Ráno přišlo tak rychle, že se Hermioně zdálo, že spala sotva pět minut. Jen co si protřela oči, přejela pohledem zelenou vzorovanou barvu kolem ní. Vůbec nechápala, co tu dělá.

A pak ji zavalily vzpomínky na včerejší den. Na obraceč času, cestu vlakem, zařazování a na černovlasou dívku, která jí nabídla spojenectví. Hermiona okamžitě klesla zpět do peřin. Tak to přeci jen nebyl zlý sen. Byla to ještě horší realita!

Je ve Zmijozelu, má tu jednu spojenkyni a teď je ráno, začíná škola a ona neví, kolik je hodin. Ovšem poslední věc jí tížila asi jako zjištění, že ztratila jeden vlas. Takže moc ne.

Rozevřela závěsy, aby se podívala na vcelku užitečnou věcičku jménem budík. Bylo půl sedmé, hnědovláska tedy odhrnula peřinu a položila chodidla na zem. Hned vzápětí je ale vytáhla nahoru, a začala si je postiženě třít dlaněmi.

Jak má tady jako chodit? Ta podlaha byla studenější jak led. V tom jí padl pohled na noční stolek, na němž ležela hůlka. To jí nemohlo dojít dřív, že je vlastně čarodějka? Hermiona zakroutila pobaveně hlavou, popadla hůlku a jednou s ní mávla. Kouzlo na tepelnou izolaci předmětů zvládala už od prvního ročníku.

Pak poklidně a beze strachu, že jí umrznou nohy, přeběhla do koupelny, kde na sebe ospale zamrkala. Jen, co si opláchla obličej studenou vodou, dala se do péče o svůj bělostný chrup.
A poté započala 3. světová válka s hřebenem. Mezitím, co Hermiona zápasila se svými vlasy, ostatní obyvatelky se také začaly pomalu probouzet.

,,Vypadni, právo jít do koupelny máš, až když jsme hotové my tři," ozvalo se chladně ode dveří koupelny. Hnědovláska radši nic nenamítala. Jednak už skončila, a druhak jí došlo, že odporovat Lucretii se nevyplácí. A tak rychle opustila koupelnu a jala se hledat svoji uniformu.

Když ale po minutě zahlédla potutelné úsměvy Druelly a Alessie, pochopila, že předepsaný oděv asi jen tak nenajde. Ovšem není nic s čím by si Hermiona neporadila, jenom pokrčila rameny, zamávala hůlkou a použila světoznámou a velice užitečnou kouzelnou formuli, znějící ,Accio'.

Druelle a Alessii zmrzl úsměv na tváři, když do rukou hnědovlásky přiletěla naprosto neponičená uniforma a ona dívka se počala v klidu oblékat. Když chvíli poté hnědovláska spatřila výrazy obou jejích sokyň, popadla školní tašku a radši se hleděla klidit do zmijozelské společenky. Chtěla ještě počkat na Rellu, a tak si sedla na jednu z pohovek s pohledem upřeným na schody.

Zmiňovaná dívka se po chvíli přeci jenom objevila. Na tváři pobavený úsměv a vlasy ještě rozcuchané.

,,Hermiono. . .
To už nikdy nedělej. Málem mě přizabily," pronesla naoko vážně černovláska. Hned poté se ale znovu rozesmála a zavěsila se do Hermiony.

S úsměvy na tváři se vydaly na snídani do Velké síně. Kdyby ovšem věděly, že je pozoruje jeden velice zkoumavý pohled, smích by je jistojistě okamžitě přešel.

~•~•~•~

K veliké radosti obou dívek přispělo i zjištění, že mají skoro všechny hodiny společně. A tak zamířily do učebny lektvarů.

,,Jsem strašné nemehlo na lektvary! Křikla mě na ty jeho večírky zve jenom proto, že jsem Blacková. Taková jeho další trofej," začíná konverzaci černovláska a pohoršeně se u toho šklebí.

,,Já nevím, mně v Krásnohůlkách lektvary celkem šly. Ale pochybuju, že si mě Křiklan přibere do svého klubu," říká Hermiona, ale v duchu přesně ví, že to bude naopak.

Když se do Křiklanova klubu už jednou dostala, proč by nemohla znovu? Tuto skutečnost si však radši nechala pro sebe.

Ke dveřím učebny se dostavily přesně načas. Hermiona ze zvyklosti zamířila na pravou, tedy nebelvírskou, stranu.
Kdyby ji černovláska nestáhla za loket do předposlední lavice na levé straně, byl by z toho jistojistě další problém.

,,Co to s tebou je? Tohle se ti stává nějak často, nemyslíš?"
Poznamenala Rella zamyšleně a zkoumavě se na hnědovlásku zadívala. ,,Já- já- si ještě zvykám," vymluvila se nervózně hnědovlasá dívka.

Jejich rychlou výměnu názorů přerušilo prásknutí dveří a hlas profesora Křiklana.

,,Milí studenti, milé studentky, je tu nový školní rok. A s novým školním rokem přišla i nová žákyně. Jestli by jste se nám mohla představit, slečno. . ."

,,Grangerová, pane," doplnila ho Hermiona, ,,jsem Hermiona Grangerová, přestoupila jsem z Krásnohůlek a doufám, že sem zapadnu?"
Zeptala se tak trochu.

,,Ale ovšem, že ano, slečno Grangerová. Můžete se posadit," rozhodl se ji už déle netrápit a pokračoval už na téma v oboru lektvarů, ,, na začátek bysme si mohli uvařit nějaký lehký lektvar. Myslím, že všichni moc dobře znáte Lektvar smíchu. Recept a postup máte v učebnicích na straně 153. Pusťte se do práce, ať můžu všechny lektvary na konci hodiny ohodnotit."

Po svém proslovu se dokolébal ke katedře a zaposlouchal se do důvěrně známého šustění stránek učebnic a cinkání kotlíků.

~•~•~•~

,,Pane?" Ozvalo se asi po hodině klidného poklimbávání profesora lektvarů.

,,Co? Co se děje?" Zazmatkoval a začal až překvapivě rychle kmitat, ze strany na stranu, hlavou. ,,Už mám hotovo," oznámila nepatrně pobavená Hermiona.

,,Už? No dobrá. Teď se všichni podíváme, jak kvalitní lektvar slečna Grangerová uvařila, pane Blacku, pojďte si trochu nabrat," zahlaholil profesor.

Rella se tiše zasmála Hermioně do ucha a pošeptala jí: ,,Orion se nikdy ničemu nesměje, schválně, jak na něj zapůsobí tvůj lektvar, jestli bude slabý, vsaď se, že Orion se bude tvářit jak socha."

Hnědovláska si však byla jista, že zmijozelský mladík se bude v záchvatech smíchu válet i po zemi.

Zmijozel se s kyselým výrazem došoural až k dívčí lavici a malou naběračkou si nabral přiměřené množství růžového lektvaru. S mučednickým výrazem si usrkl a v tu ránu se válel po zemi, smál se jako blázen a ostatní studenti jenom vyjeveně hleděli na jinak dosti chladného studenta, co se nikdy ani nepousmál.

Hermioně došlo, že to malinkato přehnala s množstvím koncentrace listů z levandule. Ne, že by to bylo na škodu, ale zmijozelskému studentovi začaly z očí téct i slzy smíchu a všem bylo jasné, že účinků onoho lektvaru by se nezbavil ani do odpoledne.

A tak vždy pohotová hnědovláska do letvaru přidala trochu rozdrcené kůže z hřímala a párkrát směs promíchala. Tímto získala protilátku, která v okamžení chytila brčálově zelenou barvu. Rychle do své naběračky pochytala pár kapek oné tekutiny a s velkým úsilím ji mladému Blackovi vlila do úst.

Ten se okamžitě rozkašlal a propálil vraždícím pohledem Hermionu stojící nad ním. Už se nesmál a vážným hlasem promluvil: ,,Na tebe si budu dávat pozor do té doby, než se přidáš k naší skupině. Tom bude nadšen," tyto slova jí jenom zašeptal do ucha, když se zvedal. Hermiona pochopila, že je rozhodně nikdo neměl slyšet. A ani už neuslyší.