Logan

∆

"Mám dvě skvělý zprávy."

Logan ještě nestihl projít celým tělem dveřmi a Tobias už na něj chrlil. "Ukončil si světovou chudobu?"

"Něco lepšího."

Logan se ušklíbl. "To bude sobecký, jestli si myslíš, že je něco lepšího než konec chudoby."

"Okay, pane sociologu. Tak ti nic neřeknu."

Logan se uchechtl. Donesl Tobiasovi zase menší várku sladkého, aby ho měla zase sestřička za co seřvat, plus jeho oblíbený čaj. Vše mu odložil na stolek vedle postele, otočil se k němu a složil ruce na prsou. "Tak střílej."

"Za prvý, dneska ráno zadrželi Bennyho."

"Oh." To byla skvělá zpráva. Tobias policii dal samozřejmě přesný popis vzhledu, včetně jména. Navíc, pan Greg, jak se jmenoval muž, který nakonec zavolal Tobiasovi pomoc a vyděsil Bennyho, byl svědkem. Neměl šanci policii utéct. "Okay, tohle je dost dobrá zpráva. A ta druhá?"

Usmál se. "Zítra jdu domů."

"Díky bože," zamumlal Logan dřív, než se stihl zastavit. 

Byl ale zkrátka jednoduchý. Nemohl se dočkat, až se nebudou scházet na nemocničním pokoji, mačkat se na jedné malé posteli, až budou mít tu volnost, kdy Tobiase nebudou zužovat jeho zranění. 

Z nejhoršího byl ale venku. V nemocnici byl čtyři dny, z toho druhý a třetí byly nejhorší, když se mu rozležely veškeré modřiny a rány a bolelo ho naprosto cokoliv, což i vedlo k situacím, kdy dokonce i on, jeho Tobias, ztrácel svou věčný optimismus, dobrou náladu i vtípky. 

Kdy se i dvě noci zpátky před Loganem bolestí rozbrečel, ale při tom si odmítal vzít prášek na bolest, protože se mu z nich dělalo špatně. Logan měl v tu chvíli chuť najít Bennyho a zkopat ho minimálně stejně hodně, nejlépe ještě víc. 

Takže na druhý den nešel do školy a hned ráno se vydal do nemocnice s taškou, do které mohl sbalit tu trochu věcí, co Tobiasovi stihl donést. Tobias měl stále lehce omezenou mobilitu a především pravou ruku pod loket v sádře, a tak ho ve finále nenechal nést nic. Prokoukl totiž i to, jak se pokusil si dát batoh na záda, jenže záda měl lehce sedřená od asfaltu a i to ho bolelo. 

Zavolal taxi. Tobias se zamračil se slovy, že jsou to zbytečně vyhozené peníze. Logan odvětil, že jsou stejně jeho.

Tobias totiž už více problém s penězi neměl, ne po návštěve babičky. Takže Loganovo pravidelné zásobování sladkostmi šlo z Tobiasovy vlastní kapsy a jelikož něco ušetřil, taxi si teď dovolit mohli. Tobias by ho za městskou dopravu zabil, jen to ještě nevěděl. 

Když dojeli na byt, nechal Tobiase s Paulou v kuchyni, aby si popovídali, co se stihlo stát za ten jeden den od Pauliny poslední návštěvy. Mezitím Tobiasovy věci zase vybalil, ty špinavé hodil v koupelně do koše. A když se navrátil k ostatním, Paula je oba přejela pohledem. "Tak už mi řeknete, co stálo za tou naprosto zbytečnou pauzou, kterou jste si dali?"

Oba se na sebe podívali a uchechtli se. Paula byla z jejich vztahu čím dál více zmatená, protože z toho, jak se chovali, z jejich konverzací v nemocnici, rychle pochopila, že i když byli od sebe, v kontaktu se udržovali. A to nechápala. 

Logan přerušil oční kontakt s Tobiasem a podíval se na ni. "Nespokojenost se sexem."

Tobias měl sádru. To by si měl teď více uvědomovat, protože v tu chvíli ho praštil. "Blbečku!"

"To je moje přezdívka!"

"A já se asi upřímný odpovědi nedočkám, co?" vydechla Paula.

"Dočkáš," odvětil Tobias. "Protože to on je mizerný v sexu."

Logan ho už málem praštil zpátky, ale zastavil se, když si uvědomil, že Tobiase by to mohlo bolet desetkrát více. Zanadával si. Tobias se uchechtl, naprosto spokojen se svou nedotknutelností. 

"Blbečku," zamumlal Logan zpátky. 

"Já vás nesnáším," odfrkla si Paula. "Běžte být nechutní do pokoje."

"Měla by sis to užívat. Dokud jsme tady," upozornil ji Tobias.

"A ty bys měl za sebe hledat náhradu, protože se odsud nestěhuješ, dokud mi nepředstavíš někoho normálního, co nájem přebere." Podívala se na Logana. "Ty nechceš? Třeba vyjednám přátelskou slevu."

"Já neměl přátelksou slevu?!" ozval se Tobias, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. 

Logan se lehce ušklíbl. "Prý jdu od září k němu. Asi by to nemělo cenu."

Tobias v tu chvíli k němu překvapeně zvedl hlavu. "Počkej, fakt?"

Logan na něj zmateně shlédl. "Nebyl jsi to náhodou ty, kdo to nadhodil?"

"Jo, ale myslel jsem, že to ani nezvážíš. Sestěhovat se? Aby si lidi mysleli, že se nedej bože milujeme?!"

"Dneska mi pěkně lezeš na nervy," varoval ho Logan. 

"Tomu říkám láska," odvětil Tobias. 

Nemohl ani odporovat. To byl jejich vztah v kostce. Paula je tam nechala se ještě handrkovat, nakonec to sbalil i Logan a vydal se zpátky do pokoje. Tobias si udělal ještě zastávku v koupelně, než došel do pokoje taky.

To už Logan ležel rozvalený v jeho posteli, na půlce, na které spal vždycky, a projížděl Tiktok.  Tobias mlčky došel k němu, uvelebil se po jeho boku a z jeho paže si udělal polštář. Logan ho v rámci možností objal. "Jdeš mi kritizovat Tiktoky?"

"Jo. A pořádně si to užiju, protože jsem už přestával věřit, že to budu moct někdy znovu dělat."

Logan chvíli nevnímal nic, ani svůj telefon, a pak vypnul obrazovku. Ruku sklopil. "Chvíle vážnosti, okay?"

"A jéje."

"Já jen... ani jsem ti pořádně nepoděkoval. Jak ses snažil přijít na způsoby, jak bychom mohli být spolu. A i když stále úplně nesouhlasím ze způsobem, ke kterému ses uchýlil, stalo se, čas nevrátíme a teď jsme... tady. Takže děkuju."

Tobias k němu otočil hlavou a zamžoural na něj očima. SLunce mu oknem svítilo přímo do obličeje. "Okay, zaznamenáno, teď se vraťme k našemu normálu, tohle je divný."

Logan se uchechtl. "Hele, třeba bychom mohli zvážit být trošku víc... romantičtí."

Tobias se zapřel o lokty. "Myslel jsem, že já jsem ten, co se praštil do hlavy, ne ty. Kdo jsi a co jsi udělal s mým Loganem?"

Protočil očima, popadl ho za triko a přitáhl si ho k sobě pro jeden dlouhý polibek. Byla pravda, že pro něj nebylo nejlehčí vyznávat lásku slovně a nahlas, v tu chvíli ale vnitřně opravdu křičel, jak Tobiase miluje. Čemuž by v prvních týdnech toho, co se znali, ani za milion neuvěřil. A že peníze potřeboval. 

Tobias ale s jedním polibkem spokojený nebyl, a tak pokračoval. Pak se posadil a sundal si trčiko. Logan se jen uchechtl a začal vrtět hlavou. "Ne, zapomeň. Tohle nikam dál nezajde."

"Ale notak-"

"Bolí tě doslova i sedět-"

"No, doufám, že ty budeš ten důvod, proč mě bude bolet sedět."

"Já tě nenávidím."

Tobias se spokojeně usmál. On vždy věděl, co odpovědět a nikdy nezaváhal. Opravdu nikdy. Znovu se sklonil a spojil jejich rty. Pak se opět narovnal. "Fakt nic?"

Logan zavrtěl hlavou. "Podívej se na sebe. Stále vypadáš jak abstraktní malířský plátno." Což byla pravda. Jeho tělo stále hrálo všemi barvami díky modřinám, přesto se na něj díval v tu chvíli s nemalým respektem. Hlavně, jeho břicho teď zdobila velká jizva.

Tobias ho ale rozptýlil, když na něj ukázal. "Tak zítra."

"Ne."

"Pozítří?"

"Ne! Minimálně, dokud nebudeš mít venku stehy, proboha!"

Tobias si odfrkl a opatrně se vyvalil vedle něj. "Takhle dlouho jsem od sexu neabstinoval ani nepamatuju."

"Abstinenční příznaky?"

"Samozřejmě."

Logan se dal do pohybu, aby se k němu otočil. Jen omylem do něj strčil rukou, opravdu jemně, Tobias přes to lehce sykl. Bolelo ho to, samozřejmě. Logan se uchechtl. "Já už ti fakt nevěřím ani nos mezi očima."

"To je blbý. Ten je zrovna docela jasnej," zamumlal v odpověď.

Logan protočil očima. Dal mu ještě jednu pusu. A pak se raději odebrali k sledování jejich rozkoukaného seriálu, přece jen mnohem bezpečnější aktivita. 

∆

já docela miluju tu jejich dynamiku, nebudu lhát (ani nemusím nad tím přemýšlet, jak to píšu, to jde samo)