Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥
Dvanáctiletá Lenka má skvělý život a jediné, co chce, je pomáhat lidem. Jednoho dne si zajde se svojí nejlepší kamarádkou do knihovny a spatří něco temného. Temného a velmi zlého. Od toho dne nabere její život nečekané obrátky. Zjistí, že svět chrání Ochránci života- děti se zvláštními schopnostmi. Každý z nich ovládá jeden živel- oheň, vodu, vzduch, zemi a noc. A to zlo, které onehdy spatřila v knihovně po ní pátrá. Pátrá po Lence, obyčejné dívce s dobrým srdcem. Nebo možná není tak obyčejná...Tohle je můj úplně první pokus zveřejnit knihu. Hurá! Snad se vám bude líbit :)Za krásný cover moc děkuju Zirafcici z týmu PrvniPomoc! ❤️(2. února 2019- 31. prosince 2022)…
Dva bratři,jedna matka,jedna pantofle,a jedna italská mafie.Když se bratři Igor a Vasil vydali do města, aby unikli své matce, netušili ještě, jaké nebezpečí na ně číhá. Jenže italská mafie, ta má oči všude- a polapí každého, kdo jen chvíli nedává pozor na cestu. ...Bizardní příběh, který možná je, a možná taky není podle skutečné události....Poznámka autorky: Když jsem tento příběh psala, musela jsem v něm použít slova: Krupicová kaše, špagety se sýrem, kakao, slepičí polévka a zmrzlina. Vzniklo z toho něco, co ani neumím pojmenovat. Pokud vás tedy zajímá život Igora, jídlového rebela a Vasila, jeho nezajímavého bratra, pusťte se do čtení. Ovšem jen na vlastní nebezpečí.…
Mysl člověka, jeho duše i srdce, to všechno jsou místa plná světla i tmy. A právě v těchto místech se rodí slova a splétají se do umění, myšlenek i pocitů. Určují, kým jsme, kým chceme být i čím si právě procházíme. Slova totiž mají obrovskou moc. Tahle knížka nebude stejná jako moje ostatní, protože v ní nebudu vyprávět příběh žádné postavy. Bude o mých myšlenkách, které jsou často složité a nepochopitelné. A každé slovo, které se v téhle knížce objeví, bude napsáno jen a jen pocity. Myšlenky z inkoustu jsem začala psát, protože jsem přišla o někoho pro mě moc důležitého. Najednou jsem měla v hlavě hrozně pocitů a myšlenek a ty se tak nějak samy od sebe skládaly do slov. Občas něco z toho nedává smysl, třeba to ani nepochopíte. Za každé přečtení budu ale moc vděčná :) Ještě bych chtěla dodat, že jsou kapitoly psané ve třetí osobě, ale můžu vás ujistit, že nepíšu o sobě :) PS: Obrázky v kapitolách jsem nekreslila já, jsou stažené z pinterestu :D…
Když nastane první adventní den a v lidských srdcí se opět rozezní harmonie Vánoc, spadne na povrch Země zvláštní, nevšední hvězda. Touží poznat Zemi, všechny její krásy a hlavně Vánoce- se vším, co k nim patří. Pozemský život ale není zdaleka tak krásný, jak si myslela, všichni kolem jí podkopávají nohy a hvězda cítí to, co nikdy necítila. Dokáže jí chlapec, který se sám topí v moři smutku, pomoci znovu zářit? A co všechno se musí stát, aby našla na Zemi své místo? Zdravím vás u mého vůbec prvního adventního kalendáře na rok 2021! Ještě nikdy jsem nic takového nepsala, tak je to pro mě trochu výzva, i tak ale moc doufám, že si advent společně se mnou a mým příběhem užijete. Přeji příjemné čtení! ♥…
Jeden obyčejný list,Jedno svobodné srdce. Když Snílkovu mysl pohltí touha poznat svět, jen těžko se jí může bránit. Přeje si cestovat až za obzor, spatřit všechny krásy, vidět souše i oceány! Jak se ale může malý, obyčejný list vydat na cestu kolem světa? A co všechno musí udělat, aby si svůj sen splnil? Vydejte se se Snílkem na cestu, která není tak jednoduchá, jak se zprvu zdálo. Svět není jen místem nádherným, v temnotách se skrývá zoufalství a nebezpečí, které se snaží malý list o všechno připravit... Tak trochu kecací poznámka autorky: Tenhle příběh jsem začala psát minulý rok, protože jsem ho ale nestihla dopsat do konce podzimu, řekla jsem si, že na něm přes rok zapracuju a vydám ho další podzim. No, samozřejmě jsem nenapsala ani čárku a všechno se snažila dohnat až teď :D A povedlo se, protože je dlouho plánovaný podzimní příběh tady! Samozřejmě není ani zdaleka dokonalý, fyzické zákony v něm tak trochu neplatí, ale to mi doufám odpustíte :) plánovala jsem, že bude jen pohádkou pro děti, jak jsem ale psala a psala, najednou se z toho stalo něco víc. Zamilovala jsem si celou tuhle povídku/ pohádku, dala do ní kus sebe a napsala jí tak, aby něco dala i těm starším. Není to jen příběh o listu, který cestuje po světě- je i o životě, pocitech, přátelství a lásce. A jsem na něj opravdu pyšná :) Samozřejmě nevím, jestli něco předá i vám, každý jsme jiný, doufám ale, že se tak stane. A když ne, aspoň budete mít nějaké počtení pro dlouhé podzimní večery :D Trochu mě mrzí, že jsem ho nestihla vydat třeba na Halloween nebo na dušičky, na tom ale zase tak nesejde. Hlavní je, že je tady :) Já tedy moc doufám, že se vám bude příběh líbit a budu moc ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu. Přeju příjemné čtení! :)…
Dvě knihy, čtyři osudy.Dva cizinci, dva milenci. Dva skuteční, dva zapsaní na stranách knih. Když se podivínka na nádraží začte do staré knihy a když to samé udělá i mladík ve vlaku, nevědomky tím proplétají své osudy. Setká se znovu námořník se svou láskou? Potká chlapec z vlaku dívku na nádraží nebo v jeho mysli už navždy zůstane cizincem? Jak se čtyři osudy spojí a jak se znovu rozpadnou?A rozpadnou se vůbec někdy?Ahoj všichni! Tohle je další příběh do soutěže Psaní pro radost, do promptu 34. Je kratší než mé jiné příběhy, ale mám ho moc ráda a jsem s ním spokojená :) Je to taková "jednohubka" :D Tak doufám, že se bude líbit i vám!…
Jednoho dne vyrostla v záhonku mezi růžemi malá, docela obyčejná kopretina. Protože jí růže ze všech stran obklopovaly a bránily jí ve výhledu, ani jednou jedinkrát neviděla, jak vypadá okolní svět. I tak ale věřila a doufala, že se jí jednoho dne podaří spatřit okolí a hlavně slunce- to toužila spatřit ze všeho nejvíc. Když ale jednou, uprostřed temné noci z radosti zpívala, upoutala na sebe pozornost člověka, který by jí možná mohl sen splnit. Podaří se kopretince zahlédnout slunce nebo zůstane navždy ve stínu růží? A kdo je onen člověk, který zaslechl její zpěv? Ahoj všichni! Tohle je poměrně krátký příběh, který jsem psala do našeho školního časopisu. Protože si časopis kupují převážně rodiče malých dětí (no jo no, nejsme moc známí :D), rozhodla jsem se nápad pojmout spíše jako pohádku nebo příběh pro děti, ale zároveň ho napsat tak, aby zaujal i někoho staršího. Opravdu moc doufám, že se vám bude líbit, protože já ho mám moc ráda a mám z něj dobrý pocit. Budu samozřejmě ráda za každé názory, ať už pozitivní nebo negativní :)…
Knihovnička pokrytá prachem. Police, padající a rozpadající se jedna na druhou. Mraky knih, staré i nové, roztrhané i slepené. A ta vůně... kouzelná, stará vůně, jež je něčím víc než jen pouhou vůní... To vše znamená pro Miu víc, než by si kdokoliv dokázal pomyslet. Co se skrývá pod tím prachem, k čemu slouží ty mraky starých knih? Proč je knihovnička tak speciální? Co ukývá? To neví nikdo... nikdo, až na jednu velice obyčejnou dívku. Abyste si nemysleli- tohle není žádný nový sáhodlouhý román, jen velice kraťoučká povídka, kterou jsem psala do slohové části češtinářské olympiády. Nečekejte nic velikého ani hodně promakaného, na vymyšlení i sepsání jsem měla necelou hodinu a ještě jsem se musela hlídat, abych se vešla do maximálního limitu (stejně jsem se nevešla, ale naštěstí to nikomu nevadí :D). Zkrátka už neumím psát krátké příběhy, no :D Téma bylo "V mojí knihovničce nesmí chybět" a protože nejradši píšu příběhy, pojala jsem to trochu jiným způsobem :D Ale i tak doufám, že se vám bude příběh líbit, mám z něj i docela radost :) Díky němu (a mluvnické části olympiády) jsem postoupila do okresního kola, tak uvidím, jak se vše vyvine. Užijte si čtení! :) ❤ ❤ (Psáno v prosinci 2020)…
Příběh o smrti, která čeká za každým rohem... Příběh o smutku, jenž se nás pokouší zlomit... Příběh o lásce, která všechno překoná, pokud máme někoho, koho opravdu celým srdcem milujeme. Jak to vypadá za hranicí smrti, za hranicí zapomnění? A co všechno musíme udělat, abychom vrátili světlo do života našich milovaných? Jen jedna jediná zkouška to dokáže... jen jediná zkouška má takovou moc. Zkouška návratu... Nikdy bych si nepomyslela, že je tak těžké se vejít do limitu 5000 slov. No vážně - kdy jsem proboha začala psát tak dlouhé příběhy? :DKaždopádně, toto je příběh, který jsem napsala do soutěže Psaní pro radost tady na Wattpadu. Každý měsíc vymýšlí nové psací výzvy, tak pokud byste chtěli, určitě můžete zkusit něco napsat :) Tenhle příběh je konkrétně do promptu 24 a protože všechno nechávám na poslední chvíli, dopisovala jsem ho poslední den v 11 hodin večer 😂 I tak jsem s ním spokojená a jsem hlavně ráda, že jsem ho zvládla dopsat.Doufám že se bude líbit i vám 😁❤️❤️…
Válka skončila... můžeme zapomenout? A dá se vůbec zapomenout? Protože všechno to hrozné... žije to v nás dál. A my plyneme, prožíváme svůj život, snažíme se zapomenout. Je to ale vůbec správné? Můžeme z naší mysli vymazat něco, co nás pomalu, ale jistě ničí? Přidávám sem krátkou povídku, kterou jsem psala do soutěže Památník Terezín 2020. Téma bylo "Válka skončila, můžeme zapomenout?" a mě to opravdu zaujalo. Sice toho o válce nevím mnoho, nikdy jsem to pořádně nestudovala, to ale nic nemění na tom, že mě ono téma zajímá. Tak jsem se pokusila napsat povídku, která se odehrává právě v letech po válce... povídku o tom, jak těžké je zapomenout.Sice jsem se v soutěži neumístila a je pravda, že mě to trochu mrzí, s příběhem jsem ale upřímně spokojená a doufám, že se bude líbit i vám :). Ono totiž nezáleží tak na tom, jestli vyhráváte soutěže nebo ne... důležité je, že vás psaní baví a že to nikdy nevzdáte. Tak to nevzdávejte, protože právě to z vás dělá pravé spisovatele ❤ :)…
Ne vždy je vše krásné. A ne všechno vydrží napořád. Píše se rok 2819. Země, kterou jsme znali před osmi sty lety, je pryč. Místo rozkvetlých luk, azurového nebe a hlubokého moře se po vysušených plání táhne pouze písek a mrtvá příroda. Domy se rozpadají na sutiny, stromy se kácí k zemi. A můžou za to jedině lidé. Procházím se podél toku řeky Labe a přemýšlím. Vše se zdá být ztraceno, cokoliv živého umírá a lidé za chvíli také. Jenže co když je ještě naděje? Co když se ještě něco může... změnit? Ahoj všichni, tohle je moje krátká povídka, kterou jsem psala do soutěže Máchovou stopou- 800 let Litoměřic. Vytvořila jsem jí už minulý rok, jen jsem jí sem zapomněla přidat, tak snad vám to nevadí :) A ještě něco- s touto povídkou jsem vyhrála první místo ve své kategorii! Mám z toho ohromnou radost, přijde mi to skoro neskutečné. Aspoň vím, že to, co dělám, dělám dobře :D Ale hlavně mám z mého příběhu radost a měla bych jí i tehdy, kdybych nevyhrála. Protože nejdůležitější je vážit si svých výtvorů. Pokud se to někomu nelíbí, nebuďte hned smutní- jestliže jste si na svém příběhu dali záležet, někde na světě se určitě najde aspoň jeden člověk, kterému se zalíbí :3 No nic. Doufám, že se vám má krátká povídka bude líbit :)…
Eleanor to v životě lehké rozhodně nemá. Rodiče jí nesnáší, její domov pro ní není domovem a marně se snaží najít v životě alespoň tu malou kapku štěstí. Co se pak stane, když teprve čtrnáctiletá dívka přijde o svůj jediný talent a o to poslední štěstí, které jí ještě zbývá? Pomůže jí znovu usednout k piánu kouzelný medailon, nebo je všechno ztraceno?Ahoj všichni! Přináším vám krátký příběh do soutěže Psaní pro radost, konkrétně Prompt 14. Doufám, že se vám bude líbit, já z něj mám docela radost ❤️…
Byla tma. Prudký vítr čechral listí stromů, které nebylo v té husté tmě vidět. Byla jsem sama, panika ve mně každou další minutou narůstala. Noc byla chladná a mně docházelo, že se nevrátí. Nechali mě tu, uprostřed lesa, bez jídla, bez mobilu, kterým bych si zavolala pomoc. Sklopila jsem hlavu a rozbrečela se. Zatímco já mrznu na úplně neznámém místě, rodiče si myslí, že jsem v pokoji a zlobím se na ně. Jak se to mohlo stát? Možná se ptáte: Jak se třináctiletá dívka ocitla v lese, desítky kilometrů od domova? No, to je delší příběh, pokud však máte čas, povyprávím vám ho. Máte? Skvěle! Tak pozorně poslouchejte... Mám tu další příběh, opět do soutěže Památník Terezín. Téma bylo prosté a zároveň dost složité- Jsem tu bez rodiny. Soutěž jsem sice nevyhrála, ale to mi nevadí. Mám z příběhu radost :)UPOZORNĚNÍ- v příběhu se vyskytují jména (Leo, Lenka atd.), která jsem použila do knížky Živly přírody, ale nijak to spolu nesouvisí. Leo a Lenka jsou v tomhle příběhu úplně jiné postavy, než v mé knížce. Nejsem totiž moc dobrá na vymýšlení jmen, takže jsem zvolila jednoduchou variantu všedních jmen :D Snad jste to pochopili :)…
Tam, na kraji lesa, vedle starého domu, stál mohutný strom. Pro oko dospělého člověka se zdál být docela normální, ničím zajímavý. Když se však na něj uprostřed noci podívalo dítě plné fantazie a snů, vidělo něco jiného. Něco kouzelného. Kmen stromu se změnil z nudného hnědého dřeva na tmavě modrý, jako samotná noc. Jeho žilami proudila zvláštní stříbrná tekutina- lidské sny a touhy. Pluly od kořenů přes kmen, do větví, do listů a pak vyletěly do nebe a vpily se do hvězd. Listy nesly uklidňující černou barvu a kdokoliv se do ní zahleděl, rázem si připadal velmi unavený. Jenže sny a touhy nevydrží věčně, děti stárnou a ztrácí je. Strom snů umírá. Je možné ho zachránit? Ahoj čtenáři! Přináším vám krátký příběh, který jsem psala do literární soutěže Malý spisovatel 2019. A neuhádnete, co se mi stalo- vyhrála jsem PRVNÍ MÍSTO! Pro ty z vás, kteří nechápou mé obrovské nekonečné nadšení- je to první soutěž, ve které se mi podařilo vyhrát :3 .Úkolem bylo napsat příběh nebo nakreslit komiks, který je nějakým způsobem spojený s přírodou. Ani nevíte, jak ohromnou radost z toho mám! Děkuji vám, že mě sledujete, hlasujete pro mé příběhy a píšete krásné komentáře. To díky vám mám tu odvahu psát a posílat své práce do soutěží! :)…
Lukáš je normální kluk, jako všichni ostatní, jenže nezná ani jedinou pohádku! Jednoho dne se mu zjeví kouzelná hruška, která ho zavede do světa pohádek, aby se tak chlapec naučil všechny pohádky. Tuto pohádku jsem psala, když mi bylo kolem dvanácti let, takže je jasné, že není tak dlouhá a propracovaná, jako všechny ostatní. I tak však doufám, že se vám bude líbit! PS: Je to další pohádka, kterou jsem psala do soutěže, jmenuje se Bambini Litera. Pokud máte rádi psaní příběhů a je vám pod 12 let, rozhodně koukněte na jejich stránky na internetu!…
Co pro vás znamená domov? Je pro vás důležitější majetek, střecha nad hlavou nebo je to něco jiného? To se společně pokusíme v tomto příběhu odhalit. Jak ho znám? Postava v mém příběhu ho prožila. Tak dobře poslouchejte, protože je neobyčejný a velice podivuhodný... Tento příběh je dost dlouhý, dal by se dokonce přirovnat k takové kratší knížce. Každopádně psala jsem ho do literární soutěže Památník Terezín, dostala jsem se do užšího výběru, ale bohužel jsem nevyhrála. I tento rok se pořádá stejná soutěž, tak pokud o ní chcete zjistit víc, koukněte se na internet. Snad se vám příběh bude líbit! ☺️…
V ovocné a zeleninové říši, bylo pět zakladatelů, pět bohů s neuvěřitelnou mocí. Jednou z nich byla Dýně, byla však chamtivá a chtěla si nechat celou říši pro sebe. Zakladatelé jí přemohli a vykázali všechny dýně do světa lidí, kde upadly do hlubokého spánku. Jen na jednu noc se mohly probudit a do rána si povídat s přáteli. Dýňovému chlapci Tomovi se to nelíbilo, rozhodl se proto kletba zlomit. Jenže cesta není vůbec jednoduchá a času zbývá tak málo...Já vím, Halloween je dávno pryč, myslím si ale, že to nevadí. Na tomto příběhu jsem si dala hodně práce, tak doufám, že se vám bude líbit ☺️.…
Hrášek to nemá v životě lehké. Je to nejmenší zelenina v ovocné a zeleninové říši, proto se mu ostatní často smějí. Jednou, když smutně procházel ulicí, se před ním zjevil Bůh Grep. Tvrdil, že pokud Hrášek splní tři velmi obtížné úkoly, stane se Bohem a ostatní se mu už nikdy nebudou smát. Hrášek souhlasil, to však ještě netušil, že po kamenech moci, které Hrášek dostane, pokud úkoly splní, pátrají další bohové. Padnou kameny moci do špatných rukou? Nebo Hrášek splní tři úkoly? To si už musíte přečíst v příběhu! Snad se vám bude líbit ☺️…
