,,Hujou! Jak se má můj milovaný bráška?" rozeznělo se po celym domě.

Gino celý ztuhnul. Tenhle hlas neslyšel už nějakou tu dobu a při jeho zaznění se mu zachvělo srdce, ale v tento moment to pro jeho uši bylo něco jako obrovská řacha. Sin byla zrovna někde v obrovské hale a tančila. A kdyby ji někdo viděl, byl by to průšvih. Opravdu obrovskej. Snad ji stihnu schovat předtím, než sem ten ťulpas dorazí.

Snad rychlostí světla se vymrštil z postele, ve které se válel a snad ještě rychleji se octnul v hlavním sále. Pohledem vyhledal Sin, která na něj vzápětí zamávala a láskyplně se na něj usmála. Ginovi díky tomu ztuhly všechny svaly a srdce mu snad dokonce vynechalo několik úderů. To co viděl mu vyloudilo na tváři takový ten bezradný výraz: Proč?

,,Sin? Co to taky sakra vytváříš?!"

,,Já? Upravuju ti tady tyhlensty šaty! Sou moc dlouhý," zasmála se a znovu se vrátila k úpornému trhání látky, kterému se věnovala. Vypadalo to, že se u toho ohromě baví.

Gino měl pocit, že vyletí z kůže. Ke všem šatům, který kdy schrastil choval speciální vztah. Valnou většinu  z nich totiž šil on sám a když už se našly nějaký, který ani upravovat nemusel, protože prostě vypadaly dobře choval se k nim jako tak, jak by se choval k tomu nejdražšímu pokladu sna světě. Nemluvě o tom, že některé šaty, které vlastnil tím pokladem opravdu byly. Naneštěstí ze sebe chudák Gino nebyl schopný dostat jediné slovo. Toto byla až moc citově napjatá situace a on měl co dělat, aby Sin nerozcupoval na miliony malých kousků.

,,Sin! To bylo hedvábí! To se dost blbě shání! Paničky, co ho nosí nejsou schopný vyjet nikam na moře a když už, tak je je fakt neskutečně těžký schrastit!" zakňoural nešťastně a svěsil ramena.

Pak mu ale došlo, proč vlastně přišel a okamžitě začal jednat. Vytrhnul Sin z rukou šaty a nechal je volně plout vodou. Pak čapnul Sin okolo pasu, odtáhl ji mezi jeho ostatní panenky a zacpal jí rukou ústa. Naštěstí se nijak nebránila, takže pro něj byla celá tahle situace mnohem příjemnější než kdyby se s ním prala. Byl jí za to opravdu vděčný.

Usmál se na ní velmi klidným hlasem zašeptal: ,,Teď buď ticho prosím. Jde sem jeden zákazník, tak se prosím tvař jako figurína, ano? Moc moc tě prosím."

Sin jen nepatrně kývla a potom na něj párkrát vesele zamrkala. Gino si oddychl a pustil ji. Sin na nic nečekala a chovala se mezi skupinu panenek, co jí byla nejblíže. Ginovi se vůbec nezamlouvalo, že by se dívka, byť jen na malou chvíli, měla stát jednou z těch nadutých figurín. I když k nim Sin prakticky patřila, nebyla jednou z nich. Nemohl ji ostatním předvádět jako panenku, když stále ještě žila a nemohl ji nikomu představit jako jeho společnici, když to nebyla mořská panna. To by asi dopadlo špatně.

Mušle! Právě proto se musí vydávat za figurýnu. Ty seš taky kosatka!

A tu se náhle obrovské dveře do hlavní síně prudce otevřely a v nich se neobjevil nikdo jiný než Elexis, Ginův starší bratr. Gino snad už jen doufal, že se na to, co mohlo následovat stačil dostatečně obrnit.

.

,,Bratře!" zahulákal zákazník.

Ginovi naskočila husí kůže. Tak a je to tady. ,,Tak copak ode mně potřebuješ, Elexi?"

Muž u dveří se nahlas rozesmál, rozplul se k Ginovi a popadnul svého bratra kolem ramen. Sin na ten výjev nevěřícně koukala. Zatím Gina neviděla komunikovat s nikým jiným než s ní a s panenkama, takže pro ní tento výjev opravdu zajímavý. Kdyby neslíbila, že bude potichu, pravděpodobně by se začala potichoučku smát, což by se v této situaci asi úplně nehodilo. Opravdu Ginovi nechtěla přidělávat problémy. A zatímco se Gino od sebe snažil odtrhnout svého ,,milovaného bratra" ona se nepozorovaně přesunula ještě hlouběji do davu, aby na ní nebylo vůbec vidět.

,,Elexi, uškrtíš mě!" zasyčel Gino podrážděně, celý rudý studem a možná i trošku hněvem. Tím si Sin ale nebyla zas tak jistá.

Elexis naštěstí svého bratra pustil, ale bylo to tak náhle, až se z toho Gino zakuckal, zatímco si Elexis  začal hrát se svým železným kopím, které držel v ruce. Gino ho jen nazlobeně pozoroval a znovu zasyčel: ,,Tak jak se máš v práci? Kolik stížností už si lidé podali na tvůj příšerný zpěv? Hmmmm?"

,,Kolem desíti měsíčně jako obvykle. Já tu dnes ale nejsem kvůli tomu našemu normálnímu bratříčkování. Sem tady kvůli vraždě. Teda pokud se tomu tak dá říkat," zamumlal Elexis a trochu se ošil. Asi o tom nerad mluvil.

Ginovi nejdříve nedošlo o čem to mluvil a proto na svého bratra jen znuděně zíral jako kdyby ho taková věc nezajímala. ,,A proč mi to jako říkáš? Maj trojzubci snad pocit, že sem to udělal já?" usmál se Gino a trošku do svého bratra šťouchnul. Elexis ale nevypadal, že by měl na vtipkování náladu.

,,Stalo se to pár kilometrů nad tvým domem, tak sem ti chtěl říct, ať si dáváš pozor. Tam venku žije spousta věcí, který bych ani já nebyl schopnej přeprat. Nechci tě děsit, bráško, a ani po tobě nechci, aby jsi odsuď zmizel. Jen jsem tě chtěl přijít zkontrolovat a říct ti, že jestli v okolí uvidíš něco podezřelýho, měl bys nám dát vědět. Pro bezpečí všech žijících v Hlubinách," vysvětlil pomalu a nepřirozeně klidně Elexis s očima plnýma obav. Gino se na něj tedy jen mile usmál a ujistil ho, že na sebe bude dávat pozor.

Elexis se nakonec nezdržel na dlouho. Ukázalo se, že se u svého bratra stavil cestou na hladinu, kde měl zkontrolovat, jestli tam někdo neztroskotal. Takový věci se přecijen jednou za čas stávali. Nedělo se to tak často, ale někdy když udeřila tak ohromná bouřka, že o ní věděli i v Hlubinách se prostě stávalo, že to nějaké lodě nezvládly. Gino byl většinou ten, kdo takovéhle věci kontroloval, ale když se takováhle bouřka neukázala nějakou tu dobu, chodili to kontrolovat trojzubci.

Bratři spolu tedy prohodily pár dalších slov a s vřelým obětím se spolu nakonec rozloučili. Gino musel uznat, že i když svého bratra prakticky nesnášel, jeho osoba mu v malých dávkách byl Elexis i vcelku dobrý ocea.

Potom, co Elexis zmizel z Ginova domu, rozhodl se Loutkář, že se půjde prospat. Přecijen to byl opravdu dlouhý den.