Do polibku jsem se zapojil a když jsem se odtáhl, abych koukl na ty dva, Arady už měla v rukou obě koťata a Iato ji objímal. "No, nedáte si něco?"

Při polibku jsem mu ještě zezadu rukou prohrábl vlasy, ale pak již i já přesměroval pohled k těm dvěma. "Jo, řekněte si. Však tady nebudeme jen tak stát." přitakal jsem Ikimu.

"Já bych si po téhle zradě dal kafe." pousmál se a Arady jemně zatahal za vlasy.
"Mm... Mohla bych poprosit o čaj?" usmívala se. Já přikývl a nechal je posadit se na gauč, zatímco jsem šel udělat kafe a čaj.
"Yuu? Dáš si taky něco?"

Na chvilku jsem zapřemýšlel a nakonec přikývl. "Jo, když tak taky čaj. Chceš pomoct s něčím?" zeptal jsem se pro jistotu.

"Ne ne, to je dobrý. Běž za nimi." usmál jsem se a šel jim to připravit.

"Fajn." přikývl jsem a šel tedy za nimi do obýváku, kde Arady se zrovna mazlila s koťaty a vymýšlela jim jména. Snažila se do toho zapojit i Iata, ale ten zrovna dvakrát ochotně nespolupracoval a raději vždy řekl, že všechna jména co ona vymýšlí jsou pěkná, a tak mu to je jedno.

Během chvilky jsem měl hotovo, a tak jsem jim donesl jejich objednávku.
"Děkuju Iki." usmívala se Arady a Iato ji objímal.
"Dík. I za ty koule chlupů." uchechtl se, ale najednou měl v očích náznak toho, že mi to jednou oplatí.

Stále jsem se musel usmívat nad tím, jak je Iato z našeho dárečku nadšený, ale i přes jeho 'nadšení' jsem věděl, že o ně bude dobře postaráno. "Děkuju." pousmál jsem se, když přede mnou přistál hrnek s čajem. Na gauči bylo ale už málo místa, tak jsem se zvedl, aby si mohl Iki sednout... a já se na něm uvelebit.

Ihned jsem se posadil a Yuua posadil na sebe. Nezajímá mě jestli nechtěl, ale dle jeho výrazu byl spokojený. Arady se na mě zkoumavě zadívala a drcla do Iata.
"Zlato, že má Iki delší vlasy, než předtím?" uculila se a prohrábla mi vlasy. Iato se hned na to krátce zasmál.

Okamžitě jsem se na Ikiho i já podíval a zkoumavě si ho prohlížel. "No jo, vážně." potvrdil jsem a jemně mu zatahal za jeden z delších pramenů. Tak samozřejmě, že mu ty vlasy povyrostly, ale jak ho mám každý den na očích, tak mi to ani nepřijde. Vidím to až tehdy, kdy jsem ho uviděl poprvé a teď.

"Mhh..." zavrněl jsem, když mě jemně zatahal za pramen vlasů, ale pak mě za vlasy zatahal Iato, a to tak silně, že jsem sykl a 'padl' na jeho rameno. "Hej, ale dost! Nechte moje vlasy!" zaprskal jsem a zas se narovnal.

"Iato!" zamračil jsem se na něj a Ikimu dal pusu na tvář jako bolestný. "Doufám, že ti ta koťata nakadí do bot." ušklíbl jsem se podobně, jako se právě šklebil on.

"Jestli to udělají, tak vám je sem zase donesu." usmál se Iato a dal Arady pusu na krk, z čehož ona zrudla a naklonila hlavu tak, aby na jejím krku žádná další pusa přistát nemohla.
"Iatoo... tam ne." zakňučela. Bylo to roztomilý a já jako dík za pusu na tvář dal pusu Yuuovi na ouško.

Tiše jsem se z Arady reakce uchechtl, ale pak zase spokojeně zamručel, když mně přistála pusa na uchu. Opřel jsem se Ikimu o hruď a znovu se podíval na ty dva. "No a je něco nového?" zeptal jsem se s úsměvem.

"No, kromě toho, že se mě Iato snaží poslední dobou asi sníst, tak..." Zase zrudla a uculila se.
"Tak..?" pobídl jsem ji.
"Už začínáme přemýšlet nad založením rodiny. Je to ještě daleko, ale ta představa se nám líbí." ukončil to hrdě Iato a Arady si k němu schovala tvář.

Tak tohle bylo vážně překvapení a já pomalu nevěděl, co na to říct. "Páni... vážně? To je super!" řekl jsem nadšeně. "Tak hlavně, aby šlo všechno podle plánu. To je vážně super zpráva." pokračoval jsem dál a mé nadšení stále neupadalo. Slušelo jim to spolu a hlavně bylo vidět, že si spolu opravdu rozumí, tak proč ne? Já jim to rozhodně přeju a myslím, že Iki je na tom úplně stejně.

"Iato, ty bejku. Musíš na ni pomalu. Ještě ti tady začne hořet." zasmál jsem se šťastně. Chudák naše Arady. Trošičku jí lituji. Sice je to skvělá zpráva pro všechny, ale ona je prostě moc stydlivá.

Teď jsem se taky zaměřil na Arady a Iki asi nebyl úplně daleko od pravdy. "Jo, protože lepší holku bys rozhodně nenašel." řekl jsem naprosto vážně, ale s úsměvem. Měl jsem sice opravdu velkou chuť ho teď trochu popichovat, ale nakonec jsem ho toho přeci jen ušetřil, když tady byla ta Arady.

"Kluciii... už to stačí..." zakňučela a pořád se tiskla na Iata, který ji začal hladit na zádech, aby se uklidnila.
"Ale lásko, jen ti lichotíme." usmál se.
"Budeš taky stydlivý?" šeptl jsem Yuuovi do ucha.

Pootočil jsem k němu hlavu a podíval se na něj. "A ty bys snad chtěl?" povytáhl jsem lehce obočí.

"Třeba jeden den." uchechtl jsem se a pohladil po vlasech." Zajímá mě, jak by jsi vypadal."

Usmál jsem se. "Tak uvidíme." šeptl jsem a znovu se otočil k Iatovi a Arady, která vypadala, že se už postupně začíná uklidňovat. Doopravdy byla hrozně roztomilá.

"Jo, Ikouši? Neuděláme o víkendu párty?" usmál se Iato.
"Párty? Proč?" Svraštil jsem obočí.
"Yuu přece bude oficiálně z prváku. To se musí oslavit! Hlavně, když se tak snažil. Že jo?" koukl na Yuua a já trpělivě čekal na odpověď.

Nevím proč, ale vůbec se mi nelíbilo, když se veškerá pozornost stočila ke mně. Chvilku jsem mlčel a po všech přejel pohledem, než jsem vůbec něco řekl. "No... nevím. Vždyť kvůli tomu se nemusí pořádat žádná párty." odpověděl jsem trochu nejistě.

"Notak. Bude sranda!!" usmál se Iato.
"No, mě to je jedno. Klidně můžeme." Pohladil jsem Yuua po boku.
"A jestli nechceš bordel tady, můžeme jít do baru!!" zajiskřilo se mu v očích.
"Ne, zamítá se. Tam ho nevezmu." zakroutil jsem hlavou.
"T-Tak to bude tady.. můžu něco upéct.." ozvala se tiše Arady.

Jen jsem si povzdechl a nechal je, ať si mezi sebou vymění názory. Bylo mi hned jasné, že Iato nenavrhne nejspíš nic, co by Iki schválil, tak jsem ho ani moc neposlouchal. "To by bylo fajn." usmál jsem se na Arady.

Taky jsem se usmál na Arady a přikývl. Ona se na nás taky usmála, a když si všimla kotěte, které si vyskočilo na gauč mezi nás, ihned se s ním začala mazlit a nabrala normální barvu. "Iato, za chvíli budeš ten druhej." zasmál jsem se, ale Arady, jako na protest a potvrzení, že to tak nebude, dala Iatovi pusu na tvář. To bylo prostě sladký.

Bylo to hezký. Oni dva jsou prostě skvělý pár a to mi nikdo nevymluví. "No a co vlastně chcete, aby se na té párty odehrávalo?" zeptal jsem se po chvilce, když jsem upil trošku ze svého hrnu čaje, který už vystydnul. Ano, byl jsem na párty, ale leda právě v baru, kde se jen a jen pilo, takže jsem si neuměl moc představit, co se tu bude dít.

Všichni jsme se na něj překvapeně podívali. "No... budeme tancovat, hrát hry, jíst a pít." usmála se na něj Arady.

Bylo vidět, že je moje otázka všechny dost překvapila, protože asi není moc normální, aby kluk v mém věku nevěděl, jak vypadá párty. "Aha, to zní dobře." usmál jsem se. "Já jen... nikdy jsem se neúčastnil takovýho večírku." vysvětlil jsem, i když nevím, jestli to jako vysvětlení posloužilo.

Víc jsem ho objal a uculil se.
"To nevadí. Budeme se určitě bavit. I kdyby jsme seděli na gauči, tak Iato se nám o zábavu postará." broukl jsem.
"Jo, on pobaví každého." uculila se tentokrát Arady.

Znovu jsem ho pohladil po rukách, kterými mě objímal a ještě víc se usmál. "O tom ani nepochybuju." uchechtl jsem se. "Díky lidi."

"To nic rudo-očko." usmál se Iato, ale pak se podíval na čas a povzdechl si.
"Uhh... budu muset na stanici. Chceš vzít domů, zlato?" prohrábl Arady vlasy.
"Asi jo. Necháme kluky v klidu." usmála se na nás.

Usmál jsem se, ale než jsem stihl něco říct, už byli na odchodu. "Tak děkujeme za návštěvu. A taky za péči o naše koťata." ušklíbl jsem se na Iata, když už jsme stáli u dveří a oni se obouvali.

Iato opět zakroutil očima.
"Jo jasně, s omáčkou budou dobrý." zašklebil se, ale Arady ho šťouchla do boku.
"Ale notak, nech toho." nafoukla tváře a já ještě rychle odběhl do kuchyně a s konzezvami zpět.
"Tady, aby vám hned neumřela hlady." podal jsem je naschvál Iatovi, který se pobaveně zamračil. Jo, pomsta mě nemine. Ještě jsme se všichni objetím rozloučili a během chvilky jsem byl s Yuuem zase sám.

Než jsem se nadál, už jsme se ocitli v domě sami, zase jen my dva. "No a co budeme dělat?" zeptal jsem se lehce svůdně a ruce obmotal kolem jeho krku.

"Cokoliv, co budeš chtít..." oplatil jsem mu taky svůdně a chytil si ho za boky.

"Hmm... mám hlad." neubíral jsem na svůdnosti, ba naopak a začal se přibližovat k jeho rtům. "Tak si pojď něco udělat." uchechtl jsem se, rychle se od něj odtáhl a za ruku ho táhl do kuchyně, přičemž jsem se stále provokativně usmíval.

Uchechtl jsem se a šel za ním. Nelíbil se mi jeho výraz, a tak jsem ho před vstupem do kuchyně chytil pevně za zadek. "Tak co to bude?" zavrněl jsem nevinně.

Skousl jsem si ret, zastavil se a více se na něj natiskl. "Otázkou je, na co máš taky ty chuť." zavrněl jsem pro změnu zase já a pomalu a se zvídavým pohledem se na něj otočil.

"Noo... já mám chuť na vše v jednom.. a víš co je to jedno?" zašeptal jsem mu do ouška a olízl ho.

Přivřel jsem oči, když se jeho jazyk svezl po mém uchu a dýchnul jsem mu na krk. "Povídej." špitl jsem tiše, i když jsem nejspíše věděl, o čem mluví.

"No přece ty..." zavrněl jsem a v duchu se ušklíbl.

Spokojeně jsem se usmál a pomalu se přiblížil k jeho rtům. "To jsem chtěl slyšet." šeptl jsem a začal ho líbat a postupně přidávat na vášni.

No to bych přeci nebyla já, kdybych to neutla, no ne? xD Aspoň se budete více těšit na pokračování. Jo a mimochodem... už jen čtyři díly :p