Stará žena seděla v královské zahradě, ve svém proutěném houpacím křesle. Kolem ní na trávě netrpělivě poposedávalo několik dětí, některé byly ze šlechtických rodin, některé naopak byly potomky chudých vesničanů. Mezi nimi seděla i malá, pětiletá princezna, budoucí následnice trůnu. Stařenka mezi nimi ale neviděla rozdíl, viděla jen spoustu šťastných a natěšených tvářiček, čekajících až jim zase bude vyprávět nějakou zajímavost z historie jejich země. Stařenka si odkašlala aby upoutala pozornost těch malých neposedů, ti se okamžitě narovnali a nastražili uši aby jim neunikl jediný detail. 

„Už jsem Vám vyprávěla o spoustě zajímavostí z naší historie, ale o jednom místě jsem Vám ještě neřekla," započala své vypravování. „Hluboko, hluboko ve zdejších lesích se nachází vchod do nejstarší z jeskyň v naší zemi. Mohlo by se zdát, že na ní není nic výjimečného, že jde jen o obyčejnou jeskyni. Jenže tato je výjimečná" pokračovala. Všechny děti napjatě poslouchaly, co tak výjimečného může být na obyčejné díře v zemi. 

„Jde totiž o jeskyni kouzelnou! Kdo do ní vejde a v tichosti pronese své přání, tomu jej jeskyně vyplní. Splní každému na co jen pomyslí" dokončila stařenka své vypravování. Děti na ni hleděly s nadšením a překvapením ve svých drobných tvářičkách. 

„Jakto, že nám o ni rodiče nikdy nevyprávěli?" zeptalo se jedno z dítek. 

„Jelikož je velmi obtížné to místo najít. Je tak hluboce skryta, že se jen hrstce lidí podařilo ji vypátrat a tak okusit její moc, a i tak si jen několik z nich znovu pamatovalo cestu k ní zpátky" vysvětlila stařenka.

Princezna se několik let stejně jako spousta dalších dětí snažila jeskyni vypátrat, ale nikdy se to nikomu nepovedlo. Až jednoho dne, kdy se již devítiletá princezna jen tak procházela lesem, narazila na stezku zarostlou hustým křovím. Byla tak úzká a prorostlá, že byla pouhým okem skoro neviditelná. Princezna se po ní vydala až na její druhý konec, na kterém nalezla vchod do obrovské tmavé jeskyně. Celá nadšená vběhla dovnitř. Do jeskyně z vrcholku skály lehce prosvítalo sluneční světlo, takže se princezna mohla rozhlédnout okolo. Nikde nebylo nic než skála. Pokračovala hlouběji a hlouběji do jeskyně až došla k propasti, kde již skála končila a pod ní zela jen obrovská černá a hodně hluboká propast. Princezna si tedy klekla na konec skály a vytáhla z váčku u pasu minci. Pevně ji stiskla v ruce a zavřela oči. Chvíli se nad svým přáním rozmýšlela, ale nakonec se pro sebe usmála a stále ještě se zavřenýma očima vhodila minci do propasti. Znovu otevřela oči a čekala co se stane. Několik dlouhých minut ještě vydržela klečet a čekat, jenže se stále vůbec nic nedělo. A tak se zklamaná a smutná princezna vydala zpět domů do zámku. Jenže to netušila, že jeskyně její přání přijala, ale že čeká na správný čas kdy jej splnit.