Název díla: Zelená s nadějí

Žánr: krátký příběh, povídka (?)

Autor: @ElessaRiverbow

Délka příběhu: 31+2 informační kapitoly

Odkaz: https://my.w.tt/k719JSDvI9

Příběh součástí zajímavé výzvy, točící se kolem přírody, s trefným názvem Zelená s nadějí, je další dílo, na které jsem měla tu čest udělat recenzi. Upřímně jsem moc ráda, že jsem si příběh přečetla, moc příjemně mě překvapil :)

Takže, sympatická autorko @ElessaRiverbow:

Zajímavý a poutavý začátek, líbilo se mi, že první kapitoly byly napsané, jako by hlavní hrdinka Mary-Aurora nepřímo vyprávěla svému manželovi to, na co už zřejmě dávno zapomněl, ačkoli pro ni to byla cenná vzpomínka. Maličko bych možná upravila rozsah, v jakém se tato forma nachází, protože to působilo jako vzkaz nebo dopis, moc krásný dopis, ale už celkem dlouhý na udržení pozornosti. Toť aspoň můj pohled.

Setkání s Jordanem bylo docela nenucené a uvěřitelné, sice vzájemnou srážkou, jak už se to tak stává, avšak bod za to, že už se znali z dřívějška, takže to nakonec taková náhodička nebyla. Ušetřila jsi také spoustu času se seznamováním, a navíc vzhledem k tomu, že byli staří přátelé, vůbec nebylo zvláštní, že spolu znovu začali trávit čas a hned od začátku k sobě měli blízko.

Velmi dobře jsi pracovala s emocemi čtenáře, Aurořin manžel Gustav mě pěkně vytáčel, jak se na zápornou postavu patří, ale bylo znát, že má také své slabosti. Popravdě jsem si po prvních kapitolách říkala, jestli mu nedám ještě šanci, ale po tom, co Auroře prováděl, mě to vážně přešlo :). Sice jsem nikdy ve vztahu, jaký žena měla, nebyla, ale dost živě jsem se do ní dokázala vcítit díky tvému popisu, který byl vždy velmi výstižný a jasný. Leckdy jsem obdivovala její trpělivost a naději na lepší budoucnost, hlavně pak i víru, že vše není tak hrozné, jak se v jejím manželství zdá být. Bohužel to byla trochu zářivá představa s porovnání s tím, že Gustav byl opravdu partner hodný uškrcení :D a jeho činy mě nesmírně rozeštvaly proti němu.

Jedna věc mi ale vrtá hlavou. Co se stalo s dítětem, o kterém se hlavní hrdinka hned v počátcích zmiňuje?

,,Naše dítě," povzdechla jsem si a přikryla se dekou. To už je ale jiný příběh...

Vzbudilo to ve mně zvědavost a asi jsem čekala, že se to ještě objasní, ale dál jsem na to v příběhu nenarazila. Stejně jako s plechovkou, kterou vytáhli ona a Jordan z rybníka (ale to mi připadá více jako moje nepozornost, nejsem si zrovna jistá, jestli ji nakonec otevřeli, nebo ne :).

Ještě jedno jsem buď špatně pochopila, nebo to bylo takové zamotanější... Někdy se o hlavní hrdince její přátelé zmiňují jako o Mary, Jordan ale využívá jméno Aurora. Je to jeho přezdívka pro ni, že ano? (pozn.: Nakonec jsem na to přišla v komentářích, byla to změna jména.)

Hrozně mi vyhovovalo zpracování a délka kapitol. Přibližně tři sta slov na každou část je sice na některé scény u jiných děl docela skromný limit, ale k tvému příběhu to dokonale sedělo. Zároveň na mě udělalo dojem, že téma (nebo klíčové slovo) každé kapitoly jsi vždy pečlivě dodržela, a to i když vyžadovalo trochu větší práci a úpravy s dějem (například jak zpracovat téma Poušť Sahara a navázat hned na další kapitolu se zadáním Orchidej, já bych asi měla co dělat, ale ty jsi to vyřešila opravdu smysluplně :)

V kapitole 15. bych dala přímou řeč v prvním odstavci každou na nový řádek, jak se mění řečníci, ale to je asi vše, co bych ohledně pravopisu a stylistiky vytkla. Je vidět, že se v těchto vodách dost bezpečně pohybuješ a nějaký ten překlep jsem viděla jen málokdy.

K naprostému konci - jsem typ čtenáře, který autorovi všechno uvěří. A tak bych lhala, když bych řekla, že jsem tušila, jak to mezi Aurorou, Jordanem a trochu záhadnou Lucy vlastně je. Na závěr v posledních pár kapitolách mě to napadlo, a tak se i později stalo, ale rozuzlení bylo stále docela překvapivé.

Tvoje kniha mě naprosto přesvědčila o tom, že máš velký dar na psaní a samotný styl mi byl velmi sympatický a blízký. Určitě ve mně příběh zanechal emoce a byl to moc hezky čtením strávený čas :)))