Myslím, že jsem se v noci na okamžik vzbudil a přísahal bych, že mě právě Iki držel v náruči. Byl jsem vzhůru ale vážně jen malý okamžik, takže jsem nezvládl rozpoznat, jestli to opravdu byl nebo nebyl sen, každopádně ráno, když jsem se probudil, jsem ležel v ložnici u Ikiho, a tak jsem byl spokojený. Bylo docela brzo ráno a já nevěděl, kdy Iki přišel, tak jsem ho nechtěl budit a prostě jsem jen sledoval, jak klidně spí.

Spal jsem tvrdým a bezesným spánkem. Když jsem konečně otevřel oči, protáhl jsem se, ale přes to jsem se potom stáhl do původní pozice, oči pevně zavřel a nechal hlavu klesnout na stranu. Už jsem nespal, ale bolela mě hlava, a tak jsem odmítal se pohnout. Jsem zvědavý, jestli včerejšek k něčemu bude. Jestli ne, tak asi vyskočím z okna.

Sledoval jsem ho docela dlouho, než se probral, ale hned, jak se protáhl, zase oči zavřel. Poznal jsem, že mu asi není úplně dobře podle toho jeho výrazu. "Iki? jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho starostlivě a chytil ho za ruku.

"Mmmhh...?" zamručel jsem a zas oči pootevřel. "Ah.. dobré ráno." pousmál jsem se. "Jen... mě bolí hlava..." vysoukal jsem ze sebe, co nejsrozumitelněji to šlo.

Ustaraně jsem se na něj podíval. "Přinesu ti prášek, počkej tady." poklepal jsem mu na hruď a zvedl se, abych došel pro prášek a sklenici s vodou. "Tady máš." pousmál jsem se, když jsem se vrátil zpět a podal mu prášek i sklenici vody.

Pousmál jsem se a bez hnutí počkal, až přijde. Když přišel, prášek jsem si vzal a zapil. "Děkuju Yuu."

"Nemáš zač." usmál jsem se na něj a políbil. "Půjdu ti připravit snídani, tak tady zůstaň a odpočívej." Zamířil jsem zpátky do kuchyně a začal připravovat oběma snídani. Zajímalo by mě, jak to včera dopadlo, ale teď jsem ho s tím nechtěl otravovat, když ho bolí ta hlava. Za chvíli jsem se vrátil do ložnice s obloženými chleby a čajem. Ikiho hrnek jsem mu položil na noční stolek, aby se ještě nepolil a talíř mu podal. Pak jsem se sám usadil na svou půlku postele a zakousl se do jednoho krajíce. "Jsi včera přišel pozdě, viď?"

Už jsem chtěl protestoval, ale to už mi zmizel za dveřmi, a tak jsem teda počkal. "Jsi hodný," pochválil jsem ho, když už se vrátil a podával mi snídani. "Jo. Asi kolem jedné. Nevím jistě." odpověděl jsem a zakousl se do chlebu. "Mmmh, máš to dobrý." usmál jsem se.

Kolem jedné? Co tam kruci tak dlouho dělali? to snad nemohli celou dobu mluvit jen o trestu pro Hotaka... nebo jo? no, proč by tam jinak byl asi tak dlouho, pokládal jsem si otázky a hledal si na ně i odpověď. "Je to jen obložený chleba." uchechtl jsem se a opřel se o jeho rameno. "Co hlava? už je to lepší?"

"Skvělý obložený chleba." taky jsem se lehce uchechtl. "Už to pomalu odeznívá. Jsi můj zachránce." doplnil jsem a pobaveně se usmál.

"To jsem rád, že ti je líp, ale stejně by jsi se dnes neměl moc zatěžovat." upozornil jsem ho a usrkl si ze svého hrnku ještě ale stále horkého čaje, takže jsem si opařil jazyk. "Sss... au..."

Nesouhlasně jsem mlaskl. "Ale notak. Vždyť neumírám." zaprotestoval jsem a dojedl svůj chleba. "Ježiš, dobrý? za chvilku ti to budu muset foukat." usmál jsem se, ale soucitně mu dal ruku na záda.

"Hjo, dobhý." odpověděl jsem, když jsem si chladil jazyk. "Hele, musím se taky šetřit, tak ty taky nebudeš nic podceňovat." pravil jsem a snažil se na svá slova dát dostatečný důraz.

"Ale notak. Vždyť mě bolí jen hlava. To mě nezabije" usmál jsem se ve snaze ho přesvědčit.

Obkročmo jsem si nad něj klekl a zamračil se na něj. "Dneska budeš hodný a budeš poslouchat, protože přísahám, že jinak zajistím, aby jsi se z téhle postele ani nepohnul." zvolil jsem už výhružnější tón, aby pochopil, že to myslím smrtelně vážně.

"Oba víme, že kdybych chtěl, tak proti mně nemáš šanci." zabrblal jsem si tiše spíš pro sebe. Nechtěl jsem ho provokovat ale ani zatěžovat péčí o mě. Vždyť to on je raněný!!

I když jsem neslyšel všechna jeho slova, uměl jsem si domyslet, co asi říkal. "Budu to brát tak, že tomu rozumíš." uculil jsem se a znovu se usadil vedle něj. Není to tak, že bych si myslel, že by byla bolest hlavy nějak závažná, ale prostě jsem chtěl, aby si odpočinul.

Jen jsem povzdechl, ale usmál se. "Nejsem zvyklí nic nedělat." poznamenal jsem a napil se čaje. Byl krásně teplý, ale už ne horký.

"No tak si na to zvykneš." uchechtl jsem se. "Neuškodí ti, když se taky jednou budeš jenom flákat a nic nedělat." Dojedl jsem chleba a postupně dopil i čaj a počkal, až i on bude mít všechno snědené a i dopité.

"Tak kvůli tobě to zkusím." oznámil jsem mu a pomalu jsem do sebe vše naházel, pak si dal ruku na břicho, které jsem pohladil. "Jsem spokojeně plný." usmál jsem se. "Moc děkuju za snídani."

"No vidíš, že to jde." usmál jsem se a políbil ho. "Není zač." Posbíral jsem všechno nádobí a odnesl ho do kuchyně, kde jsem všechno umyl. Pak jsem ještě nakrmil Iseriho a Sayuri, protože se už začali hlasitým mňoukáním hlásit. "Můžu pro tebe ještě něco udělat?" zeptal jsem se vesele, když jsem vklouzl znovu do ložnice.

"A víš, že jo?" Na chvilku jsem se odmlčel. "Trp v posteli se mnou." uchechtl jsem se a nastavil náruč v očekávání, že si na mě lehne.

Naklonil jsem lehce hlavu na stranu a čekal, co si bude přát. "Ale to jsem na mysli neměl." zakňoural jsem a doufal, že si na mě vymyslí něco jinýho.

"To zní, jako by jsi mě nechtěl." zabrblal jsem a snažil se vymyslet něco jiného ale... to je těžký!! jsem jednoduchý! ráno snídám, odpoledne obědvám a večer večeřím. To ostatní dělám prostě podle toho, co mi zrovna přijde vhodné. "A ty chceš jako prostě pracovat nebo jak to myslíš?" podrbal jsem se ve vlasech.

"Ale ne, tak to není. Jasně, že tě chci." usmál jsem se a uvelebil se u něj, jak předtím chtěl. "Myslím to tak, že když by jsi chtěl něčím udělat radost, tak ti to rád splním." objal jsem ho a dal mu pusu na tvář.

Dal jsem mu ruce na boky a usmál se. "Dělá mi radost, když tě vidím spokojeného. Nic víc nepotřebuju. Jen tebe." zavrněl jsem svůdně a taky ho objal.

Musel jsem se usmát. "Ty jsi trdlo. A co chceš tady celý den dělat?" koukl jsem na něj.

"Nejsem trdlo." zatvářil jsem se na oko smutně. Mmm... co přes celý den? "Nooo.. tak do oběda bych se s tebou válel a po obědě... tě překvapím." usmál jsem se.

"Překvapíš?" povytáhl jsem obočí, ale pak jsem se musel zasmát. "No tak to jsem opravdu zvědavý."

"Mile tě překvapím." uchcechtl jsem se a políbil ho. "Co to břicho? ještě to bolí?" zeptal jsem se po chvilce starostlivě.

"Tak jo." znovu jsem se zasmál a víc se k němu přitulil. "Jo, je to dobrý, nebolí mě to. Nemusíš si dělat starosti." ujišťoval jsem ho a věnoval mu úsměv, abych své tvrzení utvrdil.

"Dobře. Ty můj cukrouši." usmál jsem se a jednou rukou ho začal drbat ve vlasech. "Jsem si jistý, že se ti to bude líbit." uchechtl jsem se při pomyšlení, co mám v plánu a na jeho tvář, až to zjistí.

Spokojeně jsem zavrněl, když mě začal drbat ve vlasech. "Dobře, tak já ti budu věřit." uchechtl jsem se.

"Heh, to doufám." Ještě jsem Yuua hladil a drbal, a pak se zeptal. "Přežil bys, kdybych do oběda ještě spal? Nechci potom udělat chybu." pousmál jsem se.

S přivřenýma očima jsem si užíval péči, kterou mi Iki dopřával. "Jasně, klidně se ještě prospi." usmál jsem se a pohladil ho po boku. Jsem opravdu zvědavý, co si zase vymyslel.

"Klidně u mě můžeš zůstat, jestli chceš." Zavřel jsem oči a ještě než jsem začal usínat, jsem Yuua stále drbal.

"Tak joo." zavrněl jsem a znovu se u něj pořádně uvelebil. Stále mě drbal, ale jak usínal, pomalu přestával, až přestal úplně a já tak poznal, že už úplně usnul. Chvíli jsem u něj jen ležel a užíval si to, ale nakonec jsem taky pomalu odešel znovu do říše snů.

Tak jo, asi mi hráblo. Zdá se mi úžasný sen. Tak skvělý, že to je nereálný. Jsem s Yuuem ve škole, vše je stejný jako v realitě. Tedy... jak se to vezme. Yuu vypadá o pár let starší, stejně tak já. Ve třídě jsou jiní žáci a... Yuu je učí?! Noo... přeskočme. Máme společný kabinet a, ah. Je to jasný. Asi je už po škole a nebo hodina, protože na chodbách je klid. Yuu se na mě dravě vrhnul a já mu dravost oplácel. Brzy jsme už byli oba nazí a já položil Yuua hrudí na stůl, ze kterého spadli štosy papírů. Už po chvilce šli na chodbě slyšet rozléhající se slastné vzdechy, které ustáli až po polohlasném zasténání dvou hlasů... lehce jsem zasténal i v realitě. Pomalu jsem se probudil a až po chvilce mi došlo, že mám vlhko v trenkách. No to snad ne?!

Klidně jsem spal, ale v tom jsem se začal z nějakého důvodu probouzet. Dokonce bych přísahal, že jsem slyšel před chvílí Ikiho tiše zasténat, ale to jsem byl stále ještě v polospánku, takže jsem to moc neřešil. Už jsem byl z větší části probuzený a ve snaze se trochu protáhnout jsem mu přejel přes rozkrok. "Iki? tohle mělo být to překvapení?" uchechtl jsem se ještě rozespale a koukl se na něj, jestli je vlastně vzhůru nebo pořád spí.

Ihned jsem zrudl a nezmohl se na slovo. Bylo mi děsně trapně už jen z toho, že jsem měl mokrý sen. No ale já k tomu mám jako bonus Yuua na hrudi. Musel jsem uhnout pohledem, jinak bych se asi opravdu hanbou propad.

Takže už je vzhůru. "To nic, občas se stane." usmál jsem se na něj povzbudivě, protože jsem viděl, že mu je z toho asi dost trapně. Slezl jsem z něj, aby se mohl převlíknout a popřípadě i trochu uklidnit.

"D-Děkuju." vysoukal jsem ze sebe, když ze mě Yuu slezl a pokusil jsem se o úsměv. Jsem rád, že si ze mě neudělal srandu. Vstal jsem z postele a ve skříni si vzal nové věci. Odešel jsem do koupelny, kde jsem se převlékl a rovnou hodil všechno špinavé prádlo do pračky. Spáchal jsem ranní hygienu a vrátil se za Yuuem. "Máš nápad na oběd?"

Ještě pořád jsem se spokojeně válel v peřinách, když se Iki vrátil. "Hm... co takhle bagetky se zapečeným sýrem, šunkou a nějakou zeleninou? Jednou jsem to měl a bylo to fakt dobrý, ale přitom jednoduchý." navrhl jsem nakonec a začal se pomalu hrabat z postele.

"To zní dobře." pokýval jsem hlavou. "Tak já jdu na to." Věnoval jsem mu úsměv a došel do kuchyně, kde jsem začal vše připravovat.

"Dobře, za chvíli za tebou přijdu." houkl jsem ještě na něj do chodby a už zalézal do koupelny, abych provedl ranní...?... hygienu. Pak už jsem vklouzl do kuchyně, kde jsem pomohl s nakrájením zeleniny, která se společně se šunkou a sýrem dala na menší bagetky a dalo se to zapéct do trouby. "Co se ti vlastně zdálo?" zeptal jsem se zvědavě a posadil se na linku, jak jsem to měl v oblibě.

Už jsme jen čekali, až se to zapeče a já opět lehce zrudl při Yuuovo otázce. "No... o tobě." řekl jsem stručně.

"Joo?" nedalo mi to a musel jsem se culit. Přišoupl jsem se blíž k němu a přitáhl si ho k sobě. "A co přesně?" ptal jsem se dál a nepřestával se usmívat.

Zrudl jsem ještě víc, když jsem si zas vybavil ten sen, ale nevědomky jsem se i usmál. "No... znáš to. Měli... jsme prostě sex." Bylo by pro mě strašně divný, kdybych mu řekl, že ON byl učitel. Ale zatraceně sexy učitel!

Bože, miluju ty chvíle, kdy konečně nejsem rudý já, ale on. "Hm, lichotí mi, když máš mokrý sen o mně." přitáhl jsem si ho ještě blíž k sobě a obličeje jsme měli kousek od sebe. Podíval jsem se na jeho rty, ale hned na to jsem se podíval do těch jeho úžasně modrých očí, od kterých jsem se nemohl odtrhnout.

Když si mě přitáhl ještě víc, dal jsem mu ruce na boky. "No to by mělo a navíc, o kom jiném bych asi tak mohl mít mokrý sen?" zeptal jsem se už klidněji, ale rudý odstín ze mě stále nemizel. Navázal jsem pomalu oční kontakt a už z něho neuhýbal. Sakra tak moc bych ho chtěl třeba povalit ale nechci mu ublížit.

"Co já vím." uchechtl jsem se a začal se přibližovat k jeho rtům, když v tom zazvonil kuchyňský budík. "Bagetky jsou hotový." řekl jsem tiše kousek od jeho rtů.

Když se Yuu přibližoval k mým rtům, já začal pomalu přivírat oči. "Ještě chvilku to vydrží." odpověděl jsem stejně tiše a políbil ho.

Usmál jsem se, obtočil jsem kolem něj ruce a zavřel oči, abych si polibek mohl co nejvíce užít. Bez tohohle si prostě už život neumím představit. Neumím si představit život bez něj.