Rusovlasá žena právě pokládala na dřevěný stůl uprostřed kuchyně dva šálky teplé čerstvé kávy, když ji vyrušilo tlumené zaklepání sovím zobákem na okno. Ginny Weasleyová zanechala oba hrnečky na stole a vpustila dovnitř sovu většího vzrůstu, s nádherně lesklými pírky v tmavých odstínech hnědé barvy. V zobáku držel opeřenec světlou, lehce nažloutlou obálku s dopisem, kterou si od něj žena převzala a položila ji na kuchyňskou linku pod oknem. Potom sáhla do kastlíku na parapetu, vzala odsud hrst zrní a lehce ho pohodila před sovu, která se ihned pustila do žrádla.

Mezitím, co se sova občerstvovala, vzala Ginny do ruky onu před chvílí doručenou obálku a přečetla si, komu psaní patřilo. Nepřekvapivě byl dopis s velkou červenou pečetí ministerstva kouzel na obálce adresován panu Harrymu Potterovi.

Rusovláska přešla ke kuchyňským dveřím, stoupla si na práh a kamsi do tmy schodiště vedoucího do druhého patra domu silným hlasem zavolala: „Harry, zlato, přišel ti dopis z ministerstva!"

Chvíli se nic neozývalo, potom byl však náhle slyšet dupot bosých nohou po schodech. „Teď? V sobotu? Vždyť mám volno! Co se, u Merlina, může dít?!" ozvalo se ze schodiště ještě dříve, než se objevil majitel onoho hlasu. Mladý černovlasý kouzelník s okrouhlými brýlemi si to jen v kalhotách mířil po schodech dolů a tvářil se rozmrzele.

„Nevím, zlato. Nechala jsem jej ležet na lince. Asi to bude naléhavé."

„Hm," mladý muž zamyšleně zamručel a více neřekl. Přešel kuchyní k místu, kde ležela nažloutlá obálka, přičemž šla jeho přítelkyně pomalu za ním. Harry pohladil stále pojídající sovu po krku, vzal do ruky obálku a rozlomil pečeť. Hned na to se začetl do dopisu.

Ministerstvo kouzel, 03. 06. 2000 v 6:35

Vážený pane Pottere,

tímto vám oznamujeme, že jste byl vybrán do vyšetřovatelského týmu, který bude vyslán na misi do České republiky, aby pracoval na rozřešení záhadné vraždy člena britského národního famfrpálového týmu z dnešního rána.

Prosíme, abyste se dostavil dnes ve 14:00 na informační schůzku o případu a seznámení se s vašimi novými kolegy z týmu. Předem upozorňujeme, že z účasti na vyšetřování vás mohou omluvit jen závažné zdravotní důvody či úmrtí v rodině.

S pozdravem

Anastázie Tertlová, zástupkyně Ministra kouzel

Když dočetl, obrátil se na Ginny stojící s povytaženým obočím za ním. „Mám se dnes ve dvě dostavit na ministerstvo. Prý mě zařadili do jakéhosi vyšetřovatelského týmu," se značnou nelibostí v hlase jí přetlumočil obsah sdělení.

„Vyšetřovatelského týmu?" zeptala se rusovláska s podivem.

„Jo, prý budeme vysláni do zahraničí, do České republiky," povzdechl si muž a dlaní si promnunl obličej. „Jde o vraždu člena našeho týmu na mistrovství světa ve famfrpálu. Bližší informace mám dostat až na schůzce, ale Ginny! U Merlina! Vždyť já ani nevím, že se nějaká vražda stala!"

„To já taky ne," ušklíbla se rusovlasá. „ Nepíšou tam, kdy se to mělo stát?"

„Dnes ráno."

„Třeba to bude ve Věštci, ještě nepřišel," snažila se Ginny přijít na možný zdroj informací.

„Možná, ale pokud ano, tak určitě pěkně přikreslené. Zvláště, jestli to bude zase psát Holoubková." Harry se podrbal na hlavě a šel si i s dopisem v ruce sednout ke stolu.

„Uvidíme, sova by tu měla být každou chvíli," mykla jeho přítelkyně rameny, když si jej napodobila a obsadila židli přímo naproti černovlasému. Jeden ze šálků kávy, které tam před chvílí postavila, přisunula ke svému společníkovi, druhý si přitáhla k sobě. Vzala si z malého plytkého košíku na stole croissant, jenž v něm ležel spolu s dalšímu kousky čerstvého pečiva. Sova na parapetu právě dojedla svoji snídani, vděčně zahoukala a odletěla otevřeným oknem ven.

„Zajímalo by mě, kdo se mnou bude v tom týmu," ozval se po chvíli mladý muž, když se mu celá věc s vyšetřování začínala rozkládat v hlavě. „ Proč zrovna já?! Na oddělení mají tolik dobrých bystrozorů, mnohem lepších a zkušenějších. A tohle je vážná věc!" pravil trochu nasupeně. Naprosto z něj čišelo rozmrzení z toho, že bude muset odcestovat někam do neznáma, dozví se to málem z hodiny na hodinu a ještě bude nucen tam trávit čas s lidmi, které možná uvidí poprvé v životě, předem nespecifikovatelný počet dní, až dokud se ona záhadná vražda nevyřeší.

„No tak se nečil, Harry. Taky bych tě měla radši tady doma, ale přece jenom je to je dobrá příležitost, jak zkusit něco nového, ne? A odpověď na tvoji otázku, je zcela zřejmá!" probodla ho Ginny pohledem. „Jsi náš Hrdina, Vyvolený a navíc skvělý bystrozor s dobrými předpoklady na úspěch. Ty tam přece nesmíš chybět!" snažila se celou věc zlehčit a pobaveně se rozesmála.

„No právě," povzdechl si černovlasý. „Díky mé přítomnosti v týmu bude celá situace jen více sledovaná Věštcem! Udělají z toho ohromnou kauzu. Jako vždy. Mě už tohle nebaví..." opřel se lokty o stůl a hlavu si položil do dlaní.

„To pěkně brzo," uchechtla se Ginny mezi sousty croissantu. „A kauzu z podobných případů dělají vždycky, takže by se tak stalo i bez tvé přítomnosti," snažila se argumentovat. Dostalo se jí však jen neutrální a skleslé odpovědi v podobě tichého zamručení.

„Promiň," špitla, když si naplno uvědomila rozpoložení svého milého. Věděla, že je pro Harryho těžké normálně žít, když každý jeho krok sledují reportéři snad všech kouzelnických médií celé Británie. Sama, jakožto Harryho přítelkyně, se často neubránila nechtěnému setkání s nějakým pisálkem dychtivým po peprných a intimních informacích ze života Vyvoleného. Kolikrát stačilo jít jen na pouhý nákup a už byla v obložení zvědavců, připravených získat svůj zdroj slávy pro příští týden. Musela ovšem uznat, že jí to ale vůbec nevadilo. Vždy byla ráda středem zájmu. Avšak věděla, že to není úplně fér vůči Harrymu. Teď, dva roky po ukončení války, byla sice situace klidnější než těsně po Harryho triumfu nad Voldemortem, ale i přesto byl jeho život neustále sledován.

Brýlatého to vždycky štvalo. Každá jeho fotka, která se objevila v novinách, každý pokus lidí dotknout se Chlapce-který-přežil, když šel po ulici, i dennodenní snaha o to se zamaskovat natolik, aby mohl v klidu vyjít ven, či neustálé sledování jeho partnerského života s Ginny. Nevěděl přesně proč, ale mezi ním a rusovláskou to už také nebylo to, co dřív. Měl pocit, jako by se jejich vztah pomalu, ale jistě řítil do záhuby. Rád to přisuzoval neustálému probírání jejich vztahu v novinách a sám už věděl nejlíp, že oba již pokusy o osvěžení svého vztahu dávno vzdali. Teď už spolu jen tak nějak žili po boku, spíše jen jako přátelé, než milenci. Všechny intimnosti mezi nimi postupně vymizely a nyní spolu nespali spolu už několik týdnů. Hlavně Harry si připadal, že spolu oba žijí pod jednou střechou jen proto, že nejsou připraveni oznámit svůj rozchod veřejnosti, která by si na tomto tématu jistě smlsnula. S Ginny na téma rozchod ještě nemluvil, ale vycítil, že i ona má podobné myšlenky.

Harry se také nemohl zbavit dojmu, že ho jeho přítelkyně nepřitahuje tak, jako tomu bylo dříve. Nebylo by to tím, že by přibrala nebo se nějak jinak změnila, ne, byla stejně krásná jako předtím. To daná změna proběhla v něm samotném. Už delší dobu uvažoval nad jistou možností, kterou zpočátku naprosto odmítal, ale postupem času mu přišla čím dál tím více věrohodnější. Prvně však vše musel přiznat sám sobě, vzít v úvahu, že tato možnost je také možné vysvětlení, jelikož... Harry zcela vážně uvažoval nad tím, že je gay.

Kdykoliv měl možnost prohlédnout si nějakého chlapce, udělal to. Potřeboval zjistit, jestli jsou jeho úvahy správné a toto považoval za jednu z možností, jak na to. Vždy na chlapcích hodnotil jejich vzhled, hledal jejich přednosti, uvažoval o tom, jací jsou v posteli. Někdy si dokonce představoval sám sebe s některým z nich. A tyto představy se v mnoha případech neobešly bez tělesné odezvy v kalhotách.

Vytušil, že Ginny nad něčím podobným uvažuje taky. Přece jenom za tu dobu, co spolu žijí, ho má už přečteného a nemohla si nevšimnout jeho pohledů mířených na mužské postavy. Několikrát se snažila s ním i na tohle téma mluvit, ale on si to tehdy ještě nedokázal připustit, a tak každý její pokus ihned zmrazil v zárodku.

Z přemýšlení jej vytrhlo soví zahoukání, když nějaká drobnější sovička upustila ze zobáku noviny smotané do svitku a odletěla. Harry vstal ze židle, aby je mohl zvednout. „Denní věštec," oznámil Ginny a ani se pořádně nemusel dívat na obálku.

„Tak? Co píšou? Je to tam?" zavalila jej rusovláska okamžitě všemožnými otázkami.

„Počkej," listoval Harry novinami, div je nerozškubl. „Tady, podívej," vzal výtisk a položil ho na stůl před ženu. Stoupl si za její židli a oba se začetli do textu čláku:

Záhadné úmrtí chytače národního týmu přímo uprostřed tréninkového zápasu!

Oba se na sebe s povytaženým obočím podívali a pokračovali ve čtení.

Velká tragédie postihla národní famfrpálové družstvo Británie dnes v časných ranních hodinách. Tým, který je již na místě konání letošního MS - tedy v malém státě ve středu Evropy známým jako Česká republika - přišel přímo uprostřed tréninkového zápasu o svého nejlepšího hráče, chytače George Morana! Moran, který si již před zápasem stěžoval na bolestivé křeče v břiše a celkovou nevolnost a únavu, se pouhých několik minut po rozjetí tréninku svého týmu zřítil z koštěte na zem. Nikdo prozatímně netuší, jaká je přesná příčina smrti. Prozatím se všihcni pouze dohadují, zda selhal organismus chytače, nebo zdali jej dorazil tvrdý pád na zem z obrovské výšky. Spoluhráči z týmu mluví také o otravě z jídla. Dle jejich slov nebyl Moran jediný, komu ráno nebylo nejlépe.

Podle našeho zdroje přímo z ministerstva se již na případu pracuje a rozjíždí se intenzivní vyšetřování! Na místo bude ještě dnes odpoledne vyslán speciální tým s bystrozory a odborníky, kteří se úmrtím budou zabývat. Místní ministerstvo kouzel však zatím veřejnosti nesdělilo žádné podrobnější informace. Případ pro vás budeme ostražitě sledovat!

Sasha Bushová, redaktorka Denního Věštce

„No to je výborný," poznamenal Harry ironicky, sotva dočetl. „Budu muset odjet už dneska."

„Podle mě to zní zajímavě," pohodila Ginny rameny. „ Třeba to opravdu byla otrava."

„No, pokud ano, tak nechápu, proč chtějí posílat i bystrozory. K tomu snad bude potřeba především nějaký odborník na jedy, lektvarista nebo léčitel," rozhodil muž rukama.

„Protože to tak být nemusí, a i kdyby bylo, odborník ti možná dá diagnózu, ale toho, kdo to má na svědomí, už může vypátrat jedině bystrozor, nemyslíš?"

„Já vím," povzdechl si Harry zkroušeně, „jenže mně se tam prostě nechce!"

„To přežiješ, zlato, uvidíš," snažila se jej Ginny uchlácholit.

„Já chci hlavně konečně klid..."

Vítám vás u první kapitoly mé vůbec první kapitolové Drarry povídky. Odhodlávala jsem se velice dlouho, než jsem se psaním fanfikcí začala, nehledě potom na tu slashovou stránku tohoto dílka. Upřímně, nedokáži takhle předem odhadnout, na kolik dílů se povídka vyšplhá, ale bude se jednat o delší příběh. Cítím povinnost vás předem upozornit, že zhruba od poloviny se zde objeví m-preg. Chápu a vím, že někteří čtenáři zrovna tohle nemusí, proto se vůbec nebudu zlobit, pokud se na povídku kvůli tomuhle vykašlete. Doufám, že se vám bude líbit. A pokud ne, nebojte se mi napsat kritiku do komentářů. ;)

Makkakonka