Počet slov:523
16 let/8.října 2020

,,Počkám na tebe venku, jestli chceš," vydal ze sebe namáhavě James, když už jsme tam proseděli dobrých deset minut. Přikývla jsem a on vstal. Věnoval mi povzbudivý úsměv, tak jsem se váhavě usmála taky. Pak odešel. A právě včas.

Dovnitř vtrhla mamka a hned za ní se objevil taťka. Rozeběhla jsem se k nim a ignorovala madame Pomfreyovou, která mamce něco říkala.

,,Lily! Šikulko moje!" vydechla a objala mě. Zabořila jsem jí tvář do ramene a nechala se hladit po vlasech. ,,Jsi moje úžasná a šikovná holčička."

,,Mami," zamumlala jsem, ,,nevíme, co je se Sobiusem."

Odtáhla se ode mě. ,,Jak jako, že to nevíte?"  Všichni tři jsme se rozešli k posteli, na které ležel Sobius. Vypadal jako bez života.

,,Sobiusi," hlesla tiše mamka, ,,můj malý chlapečku." sedla si k němu na postel a prohrábla mu tmavé vlasy. ,,Co ti to jen udělal?"

,,Vůbec nevím, o co by mělo jít, Millie," slyšela jsem Poppy. ,,Jestli jde o nějakou kletbu černé magie..."

,,Je to všechno moje vina," zamumlala jsem a oči se mi znovu zalily slzami.

,,Tohle neříkej," zavrtěl hlavou nesmlouvavě otec a vzal mě kolem ramen. Když jsem se na něj podívala, viděla jsem, jak mu po obličeji teče pramínek krve. ,,Nic to není," řekl rychle, když viděl, kam se koukám.

,,Měla by sis jít odpočinout, Lily," otočila se na mě mamka a já spatřila slzy v jejích očích. ,,Všichni si potřebujeme po dnešku odpočinout."

Přikývla jsem a rozloučila se s nimi. Ještě, než jsem zavřela dveře od ošetřovny, jsem zaslechla, jak matka otci říká: ,,Bojím se, že tímhle to nekončí, Severusi."

,,Už jsem si myslel, že jsi tam usnula!" zvolal bujaře James, který stál opodál. ,,Viděl jsem tvoje rodiče, upřímně jsem doufal, že mi tvůj táta nenapaří školní trest."

Posmutněle jsem se usmála. ,,Myslím, že to je poslední věc, která by ho teď zajímala."

,,Je na tom tak špatně?" zeptal se soucitně James a objal mě lehce kolem ramen. ,,Vím, co to chce, Raddleová. Musím tě přivést na jiné myšlenky. A já vím čím."

,,Na rande s tebou-"

,,Ne, rande to není," zavrtěl hlavou a chytil mě za ruku, ,,pojď za mnou!" Běžela jsem za nadšeným Jamesem. Vypadalo to, že nechce ani za nic zpomalit.

,,Jamesi! No tak, Jamesi! Kam to běžíme?" ptala jsem se zvědavě a on se najednou zastavil. Nevěřícně se na mě podíval, a tak jsem nadzvedla obočí.

,,Tys mi řekla Jamesi!" vydechl. ,,Tys mi řekla Jamesi a ne Pottere!"

Protočila jsem očima. Je dětinský. ,,Tak co teda?"

,,Zahrajeme si famfrpál!" vykřikl. ,,Nebo se alespoň proletíme na košťatech."

Rozzářily se mi oči, když mi podal moje koště, které vytáhl z přístěnku. ,,Tak jdeeeeem!" zavelel a oba jsme rychle vyšli ven. Tam jsme nasedli  na košťata - já si ještě před tím svázala vlasy do pevného culíku - a rozletěli jsme se směrem k famfrpálovému hřišti. Hlasitě jsem se smála, když mi vítr čechral vlasy, které mi z culíku vypadly.

,,Tak se mi to líbí, Raddleová!" vykřikl hlasitě James a proletěl kolem mě. ,,Pěkně s úsměvem!"

Ohlédla jsem se na Zapovězený les a zaostřila zrak, když jsem spatřila postavu, která mi někoho připomínala. Zmizela v lese a následně se ozvalo hlasité zavytí.

Kapitoly budou vycházet ob den, takže zase v sobotu:)
-Milka💕