Nechtěla jsem se otočit za hlasem, který toto vyřknul. ,, Jděte pryč!'' řekla jsem proto a rychle si setřela slzy, které se mi kutálely po tváři.

,, Nechce se mi...'' odpověděl. Lehce se mě to dotklo, jelikož jsem si přála být sama. Pozvedla jsem hlavu a zadívala se na osobu, která stála opřená o futra. Byla to mužská postava a já ji moc dobře poznávala. Jace. Proto byl tak drzý, bezcitný...Měla jsem to poznat hned.

,, Prosím!'' vyhrkla jsem s prosebným pohledem, který nejspíš nebral na vědomí. Lehce otočil hlavu na stranu a s rukama v kapsách se ke mě pomalu přibližoval.

Nepřestala jsem ho spouštět z očí. Srdce mi tepalo jako o život a já nevěděla čím to bylo. Usedl do podřepu a tak vášnivě se mi zadíval do očí, že jsem netušila co mám dělat. Jen jsem otevřela ústa dokořán.

Znovu mírně pootočil hlavu na stranu a líbezně se usmál. Mé city byly náhle zcela někde jinde. Netušila jsem, co mé srdce právě vyžaduje. Políbit ho? Ne...má mysl říkala zcela něco jiného. Ale ty jeho oči...

Náhle mě jeho ruce prudkým pohybem obklopily tak, že nebylo úniku. Opíraly se o stěnu, která byla hned za mnou a tímto nečekaným pohybem byl ke mě svými rty ještě blíže než předtím.

Srdce se mi ještě více rozbušilo, když se na jeho tváři mihl zlomyslný úšklebek, který se mi vůbec nelíbil, avšak na druhou stranu jsem se mu chtěla poddat. ,, Řekni mi zlato, proč jsem si tě nevšiml dříve?''

Nedokázala jsem odpovědět. Byla jsem natolik v šoku, že jsem to psychicky nezvládala. Pomalu, ale jistě se ke mě začal svými divokými rty přibližovat. Zpanikařila jsem. Nikdy se mé rty nedotkly těch cizích.

Jako blesk jsem se vymrštila na nohy a jeho silné ruce prudkým pohybem odstrčila pryč tak, abych mohla utéci, avšak rázem kdy jsem už byla u východu mě zachytil a přivanul zpátky k sobě. Jednou rukou jsem se dotýkala jeho svalnaté hrudi a ta druhá ruka byla v jeho sevření.

Znovu si mě prohlédl jako kořist a hned poté mě z nenadání pustil a sám odkráčel pryč...