,,Same cítím se příšerně," řekla jsem skoro potichu a zahleděla se na něho.  ,,Prečo si teda tvrdila, že ti je lepšie," smutně jsem pohlédla na zem.

,,Protože chci být s tebou, až do konce," řekla jsem.  ,,Vieš, že bych bol porád s tebou milujem ťa a nikdy tě neopustím,"

,,Vážně?" zeptala jsem se.  Sam se usmál. ,,Vázne," řekl a sedl si vedle mě. Cítila jsem, jak z mého nosu se spouští krev, instinktivně jsem si k němu přiložila kapesník.

,,Ty krvácáš!" vykřikl Sam. ,,Jsem v pohodě, to se mi stává dost často," řekla jsem.

,,Nie si!" vykřikl a vzal mě do náruče. ,,Same! je mi fajn!" křičela jsem.

V tu chvíli se mi zatočila hlava, přestala jsem kopat.  ,,Nikdy som ťa nemal,nechať odísť s nemocnice!" 

,,Jestli mě teď odneseš do nemocnice, tak tě budu navždy nenávidět!" zakřičela jsem.

***
O pár hodin později, jsem zase ležela v nemocnici.  ,,Sabčo..." otočila jsem se k němu zády.  ,,Měl jsi mě nechat odjet do Košic," řekla jsem. 

,,Nemohol som," řekl.  Zahleděla jsem se na mojí ruku, odkud vedla kanila.  ,,Bolí to..." zašeptala jsem.  ,,Ja viem..." řekl Sam skoro potichu.

,,Omlouvám se Same...chtěl jsi mi pomoct a já ti řekla, že tě nenávidím,"

,,Chápem ťa," ,,Nechci tu už být! Ty prášky ta výživa, ty debilní přístroje,ta nemoc...to všechno mě brání v tom, abych znovu sportovala. Ani jsem nestačila upravit Radkovi účes..."

,,Mám toho tolik před sebou a já umřu takhle, nemůžu umřít nějak hezky!?" 

,,Som tu s tebou," řekl Sam. ,,Máš pravdu, ale takhle jsem si život nepředstavovala," zašeptala jsem a utírala si slzy do polštáře, pak jsem si upravila hadičky v nose a otočila se na Sama.

,,Moje tělo je právě teď jako živá tikající bomba, už čekám, kdy vybouchnu," řekla jsem. 

,,Ty nie si bomba," řekl Sam a jemně mě chytil za ruku.  ,,Milujem ťa!" řekl Sam a políbil mě. 

,,Taky tě miluju Same jsem ráda, že jsi neodešel, když jsi zjistil, že umírám.  Jsi tu stále se mnou," řekla jsem. 

,,Nikdy bych ťa neopustil,ale ty ma teď opouštíš,"  ,,Řekla jsem, že stále budu s tebou věř mi,"

,,Verím ti. Počúvaj ma nikdy na tebe nezabudnem sľubujú,"

,,Dobře," řekla jsem a rozbrečela se. ,,Já nechci jít,"

Sam nic neřekl věděl, že slova v tuhle chvíli jsou zbytečná, stále mi zahříval moji ledovou ruku.  Moje oči se mi pomalu zavírali usínala jsem, byla jsem unavená, měla jsem sice strach, že se neproberu, ale byl vedle mě Sam a tak se mi usínalo skvěle.

-Pohled Radka-

Pomalu jsem procházel chodbou, až k pokoji, kde ležela Sabča.  Pomalu jsem otevřel a vešel dovnitř. ,,Same!"

Sam naznačil, ať jsem potichu.  Podíval jsem se na Sabču, která sladce spala.  Sedl jsem si na židli vedle Sama a podal mu kameru.  ,,Už je to upravený," zašeptal jsem.

,,Ďakujem. Až dôrazom domov, tak to vydám,teda pokud ti to nevadí," ,,Ne. Chtěl jsem, ať do zveřejníš ty, protože je to tvoje přítelkyně," řekl jsem a položil Samovi ruku na rameno.

,,Jak dlouho už spí?" zeptal jsem se.  ,,Skoro desať minút,"  ,,Je mi líto co se jí stalo. Mimochodem slyšel jsi, o záhadné postavě, která má přinést klíč?"

,,Jo. Povedala mi to,neviem kto by mohol byť, nikdo má nenapadá,"