,,Blázen", proklela se a připomněla si jak jí král odmítl uvěřit, když ho prosila o další šanci.

O tom jak bez přemýšlení odešel, o tom, jak byl zodpovědný za smrt jejího syna kterého čekala, o tom jak zavraždil jejího bratra a další nevinné a o tom jak ji už nemiloval tak jako ona milovala jeho.

Vztek v ní hořel, ale byl téměř zastíněn intenzivním strachem který ji náhle přemohl, protože Anne málem zemřela a už se skoro setkala i se špalkem.

Ten obraz se jí před očima náhle objevil a oslepil i Georgeův panický výraz, než položil hlavu na špalek a i Markovo potlučené a pohmožděné tělo které viděla.

Při tom pohledu sebou trhla a snažila se ho vypudit z mysli, protože tento obrázek bude později vypálen na zadní straně jejích očí v nadcházejících letech a ona proti tomu už nemohla nic dělat.

,,Mami!," ozval se náhlé jásavý křik, protože Elizabeth která jí uviděla zaječela a rozběhla se k ní tak rychle jak jí její nožičky stačily.

,,Elizabeth!," vykřikla Anne a běžela vpřed, aby se se svou dcerou setkala na půli cesty aniž by se starala o slušnost nebo zdání slušnosti či půvabnosti, protože tohle byla její dcera, dcera o které si myslela že už ji nikdy neuvidí.

 Po chvíli Anne vezme malou dívku do náruče a pevně ji svírá, i když dává pozor aby jí neublížila.

,,Moje vlastní srdce," zašeptá a zaboří tvář do rudých zlatých vlasů svého dítěte, protože právě dorazily do Pembroke na pouhý okamžik než vystoupila z kočáru a byla tak nesmírně dychtivá aby mohla vidět svou dceru.