,,Co tady děláš?" vydechla jsem přerývavě.

,,Přijel jsem zalít kytky," řekl a já obrátila oči v sloup. ,,Já ti to nenapsala, aby ses sem přiřítil, ale protože jsem to před tebou nechtěla tajit."

,,To beru, ale... jsem z toho úplně mimo," zamumlal nepřítomně a odloudal se k posteli. Pak se na ni povalil a evidentně rozdýchával tu novinku. Pomalu jsem k němu přešla a obkročmo se na něj posadila. Dlaně jsem mu položila na hrudník a vlasy ho pošimrala na obličeji. ,,Seane?"

Mlčel, ani se nehnul, jen se na mě díval s nečitelným výrazem.

,,Poslyš, já si myslela, že to opravdu máme pod kontrolou... Doktorka mi řekla, že-" Jeho rty se natiskly na mé a než jsem se nadála, už jsem ležela pod ním. Tiskl se na mě celou svou exkluzivní vahou a s neustávajícími polibky mě tlačil do matrace. ,,Málem mě trefil amok! Jak dlouho už to víš?"

,,Hodně krátce," špitla jsem slabým hláskem a opět se ocitla v zajetí jeho rtů.

,,Sakra, Minie," zaúpěl a já si to vyložila tím nejhorším způsobem. ,,Ještě se s tím dá něco udělat."

Trochu se nade mnou nadzvedl. ,,Na to zapomeň!"

,,Takže ty Pulce chceš?"

,,Ovšem, jsem prostě jen mimo."

Několikrát jsem zamrkala. ,,Aha."

,,Co aha?" zeptal se se svraštěným obočím. Místo odpovědi jsem se mu vyvlíkla z náruče a usadila se na kraj postele. Sean po krátkém zaváhání vstal a pak si přede mnou klekl, aby se mi mohl i nadále nepřetržitě koukat do očí. Zavrtěla jsem hlavou a odebrala se ke své kabelce.

,,Koukej," vytáhla jsem obrázek z ultrazvuku a podala mu ho. Sean se fascinovaně zadíval na tu malou tečku, díky které jsem byla poslední dobou tak přecitlivělá.

,,Minie," chytil mě za bradu a druhým palcem mi setřel slzy.

,,Já se bojím."

,,Neboj," tišil mě a líbal do vlasů.

Zvedla jsem k němu frustrovaný pohled. ,,Vždyť jsem sama ještě dítě, Seane."

Nepatrně zavrtěl hlavou a přitáhl si mě zpátky do náruče. ,,Tak dospěješ s tím malým. A já koneckonců taky."