Tenley

Položila jsem před Jasmine svůj kelímek čaje, proto naproti mě seděla celá zadýchaná a pobledlá. ,,Pijte."

,,Děkuju."

Opřela jsem se v křesle a chvíli se jen mlčky dívala, jak pomalu pije horkou tekutinu, když najednou promluvila: ,,Mám tady takovou věc."

,,Věc?"

Mlčky přikývla a po krátkém zaváhání zalovila v černé kabelce, načež mi na stole přistála škraboška. ,,Našla jsem ji, když jsem šla v pátek večer z práce."

Vysunula jsem horní šuplík a popadla do rukou blog a tužku. ,,Můžete mi říct, kde pracujete, Jasmine? A prosila bych vaše celé jméno."

,,Jsem... jsem fotografka. A celé jméno je Jasmine Hepburnová," dostala ze sebe nejistě a já se přisunula blíž ke stolu. ,,Nemusíte se bát, Jasmine."

,,Že ne? Nebudete po mně chtít otisky prstů? Vždyť musím být na veřejných kamerách."

,,Otisky prstů bychom od vás získali rádi, to je pravda. I testy DNA. Ale je to na vás."

Jasmine několikrát zamrkala, jak nad tím přemýšlela. ,,Dobře, dám vám je. Ale jak můžete vědět, že s tím nemám nic společného?"

Pokrčila jsem rameny. ,,Asi zkušenosti. Kdybyste byla vrah, nebudete se takhle ptát."

Koutky úst se jí zvedly lehce vzhůru a napětí v ramenou znatelně povolilo. ,,To je pravda."

,,Řekněte mi, jak víte, že má ta škraboška něco společného s tímto případem."

,,No, bydlím kousek od domu Newtonových. Jsou v naší čtvrti tak trochu celebritami, takže se všechno vždycky dozvím od místních drben pěkně předem," s úsměvem zabořila záda hlouběji do sedačky a podívala se na tužku, kterou jsem byla připravena začít zase psát. ,,Věděla jsem, že Samantha odmaturovala a že se na její počest chystá večírek, takže když jsem tu škrabošku našla, řekla jsem si, že jim ji půjdu ráno vrátit. Pak jsem se ale dozvěděla, co se stalo a neměla jsem odvahu za Newtonovými jít. Takže..."

Přikývla jsem a znovu pohlédla na ten tyrkysový doplněk. ,,Nadiktujte mi svou adresu, prosím."

Jasmine uposlechla a já si zapsala další údaj. Měla jsem ve zvyku psát rychle, takže jsem si ke všem faktům připisovala i své postřehy. 

,,Ještě abychom se vrátily trochu zpátky, říkala jste, že nikoho z Newtonových neznáte osobně, je to tak?"

,,Ne, nikoho. Jsou z trochu jiné sorty než já, takže bych si v jejich společnosti připadala divně. To je další důvod, proč se mi nechtělo k nim jít, když jsem tu škrabošku našla."

,,Dobře." Popsala jsem další tři řádky a znovu se na Jasmine zahleděla. ,,Mluvila jste o místních drbnách. To jsou tedy nějaké dámy z okolí, které pravděpodobně ví hromadu věcí o rodině Newtonových, že?"

,,Ano."

,,Co jste se zatím stihla dozvědět?"

,,No, záleží, na toho se ptáte."

,,Tak všeobecně na rodinu Newtonových. Ale samozřejmě pokud víte něco přímo o oběti...?"

Jasmine zafuněla a odfoukla si tak vlasy z čela. ,,Slyšela jsem o nějakém klukovi ze školy. Prý se s ním potají scházela. Jedna z těch největších rozhlašovaček, paní Simona Hellasová, které by mělo být už přes pětašedesát let, pokud vím správně, Samanthu odposlouchávala, když se venku procházela s kamarádkou, které se o tom klukovi svěřila."

,,Kde bydlí ta paní?"

,,V paneláku vedle toho mého. Je to hrozně povýšená a přechytralá ženská, která nemá žádný osobní život. Manžel jí zemřel při autonehodě před nějakými deseti lety a od té doby žije jenom z rodiny Newtonových. Zoufalé."

,,Jenže teď by mohla být prospěšná," řekla jsem omylem nahlas, ale na tom příliš nesešlo. Jasmine muselo být jasné, že s ní budu chtít mluvit. ,,Nevíte, na jakou školu Samantha chodila?"

,,Vím. Na Fettes College. Je to místní gymnázium, které měla Samantha v podstatě hned za rohem. A kdybyste chtěla zjistit jméno třídní učitelky, tak paní Hellasová vám ho zajisté řekne. Její vnuk chodí na stejné gymnázium a příští rok má maturovat. A nebo se zeptejte Newtonových, ne?"

Usmála jsem se. ,,Díky za radu."

,,Omlouvám se."

,,Ne, neomlouvejte se. Tohle všechno vyřešíme. Každopádně děkuji, že jste přišla. Ještě mi prosím nadiktujte své telefonní číslo a já pak poprosím kolegu, aby se postaral o ty vaše otisky prstů."

,,A vzorek DNA."

,,Budeme rádi, když nám toho poskytnete co nejvíce."

,,Dobře. Můžu vám teda nadiktovat to číslo?"

,,Určitě, říkejte."

**

 ,,Co je to?" zamračil se Thomas na škrabošku a hned nato se setkal s mým triumfálním úsměvem, který jsem si prostě nemohla odpustit. ,,Škraboška. Údajně ta, kterou měla na sobě Samantha, když zmizela."

,,A kdo ji přinesl?"

Nakrčila jsem bradu. ,,Jedna osoba."

Thomas se prudce postavil. ,,Tenley, děláte si ze mě legraci? Proč jste s tou osobou vůbec mluvila, když to není ve vašem popisu práce?"

,,Protože to je v mém popisu práce. Když jste ten případ ještě nepřidělil někomu jinému, tak zůstává mě, víte?" 

 ,,A podle čeho tak soudíte?"

,,To se nestydíte nechávat ten případ viset volně ve vzduchu?" vydechla jsem nevěřícně a on se nade mnou ještě víc vztyčil. ,,A vy se nestydíte jednat se svým nadřízeným takovýmto způsobem?! A vyšetřování už začalo! Před deseti minutami jsem ten případ přidělil Tobbymu Silsovi, takže ať už máte jakékoliv informace, sdělte mu je a hleďte si svého!"

Přikývla jsem a vyšla z kanceláře ven, abych běžela rovnou k Tobbymu a ujistila se, že ten případ opravdu má. 

,,No, řekl mi to tak stroze, že jsem chvíli pochyboval o tom, že je to pravda, ale vyšetřování opravdu vedu," řekl a svraštil obočí. ,,Mělo to být tvé, že jo?"

,,Ale není... A to je v pořádku, jsem si jistá, že odvedeš dobrou práci," usmála jsem se a pokynula hlavou, aby mě následoval. ,,Předám ti to, co zatím mám. Musí se to okamžitě rozjet, ztratili jsme několik hodin. Teda, vy jste ztratili několik hodin..."

Když jsem se na chvíli zarazila, chytil mě Tobby za loket a nasměroval opačným směrem. ,,Kam jdeme?"

,,Za Thomasem."

,,Kvůli čemu?"

,,Uvidíš."

,,Tobby, ne!"

,,Pane?" zavolal Tobby, když zaklepal na dveře.

,,Ano?"

,,Počkej tu," zašeptal mým směrem a vešel dovnitř. Když o pět minut později vyšel zpátky na chodbu i s Thomasem za zády, věnovala jsem jim vykolejený úsměv. 

,,Co s vámi nadělám, Tenley... Ale uvědomujete si, že když budete součástí vyšetřování, budou z toho komplikace."

,,Jestli pro změnu myslíte na Iana Newtona, tak bych ráda podotkla, že si nepřál, abych vedla vyšetřování, nikoliv, abych byla součástí vyšetřování."

,,To je ale jenom slovíčkaření, co si budeme nalhávat. Navíc vám nemohu zaručit, že to opravdu řekl takhle. Každopádně svolejte svůj tým a spojte se tady s Tobbym, protože jeho lidé mají na práci už něco jiného."

,,Ach, to je ale komplikované."

,,Tenley, já vás varuju..."

Zvedla jsem ruce nad hlavu jako znamení, že se vzdávám a čapla Tobbyho, abych ho odtáhla do své kanceláře. Při tom jsem ještě přes rameno zakřičela: ,,Děkuju, pane!"

**

S blokem v ruce jsem vystoupila z auta a nechala Tobbyho projít jako prvního. Pak jsem se s Jamesem a Davidem po boku vydala už podruhé za tento den k domu Newtonových. Venku už byla tma a já cítila ve vzduchu nepříjemné napětí. Takhle ve tmě jsem měla pocit, jako bych byla oběti blíž.

Tentokrát nám neotevřela hospodyně, ale žena středního věku s tmavými vyčesanými vlasy a stejně zarudlýma očima, jako měl pan Newton, když jsem se s ním dohadovala v pracovně. 

,,Manžel mi řekl, že tu už dneska někdo byl," řekla slabým hlasem a já si ji prohlédla o něco pozorněji. 

,,Váš manžel si nepřál, abych vedla vyšetřování, takže se nám to trochu zkomplikovalo," řekla jsem a napřáhla k ní ruku. Když ji přijala, představila jsem se a ona semkla rty do úzké linky. ,,No... asi bude lepší, když se mnou počkáte dole."

,,Dobře," řekla jsem, a když se od nás ostatní oddělili, posadila jsem se na její vyzvání na gauč. Usadila se naproti mně a posunula ke mně prázdný hrnek. ,,Čaj, kávu?"

,,Čaj, prosím."

,,Fajn, tak tady," řekla a snažila se mi trochu nalít, jenže se celá klepala, takže jsem se toho chopila sama. 

,,Jsem úplně neschopná," zasmála se nešťastně. ,,Mé jméno je Lynn, omlouvám se."

,,To je v pořádku, paní Newtonová," ujistila jsem ji a usrkla si čaje. Když jsem ho pak odložila, dostala jsem ze sebe: ,,Přeji vám upřímnou soustrast."

Přikývla a začala brečet, takže jsem se rychle naklonila ke své kabelce, abych ji podala kapesník.,,Tady."

,,Děkuji, detektivko."

,,Za málo. Poslyšte, chceme udělat vše proto, aby se dostalo spravedlnosti. Mohla byste mi navzdory své bolesti prokázat laskavost a říct, jestli poznáváte tuto škrabošku?" zeptala jsem se a ukázala jí zmiňovanou věc bezpečně uschovanou v průhledném obalu. 

Lynn popotáhla a zmačkala kapesník v dlani. Pak se naklonila o trochu blíž. ,,Ten večer bylo v našem domě spoustu škrabošek, ale tuhle jsem tam neviděla. Jediný, komu by ladila k šatům, byla Samantha, ale... stejně mi přijde tmavší. Navíc Samantha měla masku, tohle je moc malé. A taky trochu jiné, myslím..."

Mlčky jsem přikývla a znovu se zadívala na škrabošku. Lynn mi odpověděla na mou otázku, kterou jsem si napsala do bloku, když u mě byla Jasmine. Pamatovala jsem si, jakou měla Samantha barvu šatů, když jsem viděla její mrtvolu a tipla jsem si správně, že barva této škrabošky je odlišná.

,,Nenapadá vás někdo jiný, komu by mohla patřit? Byla nalezena na ulici ten večer, kdy jste pořádali večírek a pokud vím, tak vaše druhá dcera řekla, že Samantha utekla."

Lynn se zachvěly rty. ,,Měla povahu svého otce, víte? Dokázala se tak snadno urazit. Ale ne, tohle není maska mé... mé holčičky. A nejsem si vědoma, že bych ji na komkoliv v našem domě spatřila."   

Tak jsem opět tu, opět připravena psát jako zběsilá, abych vám zpříjemňovala prázdninové dny takovými pěknými věcmi, jak jsou třeba mrtvoly a vraždy! :D

Ne vážně, co vy na to? Čekali jste takový vývoj? :)