Joshi začal z ničeho nic padat. ,,Joshi!!!" Zařvali jsme s Mikitem zaráz. Joshi měl ve většině věcí smůlu ale teď měl víc štzěstí než rozumu. Spadl přímo do mého venkovního bazénu, který má 2 metry. Natluče si zadek, ale pořád lepší než aby se rozplácl.

Dopadl jsem do bazénu. Ne já neumím plavat, a navíc jsem dopadl na záda a pa mě začala pálit a bolet. začal jsem okolo sebe máchat rukama jelikož jsem nedosáhl na zem. Ječel jsem strachy.

Rozběhli jsme se za Joshim ven na zahradu a okamžitě to kotě začali lovit z bazénu. ,,Joshi proč si mě neposlechl?!" Řekl jsem přísně když jsem si ho dával do náruče. ,,J..já se bá..bál, že m..mě po..potrestáte."

Mikito si ho bosadil k sobě břichem a tiskl si ho k sobě. Pak jsem si všiml Joshiovích červených zad z toho jak spadl do vody. ,,Joshi bolí tě to?" Joshi odlepil svoji hlavu od Mikitova ramene a zavěsil se jakoby do mostu. Až pak mi odpověděl. ,,Jo. Bolí o jako ciert..." Pane bože. ,,Mikito vem ho dovnitř už je opilej." Mikito mě poslechl a šel do domu, a já hned za ním.

Motala se mi hlava a všechno bylo jakoby růžovější. Vešli jsme do domu a já se začal z neznámích důvodů ránit. ,,Nech mně bejt...já umim chodit." Stoupl jsem si na nohy, ale bolest v mojí zadní části těla mě začala uzemňovat. ,,Jéé ta zem se prybližuje." Spadl jsem na zem a začal hravě mrskat ocasem. Při tom jsem se jako debil usmíval od ucha k uchu.

Vzal jsem Joshiho zase do náruče, aby se tu neválel na zemi a po zbytek cesty do obýváku byl klid. ,,Kdo dal do toho džusu vodku?" Zeptal jsem se Takashiho naštvaně. ,,Nedávno jsem tu měl kamarády a ten džus mi donesli. Museli si ze mě chtít udělat srandu."

Pokusili jsme se Joshiho uložit, aby se vyspal a ten alkohol z něj vyprchal, ale to se nám nedařilo. Vždycky ze sebe přikrývku buď odkopal nebo dokonce kopl jednoho z nás. Mikita kopl tak nešikovně že se mu trefil do rozkroku a ten se zpotácel bolestí na zem. To samé bylo když jsme se pokoušeli mu namazat zada chladící mastičkou aby ho ta záda tolik nebolela. Marně. Sedli jsme si s Mikitem pod gauč.

Po dlouhé době jsme to s Takashim vzdali. Posadili jsme se na přikrývky pod gaučem a přemýšleli co dál. ,,Napadá tě co teď?" Zeptal jsem se ho. ,,Ne, bohužel." Najednou se mezi našemi hlavami oběvila ta Joshiho. ,,Já vás mám oba tak rád, nejradši bych vás oba obral..totiž objal." Začal s k nám oboum tulit a mazlit se s námi. Při tom vrněl, vesele pohazoval ocáskem a sem tam nám i olíznul tvář. Je to kotě.

,,Když si za tebou oba lehneme budeš spinkat?" Zeptal jsem se Joshiho. ,,Jóóó." Pohladil jsem ho a podrpkal za ušima a Mikito udělal totéž. Oba dva jsme se přesunuli za ním na gauč. Mikito byl úplně nalevo, Joshi uprostřed a já napravo. Joshi si nás oba na sebe natiskl a pak jsme všichni usnuli.

_________________________________________________________________

No vypadá to že Joshi přežil, a ani se nějak extra nezranil. Teď už jenom zbývá to miminko. Možná bude a možná ne X)