Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

10. (56.)

Už se dávno setmělo. Znovu se všude ozývali cvrčci a jak nečekané, že i ten Měsíc se na nás znovu přišel podívat. Avšak jen já jsem zůstala na zahradě a všichni ostatní v domě. Nespali, ale čekali na okamžik, až sem do zahrady vstoupí ta záhadná tmavá fenka.

Misku jsem měla dle přání opravdu přesypanou, část granulí se povalovala mimo misku v posekané trávě. Pro případ, že by se fenka bála sem vstoupit jsem se protentokrát nechovala jako hlídací pes.
I tak jsem mlčky sledovala jakýkoliv pohyb v křoví.

Po chvíli přemýšlení a hlídání mě vyrušilo menší zaskřípání dveří. Z Jackova domu někdo otevřel dveře a klusal přímo ke mně. Byl to ten hnědý ovčák Thor, který se jako tmavá silueta šoupal i s otevřenou plastovou lahví v tlamě.
Čím víc se ke mně přibližoval, tím víc byl přitisklý k zemi. Naznačoval tím respekt,
...aspoň jsem to tak pochopila.

Zastavil se metr přede mnou, sedl si a opatrně položil láhev tak, aby se nevytratila veškerá voda, co v ní byla. Nedůvěřivě jsem ho sledovala.

''Co tady děláš Thore, je přece už pozdě?'', ze zvědavosti jsem promluvila první. Ještě stále jsem byla rozčílená, jak agresivně napadl Backyho.

Thor se na chvíli zarazil a nejistě si odfrkl.
''No... já jen... jdu ti doplnit misku s vodou. Máš ji celou prázdnou.''

''Teoreticky bych to vydržela až do rána.'', tiše jsem si odfrkla a bohužel díky mé narážce jsem Thora trochu rozhodila,''...ale nebylo by špatné si osvěžit hrdlo!'', rychle jsem dodala pro menší povzbuzení.

''Takže chceš?'', zeptal se už víc zvesela. Jeho ocas se začal nekontrolovatelně kmitat ze strany na stranu, jakoby zapomněl, že jsem ho před chvílí urazila.
Tak jsem tedy kývla jsem hlavou jako na souhlas.

Thor hravě popadl láhev, přiblížil se k misce a obrátil hlavu tak, až z láhve začala téct voda do vyprahlé misky. Byl vážně šikovný, já jsem si byla jistá, že bych takovou věc v životě nedokázala. Jak to může nalít do misky, jako normální člověk??
Ale k tomu všemu bylo obzvlášť divné, že se Thor choval příjemně... až stydlivě!
Jaktože je najednou tak hodný, když byl na první pohled tak hrubý, nevrlý a agresivní?

Každopádně při sledování pramene vody stékající do misky jsem hned chytla pocit sucha v mém krku.

''Díky'', odvětila jsem mu, ikdyž Thor s nalíváním ještě neskončil. Avšak myslím, že moji úctu zrovna přslechl, protože v té chvíli upustil láhev a agresivně začal vrčet do samého křoví, odkud přišla minulou noc fenka.

Pravděpodobně to byla ona. Přišla si znovu shrábnout do šgraní svoji oblíbenou potravu, vrčení totiž oplácela. Ikdyž byla noc, viděla jsem Thorovi zářivé zuby i z dálky a uvědomila jsem si, že tenhle mazlíček nemá v plánu strašit, ale rovnou zakousnout. Tušil, že podle tónu vrčení se jedná o malou fenku. Oproti ní byl zkrátka obr, a tak si troufal...
Nevěděl však, že tohodle Jacka russela nutně potřebujeme!

''Thore stůj!''

Vyskočila jsem a snažila se mu zatarasit cestu. Ikdyž se Thor pokoušel proklouznout, byl příliš pomalý a já ho vždy zastoupila.

''Tam je nepřítel a chce nám ublížit!'', vrčel  s plynoucím pohledem na to křoví. Tehdy jeho obličej vypadal strašidelně.

''Není to tak, jak si to myslíš!''

Řetěz, který mi denodenně škrtil krk se mi v tento okamžik jako obvykle vůbec nehodil. Tahala jsem ho po zemi, pod Thorovým tělem a nemálo jsem mu tím zamotala nohy. Vypadalo nadějně, že se Thor z řetězu nedostane...
Ve skutečnosti mu stačilo si vyskočit do vzduchu a otravného řetězu se snadno zbavil. Pak vyrazil přímo ke keři. 

Netrvalo by mu dlouho fenku v křoví zakousnout, kdybych ho nechytila za jeho chlupatý dobře krmený hřbet a hrubou silou ho neodhodila dál. S hlasitým zakňučením se skutálel po trávě a tím se konečně zastavil.

''To sakra bolelo, černý ovčáků!'', vztekal se Thor schoulený v bolestech. Byl by mě nejspíš také roztrhal...

''Promiň mi to... . Nedal jsi mi na výběr.'', sklonila jsem hlavu jako prosbu o odpuštění.

Thor ale nemohl nic dělat, na zahradě se totiž objevil Tori s Backym, kteří nechápali, co se tu stalo.
Sama jsem v tom momentu nevěděla, co na to říct; dokonce pomalu stávající Thor mimo sténání, nepromluvil. Všichni jsme hold mlčeli jako živé mrtvoly, nikdo ani nepípl, dokud v konverzaci nezačal jako první Tori.

''Hope, jak jsi...''

''...jsi volná.'', doplnil ihned stejně vypadající Backy.

Když jsem se ohlédla za sebe, opravdu jsem byla volná! Můj řetěz se nějakým záhadným způsobem vykroutil z kovové tyče a najednou prostě ležel na zemi! Celým tělem mi projel svěží pocit - pocit svobody!
Začala jsem šílet, skákat a vrtět ocasem. Všichni chápali, co se to se mnou stalo. I naštvaný Thor se zakousnutým hřbetem se nenápadně pousmál. Ikdyž jsem si ho v šílení ani nepovšimla, znovu se začal mračit ve chvíli, kdy mu Tori začal vyčítat co právě provedl za blbost. Vlastně... ani Toriho jsem neposlouchala, byla jsem hold ve svém světě. Zatímco co se dva nabroušení psi hádali, Backy tiše stál vedle nich s úsměvem na tváři a sledoval spíše mě. ''Šílíš??'', ptal se do prázdna. I díky němu jsem se konečně probudila ze svého bdění plné radosti a začala jsem znovu normálně uvažovat.

''Ou... pardon...'', zasmála jsem se ale poté jsem zvážnila svůj hlas, ''Vlastně... seriózně potřebuji zjistit, jestli ta fenka je stále tady?!'', vylekaně jsem povyskočila.
Očichávala jsem veškeré křoví u zahrady. Už  dávno jsem ale čekala, že strachem nejspíš utekla. Do háje, Thor si prostě musel říct, že všechno dokáže vzít do svých pacek.

Poté, co jsem všem vysvětlila co se stalo; o příchodu cizí fenky a její následnému zmizení, jsem se okamžitě vrhla po její stopě v křoví a prolezla živým plotem pryč z Jackovy zahrady. Předem jsem je o mém neplánovaném útěku varovala.

Přestože jsem furt tahala za sebou krátký řetěz, byl to báječný pocit znovu běžet, skákat, prolézat nepřístupná místa - dělat prostě cokoliv a nebýt už uvázaná u otravné týče.

Pocit však netrval dlouho, očekávala jsem, že mě někdo z těch psů bude sledovat. Za sebou jsem zahlédla Toriho ale i Thora, kteří mě jen tak tak stíhali. Když jsme probíhali zahradami a nedlouhými prázdnými ulicemi, byla pro ně obtíž mě dohnat, proto řvali, abych zastavila... ale byla jsem příliš zaneprázdněná hledáním fenky, i kdyby byla kdekoliv.

Tímto stylem jsem se dostala až na kraj hlubokého lesa, který byl pod přikrývkou noci extrémě temný. I mě se chvíli z děsuplného místa ježila srst.
Osvícené domy i se zahradami byly už někde v dáli, ba i jsem měla možnost se za sebe rozhlédnout na tisíc malinkých teček, pomalu zhasínající se ve vysokých budovách v našem městě.

Nicméně, po dlouhé době jsem konečně stála na místě, takže mě zanedlouho dohonili oba udýchání a unavení psi. Nejspíš tím, že jsou to domácí mazlíčci, tak nemají v nohách takovou sílu a vytrvalost jako průměrný toulavý pes.

Ještě naposled jsem si z pocitu strachu odfrkla; ale když už stál opodál Tori, hned na oné odfrknutí zareagoval slabším zavrčením.

''Ty si prostě nedáš říct, prostě si v klidu běžíš, ikdyž na tebe štěkáme!'', zabručel, ''Neříkej... že tam chceme jít?!'', zarazil se lehce rozklepaný Tori, když si uvědomil, kde právě stojíme. Thor radši nic neříkal, snažil se rozdýchat to co uběhl. ''Halóóó vlčáku, jdeme tam nebo ne??'', pokračoval nevrhle Tori. Díval se, jak před tím lesem majestátně stojím a vítr mi pročechrával srst. Sledovala jsem tu tmu, která pravděpodobně skrývá nebezpečí; neodpověděla jsem jinak než...

''Je zde cítit její pach. Pokud chceme zjistit víc, než nás Osa pochytá, musíme tam za jakýkoliv okolností vstoupit. Nevím, co tam najdeme, ...koho tam třeba najdeme. Ale... přece to bude zábava - probádat nové místa.'', snažila jsem se aspoň trochu přesvědčit oba domácí psy, kteří byli z místa celkem rozklepaní.

''Tomu nevěřím! Hope, chápu že ti pravděpodobně  nezbyl žádný pud sebezáchovy a klidně by jsi sem vstoupila ikdyby se povídalo, že v téhle lesích chodí obávaný seedeater, ale přesto já a Thor tam nikdy nevstoupíme!'', zavrčel Tori s pocitem, že Thor bude na jeho straně, když tohle řekne. Ale on se jen otočil na svého kamaráda Toriho a s omluvou zabručel: ''Promiň Tori, ikdyž se také bojím, přece jen mám v sobě trochu víc minimální odvahy, a jak přece řekla Hope...'', podíval se na mě, ''bude to legrace! Půjdu s ní.'', usmál se a přišel ke mně blíž. Byl trochu nervózní z mého údivu, protože se nenajde domácí pes, který by dobrovolně šel po boku toulavého psa, který ho vede napříč strašidelným lesem ukrytý v naprosté tmě.

''Thore, máš mě poslouchat!''

''Tentokrát poslechu... opravdovou Alfu.'', podotkl Thor do vzduchu. Překvapený Tori na chvíli mlčel i s otevřenou tlamou a stál nehybně na místě.
Thor mi nabídl, abychom už konečně šli, dokud si to prý sám kvůli strachu nerozmyslí. No a tak jsem na něj mrkla a oba jsme se dali do pohybu. ''Máš ještě šanci nás dohonit Tori'', zaštěkala jsem, když jsme se v lese ztráceli z Toriho dohledu. Ten se však spíš zajímal o svého kamaráda.

''Thore, to nemyslíš vážně! Denodenně mě posloucháš a respektuješ. Proč ale najednou zblbneš a následuješ někoho, kdo tě vede do jisté záhuby?! Nic proti tobě nemám Hope, ale tohle je naprosto sebevražedné, co když tam nebude jenom pouhý Jack russel ale i jeho mnohočlenná krvelačná smečka.... třeba smečka husky!'', čím dál jsme od něho byli, tím Tori zvýšiloval hlas. Avšak on sám pochopil, že už to nemá cenu.

''No já mu jen ukážu, až se vrátí! Počkám si zde na něho a...'', přerušil ho neobvyklé šustění v nedalekém křoví, Tori ztuhnul. ''Kdo?... Ale kdepak, tohle určitě zpasil silný vítr!'', samotný Tori se ve větru kymácel jak nikdy jindy, proto radši uvěřil ve svou lež.
V momentě, kdy šustění přestalo, také pomyslel, že by bylo nejlepší se do blížícího se rána vrátit zpět k Jackovi; což je problém, protože sám neví kdy se vrátíme! Proto vyskočil na všechny čtyři a sám si hlasitě štěkl. ''Musím je ještě chytit, než bude pozdě!'', prohlásil sebejistě. Jakmile o tom začal víc přemýšlet, zareagoval na opakované šustění ve stejném křoví. Nejenom to, ale ke všemu zde Tori náhle zaslechl polovrčení až spíš syčení směřující na jeho křehkou osobu.
''Hehe... že by husky??'', ironicky se zasmál a rovnou upaloval z místa po pachu, který jsme já a Thor zanechali v lese.

Aspoň se takhle neztratil, doufáme v to.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro