Říkala jsem, že to nebude trvat dlouho. Další zmrzlý, tentokrát o hodně mladší, jenže stejně chudý. Peníze by mu sice mohly koupit trochu času, ale pravdou je, že mě by to stejně nezastavilo. Pravdou je, že budu do poslední živé bytosti.

Procházel lesem sem a tam, ale až příliš rychle mu docházely síly. Kdo by zvládl chodit téměř jen na jedné noze bez jídla a pití celé hodiny? Ale chlapec se nevzdával. Potřeboval se k nim vrátit. Bylo ještě tolik věcí, které jim nestihl říct. Vždyť ani nenaučil Suzi jezdit na kole! Vždyť mu táta musí podepsat domácí úkol! Vždyť musí do školy! Vždyť..!

Jenže tady nebylo místo pro žádné vždyť. Bylo pozdě a neexistuje nic, čím by se dal vrátit čas.

Vzpomínka na Suziny zlaté vlasy třepotající se ve větru ho hnala dál. Šel a šel. I přes hlad a žízeň se ani na chvilku nezastavil.

Jediný problém byl, že šel špatným směrem.