Když jsem se vrátila zpátky do tělocvičny, už byl konec hodiny. Připadala jsem si trapně. Jejich pohledy mě pronásledovaly ještě další den.

,, Jak si to představujete!'' zařvala na mě učitelka na konci hodiny, když jsme byly už sami.

,, Bylo mi špatně!'' pronesla jsem potichu.

,, Tak proč jste něco neřekla ze začátku hodiny! Svůj stav musíte ohlásit před začátkem hodiny a né že si odběhnete uprostřed hodiny na toalety!'' Nechápala jsem jí. Někomu se může udělat špatně během hodiny. Tak proč je tak nepříjemná! Tuhle učitelku jsem nesnášela. Byla nepříčetná a neměla ráda děti.

Pouze jsem sklopila hlavu a zadívala se na své špinavé boty, které jsem měla velice ráda. ,, Odejděte! Pro příště vám to zapíšu jako neomluvenou hodinu...'' pověděla ještě nabroušeně a hned poté jsem mohla odejít.

Rychle jsem se převlékla do své milované blůzy a zamířila na další hodinu. Přírodověda s pane učitelem Henrym Westminsterem.

Díky bohu jsem přišla včas i přesto, že mě ta hrozná učitelka zdržela. Usedla jsem do lavice a rychle si připravila. V momentě kdy zazvonilo na hodinu do třídy vstoupil pohledný muž kolem dvaceti čtyř let. Na všechny se usmál a usedl na židli. ,, Ahoj! Já jsem váš nový učitel, jak jste si nejspíš všimli. Jmenuji se Thomas Green a budu vás po zbytek roku vyučovat přírodovědu, jelikož váš učitel vážně onemocněl...''

Nastalo zvláštní ticho. ,, Takže? Kde jste to skončili?'' Vstal ze židle a předstoupil k jednomu spolužákovi z naší třídy. Sebral jeho sešit, kde měl mít poznámky, avšak se zarazil. ,, Hezký sešit...prázdných stránek.'' S přitažlivým úšklebkem ho hodil zpátky na jeho stůl a poté přistoupil k vzorné žačce, kde zjistil poslední učivo. ,, Dobrá tedy...zopakujeme si mitózu...a zopakujete nám to vy slečno...''

Zarazila jsem se a otevřela ústa dokořán. ,, Já?''

,, Ano, vy...jméno?'' pozvedl mírně obočí a mile se usmál.

,, Já...Elisabeth Freyová,''

,, Dobře Elis, tak nám ji popište.''

Hlasitě jsem polkla a porozhlédla se po třídě. Všichni na mě spočinuli zrak, což mi zvedalo žaludek. Svůj nezbedný pramen vlasů jsem dala za ucho a odhodlala se k nemožnému.

,, Je pět fází. Profáze se dělí na dvě - raná a pozdní. Ehm...Mezi póli dělícího vřeténka jsou uspořádány mikrotubuly,rozpustí se jaderná membrána a každý s chromozomů se naváže na svůj mikrotubul pomocí centromery - to je ta pozdní profáze a potom je ještě-''¨

,, Ne, ne...to bohatě stačí. Máte excelentní znalosti.''

,, Pche!'' pověděla potichu jedna spolužačka. ,, Je to šprt! Nic víc!'' V ten okamžik propukl smích a mě se znova udělalo neuvěřitelně špatně. Měla jsem sto chutí se zahrabat a už nikdy nevylézt.

,, Ticho!'' okřikl je pan učitel. ,, A vám dám jedničku ze zkoušení a vy slečno Geornsová, s vámi si to vyřídím na konci hodiny!'' Prstem si na ní ukázal. Pouze pokrčila rameny...