Několik okamžiků, které narušoval pouze šum hovoru ostatních hostů klubu, kteří se přišli ven nadýchat trochu čerstvého vzduchu, Naruto nechápavě přejížděl z rozhozeného, mírně naštvaného obličeje nově příchozího zelenovláska, na Kaguyův upřímně pobavený výraz, než jen nechápavě zavrtěl hlavou. 

"C-co to má bejt, ttebayo?" vydechl zaraženě a přiopile si snažil dát dohromady dvě a dvě. Že by se mu to ale zrovna dvakrát dařilo, se říct nedalo. Zvednul hlavu směrem ke svému společníkovi a několikrát tázavě zamrkal. "K-Kaguyo?"

Avšak dřív, než mu druhý stačil odpovědět, prostor pročísl naštvaný hlas druhého zelenovlasého muže. 

"Já jsem Kaguya!" zvýšil hlas druhý a ve světle žlutých očích mu vztekle zajiskřilo. 

,C-cože?' nechápal blondýnek a krok od svého partnera na dnešní večer poodstoupil. Silně se kousl do rtu, aby se probral z alkoholové letargie a pořádně si oba dva mladíky prohlédl. Nově příchozí měl světle zelené vlasy a žluté oči, přesně takové, jaké si pamatoval, že ho na první pohled udivily, ale zaujaly. Lehce sebou trhnul a podíval se na druhého, jehož lokny byly o něco tmavší a jehož hloubky, které jej na tanečním parketu tak moc zaujaly, byly protkány černými nitkami, díky nimž se ze žluté barvily takřka do zelena. Tetování lemující celou jednu jeho ruku, ho od druhého však spolu s přidrzlým úšklebkem odlišovalo víc, než cokoliv jiného. ,K-kurva…'

"A-a ty seš jako kdo?" 

"To je prosím," nenechal svou téměř podobnou kopii promluvit Kaguya, "moje dvojče Zetsu, který rádo strká prsty tam, kam nemá. A občas i doslova."

Jmenovaný jen mykl rameny a ušklíbl se.

"Jo, to budu já," uchechtl se a strčil ruce do kapes od kalhot, jako kdyby se vůbec nechumelilo a tohle byla jen obyčejná konverzace o počasí.

Naruto jen nechápavě vydechl a zavrtěl hlavou. Ještě několikrát se pečlivě podíval na jednoho, pak na druhého a když konečně vyloučil, že ho nešálí zrak, jej začal opouštět šok, jen aby jej nahradil počínající vztek z toho, že se nechal jako hlupák napálit. Co napálit! Vždyť to on sám si druhého odchytl a nechal se zatáhnout na taneční parket! I když na druhou stranu… jak to měl vlastně poznat? Jasně, Kaguya mu sice řekl, že sem jezdí z bratrem, ale v životě by ho nenapadlo, že ten bratr byl zároveň i jeho dvojčetem, ksakru! 

"No," prolomil tíživé ticho Zetsu, několika kroky se přiblížil k blondýnkovi a pevně, skoro až majetnicky ho chytl za boky, tak, až mladším mužem i přes celou tu tragikomickou situaci projela další silná vlna vzrušení, "mýho bratra si nevšímej, ještě chvíli bude fňukat, ale pak si někam zaleze. Kde jsme to přestali?"

Jakmile ta slova dořekl, přitáhl si ho k sobě tak blízko, až mohl Naruto opět cítit jeho horký dech na svém obličeji. Překvapeně, jak to nečekal, zalapal po dechu a chystal se mu něco říct, avšak pak se znovu zadíval do těch zvláštních hloubek a na malý, sotva znatelný okamžik jen pootevřel ústa, jak se v nich naprosto dokonale ztratil.

V dalším momentě ho od sebe prudce odstrčil a dřív, než se mohl Zetsu vzpamatovat, mu dal takovou facku, až mu hlava prudce vystřelila za rameno a na obličeji se mu objevil rudý obtisk Narutovy dlaně.

"T-Tobě to jako připadá v pořádku, celou dobu předstírat, že seš někdo jinej, dattebayo!" zařval na něj, až mu od úst odlétlo několik kapiček slin. Všechna touha a vzrušení, které ještě před několika málo vteřinami cítil, se přeměnily na vztek, který si nyní jako oheň propaloval cestu jeho žílami. "Tos mi jako laskavě nemohl říct, že jsem se prostě spletl?"

"A měl jsem?" uchechtl se starší a dlaní si promnul bolavou tvář, na níž mu však stále zůstával pobavený úsměv, "nevypadal jsi, že by sis stěžoval. Navíc není můj problém, žes nás od sebe nepoznal."

Narutovi povadla brada. "A jak jsem vás asi měl kurva rozeznat, když jste kurva dvojčata a já vás vidím poprvý?!" vyštěknul naštvaně a silně stiskl ruce v pěst.

Zetsu pokrčil rameny.

"Áh, seru na to" zaklel Uzumaki, jenž začal až nebezpečně rychle střízlivět. Už toho měl akorát tak pokrk. Celou dobu se s Kaguyou skvěle bavil a to, jak se k sobě vynuli na tanečním parketě a pak, jak se mu prsty ovinuly kolem jeho mužství, ho naprosto dostávalo do kolen. Až na jeden jediný, malý, ale dost podstatný problémek. Osoba, s níž to prožíval, nebyla jedna, ale dvě a on se cítil jako naprostý idiot. 

"Můžeš mít nás oba, jestli chceš," mykl rameny Zetsu, jako kdyby mu právě nabízel bochník chleba, "mně by to nevadilo."

"Cože?!" vyjekl blonďák.

"Zbláznil ses?!" vykřikl rozzlobeně Kaguya, "to mě by teda vadilo!"

"Seš prase!" vyprsknul Naruto a byl by mu dal ještě jednu facku, ale místo toho jen zaskřípal zuby a silou vůle se pokusil zklidnit. To by mu ještě tak scházelo, aby se tu popral. Místo toho si jen osfrkl a otočil se k odchodu, "kašlu na vás, tohle nemám zapotřebí."

Kaguya se zarazil a nechápavě zamrkal. "Prosím? Já myslel, že jsme se dobře bavili, než to ten idiot celý zkazil. Jsem ochotný na to zapomenout, tak co je za problém?"

Naruto nevěřil vlastním uším. "Za problém? Možná to, že ses mi nenamáhal sdělit, že tvůj bratr je ve skutečnosti tvý dvojče a taky pěknej dobytek, a že bych si na něj měl dát pozor!" zavrčel, když procházel kolem něj.

"A jak jsem měl vědět, že na tebe něco zkusí?!" vypiskl skoro Kaguya.

Zetsu se jen ležérně opřel o stěnu, na níž předtím narazil Uzumakiho. "Jo, protože mě přece znáš první den," uchechtl se a žlutozeleným pohledem přejel všechny, kteří jejich hystericky scénu pozorovali a zamračil se, "nemáte nic lepšího na práci?"

Mladší dvojče zaskřípalo zuby, chystalo se otočit a plavovláskovi se za to nedorozumění omluvit, avšak jakmile se obrátil, zjistil, že Naruto už je dobrých sto metrů od něj a že od nich odchází tak rychle, jako kdyby mu hořela koudel u zadku. Nakonec mu nezbývalo nic jiného než si frustrovaně promnout kořen nosu a naštvaně si něco zamumlat pod imaginárními vousy, z čehož ho o pár vteřin později vyrušil známý, hlubší a nyní nenáviděný hlas.

"Jsem ochotný na to zapomenout," zapitvořil se starší opakováním jeho předešlých slov, z kapsy od kalhot vytáhl krabičku cigaret, jednu z nich si vzal, strčil do úst, zapálil a labužnicky potáhl, "Fakt, Kaguyo, dřív, než ty najdeš svojí páteř, tak bude konec světa. Jak hluboko se musíš snížit, aby sis vrznul? Dokonce by ti nevadilo randit s někým, kdo už prošel mýma rukama?"

Druhý zaskřípal zuby. "A napadlo tě někdy, že si třeba nechci jenom vrznout, ale i někoho líp poznat, ty sebestřednej kreténe?!"

"Jo," uchechtl se Zetsu a znovu potáhl z cigarety, "a přesně to je tvůj problém."

S těmi slovy ještě několikrát potáhl, než nedopalek hodil na zem, ušlápnul ho a vrátil se zpátky dovnitř, naštvaný, že mu jeho stupidní, sluníčkářský a vždy čestný bratr překazil dokonalý večer. Nemohl si pomoct, ale ten kluk byl vážně k sežrání. 

***

Jakmile plavovlásek dorazil domů, zabouchl za sebou dveře a unaveně se o ně opřel. 

"Tohle se může stát fakt jenom mě, ttebayo," zaskučel a zavrtěl nad sebou hlavou, naštvaný, že nebyl víc všímavý, aby rozeznal rozdíly mezi Kaguyou a Zetsuem. A to to byl docela pěkný večer! Překvapeně zjistil, že s prvním z nich toho měl spoustu společného a bylo mu s ním příjemně, ale stačilo, aby se vzpomněl na druhého a zamračil se. Nechápal, že na to tomu parchantovi tak ukázkově skočil a nechal se od něj osahávat, ale na druhou stranu si stačilo vzpomenout na jeho horký dech, pevné paže, uhrančivé oči a šikovné prsty, aby se mu zvlnil žaludek a rozklepala kolena. "Ksakru!"

Naruto si zmoženě promnul obličej a jen zavrtěl hlavou. Odpíchnul se od dveří a zamířil rovnou do koupelny, aby se vysprchoval, dokud byl byt prázdný. Mátožně prošel kuchyní a mimoděk přejel po digitálních hodinách postavených na baru a překvapeně zjistil, že je teprve půl dvanácté. On ale z toho, co právě zažil, byl unavený jako kůň.

V koupelně si rychle vyčistil zuby, zapadnul do sprchy a několik minut si nechal kapkami bušícími do jeho těla masírovat svaly zatuhlé od sezení u stolu nad hromadami učení, než konečně vylezl a pořádně se osušil. Předpokládaje, že je doma stále sám, zcela nahý vyrazil do vlastního pokoje. Ještě několik málo minut si ručníkem sušil vlasy, než se převlékl do pyžama a konečně zalezl pod tenkou přikrývku. Zrovna se chystal zavřít oči, když se z vedlejšího pokoje rázem ozval tichý potlačovaný, ženský smích - jasná známka toho, že se jeho nejlepší přítel a zároveň spolubydlící v jedné osobě pravděpodobně vrátil, když byl ve sprše.

Blondýnek si otráveně povzdechl, rukou se natáhl k nočnímu stolku a ze šuplíku si vyndal pěnové špunty do uší a narval si je skoro až do mozku, aby nic z toho, co se mělo dít, neslyšel. Z vlastní zkušenosti ale věděl, že stejnak uslyší úplně všechno - sice tlumeně, ale uslyší.

Nakonec se jen pokusil zavřít oči a rychle usnout, aby ten pokažený večer zaspal. Avšak těsně předtím, než se konečně propadnul do hlubokého spánku, projela mu hlavou zvláštní, vlezlá myšlenka.

,Mít je oba?´ napadlo ho, když již cítil, jak ho nitky spánku stahují do bezedné propasti, ,Taková pitomost!´