Avengerů a nebudou schopni dojít k nějakému slušnému závěru.

„Dobře, dobře, uzavírám tuhle otázku, nebo se nikam nedostaneme," ukončil to konečně Jaxon po dobré půlhodině. Všiml si, že i jeho společnice má svou sklenici prázdnou, jal se proto role doplňovače nápojů. S prázdnými sklenicemi odběhl do kuchyně, odkud se vrátil za velmi krátkou chvíli s přídavkem a něčím navíc – talířem s různými dobrotami. Ten položil mezi ně na pohovku a naznačil Genny, aby se naklonila blíž. Pak velice tiše a s potutelným úsměvem na rtech zašeptal, že ty dobroty vyfoukl nějaké holce přímo před nosem.

„A teď na zdraví, ať můžeme popojet dál!" pronesl důležitě. Ten večer už podruhé si s Genevieve přiťukl, načež začal své růžové pitíčko srkat brčkem. Byla to opravdu podívaná – chlap jak hora a pití má jak pro puberťačku. Každopádně, když se oba napili, přišel Jax s další otázkou. Zřejmě už přeskočili zahřívací kolo, neboť teď přitvrdil, a pěkně lišácky stočil řeč na bývalé partnery: „takže, už vím, že Aaron je tvůj bývalý přítel, a očividně mezi vámi není žádná špatná krev.. Ale tady je snad půlka města, mám si dát pozor i na jiné chlapce, se kterými to neskončilo tak dobře, jako s Ronniem?"

Páni! Ještě nikdo se Genny nezeptal na bývalé partnery tak přirozeně, jako teď Jaxon. Za to by si rozhodně zasloužil medaili. Nicméně, ona chvíli přemýšlela, jestli do sebe místo odpovědi raději nekopne jednoho z těch panáků, které do té doby stály nedotknuté na konferenčním stolku před nimi. Nakonec to neudělala; místo toho pokrčila rameny a řekla, že za jinými chlapci by musel odjet do New Yorku.

Jax se už nadechoval, že něco řekne, Genevieve ho ale přerušila. „Teď jsem na řadě já, a protože tys začal tohle téma, je jen fér, abys mi taky něco pověděl o bývalkách," pobídla ho. Jaxon se ani nezatvářil překvapeně – jak by taky mohl čekat něco jiného? Když člověk pokládá takové otázky, automaticky se předpokládá, že bude muset odpovídat na ty stejné, nebo přinejmenším podobné. Tak jako tak, odpověděl v mžiku oka: „řekněme, že by z našeho setkání nebyla tak nadšená, jako byl Aaron dneska, když tě uviděl."

Ten chlap by z fleku mohl dělat diplomata. Odpověděl, takže do sebe nemusel klopit žádného panáka, ale z těch pár slov nebyla zrzka o nic moudřejší. Ale to už je zřejmě úděl téhle hry. Než se pustili do další série otázek, rozhodli se okusit, co všechno dobrého se skrývá na onom talíři, jež pro ně Jaxon ukořistil. Je totiž důležité se během konzumace alkoholu taky něčeho najíst, jinak brzy žádné otázky potřebovat nebudou, jelikož na sebe po pár drincích napráskají úplně všechno.

Tak teda jedli. A zrovna při natahování se pro jednu olivu na talíři se jejich prsty setkaly. Byl to jako jeden z těch momentů ve filmu, kdy se jeden druhého dotknou, v pozadí začne hrát pomalá hudba, podívají se na sebe a pomalu se k sobě začnou přibližovat. Až na to, že se nic z toho vůbec nestalo. Oba ucukli a dělali, že se nic nestalo.

„Olivy..." podotkl Jaxon, ačkoliv zrzka samozřejmě věděla, co to před nimi na talíři leží. Jaxon se jen snažil zabít to mírně rozpačité ticho, které se mezi nimi po tom krátkém dotyku rozprostřelo. Aby ho v tom nenechala plácat se samotného, dodala, že jsou zelené a bez pecek, přesně, jaké má ona nejraději. Když to Jax slyšel, uculil se. „Já mám takovou olivovou teorii," nadnesl, a když se k němu Genny se zájmem vepsaným v zelených očích otočila, pokračoval. „Víš, moje babička nemá ráda olivy. Ale přesto, pokaždé, když jsou s dědečkem v restauraci, objedná si salát s olivami. Potom je jednu po druhé vybere a dá je dědečkovi na talíř. On totiž olivy miluje. A to je přesně ta rovnováha, kterou v životě potřebuješ."

Genevieve na něj chvíli němě zírala. Pak se krátce zasmála. Rukou, ve které zrovna nedržela svůj drink, se natáhla a z talíře sebrala další olivu. S úšklebkem si ji strčila do pusy a potom našpulila rty. „Vypadá to, že máme olivy rádi oba," pokrčila nevinně rameny.

Jaxon rozhodil ruce. „Kazíš mi můj moment!" obvinil ji, nicméně usmíval se při tom od ucha k uchu. Natáhl se, aby jí z ruky vytrhl další olivu, kterou si přivlastnila, ale byl příliš pomalý. „Víš, co si myslím?" nadnesl nonšalantně, a ani nepočkal, než mu jeho společnice odpoví. „Myslím, že bychom spolu měli jít na rande."

„Já nechodím na rande s lidmi, které sotva znám," odpověděla. Sama si tím ale nahrála na smeč, jelikož nato jí Jaxon odvětil, že se přeci znají. „Potkali jsme se už třikrát," podotkl. Na to zrzka samozřejmě neměla žádnou odpověď. Jejich malá slovní přestřelka ji ale bavila; zdálo se, že se ten chlap nedá lehce odradit, což jí nějakým způsobem dost imponovalo.

Tak jako tak, než něco řekla, dlouze se napila. Koupila si tím víc času na promyšlení odpovědi, Jax si ovšem její mlčení vyložil jinak. Ačkoliv se mu na tváři stále rozléval ten široký hollywoodský úsměv, afektovaně si přiložil ruku k srdci, aby jí jakože ukázal, že ranila jeho city. Pak prudce rozhodil rukama. Tak prudce, že málem Genny vyrazil sklenici i s celým jejím obsahem z ruky, ale očividně ho to moc nezajímalo. „Ale no tak, ženská. Chceš, abych ti nějak dokázal, že jsem tě hodný? Mám ti splnit tři přání, nebo třeba ukrást z Kapitolu Ústavu? Řekni cokoliv, a já ti to splním."

Genny ztratila slova podruhé. Nejprve na něj mlčky zírala, jelikož se snažila pochopit, co jí to ten chlap právě řekl, vzápětí však vyprskla smíchy. „Páni," pronesla pak téměř dojatě. „Ještě nikdy mi nikdo nenabídl, že by pro mě ukradl Ústavu."

Jaxon místo odpovědi jen pokrčil rameny. Byl zrovna příliš zaneprázdněný cucáním barevného brčka a špulením rtů, nicméně snaha vypadat svůdně se mu brzy vymstila. Zakuckal se, a zatímco on si vykašlával plíce z těla, Genevieve ho pobaveně sledovala. Přímo úměrně s konzumací růžových pitíček rostla i Jaxova bujará nálada, a ona měla pocit, že tenhle večer bude ještě zábava. Zvlášť, když se k nim přidal stejně rozesmátý Aaron. Nejprve chytil svého kamaráda za rameno, aby jej upozornil na svou přítomnost, a pak svým neohrabaným opilým způsobem přelezl opěrku gauče. Nebýt Gennyiných rychlých reflexů, skončil by v talíři s olivami, takhle se však usadil mezi těmi dvěma, naprosto nevědom si faktu, že dost možná právě zkazil nadcházející romantickou chvilku.

„Bavíte se?" zakřenil se hloupě. Genevieve se podívala po Jaxonovi, ten s ní ovšem nesdílel telepatické myšlení, tudíž její oči nevyhledával, a dál se rýpal v obsahu své sklenky. „Bavíme," odpověděla tedy Aaronovi, který ovšem najednou vypadal, jako by upadl do transu. Tupě zíral před sebe, a Genny už byla připravená ho proplesknout, když se najednou vítězoslavně zazubil. Zrzka si pomyslela, že ho zřejmě napadla nějaká další kravina, a když vzhlédla a spatřila jeho hloupý výraz, bylo jí jasné, že se nespletla.

„Mám hádanku," pronesl konečně, a velmi důležitě se podíval jak po Genny, tak po Jaxonovi. „Jak se zdraví kytky?"

Jax se na svého kamaráda podíval dost kriticky. Když však promluvil, nasadil tón, jakým se normálně dospělí baví s pětiletými dětmi. „Ronnie, kytky přeci neumí mluvit," pronesl jemně. Přesně v tu chvíli se však Aaronovi rozšířil úsměv ještě víc.

„Přece na sebe volají ALOE!" vykřikl triumfálně. Genevieve vyprskla smíchy, a i Jaxon měl co dělat, aby se nahlas nerozesmál. Aaron svůj vlastní vtípek náležitě ocenil tím, že sám sebe poplácal po rameni. Pak chytil Genny za ruku a vyskočil na nohy, čímž vytáhl do stoje i ji.

„Ještě jsem vás vůbec neviděl tančit, tak pojďte!" zahlaholil, a už ji táhl na parket. Ona se jen stihla otočit po Jaxonovi, který dál seděl na pohovce jako hruška a ukazoval na ni zvednutý palec. Nakonec mu však vlastní svědomí nedovolilo situaci jen pozorovat zpovzdálí. I se svým pitíčkem se dostavil doprostřed obýváku, který ovšem pro ten večer sloužil jako provizorní parket. Aaron se už vlnil v rytmu hudby, což ovšem v jeho podání znamenalo, že vypadal, jako by se svíjel v bolestivých křečích. Genny postávala vedle něj a rozpačitě se pohupovala v bocích. Naštěstí nemuseli tančit dlouho; jakmile se k nim Jaxon přidal, společně zvládli jednu další písničku a pak DJ, jehož mimochodem Genevieve taky znala ze školy, zastavil hudbu.

„Poslední minuta roku 2017!" zakřičel do mikrofonu. Jako na povel se obývákem ozval nadšený jásot. U dlouhého stolu, kterého si předtím nikdo nevšímal, se najednou vytvořila tlačenice; každý si chtěl ukořistit sklenici s šampaňským, aby si mohli přesně o půlnoci připít na nový rok. Jaxon odložil svou sklenici a vydal se pro šampaňské, čímž zanechal Genny napospas Aaronovi. Tomu totiž vůbec nevadilo, že už nehraje žádná taneční hudba, a na parketu poskakoval i bez ní. Naštěstí si však vystačil sám, a zrzka tak jen mohla stát a přihlížet. Tancovat přestal, až když uviděl, že jeho kamarád drží v ruce jen dvě skleničky.

Zatvářil se jako smutné štěně. Cosi si mumlal pod vousy a velice agresivně se rozhlédl kolem sebe. Po jeho pravici postávala vysoká blondýnka, která zřejmě na někoho čekala. Genevieve ji neznala, nebo alespoň v té chvíli ji nedokázala nikam zařadit, nicméně, Aaron ji očividně znal. Nejprve ji srdečně pozdravil, vzápětí jí však vytrhl sklenici s přípitkem z ruky a triumfálně se obrátil na své přátele.

„Měli bychom jít na terasu, za chvíli budou ohňostroje," zahlaholil, jako by se nic nedělo, a šinul si to ven. Genny ho s hlubokým povzdechem následovala; ani tak kvůli pestrobarevným ohňostrojům, jako spíš kvůli tomu, že Aaron vypadal, jako by sebou každou chvíli měl seknout. Do dveří vešel až na třetí pokus, a musel se přidržovat stěny, aby se vůbec udržel na nohou, nemluvě o faktu, že veškerý obsah jeho sklenice měl dávno na svém tričku.

Kupodivu byla terasa naprosto prázdná. Aaron se s elegancí sobě vlastní zapřel o dřevěné zábradlí, až to vypadalo, že přepadne na druhou stranu. Genevieve postávala vedle něj jako ostražitá matka, připravená své dítě kdykoliv zachytit, zatímco Jaxon se ramenem opřel o jeden z trámů podepírajících střechu. Jako jediný měl na sobě bundu, ačkoliv zrzce nebylo jasné, kdy si ji stihl vyzvednout z šatny, když jí byl celou dobu v patách.

Tak jako tak, z obýváku k nim doléhaly hlasy odpočítávající zbývající vteřiny. Když zbývalo posledních pět vteřin, Jaxon se přesunul tak, že stál vedle Aarona z druhé strany. Všichni tři se tedy opírali o zábradlí a hleděli vzhůru k obloze, čekajíc, až se tam objeví nádherné barevné obrazce. „Tři... Dva... Jedna... Šťastný nový rok!"

Aaron se zaculil a s oběma si přiťukl. Volnou rukou si k sobě přitáhl Genevieve, zatímco druhou rukou se nešikovně snažil obejmout i Jaxona. Brzy však pochopil, že když má jednu ruku plnou, nepodaří se mu to. Chtěl tedy obsah své sklenice vypít, nicméně zjistil, že je prázdná. I tak si ale neztratil pozitivitu. Sklenici odložil a konečně svého kamaráda objal. „Šťastný nový rok, milánkové," zakřičel víc nahlas, než bylo nutné, a oběma jim vlepil hubana na tvář. Jax se předklonil, aby viděl na Genny. „Šťastný nový rok," řekl tiše, ale dostatečně nahlas, aby ho zrzka slyšela. I ona mu popřála, a pak už všichni tři zvedli hlavy, aby mohli pozorovat nádhernou podívanou, kterou na obloze tvořily pestrobarevné ohňostroje.

A byla by to vskutku krásná podívaná, kdyby se Aaron najednou nenaklonil přes zábradlí a nezačal zvracet.