Povídali jsme si ještě takhle docela dlouho a asi bychom si povídali ještě déle, kdybych nebyl nucený jít na brigádu. Oba jsme se tedy s Hotakem rozloučili a v domě se ocitli opět jen sami dva... s hafou kočičích zlobivců. "Odvezeš mě zase?" udělal jsem na Ikiho prosebná očka, když jsem se k němu otočil a objal ho kolem krku.

Užíval jsem si celé to jejich povídání. Občas jsem jim do toho něco broukl, ale jinak jsem je nechal a když přišlo na loučení, mile jsem se usmíval. Hotako byl vlastně dost fajn. Líbil se mi. No a pak se na mě Yuu přilepil. "Ale jistě princezno." zavrněl jsem a chytil ho za boky, odkud jsem sjel rukama až na jeho zadek.

Svůdně jsem se usmál a skousl si ret. "A zase pro mě přijedeš?" optal jsem se a prstem mu začal na hrudi vytvářet kolečka.

"A zase pro tebe přijedu." potvrdil jsem mu a párkrát jeho zadek stiskl. Také jsem si musel skousnout ret.

"A zvládnu se vůbec posadit poté, co si mě vezmeš do parády?" uchechtl jsem se. Nebylo by špatný si ještě další den pobýt doma, pomyslel jsem si.

"Uvidíme, jak se to vyvine." zavrněl jsem zamyšleně a uchechtl se. Je mi naprosto jasný, na co myslí.

"V tom případě si nesednu." zasmál jsem se znovu a natáhl se pro polibek. "Jdu se převléct a pak budeme moct vyrazit." mrkl jsem na něj a pomalu se od něj začal odtahovat.

"Tak jo." usmál jsem se a ještě než mi odběhl, přitáhl jsem si ho za bradu do rychlého polibku. Pak ho k sobě otočil zády a plácnutím po zadku ho poslal se převléct. "Čekám."

Ještě jsem se na něj otočil a provokativně se usmál. Pak už jsem se ale šel rychle převléct, aby na mě nemusel dlouho čekat. Natáhl jsem na sebe první slušné oblečení, které mi přišlo pod ruku a za chvilku jsem už byl zpátky. "Tak můžeme vyrazit." oznámil jsem a už se k němu znovu natahoval pro polibek.

Trpělivě jsem na něj počkal, a když se natáhl pro polibek, s radostí jsem mu ho dal. "Tak pojď, miláčku." zavrněl jsem.

S úculkem jsem došel k autu, do kterého jsem se posadil na místo spolujezdce, jako vždy a vyrazili jsme směr zverimex. I po celou cestu jsem se usmíval a vlastně se těšil, až pojedu zase zpátky domů. Vážně doufám, že zítra ani nevstanu.

Už jsme jeli ke zverimexu a když jsme zastavili, vyndal jsem si z palubky peněženku a než jsme vystoupili, dal jsem Yuuovi rychlou pusu. Když už jsem tu, koupím rovnou kočičákům žrádlo. Rychle jim dochází, když jich je tolik.

"Jdeš na nákup?" uchechtl jsem se, když už jsem vystoupil a Iki zamykal auto. Heh, takhle je to mnohem pohodlnější, než pěšky.

"Jasně. Kočičáci jsou hladoví a jestli je tady někdo s kým si rozumíš, můžeš mu nabídnout kotě. Už jsou dost velká." usmál jsem se a společně jsme šli dovnitř.

"Můžu se zeptat Eriko, ta je fajn a třeba by si nějaké vzala." řekl jsem svou myšlenku nahlas a společně jsme vešli dovnitř do krámu. "Kočičí krmení je ve třetím regálu. Já jsem hned zpátky." ukázal jsem prstem směr, kdyby nevěděl a zamířil jsem do šatny.

Jen jsem se usmál a zamířil k regálu, o kterém mluvil. Hledal jsem opravdu chvilinku a pak ho našel. Nejdřív jsem se rozmýšlel, co jim vezmu, protože jsem pro ně kupoval jídlo jinde, ale netrvalo moc dlouho a vzal jsem pár konzerv a pytel kočičích granulí. Mmm, chci vidět převlečeného Yuua.

Vypadalo to, že Iki už má vybráno, když jsem se vrátil zpátky za ním, ale tak nevadí. "Mohu nějak pomoci." uchechtl jsem se, když jsem se k němu připlížil zezadu.

Otočil jsem se na něj a pobaveně se usmál. "Ale jistě že. Mohl by jste mi pomoct vzít dalších pět konzerv? Víc toho bohužel nepoberu." vyplázl jsem na něj jazyk, a pak lehce mrkl. Jo, přesně proto jsem si nevzal košík!

"Ale samozřejmě, pro našeho zákazníka cokoliv." usmál jsem se mile, ale nakonec se zase zasmál a vzal další konzervy, které jsem mu pomohl vzít ke kase, u které stála zrovna Eriko.
"Budete si ještě něco přát?" zeptal jsem se s pobaveným výrazem a Eriko si neodpustila drobné uchechtnuti.
"Zdravím." usmála se následně na Ikiho přívětivě.

"Taky zdravím." usmál jsem se na Eriko, které jsem rovnou podal i peníze, protože jsem si cenu spočítal a pak zas koukl na Yuua. "Pomůžete mi to odnést do auta?" zatvářil jsem se jako naprostý andílek.

Eriko si peníze přepočítala a něco málo z toho Ikimu vrátila.
"Menší sleva pro našeho zákazníka. Strhneme to našemu brigádníkovi z platu." řekla tiše, když se k němu naklonila, ale přes to tak, abych to slyšel. Jakmile uviděla můj výraz, začala se hrozně smát. "Jen si z tebe utahuju, neboj." uklidňovala mě, jakmile zvládla popadnout dech.
"Tss, to jsou mi blbé žerty." zakroutil jsem hlavou s jasně hraným uraženým výrazem. "Tak pojď, ty starý kozle." vyplázl jsem na něj provokativně jazyk, když jsem vzal z pultu ještě další zbyle konzervy, které předtím Iki nesl, a zamířil jsem k východu.

Taky jsem se musel začít smát a i když už jsem se smát přestal, koutky mi cukali do širokého úsměvu, který ale hned po Yuuovo poznámce, nahradil hraný, uražený výraz. "Já ti dám kozla." zabrblal jsem a lehce ho kopl ho zadku, aby si byl jistý, že s takovým přístupem zítra asi opravdu nebude moct ani sedět, ale ne kvůli mému večernímu plánu. "Na shledanou." broukl jsem mile ještě před odchodem.

"Už jsem hodnej." neodpustil jsem si ještě jedno malé uchechtnutí, ale dál jsem ho opravdu už neprovokoval. Věděl jsem, že nemá rád, když mu takhle řeknu, ale zkrátka nešlo odolat. Vše jsme hodili do kufru, když Iki odemknul auto a já se protáhnul. "Končit budeme ve stejnou dobu jako včera, tak ti už nemusím psát, ne?" zeptal jsem se ještě pro jistotu.

"Ne nemusíš. A díky za pomoc, pracante." uchechtl jsem se a pocuchal mu ještě vlasy. "Žádné blbiny a pořádně pomáhej. Zatím ahoj." Nasedl jsem už do auta. Chtěl jsem mu dát ještě rychlou pusu, ale bylo tu docela dost lidí a tak jsem to vynechal a s krátkým zamáváním jsem se rozjel domů.

S úsměvem jsem pozoroval, jak jeho auto mizí v dáli, dokud nezajel za roh a tím se mi neztratil z dohledu. Ještě jsem si přehodil několik pramenů vlasů na správné místo, když si Iki neodpustil to rozcuchání a pak už jsem se vrátil zpět do krámu a začal dělat to, co bylo potřeba.

Cestou domů mě napadlo něco... zvláštního, ale měl jsem hroznou chuť to vyzkoušet. Ale mělo to háček, budu muset zajet pro Yuua až skončí. "Kruci... jak na to?" řekl jsem si, když už jsem seděl doma na gauči, ale pak mě asi napadlo řešení. Na tohle Yuu nezapomene. Pokud se zadaří.

Čas pro mé překvapení ubíhal docela rychle, takže než jsem se nadál, už jsme zavírali, takže už stačilo se jen převléknout a počkat na svůj odvoz, ale ještě před odchodem do šatny jsem si vzpomněl, že jsem se Eriko nezeptal na ta koťata a nechtěl jsem to nechávat už na později, abych na to znovu nezapomněl.
"Ty Eriko, nechtěla by jsi kotě? Máme jich doma sedm a už by potřebovala nový domov." dodal jsem ještě a doufal v kladnou odpověď. Sice jsem měl ty uličníky rád, ale chápal jsem, že devět koček v domě je zkrátka dost.
"Já si říkala, že toho kupujete nějak hodně." uchechtla se. "No nevím. Ráda bych si nějaké vzala, ale musím si o tom nejdříve promluvit s přítelem, jestli by mu to nevadilo." vysvětlila, načež jsem přikývl.
"Jasně, tak pak dej vědět, jestli jo nebo ne." usmál jsem se a ona na souhlas přikývla.

Pomalu ale jistě jsem uskutečňoval svůj plán. Už jsem vše připravil! Byla to trochu fuška, ale bude to stát za to. Taxi už jsem objednal a teď jsem psal Yuuovi, že ho vyzvedne taxík, který už je zaplacený a že se na něj neskutečně těším. Na botníku jsem mu nechal vzkaz, že jsem v ložnici a mám pro něj překvapení. Jsem zvědavý, jak se bude tvářit až mě uvidí. Jen doufám, že mě nesežere, když jsem teda teď tak sladký. Doslova.

Právě jsem vycházel z obchodu, když mi v kapse zapípal mobil. Byl jsem trošku zmatený, že tu Iki ještě není, ale díky esemesce, která mi přišla, jsem to brzy pochopil... tedy téměř. Vážně by mě zajímalo, z jakého důvodu pro mě nemohl přijet. Když ale psal, že se na mě těší, tak se nejspíš nic nepřihodilo, tak že by si na mě něco přichystal? To jsem tedy zvědavý, pomyslel jsem si a již bez dalšího váhání nastoupil do taxíku, který stál u obrubníku před obchodem.

Už jsem si ležel na posteli, bez peřin celý nahý s rukama za hlavou a ručníkem přes své nádobíčko. Stále jsem přemýšlel nad tím, co jsem to vlastně udělal. Není to trhlý? Trošku se mě zmocnily obavy, ale už bylo pozdě na to to měnit, a tak jsem jen dlouze vydechl a v klidu počkal, až naberu normální barvu, protože jsem při těch myšlenkách lehce zrudl. Snad se mu to bude líbit a nezačne se mi smát.

Hihihi x3 co si myslíte, že si pro Yuua Iki připravil? Klidně se pochlubte do komentářů, vy úchyláci xD
Zatím čuuuus ^^