ɛ Elias ɜ

A kdybych měl první přejít přes tebe, pravděpodobně bych u i tebe i zůstal.

Eliasovi jeho dřívější slova rezonovala v hlavě. Ať už se snažil usnout, ať už měl koncert nebo dával rozhovor, tato slova vyčkávala a otravovala ho v těch nejvíce důležitých chvílí.

Společně s jednou myšlenkou. Slyšel ho Oliver?

Těžko říct. Uběhly tři dny a za tu dobu ho neviděl, jen když stál v publiku na dvou koncertech. Neměli šanci spolu mluvit, nemohl tedy analyzovat Oliverovo chování v jeho přítomnosti.

Elias často říkal věci, kterému nejprve přišly jako dobrý nápad a nakonec jich litoval. Tady riskoval vše. I když bral Olivera jako kamaráda, stejně by mu o své sexualitě jen tak neřekl, dlouho neřekne a pokud vůbec někdy. Oliverovi se nelíbila jeho hudba, pořád si od něj držel takový odstup, který Elias pociťoval, takže po turné se pravděpodobně už nikdy ani neuvidí.

Navíc to taky mohlo vyznít, jako by Elias k němu něco cítil, což taky pravda nebyla.

Zkrátka řekl úplnou kravinu. A modlil se, že to Oliver opravdu neslyšel. 

Chtěl napsat Walterovi. Ne jenom kvůli té pitomé větě, ale kvůli tomu, že mu chyběl. Že byl unavený. Že se cítil osaměle. 

Jenže Walter s ním momentálně nemluvil. Už od začátku turné, protože se pohádali. Nad čím? Walter byl hlavním producentem písně Take It Easy, kterou Elias sám napsal, když Walter ji překopal, aby z ní byl hit. Jenže tato úprava se Eliasovi nelíbila. A i když ji nakonec Elias v jeho podobě nahrál a vydal, Walter se mu stále vyhýbal.

A možná to byl  taky člověk, jehož rty znal Elias nejlépe, když za okny už vycházelo slunce po dlouhé noci plné nahrávání a oni už byli ve studiu sami dva.

Ano, to o něm vyprávěl Tazii. To Walterovi se nelíbilo, jak je Eliasovým malým tajemství, a tak to mezi sebou po krátké době ukončili, stále ve spojení, stále kamarádi, stále spolupracovníci. Rozdělila je až práce. Hlad po úspěchu. Peníze.

Elias zmáčkl ve výtahu tlačítko patra, ve kterém měl pokoj, jehož otevírací kartu mu před chvílí dala Harper. Vyčerpaně od sebe odehnal ochranku se slovy, že do pokoje trefí sám, a ať si raději odpočinou, než aby mu zbytečně stáli před dveřmi (dostali upozornění, že lokace Eliasova hotelu byla zveřejněna, a tak ho na poslední chvíli změnili) a jeho hlava myslela jen na jedno: spánek.

Pípnutí karty mu oznámilo, že je pokoj odemčen, a Elias radostně otevřel dveře. Hodil si tašku na zem. Rozsvítil. A pohled mu jako první spadl na Olivera spícího na posteli.

Chvíli na něj zmateně hleděl. Pak se podíval na kartičku v jeho ruce s číslem pokoje padesát pět. Podíval se na dveře. Padesát pět. Co tady Oliver dělal?

Hned vedle vstupních dveří bylo místo na odložení vstupní kartičky, kterou tam taky Oliver odložil, a tak ji Elias vzal. Také na ni bylo číslo padesát pět. 

"Jak ses sem sakra dostal?" ozval se tichý unavený hlas. Elias vzhlédl. Oliver byl zapřený o lokty a mžoural přes všechno to světlo na Eliase. Možná se mu to jen zdálo, ale vypadal opravdu bledý.

Zvedl ruku s kartičkou. "Taky jsem dostal pokoj padesát pět. Na recepci se musel někdo splést. Nebo Harper."

Oliver sebou praštil zpátky do polštářů a hlasitě si povzdechl. "Takže je tohle můj pokoj nebo tvůj?"

Elias se po pokoji rozhlédl - uviděl to rozházené oblečení, napůl vybalený kufr a milion jeho věcí kolem. Uchechtl se. "I kdyby můj, myslím, že už tě tady nechám. Jdu zpátky za Harper, nějak to-"

Nedomluvil. Oliver se v tu chvíli bleskově naklonil přes okraj postele a začal zvracet.

"Co-" vydal ze sebe překvapeně, ale víc toho neřekl. Přeběhl na druhou stranu místnosti a uviděl - Oliver zvracel do připraveného koše na odpadky. Takže to pro něj nebylo nečekané.

A když to tak viděl, Oliver ani nezvracel, konkrétněji z něj alespoň už nic nevycházelo. 

"Jsi nemocný?" zeptal se ho Elias. Místo toho, aby si právě že od něj držel odstup, přiblížil se k jeho posteli. Jakmile Oliver zpátky ležel, Elias si sedl na okraj postele a položil mu ruku na čelo. Přímo hořel. 

"Už je to lepší," zamumlal Oliver. "Řekl bych, že mi nesedl oběd."

"Co jsi měl?" zeptal se Elias. On sám jedl jídlo, které jim přivezli do arény, protože už měl zvukovou zkoušku, ale Oliver dle Harper byl opět objevovat město.

"Nějaký kebab ze stánku na ulici," uchechtl se.

Elias se zase postavil a vydal se zpátky ke své tašce. "Napíšu Harper. Že ti není dobře."

"Nech to být," zareagoval okamžitě. "Celý den si stěžovala, jak je unavená. Ty taky. Všichni jste vyčerpaní. Tak jsem dvakrát zvracel, to je toho, myslím, že se o sebe dokážu postarat."

"Dvakrát?"

"Lituju záchodů v aréně," zasmál se krátce. 

Elias tedy telefon nevytahoval. Místo toho vyhrabal svou lahev a vydal se do koupelny. Už se mu taky několikrát stalo, že mu nesedlo nějaké jídlo, ale vždy měl za zadkem své vlastní zdravotníky. Proto věděl, že teď musí Oliver hlavně hodně pít a málo jíst. 

"Jdi spát," poručil mu Oliver, když se s vodou vrátil. 

"Co bych byl za člověka, kdybych jen tak odešel po tom, co jsem tě viděl zvracet?" odvětil. Zpátky se posadil na okraj postele a lahev mu podal. 

"Jestli na zítřejším koncertě zase zkolabuješ, nechci to mít za vinu," odpověděl Oliver, než se napil. 

"Nejsem tak unavenej," zalhal Elias. Byl. Byl tak unavený, že by si nejraději jen lehl na druhou půlku Oliverovy postele a už nemusel řešit, že mu Harper dala špatnou kartu. Ale nejspíš by stejně neusnul, kdyby věděl, že je Oliverovi špatně a sám se s tím na pokoji vypořádává. 

Na čele se mu objevila kapička potu, která pomalu začala stékat dolů. Proto se Elias opět postavil, popadl malý ručník a přeměnil ho na studený obklad. Jakmile ho Oliverovi položil na čelo, ten se usmál. "Wow. Co by kdokoliv jiný dal za to, aby byl na mém místě, ošetřován samotným Eliasem."

"Ty to asi moc neoceňuješ, co?" ušklíbl se.

Oliver ale kupodivu neodpověděl hned. Taky jeho výraz zvážněl. "Samozřejmě, že oceňuju. A ještě víc si toho budu cenit, když mi z batohu vytáhneš prášek na bolest hlavy."

Elias ho tedy poslechl a vytáhl mu z batohu plato prášků. Jeden vyloupl a opět mu podal svou lahev na pití.

"Napíšu zatím Harper ohledně toho pokoje. Beztak už na recepci nebude a netuším, kde má pokoj," zamumlal Elias. Vrátil se ke svým věcem, vytáhl si tedy tentokrát svůj telefon a našel jeho konverzaci s Harper. Rychle vyťukal zprávu.

Nevím, co se stalo, ale dala jsi mně i Oliverovi kartu od stejného pokoje. Každopádně Oliverovi není dobře, něco špatného snědl, takže to  nemusíš řešit, raději s ním zůstanu.

Harper ho zabije, tím jsi byl jistý. Na druhou stranu ale věděla, o jakém pokoji byla řeč, takže by se nedivil, kdyby jim do pěti minut bušila na dveře. Proto se tak trochu modlil, že už třeba spala, i když neuběhlo ani patnáct minut od toho, co s ní mluvil na recepci. 

Chvíli počkal. Vypnul si ale wifi i data, takže jestli mu Harper opravdu něco odepsala, neviděl to. Přibližně po minutě obrazovku telefonu vypnul. "Olivere?" oslovil ho tiše. Jeho pravidelné oddechování mu totiž naznačilo, že už možná spí. 

A taky že spal. Elias se tedy tiše přemístil do koupelny, kde se převlékl, vyčistil si zuby i pleť a do deseti minut se tak objevil znovu v pokoji. Oliver se mezitím otočil na bok a spal jako zabitý. 

Elias zhasnul. Po tmě pak došel k volné polovině postele a co nejopatrněji si lehl. Ani nechtěl vědět, jak by Oliver reagoval na to, že zůstal. 

Také si lehl na bok, a tak k sobě byli čely. Elias ho tedy chvíli pozoroval, hlava plná myšlenek toho, jak tady nemá co dělat. Že to právě Oliver byl ten, kdo soutěž vyhrál, a fanoušek nebo ne, Elias by se s ním neměl tak kamarádíčkovat.

A teď s ním ležel v jedné posteli.

Až pak si všiml spadlého mokrého ručníku vedle Oliverovy hlavy, a tak ho vzal a hodil na zem. Pak pomalu natáhl ruku a opatrně mu odhrnul z čela všechny pramínky tmavě popelavých blond vlasů, jak by řekla jeho stylistka. Slyšel totiž jednou po koncertě Olivera, jak se dohaduje s Harper, jestli je brunet nebo blond. Pak přišla Eliasova stylistka a rozsekla jejich hádku málem i s kódem barvy. 

Oliver se zachvěl. Elias rychle stáhl ruku a otočil se na záda. 

Po chvíli tak v poklidu usnul. Oliver se během noci ještě jednou probudil a vyzvracel veškerou vodu, kterou do něj Elias dostal. Elias pak odnesl koš do koupelny a když se vracel, Oliver seděl opřený o čelo postele a zeptal se: "Co tady ještě děláš?" 

Elias si sedl na druhou půlku postele, kde spal. "Harper už nejspíš spala, když jsem jí psal. A nevím, kde má pokoj. Nevadí ti to?" kývl na svou půlku postele.

Oliver pomalu zavrtěl hlavou. Pak se podíval na dveře od koupelny. "Ale odnesl jsi mi koš. Takže jestli se mi bude chtít znovu zvracet, je tady možnost, že to schytáš."

Elias se zasmál. Oliver začínal zpátky zalézat pod peřinu, zatímco si zamumlal: "Bože, tohle je trapný. Promiň."

"Neomlouvej se za to, že ti není dobře," odpověděl v klidu Elias a také si zalezl pod peřinu. "Dobrou," dodal ještě tiše.

ɛ ɜ

víte, co je problém, když rychle píšu? že jsem pak na dvanácté kapitole a přijde mi, že jsem tak na šesté. takže jestli se mezi nimi někdy něco stane, bude to tak v kapitole padesát.

takový k-drama z toho udělám. po deseti hodinu a půl dlouhých dílech se třeba alespoň chytnou za ruku.