1
Taehyung
Žil jsem život normálního roztěkaného puberťáka. Teda až do teď.
Školní exkurze bývají nudné a to zvlášť, když jsou na tři dny. Říkejte si co chcete, ale nikoho nezajímají muzea, zámky a obcházení starých památek. Jediné na co se všichni studenti, kteří se účastní exkurze, těší je spánek a obědová pauza, která trvá dvě hodiny. Zkrátka rozchod na jídlo a kecáte mezi sebou.
Jediné plus těchto školních výletů je, že se vyhnete školním testům.
Když nám na konci dne řekli, že nám bylo umožněno dostat se do části muzea, která ještě není přístupná veřejnosti, nemohl jsem dělat nic jiného než jásat a skákat radostí - to byla prosím ironie. Neskákal jsem a ani jsem nejásal. Jediné co tohle znamenalo bylo, že se prohlídka muzea, která pro nás trvala (pouze) padesát minut prodlouží o další hodinu navíc.
A to znamená, že mi to naprosto naruší můj časový plán. Hned po konci muzejní prohlídky jsem chtěl vzít Evangeline někam stranou. Pozvat ji na něco dobrého a říct jí, že ji mám moc rád. Teda ne moc rád. Že ji miluju, ale když řeknete někomu, že ho milujete, tak mi to zní v mojí hlavě strašně cringe a jelikož jsem to ještě nikomu nahlas neřekl, tak si nedokážu představit, jak by to znělo, kdybych to vyslovil nahlas. Takže ano, mám Evangeline moc rád a brzo to bude moje holka. Doufám. Musím se dokopat k tomu jí říct, co k ní cítím a pak! To bude moje holka. Teda bude to moje holka pokud mě nepošle do háje a pak bych musel změnit školu a asi se přestěhovat, jelikož bych nezvládl fungovat vedle její existence. Tečka.
„Vítejte v této části muzea, kde jsme připravili prohlídku o Velké válce,“ začal náš průvodce, když jsme se celá třída vměstnala do prostoru místnosti.
„Vzhledem k tomu, že jste středoškoláci, tak už jste se určitě učili o Velké válce. Tato válka byla ze všech nejzajímavější a nejpodivnější, teda alespoň já to tak vnímám,“ dále muž pokračoval ve svém výkladu, ale já jej už neposlouchal. Prohlížel jsem si, co je za vytrínami.
U jedné byly vystaveny nějaké střelné zbraně a náboje. Přejel jsem očima i po figuríně ve vojenské uniformě, podíval se na několik fotografií z té doby a přečetl si první větu textu, který byl u jedné z oněch fotografií.
Ach jo, myslíte si, že to někoho opravdu tak zajímá, že si čte celý ten text? Vždyť kdo by pro něco takového chodil do muzea platil za to osmdesát korun. Osmdesát je ještě ve skupinové slevě, takže sto dvacet korun, aby si přečetl několik odstavců, když může v pohodlí svého pokoje googlit?
Celou dobu jsem sledoval hodinky, abych viděl, jak se čas krátí. Už jen čtyřicet minut. Už jen třicet pět. Už jen třicet čtyři. Ah! Proč uběhla jen minuta od posledního se podívání?!
„Můžeme přejít do další místnosti,“ oznámil nám průvodce a odemkl další místnost. Všichni jsme se tedy přemístili.
Tohle se zopakovalo asi ještě třikrát. Pokaždé jsem si zhluboka povzdechl. Tak co? Už jen tahle poslední místnost? Je tu vůbec nějaká poslední místnost.
Avšak mé hodinky ukazovaly, že máme už jen deset minut prohlídky. Tahle místnost byla určitě poslední. Byla menší než ty předchozí. A vlastně tu ani nic moc nebylo - spíš nic tu nebylo. Jen dva obrazy na stěně.
„Zde tato místnost slouží jako místo, kde můžeme vzdát čest všem vojákům, kteří padli v této krvelačné válce. Vzdát soustrast všem pozůstalým, které tato válka zasáhla. Na stěně můžeme vidět dva obrazy, ten první je Jeon Jungkook jeden z velících důstojníků. Jeho jednotka měla na výsledek války velký dopad. Vedle na dalším obraze je-“
A to už nevím, jelikož jsem zase přestal poslouchat. Jungkook? Nemohl jsem si pomoct, ale připadalo mi, jako bych toho chlapa už někde viděl. A ne jen jako viděl. Mohl bych ho vidět všude. Třeba na stránkách učebních, na internetu.. Ten pocit byl spíš něco jako bych ho osobně znal a zapomněl na něj a teď jsem si vzpomněl.
No nic Taehyungu, přestaň si vymýšlet blbosti. Tvůj mozek už z té exkurze plné prohlídek musí explodovat a tohle bude nejspíš taková předfáze úplného výbuchu. Soustred se na Evangeline. Plán. Tvoje holka.
*Budoucí holka.
*
Dobryyyy den, mí čtenáři!:D
Tak jsem se tady zas s něčím vynořila. Heh^^
Pokud mi zde zanecháš hvězdičku, komentář s nějakým názorem nebo poznatkem, tak budu velice ráda.
Tvoje vhk<3
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro