,,Ta hnusná stará zlá šereda!" řekla Hermiona rozhněvaně. ,,Neučíme se jak se máme bránit, ani se neučíme na NKÚ! Už ovládá skoro celou školu." pokračovala a při tom přecházela před krbem. Hned ten den seděli večer ve společenské místnosti. Byli tam jediní, taky bylo už opravdu pozdě a Bella napůl spala v křesle a každou chvíli hrozilo, že usne a spadne na zem. Plně jí ale vzbudil hlas vycházející z rádia. Patřil ministrovi Korneliusovi Popletalovi. ,,... A co víc, máme přesvědčivé důkazy o tom, že tyto zmizení jsou dílem notoricky známého masového vraha Siriuse Blacka," dál už neposlouchala.

,,Toho chlapa nenávidím." řekla Bella když obvinil Siriuse Blacka. ,,Je to hlupák. Slyšel jsem taťku jak říkal mamce, že Popletal pořád psal Brumbálovi o rady." přitakal Ron. ,,Je to vůl." opravila ho a vzápětí vyděšeně nadskočila a měla štěstí, že neskončila na zemi. Z plamenů v krbu se na ní totiž díval Sirius. Jeho tvář se mihotala v plamenech.

,,Vaše zastání mě velmi těší." řekl s úsměvem. ,,Siriusi!" vykřikl Harry překvapeně a všichni čtyři se vrhli ke krbu. ,,Co tady děláš?" zeptal se Harry a rozhlédl se, zda jsou tam opravdu sami. ,,Odpovídám na tvůj dopis. Co dělá Umbridgeová? Učí vás zabíjet křížence?" zeptala se jich. Bella se při představě že by byla taková výuka oklepala. ,,Vůbec nám nedovoluje používat kouzla!" řekl Harry pohoršeně a ona se posadila vedle Rona na gauč. ,,Ani se nedivím. Poslední zprávy říkají, že Popletal nechce aby jste se dokázali bránit." odpověděl jim Sirius a rozhlédl se po jejich tváří. ,,Copak si myslí, že budujeme armádu?" vyplivl to Ron a Sirius k jejich překvapení přikývl. ,,Přesně to si myslí." přitakal a zarazil se. ,,To je přeci nesmysl." namítla Bella ale Sirius už je nevnímal. ,,Někdo jde, tady bych vůbec neměl být. Teď už si budete muset poradit sami, hodně štěstí." to bylo to poslední co řekl, než se oheň rozhořel a zhasl úplně. Ještě chvíli seděli nehnutě než vstřebali to, co se právě dozvěděli.

Hermiona vstala jako první a když přešla k oknu, oni šli za ní. Po okně stékaly dešťové kapky. Pršelo a blížila se zima. Na prázdniny pojede buď k Weasleyovým nebo zůstane ve škole, jelikož k Dominicovi by se za boha živého nevrátila. Ani kdyby jí vyhrožovali.

,,On tam někde opravdu je, že ano?" konstatovala a hluboce se nadechla. Nedívala se na ně ale Bella a její kamarádi se dívali na její odraz ve skle. ,,Potřebujeme učitele. Opravdového, který nás bude učit. Musíme se umět bránit." otočila se na ně Hermiona konečně a několik dlouhých minut bylo ticho. ,,Nikdo z učitelů by nás nenaučil Obranu proti černé magii dobře než někdo, kdo by jí učit mohl. To je jenom Umbridgeová." řekl Ron zamyšleně. ,,A Snape." dodala Bella a oni se na ní překvapeně podívali. ,,Není ti špatně? Pochopil bych Brumbála nebo Mcgonagallovou ale Snapea?" otočil se k ní Harry. ,,Vím, jak to zní, ale pochopte. On se o Obranu proti černé magii přeci zajímá, dokonce o to místo pátým rokem usiluje. Když chybí profesor na tento předmět učí nás on a nikdo jiný." vysvětlila. ,,Dává to smysl, to máš sice pravdu, ale Snape by nás nikdy neučil. Je nebezpečné jen se ho na to ptát." připustila Hermiona a všichni se znovu posadili. Hodiny ukazovali dvě hodiny po půlnoci, ale jelikož byla neděle, nikomu to nevadilo.

,,Něco mě napadlo." řekla po chvíli Bella a oni se na ní tázavě zadívali. ,,Harry. Ty by jsi nás přeci mohl učit." otočila se na svého kamaráda a naklonila hlavu s mírným úsměvem. ,,Ne, to není dobrý nápad." vyhrkl. ,,Náhodou je to sakra dobrý nápad. V kouzlení jsi jednička!" zvolal Ron. ,,Bella má pravdu." přikývla s úsměvem Hermiona ale Harry stále kroutil hlavou. ,,Ne. Dostal bych vás do potíží, copak to nechápete? Kdyby to Umbridgeová zjistila," ,,Dostanu trest já, ne ty ani nikdo ostatní, jelikož je to můj nápad, jasné? Ale někdo nás učit musí a hádejte se se mnou kak chcete." řekla a přelétla je vážným pohledem. ,,Ale učitele potřebujeme Harry, a ty jsi ten nejlepší." obrátila se nakonec k Harrymu a vlídně se na něj podívala. ,,Nemůžu tě do ničeho nutit, ale promysli to. Bylo by to fajn." řekla a Hermiona se hluboce nadechla. ,,Nemůžeme tě do toho nutit. Jsme v tom společně. Jako vždycky." řekla a Bella se na ní zářivě usmála. Harry se na ně usmál a přikývl.

Ještě několik minut seděli nehnutě a zcela tiše, než Bella zívla a protáhla se. ,,Půjdu si lehnout, už jsem unavená. Ahoj na snídani." usmála se na své přátele a odešla do pokoje. Ani se nepřevlékla a rovnou se přikryla. Dívala se na jasný, nedorostlý měsíc který zářil na tmavé obloze bez mraků. Kolem něj bylo mnoho hvězd. Král a jeho věrné poddané. Usmála se nad tím a zavřela blaženě oči. Bylo jasné, že možná bude spát tak dlouho, že propásne snídani, ale bylo jí to jedno a ještě než Hermiona otevřela dveře, usnula.

Omlouvám se za zpoždění s kterým kapitolu přidávám, ale zjišťuji, že nemám čas ani o prázdninách (které pro někoho už skončili, někdo je má stejně jako já nebo na ně teprve čekají). Doufám ale, že se vám bude kapitola líbit :)