Od toho dne, co se Amílie dozvěděla, že Alexandr chodí s její nejlepší kamarádkou tak se dost sblížili. Dokonce vymysleli i několik plánů, jak zničit svatbu. Několik jich i uskutečnily, ale jenom dva vyšly a prodloužil čekání na svatební obřad. První plán byl zničit svatební šaty, ten jim vyšel. ,,Fakt skvělý! Svatební salón má dva týdny zavřeno a nikde šaty takhle narychlo nepořídíme." Řekla její máma, když položila telefon. ,,Musíme svatbu odložit." ,,O jak dlouho?" Zeptal se se její otec. ,,Minimálně dva týdny..." Když to Amílie slyšela, tak se pousmála a odešla do pokoje pak to napsala Alexandrovi a on ji na to poslal palec nahoru. Najednou ji zavolal a ona ho vzala.

~hovor~

,,Ano?"

,,Ahoj Ami."

,,Ahoj Alexi, potřebuješ něco?"

,,Chci se tě zeptat... Ten plán s tím sakem nemám uskutečnit?"

,,Zatím ne, ty šaty nás budou minimálně stát dva týdny odložení."

,,Dobře, takže... Můžeme se sejít jako přátelé a probrat další kroky? Ale bez Jass."

,,Proč bez ní? Vždyť je to tvoje holka a moje nejka."

,,Já vím, ale přijde mi divný, když se přední bavíme o naší vlastní svatbě."

,,To je pravda. Kdy a v kolik?"

,,Co takhle... Dneska večer?"

,,Podívám se do kalendáře... Je mám volno a v kolik?"

,,Můžeš v o půl osmé?"

,,Večer jo, ale ráno ne."

,,Dobře, já ráno taky nemůžu."

,,Tak a kde se teda sejdeme?"

,,V parku."

,,Dobře jsme domluvený."

,,Už se těším."

Řekl Alex a típnul to. Amílie si to zapsala do kalendáře. Pak si šla udělat jídlo, všechny služky chystaly svatební obřad. Takže nestíhaly do toho i vařit.

~Večer~

Amílie se nachystala a odešla z domu park neměla daleko byl jenom o ulici dál. Když tam přišla tak zbývalo ještě 5 minut. Alexandr přišel chvíli před půl. ,,Ahoj Ami, jak se máš?" ,,Jde to a ty?" ,,Rodiče naléhají abych se rozešel s Jassie a už mám přestat dělat blbosti a vzít si tě." ,,Tak to je hrůza... A na té svatbě jsme na tom stejně." ,,Už musíme nadobro zastavit tu svatbu." ,,Souhlasila Jassie s tím, že byste se vzaly?" ,,Ne, je prý příliš mladá na svatbu, ale řekla že jestli ji budu chtít až bude starší, tak už řekne ano." ,,Tak to musíme vymyslet jiný plán." ,,Musíme... Nejhorší je že mě už moc věcí nenapadá." ,,Mě už taky ne leda že bychom utekly." ,,To mi přijde už přehnané... Musíme něco, čím přesvědčíme svoje rodiče." ,,Já vím, ale pokud nic jiného nezabere tak budu žít s babičkou, ta mě alespoň chápe." ,,Dobře, ale snad se nebudeš stěhovat." ,,Upřímně... Taky v to doufám a už musím jít tak ahoj." ,,Ahoj, budu ještě přemýšlet a třeba něco vymyslím." ,,Třeba jo." Řekla a odešla domů.

Když se vrátila tak se akorát chystal stůl v jídelně. ,,Beatrix?" ,,Ano slečno?" ,,Co je dneska k večeři?" ,,Dneska se podává špagetový salát. Mám pro vás přijít?" ,,Děkuju a budeš hodná a chtěla bych k tomu udělat čaj jsem trochu promrzlá." ,,Jak si přejete slečno." Řekla Beatrix a odešla. Amílie si to zamířila hnedka do pokoje kde si nechala věci a šla se nachystat na večeři. Večeře proběhla bez problémů, Amílie se nemohla dočkat až si lehne do postele, proto měla docela malou porci jídla. Když si lehla, tak hnedka usnula.

Tak dobře, toto je konec další kapitoly. Snad se vám líbila. (Kapitola obsahuje 548 slov)