„Jak vypadám?" Ptala se Ellie.

„Klid Eli, vypadáš úchvatně." Řekla jsem a pohladila jsem ji po ramenou.

Už jsme musely jen čekat. 

„Tohle jsem trochu nedomyslela, víš? On teď bude muset vybírat mezi mnou a Tonksovou." Postěžovala si Ellie.

„Neboj se." Usmála jsem se na ni.

„Říká ta, která se třese." Zasmála se Ellie.

„Já jen...co když nebudu dobrá mamka? Teda...Katie si mě určitě nějak představuje a já...já budu prostě jiná. Úplně jiná. Co když prostě nečeká s tímhle." Řekla jsem a ukázala na sebe. „Ale na někoho, jako jsi ty a Jenna? Na někoho, kdo bude prostě...dospělý. Prostě normální dospělý člověk se zkušenostmi, který by jí mohl dávat takové ty normální maminkovské rady. A pak tu budu já. Nedospělá a dětská. Prostě...divná, nemateřská. Budu spíš než její máma její sestra."

„Budeš to ty, Lily. Budeš ta maminka, kterou si přála a po které se jí těch osmnáct let tak stýskalo." Řekla Ellie.

„Snad máš pravdu." Řekla jsem. „Mám z toho strach. Hrozný strach, Ellie."

„Tak se na to koukni jinak. Severus je už taky na cestě sem a beztak se na tebe nemůže dočkat. A co se týče Kath. Lily, ona je tvoje dcera. Celý život se na tebe vyptávala. Jakmile zjistila, že tě někdo znal, udělala mu výslech. Myslím, že má nějakou představu." Uklidňovala mě Ellie.

„Ano, ale všichni na mě vzpomínají jen v tom dobrém. Nikdo jí nevykládal o tom, že její matka byla mrcha, která se ve čtvrtém ročníku vyspala s Jamesem, pak se líbala se Severusem, potom zase běžela za Jamesem, se kterým se pak rozešla, kor milovala Seva a o nějakých asi pět let později už zas letěla za Jamesem, se kterým se aktivně vyspala." Řekla jsem celá naštvaná.

„Protože to tak podáváš jen ty. Lily, na tom večírku nebelvírských jsi byla opilá a James taky. On na tebe různě dorážel a tak a nakonec tě prostě vohnul přes stů-“

„Jak že to?" Vyvalila jsem oči.

„Nebylo to doslova tak, ale skoro." Řekla Ellie.

„Ať to bylo jak to bylo, stejně." Pokrčila jsem rameny.

„Hej, Lily, klid. Jsi na sebe až moc přísná." Řekla Sar za námi.

„Nejsem přísná. Za celou dobu jsem se naučila být realistka. Nejsem taková, jak si Katie myslí." Řekla jsem.

„Děláš si blázny? Jsi přesně taková, jakou si tě vysnila." Řekla Sar.

„Ne, nedělám. Je to tak. Nikdy nemůžu být její mamka. Nikdy nebudu jako moje mamka."

„Ne, vždycky budeš jako naše Lily. Lily Snapeová jela svůj styl -“

„Žádná Lily Snapeová nebyla. Ani Lily Potterová, byla prostě jen Lily Evansová." Přerušila jsem ji.

„A Lily Evansová měla svých způsobů ještě víc." Řekla Ellie.

„Možná že měla, ale ani jeden se netýkal tak důležité věci."

„Měla by ses uklidnit, protože -"

„Už jdou." Vydechla Ellie a já se podívala k mlze, ve které jsem kdysi taky stála.

K mlze, ve které teď někdo šel.

Ještě chvilku jsem se koukala a po té chvilce z mlhy vyšli Remus a Nymfadora.

„Ahoj Reme." Pozdravili jsme s Ellie na stejně.

„Ellie, Lily?"

„Jo, to jsme my. Vítejte v posmrtném životě." Usmála se Ellie. „Pojďte, všechno vám ráda vysvětlím."

„Ellie, jsi to opravdu ty?" Zeptal se Remus.

„Jsem to já." Přikývla Ellie.

„Moc jsi mi chyběla." Řekl Remus a objal Ellie.

„Budete se určitě chtít koukat na Teddyho, že?" Usmála se Ellie na Doru a ta přikývla. „Jsem Ellie. A vy jste Dora, nebo Tonksová... Víte vy co, pojďte, ať se taky trochu poznáme." Řekla Ellie nadšeně a zavěsila se do Dory a Remuse.

„Pokud je to tak jednoduché, tak čeho se bojíš?" Zeptala se Sar pobaveně.

„Popravdě řečeno sama nevím. Ale Ellie je prostě Ellie. Ellie bere všechno tak jednoduše, když se to týká lidí, které zná." Řekla jsem a zase jsem se zadívala k mlze.

Koukala jsem se tam minutu, dvě, tři, až se z mlhy vynořila černovlasá dívka v culíčkách. Jako když jsem ji viděla naposled...

Jen teď měla mnohem delší vlasy a byla mnohem...no, ne mnohem, ale byla větší.

Z mlhy vyšla se zavřenýma očima a zatajeným dechem. Přesně tak, jako jsem přišla já.

Zhluboka jsem se nadechla a udělala jsem krok vpřed, stejně jako ona.

„Katie...ahoj. Nelekni se, až otevřeš oči, dobře?" Řekla jsem a Katie přikývla.

Pak jsem se už ale neudržela a prostě jsem ji objala.

„Moc ráda tě vidím." Řekla jsem a radši ji pustila, než bych tu křehkou bytost rozmačkala. „A-asi nevíš, kdo jsem, já-"

„J-Já...já v-vím, kdo jsi, mami... maminko." Usmála se Katie a bez ohledu na to, jak křehce jsme obě vypadaly mě objala tak pevně, až jsem myslela, že mi vyrazila dech. Ale to nevadilo, však já ji objala stejně pevně.

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady." Usmála jsem se. Jo, už naprosto chápu Sar.

Ale moje dcera...a ona mi řekla...řekla mi maminko. A pro tohle jsem se chtěla stát rodičem...

„Ty jsi mě tam dole pozorovala, že jo?" Řekla Katie s úsměvem a já přikývla.

„Od začátku do konce, zlato." Řekla jsem a pohladila ji po tváři. Má strašně jemňoučkou pleť.

„A já se můžu koukat taky? Myslím na to tam dole."

„Můžeš, ale jen...Sar, pořád to tam dole trvá?" Zeptala jsem se a otočila jsem se na Sar.

„Vy jste Sarah Proliniová?!" Vykřikla Katie.

„Nevykej mi, Kath, však je mi šestnáct." Řekla Sar a Katie se usmála.

„No to je hustý. Poznala jsem svojí mamku. I holku, po které jsem pojmenovaná." Řekla Katie a zakryla si pusu.

„Brzy si zvykneš. Poznáš tu totiž spoustu lidí." Řekla jsem a odhrnula jsem jí vlasy z obličeje. Nemůžu pořád věřit tomu, že je přede mnou. Že se jí můžu dotknout, že ji můžu obejmout.

Prostě že je tady. Že moje jediná dcera je tady a že mě oslovuje, že na mě mluví.

„Tam dole to ještě trvá. Ale už jen tak, že Harry poráží Vejcu a Vejca umírá a už se nikdy nevrátí!" Vykřikla Sar.

„Ukaž!" Vypískly jsme já a Katie nadšeně, začaly jsme se smát a šly jsme se podívat tam dolů, kde teď byl Harry a všichni, kteří přežili.

„Je to...divné, co? Sledovat to tam dole a nemoct nic udělat." Řekla jsem a Katie přikývla.

„Bude Ed...v pořádku?" Zeptala se Katie. Já jsem ji pohladila po rameni a už už jsem chtěla přikývnout, ale -

„Kdyby jen v pořádku." Ozvalo se za námi. „Jak jsi mi to mohla udělat, Kitty? Nechat mě tam dole samotného? Nikdy."

„Eddie!" Zakřičela Katie nadšeně a objala ho.

S úsměvem jsem se na ně otočila, když z mlhy vyšel...

„Seve!" Vykřikla jsem a chtěla jsem ho obejmout, ale asi mě moc nečekal, protože jsme oba dva spadli na zem. Ale to nevadí, ta zem tady je moc příjemná.

Už jsem nechtěla dál čekat a konečně, po tak dlouhé době jsem Severuse políbila. Moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc dlouhé době.

„Pořád stejná, Lily." Řekl Sev a já se usmála a pomohla jsem mu vstát.

„Pořád jsem stejná, nezměnila jsem se. Ani ve vzhledu ne, ani chováním ne, pořád jsem to já." Řekla jsem a objala jsem ho. „Chyběl jsi mi, Seve, strašně moc."

„I ty mně. Každý den, každou minutu." Řekl Severus.

„A co vteřinu? Setinu? Milisekundu?"

„Každou chvíli." Přikývl Sev a já se usmála ještě víc.

„Fajn a teď si musíme vážně promluvit." Řekla jsem a nasadila jsem vážný výraz.

„O čem?" Zeptal se Severus a já už přesně věděla, že přemýšlí nad tím, co asi provedl.

„Proč sis nikoho za celou dobu nenašel?"

„Protože nikdo nebyl jako ty."

„Maminko, já myslela, že se zeptáš na to, co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?" Řekla Katie.

„Nevíš, co získáš, když přidáš rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?" Divila jsem se a pohlédla jsem na Seva pohledem opravdu-jsi-ji-učil?

„Ne, já to vím, ale asfodel je druh lilie a má více druhů, například asfodel bílý, asfodel větevnatý a tak, ale lilie vyjadřuje čistotu a jedno jméno." Usmála se Kath a mrkla na mě. „A pelyněk je hořký a tak blablabla a má, nebo spíš vyjadřuje hluboký zármutek." Řekla Katie a já přikývla. Musím uznat, že moje dcera je opravdu jako encyklopedie. „No. A když se to spojí, tak to znamená můj smutek tě provází až do hrobu. Hluboce trpím nad Lilynou ztrátou. Nebo tak nějak, to podle toho, jak se ta slova poskládají."

„Takže jsi byl odhalen? A vlastní dcerou?" Řekla jsem s úsměvem.

„Tebe to nenapadlo, viď?" Řekl Sev a já zavrtěla hlavou.

„Ale nechtěl jsi odpověď, že?" Zasmála jsem se.

„Ne." Řekl Severus a já se usmála.

„Takže toto byla druhá smrtelně vážná věc." Řekla jsem a kývla jsem na Kath.

„Opravdu, Lily?"

„Opravdu, Seve." Zasmála jsem se.

„Tati, kdy jsi mi chtěl říct, že mamka byla stejně praštěná, jako jsem já?" Zeptala se Katie s úsměvem a položila mi ruku kolem ramen.

Je větší než já? No to snad ne...

„Radši nikdy." Řekl Sev s povzdechem.

„Smutný, už to vím." Řekla Katie se smíchem a já se začala taky smát, při čemž si Severus s Edem vyměnili tázavé pohledy. Někdy bych je mohla politovat za to, že si vybrali zrovna ty nejpraštěnější holky tady v posmrtném životě.

„A musíš mi to všechno pořádně rozvést, ano Elen?" Slyšela jsem Sar, která objímala svou sestru Elenu.

„Jsem vážně moc ráda, že vás mám u sebe." Řekla jsem s úsměvem a objala jsem Katie, Seva a Eda. „Ede a ještě něco. Zavři oči a představ si Siriuse. Tichošlápka. Vlastně...představ si svého tátu." Řekla jsem a Ed mě poslech a rázem byl tentam.

„Mám tě moc ráda, maminko moje." Ozvalo se mi u ucha a já se usmála.

„Já vás miluju, Snapeovci." Zašeptala jsem a líbnula jsem Seva a Katherine do vlasů.

Byla jsem teď už stoprocentně šťastná. Zase jsem se rozplakala. Ale tentokrát to nebyly slzy smutku, díky kterým jsem poznala Seva, kvůli kterým jsme se pohádali a zase usmířili a kvůli kterým vlastně začal celý náš společný příběh. Byly to slzy štěstí.

Byla jsem šťastná a jsem šťastná, protože ač můj život nebyl nějak extra dlouhý, stihla jsem spoustu věcí, které jsem chtěla.

A to už mi nikdo nevezme. Nikdy.

Ahoj! ❤
Tak slzičkami to celé začalo, slzičkami to končí. 🥺
Myslím tím Lilynými slzičkami. 😅
Já teď sice pofňukávám taky, ale to nevadí. 😅
Mějte se krásně a určitě budu ráda, když vás uvidím i u svých dalších knížek. 😊
Mám vás ráda! ❤
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤💚💛