„Onion, musíme rychle do parku, potřebuju si sednout a něco ti říct. Jsem jak těhotná žena, taky nemůžu stát." Stála jsem a dívala se, jak ke mně jde. Rukama šermoval ve vzduchu, jakoby fackoval svého nevěrného přítele a já nebyla schopná se pohnout.

„Co se stalo? Proč si chceš sednout?" dívala jsem se na něj a čekala na nějaké vysvětlení, ovšem Austin mě jenom chytil za rukáv košile a táhnul směrem ke škole.

„Teď se neptej, Onion. Představ si, že jsme vojáci a musíme utíkat. Park je naše jediná naděje, jinak nás chytí a sežerou zlé stromy. Dívej se na tohle křoví, připadá ti přátelské? Omyl! Klidně tě může sežrat. Celou. Začne od tvého zadku, protože tam to nejmíň čekáš a pak"-

„Sakra Austine, zastav!" slyšela jsem, jak se můj křik vrací ozvěnou a vytrhla se mu tak prudce, že jsem si roztrhla košili, „nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale chováš se jako magor! A ne obvykle jako magor, ale jako větší magor než je tvůj standart."

„Jenom chci dojít do parku," řekl klidně a já šla pomalu k němu.

„Tam dojdeme i pomalu." Slyšela jsem, jak si něco říkal sám pro sebe a prskal jako kocour, když mu do pelíšku nastěhujete štěně, ale po chvíli se uklidnil, „můžeš klidně začít mluvit i teď."

„Nechci," odsekl mi, když jsme procházeli kolem prvních paneláků a já zahlédla ženu, jak věší oblečení na šňůru a zpívá si přitom písničku od Karla Gotta, „Urazil jsem se."

„Ale prosímtě, Austine-„

„Ne, mám své dny, nic nebude," přerušil mě a já se na něj dívala, jako na Austina? Ano, asi nějak tak.

„Austine, já s tebou nechci spát," připomněla jsem mu a on se na mě podíval, takovým tím vyjeveným pohledem, jako když vás rodiče nachytají s klukem v posteli a vy se pak snažíte tvrdit, že vás doučuje matiku, což je vždy lež, pokud  tedy dotyčnému chlapci neměříte velikost jeho malého kamaráda a to by rodiče rozhodně nepotěšilo.

„Takže ty máš jinou?" štěkl na mě a já se začala smát.

„Už to máš nacvičené, jo?" prskla jsem na něj a odbočila na malou cestičku vedoucí k parku.

„Takhle vždy končí mé vztahy s holkama, pokud se s nima teda nerozejdu přes facebook, to je bezpečnější. Jednou jsem chodil s holkou, co dělala kikbox, když jsem se s ní rozcházel, praskl mi displej na mobilu. Jsem si stoprocentně jistý, že přišla na způsob, jak prokopnout mobil, i když mi to nikdo nevěří. Ovšem jinak byla naprosto zlaté povahy."

Sešli jsme z cesty a já se podívala na Austina. V parku seděla nějaká dívka a četla si knížku, což pro něj bylo dost odrazující. Čekala jsem, že se rozhodne jít do školy, protože bylo nadmíru neočekávatelné, že by dokázal trávit čas v parku s knihou v dosahu padesáti metrů, ale on si dívky nevšímal. Sedl si na mokrou lavičku, přímo na místo, kde byla stečena všechna voda a ukázal na místo vedle něj, které bylo naprosto suché. Vlastně celá lavička byla suchá, kromě místa, kde seděl Austin.

,,Můžeš začít," vyzvala jsem ho a on si odkašlal. 

,,Dobře, ale bude to hrozné," varoval mě a tvářil se neutralně, což bylo ještě horší. Vždycky jsem hádala podle jeho výrazu, co přijde, ale teď jsem viděla jenom chlapce sedícího na lavičce a pozorujícího kachny v jezírku. ,,Dost dlouho jsem přemýšlel, víš vždycky si píšu jména mých holek do takového deníku, abych nezapomněl, jak se jmenují. Ovšem kvůli mé nemoci, jsem si uvědomil, kolik stromů jsem musel takhle zlikvidovat. Takže tu byly dvě možnosti, buď budu takhle pokračovat a na můj deník padne celý deštný prales nebo si prostě najdu pořádnou holku."

,,Super, takže kdy mám oznámit orangutanům, že budou bez domova?" zeptala jsem se a Austin se zašklebil, nacož jsem se zarazila a chvíli mlčela, ,,chceš snad říct, že ses rozhodl si najít normální holku?"

,,Ano," přikývl a já si dala ruce před ústa. Bylo to jakoby vám někdo řekl, že na zem za pár hodin spadne meteorit.

,,Jak to dopadlo?" vydechla jsem a dívka zaklapla knihu. Zvedla se a pomalu odcházela. Byla to jedna z mála holek, co ani koutkem oka nezavadila o Austina. Jakoby to byl snad úplně normální kluk.

,,Rozhodl jsem se, že pozvu ven holku, co mi psala už měsíc. Byla z vedlejšího města, takže byla menší pravděpodobnost, že se už vyspala s polovinou mých kamarádu a to ji taky přidalo dost plusových bodů. I když to byly jediné body, které taky získala," upřeně jsem se na něj dívala a čekala, jak to dopadlo. Málokdy mě něco nadchlo z Austinových historek, ale tahle byla přinejmenším doopravdy zajímavá.

,,Co jste dělali?" vydechla jsem a Austin se ke mně otočil. Chvíli to vypadalo, že přemýšlí, co všechno mi může říct a pak jen polkl a vytáhl si z batohu sluneční brýle.

,,Vlastně nic. Většinu času strávila na záchodě, ale ne tak jak si to představuješ. Jen se přepudlovala,"

,,Přepudrovala," opravila jsem ho, jelikož slovo 'přepudlovat' znělo jakoby ta dívka měnila psí rasu.

,,No přesně to a pak se jenom hloupě smála. Řekl jsem něco a ona mi odpověděla, jak jsem hrozně vtipný. Myslím, že neměla ani tucha o čem mluvíme. A pak mi vykládala historky o tom, jak pila a kouřila, myslím, že cigarety, ale neměl jsem odvahu se ji zeptat, co přesně." Přikývla jsem a pozorovala kachny. Jedna se potápěla a měla až nepřirozeně dlouho hlavu pod vodou. Přemýšlela jsem, jestli se s ní třeba nerozešel její kachní protějšek, a tak se chce utopit, ale po chvíli hlavu vytáhla a plavala si to dál a mě napadlo jestli vůbec zvířata řeší něco jako lásku a rozchody

„Austine, měli bychom jít," vydechla jsem a podívala se na hodinky, „už teď jdeme pozdě."

„Tentokrát se mnou půjdeš dovnitř nebo se zase vymluvíš?" zeptal se a já věděla, že naráží na to, co se stalo minulý pátek.

„Ehm..." A to byla má poslední výmluva. Od té chvíle jsem skutečně chodila s Austinem až do třídy.