,,Austine, to nemyslíš-" Dívala jsem se kolem sebe a jen letmo si přečetla jména na náhrobcích. Vážně jsme na hřbitově.

,,To nemyslíš vážně. To sis až teď všimla, že moc často nemyslím? Onion, ty si nehledej kluka, není jisté, jestli bys vůbec po půl roce poznala jeho pohlaví." Rozhodně se vydal úzkou cestičkou vedoucí za hřbitov, k místu, kde byla pohřební síň. ,,A teď musíme najít mého bratra."

Přikývla jsem a raději nic neříkala, někdy je lepší nic nevědět, než si potom hodinu rvát vlasy hrůzou a litovat, že jste s ním vůbec někam šli. Věděla jsem, že je Austin trošku přelétavý a většinu času traví s holkama v leže, ale kdo by si to vyložil tak, že chodí na hřbitov? Tady asi nikdo nesedí a ani si s ním nemůže povídat, takže mu vlastně není ani co vyčítat. Třeba je jen nekrofil či něco takového.

Když v tom se otevřely dveře nějaké budovy a z nich vyšel černovlasý chlapec v obleku. Byl starší než Austin a- a byl to jeho bratr. Několikrát už jsem ho viděla. To byl ten prostřední, šíleně namakaný a vlastně jediný člen rodiny, který inteligencí a humorem připomínal skutečného bratra Austina. ,,Já věděl, že každou chvíli přijdete!" Austin se zamračil a něco začal hledat v kapse.

,,Vážně? To že jsem ti datum příjezdu napsal na kartičku s tím nemá sebemenší spojitost, že?" Austin se vydal ke svému bratrovi a já se pousmála. Byl o hlavu menší a postavou teď připomínal anoretičku, když stál vedle Emeta.

,,A to je Onion, že?" Emet se na mě otočil a já cítila, jak se červenám. To jsem vážně jediná holka, kterou si každý spojí s cibulí?

,,Ve skutečnosti mám jméno, ale Austinovi se zřejmě nelíbilo." Pokrčila jsem rameny a Austin se zatvářil nepřítomně a ohromeně zároveň. Zřejmě zapomněl, že se ve skutečnosti vlastně nejmenuju Onion.

,,Jo, on rád dává lidem přezdívky, napřílád Tayovi říká Zpomalovací Pruh." Chtěla jsme se zeptat proč, ale pak jsme si vzpomněla, jak Tay řídí. ,,Můžeme jít?" Austin přikývl a vyšel k budově. Šla jsem teda za ním a všimla si, že vytáhl nějaké papíry.

Emet se ke mně naklonil a schoval si papíry k sobě ,,Hlavně se nelekni." Přikývla jsem a polkla. Možná mi to mohl říct dřív než mě Austin dovezl na hřbitov.

,,Připraveni?" Věděla jsem že teď Emet mluví hlavně na mě, jelikož Austin s tím musel počítat, jinak by zřejmě nepůsobil dojmem "jé já mám oslavu na hřbitově juchů!" A tak jsem nezřetelně přikvýla. Ovšem připravená jsem nebyla, mohla jsem být připravená na cokoliv, ale rozhodně jsem nebyla připravená na místnost velikosti tělocvičny plné lidí v černé, sedících na lavicích, které zdobily smuteční stuhy. Každý v ruce držel jednu růži a na pódiu bylo položené něčí tělo. Udělalo se mi zle, takže jsem byla vdečná, když na mě zamával Lukas a ukázal na místo vedle něj.

,,Není tohle perfektní?" řekl nadšeně a já si nebyla jistá, co mám říct.  ,,Nikdy by mě nenapadlo tohle!" Konečně něco s čím jsem mohla souhlasit. Dívala jsem se před sebe a konečně zjistila, čí tělo je to, co jsem před chvíli zahlédla. Byl to ve skutečnosti nějaký provizorní strašák s plakátem Justina Biebera místo hlavy.

,,Vážení hosté," trhla jsem s sebou a až teď si všimla Emeta stojícího u malého pultíku. Všichni začali tleskat a nadšeně výskat, nacož se Emet zatvářil předstíraně vážně a gestem pokynul, aby se všichni uklidnili, ,,Chtěl bych vám dnes říct pár slov, o svém bratrovi, které myslím opravdu ze srdce, závorka, tvař se přesvědčivě, že jsi mě měl rád, konec závorky." Emet dočetl první řádek a já se zasmála. Austin si dal hlavu do dlaní a něco neslušného na Emeta ukázal, nacož mu Emet odpověděl vypláznutým jazykem.

,,Sešli jsme se tu kvůli nešťastnému umrtí mládí mého bratra, nějaké divné znaky, zřejmě něco čínského,"

,,Mohl bys to brát vážně?" Všichni se otočili na Austina,který poprvé promluvil a mně došlo, že si ten pohřební proslov napsal on sám.

,,Já bych to bral vážně, kdybys mi to nenapsal Arabsky! Sakra, jak mám vědět, co znamená sluníčko, srdíčko a smajlík?A jen tak mimochodem , mohl jsi to napsat někam jinam, ne na složenku z KFCéčka,ten HAMBURGER ZA 59 KORUN mě vážně znervózňuje při čtení!" Emet zvedl papír na kterém bylo skutečně logo KFC a rychle si ho zase urovnal na stojánek, ,,A jen tak mimochodem, mohl bys přestat rušit? Snažím se tě pohřbít!"

Síní se rozezněl smích a Austin si uraženě sedl do křesla.

,,Můžeme pokračovat." Emet znovu nahodil vážný výraz a dramaticky se podíval na strašáka s hlavou Biebera, ,,Austinovo mladí bylo tak mladé, ovšem, jednu věc nám Austin vždy tajil. Trpěl agresivní nemocí jménem retardace, i když já bych to spíše nazval psychickou poruchou, ale to tu Austin nenapsal." Emet udělal odmlku a spokojeně se pousmál. ,,Jeho nemoc začala, když naboural do stromu, už tehdy Austin věděl, že to dobře nespadne." V tu chvíli se Emet zarazil a všichni pochopili, že to poslední slovo do věty nějak nepasuje. „teda nevím, co by mělo padat, zřejmě ten strom, který Austin naboural. Víte on byl Austin vždycky celý žhavý do shazování stromů, proto když naboural tak vystoupil a řekl: Jejda smrčku ty nám dobře nespadneš, ale neboj hned co si koupím nové auto,tak tě nabourám líp a švih s autem do stromu-"

,,Není tam spíš napsané, že veděl, že to dobře NEDOPADNE?" Emetův výklad přerušil Tay a poslední slovo zdůraznil. Jako jediný se tvářil znechuceně a na židličce seděl až nemožně rovně, jako by se ji snad bál.

,, Ne, jsem si jistý, že to Austin myslel tak, že nějaký stromeček dobře nespadne, proto v autě vozil sekeru a po cestě si pár stromů vždycky pokácel, možná měl i motorovou pilu, ale tím si nejsem jistý. Pokaždé tu pilu vytáhl z okýnka a za jízdy kácel stromy a občas i nějakého cyklistu nebo chodce" Všichni v síni se smáli a Tay prokoulel očima.

,,Ale pokračujme dál. Postupem času se Austinovi pářil mozek-"

,,Skutečně? Napsali mu to i do lékařské zprávy, že se mu páří mozek? Já jsem totiž ještě pářící mozek neviděl." Tay si naštvaně poklepával nohou a mám pocit, že ho Emet poslal do zadní části svého těla, ale tím si nejsem jistá, protože konec Emetovy věty rušil syčivý zvuk, který Tay vydával.

,,Následně si Austin uvědomil spoustu věcí a začal se měnit. Řekl si, že do chvíle než mu dvacet let, dospěje." Emet rozhodně pokračoval, ale Tay se jen tak nehodlal vzdát.

,,A někdy v tomhle době se dozvěděl, že se mu nemůže pářit mozek, že?" Tay zněl podrážděně, ale Emet ho okázale ignoroval.

,,Ano, Austin se za tu dobu změnil, teď je jako šnek, co se rozhodl opustit svůj domov a žít na vlastní pěst!" Emet se odmlčel a svráštil obočí, ,, to je, ale sakra blbá metafora, vždyť šnek co vyleze z domečku zdechne ne? Je z něj šnečí polévka, nebo ho něco sežere. Při nejlepším z něj bude bezdomovec. A taky už jste někdy viděli šneka bez ulity? Vypadá jako Bieber bez oblečení a tetování, vážně holky, není lepší nějaký víc vypracovaný chlapec?" Emet si vytáhl košili a ukázal část svého vypracované břicha. 

,,Ani Bieber nemá ego jako ty, Emete!" Austin stál opřený o dveře a jako obvykle se usmíval. ,,A pokud se tu najde někdo, kdo neumírá zármutkem z úmrtí mého mládí, srdečně ho zvu na skutečnou a méně morbidní oslavu."

A takhle nějak dopadl Austinův pohřeb, z kterého odcházel živý a nadmíru spokojený. Zvláštní co?