ɛ Elias ɜ

Elias ty další dva koncerty v Tokiu nebyl svůj. Cítil to.

Neustále byl unavený, protože stále měl svůj spánkový režim úplně rozhozený. Znovu najel do režimu rozhovorů, zkoušek, zvukovek a koncertů, což mu nedávalo čas ani myslet sám na sebe.

Po druhém koncertu mu přišly fotky, které před dvěma dny fotil. Byla skoro jedna hodina ráno a ráno měli přejíždět do Osaky, přesto se zvedl a vydal se k Harper na pokoj. Chtěl se na ty fotky podívat s někým.

Když k jejímu pokoji došel, sotva otevřela, všiml si Olivera sedícího na její posteli s počítačem a foťákem. "Co se tu děje?" zeptal se.

Oliver po zaslechnutí jeho hlasu zvedl pohled a s lehkým úsměvem mu mávnul na pozdrav.

"Dáváme dohromady fotky. Děje se něco?" zeptala se starostlivě.

Upřímně? Hodně se toho děje. "Ne." Zvedl ruku s počítačem. "Přišly mi fotky z předvčerejška, tak jsem si říkal, že bychom na to mohli kouknout spolu."

Oliver v tu chvíli zaklapnul svůj počítač a vzal si foťák. "To vás nebudu rušit," zamumlal urychleně.

"Však zůstaň, můžeš kouknout s námi," snažil se ho zastavit Elias, ale Oliver zavrtěl hlavou.

"Už jsme stejně hotoví. Za pár hodin vstáváme a přejíždíme jinam, půjdu si lehnout," odpověděl.

Harper si povzdechla. "To má pravdu, Eliasi. Co kdybychom zítra jeli ve tvým busu a koukneme na to ráno?"

Elias zklamaně sklopil ruku i s počítačem. "Jo, jasně. Promiň. To by šlo, tak zítra ráno? Vlastně dneska."

Harper se zasmála. "Jo. Dobrou noc, kluci," rozloučila se s nimi a v dalším okamžiku už stál před zavřenými dveřmi i s Oliverem, který se kupodivu nedal k odchodu, i když měl pokoj jen o troje dveře vedle.

"Tys už je viděl?" zeptal se ho Oliver a kývnul na počítač v Eliasově ruce.

Zavrtěl hlavou. Víc toho neřekl.

"Jsi v pohodě?" pokračoval další otázkou.

"Jen unavený. Nemůžu spát," odpověděl. Oliverovi určitě už totiž došlo, že si stále nebyl schopný zvyknout na posun času.

Oliver uhnul pohledem. "Uhm, nevím, jestli to k něčemu bude, ale koupil jsem si čaj na podporu spánku. Nějaký prášky by mi asi jen tak neprodali. Tak jestli chceš..."

Elias rychle zvážil své možnosti, kterých nebylo mnoho. Kdyby se teď vrátil do svého pokoje, stejně by ještě bděl kdo ví jak dlouho. Mohl alespoň vyzkoušet ten čaj, i když moc tomu také nevěřil. "Tak jo," kývnul nakonec.

Oliver mu hlavou naznačil, ať jde s ním. Jeho pokoj byl už perfektně uklizen a všechny věci měl sbaleny na ráno kromě malé hromádky oblečení s ručníkem, což měl nejspíše připraveno na spaní. 

"Sedni si, uvařím ho," pobídl Eliase, ale ten zůstal stát.

"Ne, nebudu tě otravovat. Klidně si ho uvařím sám na pokoji, musíš být už unavený."

Oliver byl už ale u pultíku, kde byl kávovar i varná konvice se čtyřmi hrníčky a čtyřmi skleničkami. Dva hrnky vzal, ignoroval hotelové čaje a vzal krabičku, kterou si očividně sám koupil. "Jsem na tom stejně, taky si jeden dám. Můžeme kouknout na ty fotky. Vypadal jsi zklamaně, když tě Harper odmítla," uchechtl se.

"Ale pak na ně budeme koukat ráno s Harper, i když jsme je už viděli," podotkl Elias.

"Oh," vydal ze sebe Oliver. "Myslel jsem že mluvíte jenom o vás dvou. Že na to budete koukat v buse."

Elias se musel zasmát. "Myslel jsem vás oba. Ale tak jo, podíváme se na ně i teď a před Harper můžeme předstírat, že je vidíme poprvé."

Neuvědomil si pořádně, o jaké fotky se jedná, že na hodně z nich bude polonahý.

O pět minut později tak seděli na sedačce s čaji, Eliasův počítač už připravený na stolku. "Tohle bude na titulce," oznámil a klikl na první odkaz. Byla to fotka s jeho druhým outfitem - měl na sobě volné modré sako a kalhoty a ve vlasech něco jako čelenku, která mu držela vlasy z tváře, přesto vypadala módně. Oliver uznale pískl.

"Wow. To je skvělý."

Elias spokojeně přešel k ostatním fotkám. Pomalu je projížděl, zatímco tu a tam jeden z nich něco okomentoval. Měli ale k dispozici pouze dvacet fotek, které vyhrály výběrové řízení mezi možným tisícem, který Elias nafotil.

"Ten první photoshoot se mi líbí nejvíce," řekl Oliver. Elias se zatvářil překvapeně. Nečekal, že by se Oliver začal jako první vyjadřovat k tomu, kde byl polonahý. "Líbí se mi, jak přirozeně tam vypadáš." Elias otevřel jednu fotku z onoho focení. "Jo," dodal Oliver. "Tady jsi nejhezčí."

Elias se díval sám na sebe na obrazovce. Ani nevěděl, proč mu udělalo takovou radost, že Oliverovi přišel nejhezčí v tom focení, kde vypadal nejvíce přirozeně. 

Hned na to si pomyslel, jaké fotky by se asi nejvíce líbily Walterovi?

Zavrtěl hlavou. Na něj myslet nechtěl. Ten byl pravděpodobně teď šťastný se svým novým přítelem, se kterým přidal včera fotku na sociální sítě. Možná to byl další důvod, proč se cítil tak divně.

"Díky," vysoukal ze sebe ještě. Pak rychle vzal do ruky svůj čaj a napil se, aby něco dělal. 

Oliver sklopil hlavu, ale stále po Eliasovi pokukoval. "Viděl jsem tu fotku, co přidal Walter," promluvil opatrně. "Proto jsem se hlavně ptal, jestli jsi v pohodě."

Elias si povzdechl. Nenapadlo ho, že by tu fotku mohl vidět i Oliver, že ji vlastně Walter nepřidal jen pro něj, ale pro všechny jeho sledující a nesledující. "No, nespím, jsem zase tak zaneprázdněný, že nic nestíhám, unavený a ještě si můj bývalý přidává fotky s přítelem, se kterým byl už i ve chvíli, kdy... víš co, byl tady se mnou, zkrátka."

Dal by si nejraději facku. Až pozdě si uvědomil, že tohle byl Oliver a ne Tobias, který věděl už všechno. Oliver nevěděl skoro nic.

"Oh," vydal ze sebe Oliver. "To jsem nevěděl."

Elias si schoval hlavu do dlaní. "Samozřejmě, že ne. Ani jsi neměl. Neuvědomil jsem si, že Tobias je ten, co ví všechno."

"Já nepotřebuju vědět všechno. Jen chci, abys byl v pořádku, protože už tak je tohle turné pro tebe dost náročné," odpověděl Oliver. "A jak jsem tak pochopil za tu dobu, co tě znám, dobrovolně bys nikomu neřekl, jestli se s tebou něco děje, ale s tím bys měl přestat."

"Tak můžu ti platit kromě fotografa i za osobního psychologa?" uchechtl se Elias. 

Oliver se zasmál. "Na to kvalifikaci fakt nemám."

"To na fotografa taky ne," rýpl si Elias.

"Hej," praštil ho Oliver hravě. "Já se ti jen snažím pomoct."

"Já vím," vydechl Elias s lehkým úsměvem na rtech. "A vážně si toho cením. Tazia mi říkala, že rady dáváš často příšerný, ale nasloucháš opravdu dobře."

Oliver nakrčil obočí. "Tazia...? Kdy?"

"V té restauraci, kde jsme byli všichni tři, když jsi odešel na záchod. Stihli jsme prodrbat všechny tvé skandály a celé tvé dětství. Dělám si srandu," dodal, když uviděl Oliverův obličej. "Ale něco málo mi o tobě řekla, to jo."

"No, tak jsem rád, že si alespoň Tazia myslí, že dobře naslouchám," odfrkl si.

A Elias si v dalších třech týdnech turné po Asii Taziino tvrzení opravdu potvrdil. Začalo to až po čtvrtém asijském koncertě z pouhých dvanácti, který se konal v Soulu. Když se Elias vrátil na hotel, popadl jen ručník a plavky a měl v plánu sebou seknout do bazénu nebo alespoň do nějaké výřivky. A tak jako tehdy narazil u bazénu na Olivera. 

Tentokrát byl ale problém takový, že Elias měl červené oči od slz. Protože ať už miloval vystupování a své fanoušky jak chtěl, zkrátka byl vyřízený. A hodně se to s dalším milionem jiných věcí na něm podepisovalo. A to už Oliver nenechal být jen tak.

V dalších týdnech mu po kouscích Elias povyprávěl celý jeho příběh s Walterem. Zas tak často se jim nestalo, aby byli úplně sami, a Eliasovi přišlo zkrátka divné ho pozvat k sobě na pokoj, jen aby před ním brečel a stěžoval si na svůj bývalý vztah a vše, co ho štvalo. 

Pár dní před koncem asijského turné mu ale někdo zaťukal v noci po koncertě na dveře. Když Elias váhavě otevřel, stál tam Oliver. "Jdu na pokračování příběhu," usmál se. V ruce měl tácek s dvěma hrnky jeho čaje podporujícího spánek. 

Tu noc u něj Oliver přespal. A když se Elias ráno probudil a uviděl ho, jak tiše vedle něj oddechuje, uvědomil si, že jeho hlava už nebyla plná Waltera. Nahradil ho Oliver. 

ɛ ɜ

pls, může mě psaní živit, protože s mým poměrem psaní a učení se rozhodně žádný titul mít nebudu