Skleněné lahve
Nenáviděl jsem a zároveň miloval toho démona co stál na mé lince. Hlava se mi motala a žaludek houpal jako na vlnách rozbouřeného moře.
Udělal jsem krok v před a koleno se mi lehce podlomilo. Zachytil jsem se židle od jídelního stolu a pomohl si tak najít rovnováhu. "Jdu si pro tebe." zasmál jsem se na flašku Ginu před sebou a ucítil zápach ze svých úst.
Udělal jsem další nejistý krok. Svět se točil a já měl chuť zpívat.
Po dalším pokusu o chůzi se mi mezi nohy připletl Šmudla, kocour, kterého jsem včera brzy ráno našel na prahu svého domu. Byl mokrý a vypadal vystrašeně.
Dostal najíst, místo kam složit hlavu a už tu zůstal.
"Uhni blbečku." zahučel jsem a natáhl ruce před sebe, abych zabránil pádu obličejem na hranu linky.
Kocour tiše mňoukl, když jsem mu díky své nemotornosti přišlápl packu a odklusal kousek dál.
Hladově jsem uchopil poloprázdnou flašku a jedním lokem jsem jí vyprázdnil.
Po té jsem se do ní zadíval, jako bych čekal, že tam ještě trochu zbyde.
Olízl jsem si mokré rty a prázdný Gin položil k ostatním lahvím, které jsem během dneška vypil.
Šmudla, pojmenoval jsem ho tak v opilosti, to mne snad omlouvá, se rozběhl ke dveřím a zaškrábal na ně.
"Milá zlatá... " chvíli jsem se zarazil, protože se mi zvedl žaludek. "Milý zlatý kocourku, venku furt prší." samovolně ze mě uniklo uchechtnutí.
Ale i tak jsem se po těchto slovech vydal ke dveřím.
Zastavil jsem u nich a nahlédl do kukátka. Kocour mě sledoval zaujatým pohledem a vztekle mrskal ocasem.
"Šššš," dal jsem si ukazováček na ústa. "Hehe...Nikdo tam není." bylo to vtipné. Vážně bylo, v tomhle stavu, kdy se v mém těle nacházelo tolik alkoholu, bylo vtipné všechno a všichni.
Skrčil jsem se ke klíčové dírce.
"Haló?" zašeptal jsem k ní.
Drápky Šmudly se svezly po dveřích a znovu zamňoukal.
"Takfajnalejendneska... Budešdodesítidoma... Jasný?"
Otočil jsem klíčem v zámku a pootevřel dveře. Kocour vystřelil ven. Za dveřmi jsem spatřil botu, ve které něco bylo. Ale v opilosti mne zajímal jen Šmudla.
"Hej! Neběhejtakrych..." dveře jsem rozrazil, ozvalo se cvaknutí a chvíli na to výbuch... Šmudlo? Žiješ ještě?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro