Když kolem poledne Hermiona konečně uznala, že je čas jít se naobědvat, Harry měl pocit, jako by se nad ním slitovala sama nebesa. Už téměř tři hodiny seděl v knihovně zahrabaný pod hromadou učebnic a pod Hermioniným přísným dohledem se učil a dělal si domácí úkoly.

Když chtěl po asi hodině učení odejít pryč, Hermiona ho nepustila. Ani nevěděl proč, ale měl pocit, jako by ho nechtěla pustit záměrně. Připadalo mu, že je ochotná ho v knihovně udržet zuby nehty. Pocit svobody, který ho nyní zaplavil, byl proto velmi vítaný.

Na obědě se zase setkali i s Ronem a Ginny.