Albus Potter rád trávil prázdniny na Malfoyově panství se svým kamarádem Scorpiusem. Miloval koupání v zahradním jezírku. U jezírka byla velká houpačka, na níž se kluci vydrželi houpat celé dny. 

Těšil se na to i tentokrát. Byly prázdniny po šestém ročníku, tedy vlastně poslední. Jenže Scorpius byl nějaký jiný. Odtažitý. Smutný. Albusovi se k němu vůbec nedařilo proniknout. Dokonce se ani nechtěl koupat, vymluvil se, že mu není dobře, a schoulil se na houpačku, zatímco Albus plaval, skákal a snažil se Scorpiuse rozveselit. Bez Scorpiuse ho to dlouho nebavilo, vylezl na břeh a přisedl si ke svému kamarádovi. Celý mokrý, rozcuchaný, se zrůžovělými lícemi.

Scorpius se nevědomky odsunul na druhý konec houpačky. „Prosím tě, obleč se."

Albus moc nechápal, proč Scorpius najednou řeší jeho oblečení. Vždyť se tady v plavkách váleli celé dny. Nechtěl ho ale naštvat, a tak se osušil a oblečený se vrátil na houpačku. Scorpius si od něj opět odsedl.

„Stalo se něco?" Byl z chování svého přítele celý nesvůj.

Scorpius zavrtěl hlavou. Albus se ovšem nenechal tak lehce odbýt.

„Chováš se divně. Změnilo se mezi námi něco?"

Scorpius na něj zaraženě hleděl. Nedokázal lhát.

„Nevím. Možná?"

„Udělal jsem něco špatně? Už nechceš být můj nejlepší přítel?"

„Nic jsi špatně neudělal. Tohle je můj problém."

„Scorpiusi, řekni mi, co se děje. Spolu to můžeme vyřešit. Ať tě trápí cokoliv, víš, že se na mě můžeš obrátit. Vždycky ti pomůžu."

Scorpius se zamyslel.

„Jde o to, že se moje city k jisté osobě změnily."

„Jak změnily? O kom to mluvíš?" Albus byl naprosto bezradný.

„Prostě mám někoho rád a on mě má taky rád, ale jen jako kamaráda."

Albus o tom horečnatě přemýšlel. Nevěděl o nikom, koho měl Scorpius rád. Vždycky byli jen oni dva, žádná další blízká přátelství nepěstovali. Ale možná si Albus jen ničeho nevšiml... Ta myšlenka ho bolela. O těchto prázdninách chtěl svému Scorpimu naznačit, že k němu možná cítí něco víc. Jenže jestli se Scorpius zamiloval do někoho jiného, tak ho může leda tak utěšovat. A že objektem jeho zájmu není Albus, bylo ze Scorpiusova chování víc než zřejmé.

„Možná bys to té osobě měl říct. Třeba k tobě cítí to samé, jen se ti to bojí říct." Opravdu se mu to vyslovovalo těžce, ale chtěl být Scorpiusovi co nejlepším přítelem.

„K tomu nemám odvahu," vyhrkl Scorpius. „Co když mu to řeknu a zničím tím naše přátelství?"

„Pokud je to opravdový přítel, tak tě neopustí. A vždycky budeš mít mě."

„A ty bys měl odvahu něco takového říct svému nejlepšímu kamarádovi?"

Albus se ošil. Copak on měl odvahu prozradit Scorpimu, že ho má rád? Neměl. Choval se k němu pořád stejně ze strachu, aby něco nepokazil.

„Já jsem odvahu nenašel a možná jsem kvůli tomu odkládání svoji šanci u něj ztratil."

„Vždycky budeš mít mě," zašeptal Scorpius.

Albus už nemohl dál čekat. Přitiskl se ke Scorpiusovi a něžně ho políbil na rty.

„Já už jsem odvahu našel," řekl a sklopil oči.

Scorpius si ho pevně přitiskl k sobě a políbil ho, dlouze a jemně.

„Takže mám šanci?"

„Scorpiusi, vždycky jsi byl pro mě jediný. Nikdy jsem nikoho jiného nechtěl. Nevím, kdy se přátelství změnilo v lásku, ale vždycky jsi byl nejdůležitější člověk v mém životě."

Scorpius se na něj zářivě usmál.

„Takže mě neprokleješ, když ti řeknu, že tě miluju?"

Místo odpovědi se mu dostalo dalšího polibku. Teď už opravdu nemohli tvrdit, že jsou jen přátelé.