ɛ Elias ɜ

"Natočíme dokument."

Elias překvapeně vzhlédl od párátka, se kterým si v restauraci hrál. "Cože natočíme?"

"Dokument," odpověděla Harper spokojeně. 

Oliver vedle něj nasadil úplně stejný překvapený výraz.

"Bude to trvat," pokračovala Harper, jako by si jejich obličejů nevšimla, "ale jestli chceme, aby byl perfektní, musíme začít hned." Podívala se na Olivera. "Foť ho při oficiálních akcích jak můžeš, klidně i natáčej. A klidně i v osobním životě ve chvílích, kdy ti to Elias dovolí. To se bude hodit taky, ale samozřejmě nechceme, aby ti to nějak kazilo soukromí a tvůj volný čas," obrátila se zpět na Eliase. 

"Máme materiály skoro od počátku tvé kariéry, hodně se ale zaměříme na současnost. Tak se nediv, když se kolem tebe bude objevovat více objektivů," vysvětlila. Pak znovu ukázala na Olivera. "Ale hodně vsázím na tebe. Jsi s Eliasem hodně."

"Jo, ale v jeho volném čase," řekl Oliver. Vypadalo to, jako by toho hned zalitoval. Elias se uchechtl. 

Harper tím zaskočil. Povzdechla si. "Prostě ho foť," odbyla ho. 

Když pak z hotelové restaurace odcházeli a stoupli si do výtahu, Oliver vytáhl telefon, namířil ho na Eliase a ozval se zvuk toho, jak pořídil fotku. "Huh?"

Oliver se spokojeně na telefon usmál a pak si ho strčil zpátky do kapsy. "Mám tě fotit."

"Tohle je ale můj volný čas. Nemáš mé povolení," namítl.

Oliver se krátce zasmál. "Srazíš mi o cent plat? To už budeme na dvou centech."

Výtah zastavil v patře, kde měli oba pokoje. Společně vystoupili, ale Oliverův pokoj byl hned u výtahu, a tak se zastavil, aby našel kartu pro odemknutí. Elias pokračoval v chůzi ke svému pokoji, ale ještě se na Olivera otočil. "Večer si vezmi foťák. To budeš mít mé povolení."

Večerní procházky městy byly už takovou jejich tradicí. To už Elias totiž žádnou práci neměl, v ulicích nebylo tolik lidí a měli klid. Poprvé se tak byli projít v Paříži - bylo deset hodin večer a oni teprve vycházeli z hotelu. 

Dnes je čekala Vídeň. Za dva dny Praha a pak Varšava. 

Měli ještě pár hodin čas, a tak si dal Elias na pokoji sprchu a dal si hodinového šlofíka. Pak se převlékl do přijatelnějšího oblečení, na hlavu si dal kšiltovku a přehodil přes sebe bundu o tři velikosti větší a byl připravený vyrazit.

Měl ale ještě patnáct minut. Záměrně ale vyšel o čtvrt hodiny dřív. Prošel kolem Oliverových dveří, sjel výtahem dolů, vyšel z hotelu a přešel silnici - přímo do kavárny, která zavírala naštěstí až v jedenáct. .

Objednal si dvě kávy s sebou, dal obsluze velkorysé dýško a vydal se zase zpátky. Když vyšel z výtahu v jejich patře, Oliver právě vycházel ven ze svého pokoje. Překvapeně se na Eliase podíval. "Kdes byl?"

Elias k němu natáhl ruku s kávou. "Pro kafe. Ať neusneme."

Oliverovi se přímo rozzářily oči. "Ty jo a já se tě plánoval přímo zeptat, jestli se někam nestavíme. Mám chuť na kávu jak blázen, díky." Přebral si od něj kelímek, usrkl si a pak se zeptal: "Kolik ti dlužím?"

Elias se musel zasmát. "Nula nula nic." Otočil se na patě a opět se vydal k výtahu.

Vyšli z hotelu, vydali se do ulic a Oliver započal konverzaci. Pro Eliase však ne nijak příjemně. "Co Walter? Ozval se ti?"

"Občas něco napíše," odpověděl Elias po chvíli přemýšlení, jestli má být upřímný nebo ne. Od toho, co za Oliverem přišel poprvé v Londýně, uběhly dva týdny. Walter mu poprvé odepsal až po třech dnech. Pravidelně jednou za dva dny mu psal další jednoduché zprávy, jako třeba přání na dobrou noc. Elias je všechny ignoroval. "Neodpovídám mu. Jen jsem zvědavý, jak s ním napíšu další album."

"To je problém tvého budoucího já," podotkl Oliver s lehkých uchechtnutím. "Tebe teď potřebujeme psychicky stabilního, abys tohle turné nějak doklepal vzhledem i k tvým spánkovým problémům."

"Potřebujete? Jsem si docela jistej, že Tobias by za mě koncerty odzpí-"

"Já to potřebuju," přerušil ho Oliver. Uhýbal mu pohledem a díval se na chodník před sebou. "Abys byl v pořádku, myslím."

Eliase jeho slova zarazila, protože zněla opravdu vážně a upřímně. "Jsem v pořádku. Teď jo," ujistil ho. Co se týkalo jeho záležitostí s Walterem nebo úzkosti z jeho života jako slavného člověka, hlavně díky Oliverovi v pořádku byl. Horší to už ale bylo s jeho spánkem. Oliverovi už neříkal, že nevydrží spát déle jak dvě hodiny vkuse, proto se snažil vměstnat šlofíky všude, kde mohl.

"Tak to jsem rád," odpověděl Oliver. "Snad to tak i zůstane."

Nezůstalo. Hned na druhý den na vídeňském koncertu opět zkolaboval. Když na konci show sešel z pódia, museli ho skoro chytat. Byl unavený a stejně do toho dal vše, co mohl. To nikdy nebyla dobrá kombinace. 

Byl ale zvyklý. Prošel rukama tolika doktorů, že si opravdu mohl být jistý, že šlo jen o vyčerpání. Zkrátka se to občas stalo a aby byl upřímný, divil se, že má za sebou už Severní Ameriku i Asii, byl uprostřed Evropy a zkolaboval teprve podruhé.

Někdo ho podepřel a dovedl do šatny. Tam si Elias lehl a za chvíli ucítil na ústech masku. Vnímal, jak se mu postupně okysličuje mozek, jak nabírá zase plné vědomí a už se dokonce i začínal cítit dobře. 

A přesně v tu chvíli vtrhl do místnosti Oliver. Jako první málem rozbil kameru muži, kterého Elias neznal a Elias usoudil, že to bude někdo, kdo chytá záběry pro dokument. "Jak ho můžete natáčet v takovém stavu?!" křikl na něj.

Elias si sundal masku a posadil se. Trochu se mu zatočila hlava, ale nic, co by nebylo normální. "Olivere-"

Oliver se k němu otočil. Viditelně si oddechl, když ho uviděl vzpřímeně sedět a při vědomí. Eliasovi ho bylo líto - byl v tomto světě nový, nevěděl, že takovéto situace se normálně stávaly.

Oliver k němu přešel a dřepl si. "Říkal jsi, že jsi v pořádku. Nepřijde mi v pořádku, aby ses takhle hroutil."

Elias přelétl pohledem místnost. Na jeho vkus v ní bylo až moc lidí. Proto jen odpověděl: "Stává se to, už jsem ti to říkal. Pár minut a jsem v pohodě. Přehnal jsem to dneska."

"Byl jsi boží," přikývl Oliver. "A mám nějaký fakt dobrý fotky. Nešlo ani poznat, že bys byl vyčerpaný. Do poslední minuty."

Do místnosti vběhla celá zadýchaná Harper. "Sakra, Olivere, od kdy běháš tak rychle?"

Elias se znovu podíval na Olivera a uchechtl se. "To jsi sem sprintoval?"

"Zaslechl jsem, že jsi zkolaboval," zamračil se Oliver. "To není zrovna něco, co chceš jen tak slyšet, víš?"

Elias si toho neuvěřitelně cenil. Jak toho, že neváhal a přiběhl za ním, ale také třeba toho, jak se jako první zbavil kamery.

Naklonil se k němu blíže. "Přiznávám, že možná opět hůř spím," řekl tiše Oliverovi. Ten se na něj překvapeně podíval.. Pak hned zvážněl. Vlastně se mu v tu chvíli mihlo v očích několik emocí.

"Končíme s procházkami. Spát budeš," nakázal mu. Tomu se Elias musel zasmát.

"Za prvé, konec procházek mi nepomůže k osmi hodinovému spánku a za druhé, je to to jediný, co mi teď dělá radost, no tak."

Oliver se skepticky podíval na masku a kyslíkovou bombu vedle Eliase. Pak se podíval zpátky na něj, pak na Harper a zase zpátky na něj. Zvedl se. "Jdu koupit čaj." A s těmito slovy místnost opustil.

Všichni se za Oliverem zmateně otočili, zatímco Elias se rozesmál. Byl jediný, který pochopil, proč jde Oliver kupovat čaj. Čaj podporující spánek. Elias ho nezastavoval, nechtěl mu ranit srdce tím, že mu ten čaj vlastně vůbec nepomáhal.

Čaj také znamenal více času s Oliverem na hotelových pokojích. A to se mu líbilo mnohem více, než by mělo. 

Bylo tomu už tak. Ten pocit, který v Oliverově přítomnosti cítil, ten zvláštní, nelehký pocit - nejspíš začínal mít Olivera opravdu rád.

ɛ ɜ

příští kapitola "budou" v praze, to chce něco spešl, right? :]]