Ship: Lotia
Kniha: SD
Postavy shipu: Loki a Metia
______________________________________

Metia stála na střeše A-Tower a dívala se do dáli, přemýšlela nad jejich případem který nedával vůbec smysl, ale rozhodla se že na to přijde, samozřejmě předtím než ji a její sestru zabije jejich matka.

,,Nad čím přemýšlíš?'' Zeptal se někdo najednou a když se Metia otočila, stál za ní Loki a zvědavě si ji prohlížel.

,,Nad ničím co by tě mělo zajímat.'' Řekla s nezájmem Metia a zpátky se otočila k výhledu, Loki si vedle ní stoupl a též se zahleděl do dálky, než promluvil.

,,Taky sem chodím přemýšlet, je to tady snad jediné místo kde můžu být opravdu sám.'' Svěřil se jí a jeho slova Metiu zaujala, chtěla vědět nad čím mladý bůh přemýšlí.

,,Na co myslíš?'' Zeptala se bez ostychu a jen viděla jak po ní bůh loupl očima než se zase zahleděl.

,,Přemýšlím o matce, jak se jí v Asgardu daří, jestli na mě myslí.'' Řekl trochu sklesle, ale snažil se to zakrýt, chyběla mu jeho matka, Metia to viděla, sama občas přemýšlela nad tím jestli na ně jejich vlastní matka při lovu myslí.

,,Jaká je tvá matka?'' Zeptala se opět a Loki se uchechtl, přišlo mu legrační a zároveň roztomilé ta její zvědavost.

,,Je to báječná žena, skvělá kouzelnice a léčitelka, úžasná osobnost a ta nejlaskavější bytost s největším srdcem, byla jedinou osobou která mě chápala a která se mě vždy zastala.''

Vyprávěl s mírným úsměvem, což donutilo usmát se i Metiu, ale pak si uvědomila s kým to stojí, zavrtěla hlavou a odkašlala si.

,,No...zdá se jako skvělá osoba...no já už...asi půjdu tak....čau.'' Rychle se rozloučila a chvatně odešla, cítící Lokiho zmatený pohled a s bušícím srdcem jak o závod nad tím, nad čím myslela, a o jejich případu to rozhodně nebylo.

Myslela stále na jeho úsměv, na ten upřímný, nefalšovaný a bez přetvářky úsměv který nemohla dostat z hlavy, a to ji děsilo nejvíc.