Hermiona byla zoufalá. Severus za ní chodil každý den a každý den pečoval o její zraněná záda. Prohodili pokaždé spolu pár slov a Hermionu to zahřálo vždy tak u srdce, že nemyslela na nic jiného. Bylo to tady. Teď by mohla přesvědčeně říct, že se do něj zamilovala. Trápila a zároveň ji ta myšlenka těšila. Cítila, jak jí v hlavě vše pulzuje, jak tlak stoupá. Když byl s ní tak ztrácela dech a srdce jí vynechalo pár úderů. Věděla, že jí praskne hlava s překypujících myšlenek, jestli se někomu nesvěří se svými pocity. Nevěděla však, kdo by byl ten správný člověk, aby se mu svěřila se svým tajemstvím. Přemýšlela dlouho a nakonec na to přišla...Narcissa Malfoyová. Ona by ji jistě vyslechla, poradila a pomohla. Rozhodla se, že až se uzdraví a její šrámy už budou jen čerstvé jizvy, vydá se za ní a se vším, co jí trápí, se svěří.

* * *

,,Vypadá to dobře, Hermiono." promluvil k ní Severus, když přejel po šrámech. ,,Bolí tě to ještě?" optal se hned poté.

,,Vůbec." odpověděla Hermiona a jako vždy se za ním ohlédla. Severus kývl.

,,No, dobrá. V tom případě půjdu. Můžeš se pokusit zvednout a kdyby to nešlo, tak si ještě pár dní poležíš. Ano?" ujišťoval se.

,,Ano, pane lékouzelníku." přitakala s potlačovaným smíchem a Severus nakrčil obočí.

,,Vtipné." konstatoval a pak zavřel dveře. Hermiona se zasmála a poté se podepřela rukama. Cítila, jak jí záda ještě trochu pálí, ale podařilo se jí vstát. Posadila se na postel, natáhla se po Smrtijedském plášti, který měla položený stále na posteli a omotala ho kolem sebe. Pak odešla ze Severusovy ložnice do té své. Stoupla si zády ke svému zrcadlu, sundala si plášť a otočila hlavu. Zalapala po dechu, když uviděla čtyři ošklivé jizvy. Jedna z nich se táhla přes skoro celá záda. Už chápala, proč Draco nemohl odtrhnout pohled od jejích jizev. Ona teď totiž nemohla udělat totéž. Musí se s tím ale smířit. Tohle byl jen počáteční šok, protože to bylo poprvé, co své jizvy viděla. Zatřásla hlavou. Teď nechtěla zírat na své jizvy, ale chtěla jít za Narcissou a svěřit se jí. Šla se proto osprchovat, obléknout a vyrazila na Malfoy Manor. Když se ocitla u sídla, zahlédla Draca, který ji přišel přivítat. Vypadal rozpačitě a ani Hermiona nevěděla, jak se k němu po jeho svěření chovat.

,,Ehm...Ahoj." prohodil Draco a ona se usmála.

,,Ahoj." pozdravila ho.

,,Takže už jsi v pořádku?" optal se Draco po delší době a Hermiona kývla.

,,Ano, už to jen trochu pálí." uznala a pak silně vydechla: ,,Hele, Draco...já nechci, aby se mezi námi něco změnilo."

,,Vždyť se nic nezměnilo, jen je napjatá atmosféra." bránil se Draco. ,,Proč jsi přišla?" zajímal se.

,,Chci si promluvit s tvou matkou." prozradila mu Hermiona a pak už chtěla odejít.

,,Hermiono!" křikl za ní Draco a ona se otočila s otázkou:

,,Ano?"

,,Můžu tě obejmout?" vyhrkl a Hermiona se mírně usmála. Přešla k němu a objala ho.

,Au." zaklela potichu a Draco se hned odtáhl.

,,Copak?" prohlížel si ji starostlivě.

,,Ale nic. To ty jizvy. Ještě si na to musím zvyknout." vysvětlila, pak se otočila a odešla. Došla až k salónku Narcissy a zaklepala. Pak byla vyzvána dovnitř.

,,Ahoj Hermiono." pozdravila ji s úsměvem Narcissa a pokynula jí, aby se posadila. Hermiona si nervózně skousla spodní ret a pokusila se na Narcissu usmát. ,,Co se děje, moje milá?" optala se zvědavě Narcissa, když si všimla jejího zaraženého obličeje.

,,Narcisso...mohla bych se ti s něčím svěřit?" vypadlo z Hermiony a Narcissa si založila ruce na prsou.

,,Myslíš, že bych nebyla schopná tě vyslechnout? Dítě, samozřejmě, že se mi můžeš svěřit." přesvědčila ji Narcissa a dívka před ní se nervózně podívala na své prsty.

,,Narcisso, je to trochu těžké. Budeš si myslet, že jsem se zbláznila, že nejsem normální..."

,,...Nic takového si myslet nebudu. Tak mi řekni, co se děje." zarazila ji Narcissa a vybídla Hermionu, aby se jí svěřila.

,,Dobře. Já...se zamilovala." vydechla Hermiona a Narcissa se zářivě usmála.

,,Vždyť to je báječné, Hermiono!" zaradovala se Narcissa a když viděla Hermionin zkoprnělý výraz, tak se zarazila. ,,To kvůli tomu jsi odmítla Draca?" optala se a Hermiona polekaně zvedla hlavu.

,,Narcisso, já...je mi to moc líto, ale já mu nemůžu dát to, co by si přál." objasnila jí Hermiona a Narcissa zavrtěla hlavou.

,,Já se ale nezlobím, Hermiono. Chápu tě. Draco se mi totiž svěřil už před dávnou dobou, že se do tebe zamiloval. Taky vím o tom, že jsi ho před pár dny odmítla. S tím ale nic neuděláš a já ti nemám co zazlívat. Nemiluješ ho a Draco se s tím bude muset smířit. Teď mi ale řekni, kdo ti ukradl srdce." usmála se povzbudivě Narcissa.

,,Já nevím, jak to podat. Ten člověk je starší než já. Je to někdo, koho bys ke mně v životě netipovala a...

,,Severus?" přerušila ji Narcissa a Hermiona ztuhla. Narcissa poznala, že se nemýlila.

,,Cože? Jak...jak jsi to poznala?" kroutila nevěřícně hlavou Hermiona.

,,Milá Hermiono, velmi ses zmýlila, když jsi mi řekla, že bych k tobě toho člověka netipovala. Párkrát jsem nad vámi přemítala a naopak mi to přijde velmi logické." obeznámila ji s tím Narcissa a Hermiona na ni vyvalila oči.

,,Logické? Já na tom nic logického nevidím." usoudila mladá Nebelvírka.

,,Kdepak, je tam spoustu věcí, které svádí k tomu vás dávat dohromady. Jste oba dva velmi inteligentní a tak není divu, že byste si mohli rozumět. Jste oba dva lidé, kteří mají zlaté srdce. Možná sis toho nevšimla, ale ty jsi pro něj jako stvořená." polemizovala o tom Narcissa. Hermiona to nechápala. Jak stvořená?

,,Stvořená? Narcisso, jak to myslíš?" optala se vzápětí Hermiona.

,,Severus je zahořklý, zamlklý a není s ním žádná legrace. Nechci ti tady vykládat o jeho životě, protože již několik let doufám, že ti o tom povypráví sám, ale co ti mohu potvrdit je to, že za jeho pesimistickou náladu může to, co se mu přihodilo v minulosti. Ty jsi takové slunce, které by mohlo ozářit Severusův život. Mohl by být zase šťastný." rozplývala se nad tím Narcissa a Hermiona posmutněla.

,,Jenže v tom je ten problém, Narcisso. Já mu jeho život nedokážu projasnit. Nedovolí mi to. Nemiluje mě." vyšlo zklamaně z Hermiony a Narcissa se přestala usmívat.

,,Zeptala ses ho někdy, zda by tě chtěl?" zajímalo okamžitě Narcissu a Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Tak jak si tím můžeš být tak jistá?" Hermiona na její další otázku pokrčila rameny. ,,Severus tě má jistě nějakým způsobem rád a možná proto je odtažitý. Uvědomuje si, že by se mohl zamilovat." konstatovala zamyšleně Narcissa.

,,Ne, Narcisso. To není ten důvod, proč je odtažitý. Je to určitě z jiného důvodu a já bych moc ráda věděla z jakého. Severus je samé tajemství a možná proto mě tak zajímá. Toužím po tom, abych se dostala skrz ty hradby, co si kolem sebe staví a dozvěděla se o něm víc." rozzářily se v Hermionině očích jiskřičky a pak byly vidět slzy. Narcissa přistoupila k dívce a vzala ji za ruku.

,,Musí být těžké milovat Severuse Snapea a dostat se přes jeho hradby ještě těžší. Severus nechá projít přes ty hradby člověka jen ze dvou důvodů. Buď se zhroutí a zažívá těžké období, a nebo tomu člověku bezmezně důvěřuje. Mně se svěřil z toho prvního důvodů a věz, že mě ho bylo neskutečně líto. Já věřím, že on ti prozradí svá tajemství tou druhou cestou." Hermiona neměla daleko k slzám. Vymrštila se na nohy a pevně Narcissu objala.

,,Proč musím milovat zrovna Severuse? Proč zrovna tak komplikovaného člověka?" bědovala Hermiona a Narcissa jí stále v objetí odpověděla:

,,Hermiono na to mám jen jednu odpověď: Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod."

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Vaše názory? ;)
Jak se vám líbila dnešní kapitola?❤

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤