„Takže tohle je tvůj plán?" Nadzvedla obočí Ewa.

„Víceméně," pokrčil rameny. „vychází lépe, než bych čekal. Nemyslíš?" Otočil se na dívku s pobaveným úšklebkem na tváři. Ewa musela souhlasně pokrčit rameny, vážně to nečekala tak jednoduché. Loki uměl komunikovat lépe než ona. Kdyby zde byla sama, už by se pravděpodobně musela probíjet dovnitř.

Dveře se po krátké jízdě otevřely a naskytl se jim pohled na muže ve starším věku, v bílém smokingu, sedící za mohutným stolem. Jednou rukou míříc na ně hlavní pistole. Druhou rukou ležérně kouřící doutník.

Loki s Ewou vystoupili z výtahu, který se za nimi téměř okamžitě zavřel. Loki si ihned všimnul slabě vyzařujícího modrého světla z rukojeti zbraně, která prozařovala mezi mužovým stiskem. Byla to jedna z těch zbraní, byli na správném místě.

„Kdo jste? Máte pět vteřin, než vás zabiju." Pronesl dramaticky. Kdyby Loki nebyl v situaci, kde si nyní musel získat důvěru onoho muže, protočil by očima. Ewa přemýšlela, zda se má do situace nějak zapojit, nakonec však zůstala zticha. Lépe bojuje, než mluví. Loki se rozešel vpřed ke dvěma volným křeslům umístěných před stolem.

„To snad nebude potřeba," jeho hlas zněl děsivě klidně. To překvapilo i muže v bílém obleku. „přišel jsem uzavřít obchod." S tím slušně pokynul Ewě a vyzval ji k sednutí do jednoho křesla, sám se poté usadil do druhého. Naprosto ignorující hlaveň zbraně mířící na jeho hlavu.

„Obchod s čím?" Mužův hlas už zněl více zaujatě, nicméně zbraň stále nepokládal. Loki prstem ukázal na jeho zbraň v ruce.

„S tímhle." Pousmál se. Muž naproti němu se zamračil.

„Neobchoduji s nimi." To Lokiho lehce zarazilo, nedal to však na sobě nijak znát. Nečekal, že mu muž řekne tohle. Jeho tip byl, že na obchod se zbraněmi se ihned chytí.

„Myslím, že se dokážeme dohodnout." Pokrčil rameny a roztáhl ruce. Muž stáhl svou zbraň.

„Znova, kdo jste?" I přes zbraň nemířící na Lokiho čelo byl jeho hlas pevný a hrubý.

„Jsem Thomas, tohle je má snoubenka Berit," odpověděl bez zaváhání. „dostali jsme tip." Dodal. Muž na druhé straně se však zamračil.

„Nevím, od koho jste tip dostal, ale my s těmito zbraněmi neobchodujeme." Ti dva se mu nezdáli. Ať už tu chtěli cokoliv, věděl, že živé je pustit nemůže. Pokud věděli o vlastnictví jeho zbraní, nemohl je nechat jít. Mohli by ho nahlásit, mohli to být federálové. Živí jeho casino neopustí.

„Myslím, že vás dokážu přesvědčit," pousmál se Loki. Potřeboval se dostat k Tesseractu. A ten v této místnosti určitě nebyl. „Dva miliony dolarů za čtyři takové zbraně." Kývl hlavou k muži, odkazující na jeho zbraň v ruce. Muž se pousmál. Nad obchodem ani neuvažoval, ale potřeboval je dostat z jeho kanceláře do podzemí.

„Velmi lákavé," pronesl zdlouhavě. Ewa musela odolávat pokušení protočit nad mužem očima. Tolik lidí jako on už v galaxii potkala. Člověk je k obchodu nakonec stejně musel dobít. „jsem Miquel. Následujte mě." Zvedl se ze svého křesla a odešel ke skříni. Na té nadzvedl jednu knihu a knihovna se otevřela jako další dveře do výtahu.

Loki se pousmál na Ewu a zvedl se. Nabídl ruku Ewě, která ji přijala a společně přišli do výtahu. Stáli s Miquelem naproti sobě, zticha. Nikdo z nich nic neříkal. Po delší jízdě výtahem se dveře konečně otevřeli, na straně Lokiho a Ewy.

„Až po vás." Kývl s mírným úsměvem muž. Oběma bylo jasné, že s nimi muž žádný obchod uzavírat nechce, ale dostali se přesně tam, kam chtěli. Podzemí, sklad zbraní, potencionálně i držení Tesseractu. Otočili se k muži zády a vyrazili ven z výtahu. Místností se ozývalo pouze klapání Ewy podpatků.

Miquel vyšel ven a výtah se za ním zavřel. Usmál se, měl je tam, kde je chtěl mít. Hluboko v podzemí, neozbrojené a bezbranné. Byli zde sami, nikoho nemohli zavolat na pomoc. Mohl je tu zabít a následně nechat své lidi zbavit se těla. Opět namířil zbraň na mužovo tělo, ten půjde první.

„Snad jste si nemohli myslet, že vám opravdu něco prodám? Když se objevíte ve dvě ráno u mě v kanceláři?" Dramaticky se zasmál. Cítil, že má navrch, bavil se. „Odkud máte svůj kontakt?" To ho opravdu zajímalo. Opravdu neprodával ty zbraně, pouze nelegálně koupil a využíval. To se usmál Loki.

„Ewo, klidně teď."

„Co teď?" Nadzvedla nechápavě obočí. Loki otráveně vydechl.

„Můžeš ho klidně složit." Kývl hlavou k muži za nimi, naprosto si nelámající hlavu nad tím, že na ně míří zbraní.

„Víte, že vás můžu slyšet, že jo?" Ozval se. Ewa ho zadržela zvednutím ruky.

„Jak jako já? Mám podpatky a šaty!" Řekla dotčeně. Opravdu se jí nechtělo bojovat v tomhle nepohodlném oblečení.

„Se převlíkni, já odvedl zatím všechnu práci." Pokrčil rameny. To už je zase zastavil o něco víc nechápající Miquel.

„Jaký převlíkání?" Měl čím dál větší pocit, že ti před ním vážně nejsou poldové, ale jenom divné existence. O čem to sakra mluvili? Neměli by prosit o život, jako všichni ostatní?

„Fajn." Protočila Ewa očima. Loki měl pravdu, že až doteď dělal veškerou práci on. Na druhou stranu se s ním mohla hádat, že on se bavil hraním pokeru, mezitím co ona ho musela jenom hloupě pozorovat. Jako by snad ona neměla právo hrát.

Pomalu se otočila, zvedla ruce nad hlavu. Uviděla výraz muže, byl naštvaný a zároveň zmatený. Samozřejmě, na tohle nebyl zvyklý. S lehkým úsměvem na muže mrkla a rozeběhla se naproti němu.

Neváhal a ihned po ní vystřelil. Jeho pohyb byl bohužel naprosto předvídatelný a v rychlosti špatně zamířil. Střela trefila stěnu, do které vypálila velkou díru. Za běhu se kolem Ewy přehnala zlatá linie a její oblečení se ze zelených šatů a podpatků změnilo na černé kalhoty s tmavě zeleným tílkem. Její plenitelská uniforma byla sice zničená, ale chtěla alespoň zachovat její barvy pro své další oblečení. Stejně s oblečením nechala ze sebe spadnout i iluzi blonďaté dívky. Místo toho ji nahradila opět černovláska.

Přeběhla k muži a vyrazila mu zbraň z ruky. Ta spadla kousek od něj a Loki k ní došel a zvedl ji. Nijak se nezajímající o boj kousek od něj. No boj... jakmile k nim zvedl pohled Ewa stála u omráčeného muže, který ležel tváří k zemi.

„Je mrtvý? Budeme ho potřebovat." Zeptal se. Ewa záporně zakroutila hlavou. Pousmál se. Loki kývl hlavou ke sloupu a rozešel se k němu. Ewa chytila Miquela za zápěstí a táhla ho po zemi za Lokim. Když ho tam dotáhla, Loki držel v rukou provaz.

„Kde jsi vzal provaz?" Nadzvedla obočí.

„Jsem připravený na všechno." Pokrčil rameny a muže svázal. „Možná tu někde má Tesseract, pokud ne, dostaneme z něj, kde je." Nechal svou iluzi Thomase spadnout a objevil se ve své Asgardské podobě a zeleném Sakaarkém oblečení. Následně muži vrazil silnou facku. Miquel bolestně vykřikl. Chvíli bolest vydýchával, než si dovolil zvednout pohled. Už věděl, že nemá navrch.

„Co jste zač?" Sykl, když v tu chvíli mu pohled zaostřil na Lokiho a jeho obličej pohltil strach, poznal ho z medií. Ale to bylo už tak dávno... Loki se musel usmál.

„Tady budeme pokládat otázky my. Doporučoval bych odpovídat." Opřel se Loki o regál naproti muži. Miquel na to nic neřekl. Loki to bral jako souhlas. Ewa se opřela o regál vedle sloupu.

„Kde je Tesseract?" Zeptal se Loki. Miquel se na něj vyděšeně podíval.

„Nevím." Bylo poznat, že lže. Ať už z jakéhokoliv důvodu. Bůh vydechl přebytečný vzduch.

„Tak ještě jednou, kde je Tesseract?" Zeptal se zdánlivě klidně. Docházela mu s mužem trpělivost.

„Už jsem řekl-" Nestihl dopovědět.

„Být tebou odpovím, potřetí už se slušně ptát nebude." Přerušila ho Ewa. Bylo jí jasné, že pokud muž neodpoví, použijí násilné prostředky. Lokimu na lidech nezáleželo. Jeden další lidský život mohl obětovat. Pro Tesseract, pro dobro Asgarďanů, pro respekt.

„Tak mě klidně zabijte, nic vám neřeknu!" Křikl zoufale. Těch lidí, co mu zbraně prodali se bál víc než jich. Víc než samotného boha. Loki otráveně zavřel oči. Nadzvedl ruku, ve které se mu ihned objevila dýka. Otevřel oči a pomalu k muži přistupoval. I přesto, jak si nalhával, že těch mužů se bojí víc, z boha šel strach.

„Neboj se, rozhodně neumřeš dřív, než nám řekneš, co chceme vědět." Pronesl tiše blízko jeho obličeje. Ano, mohl použít telepatii, ale velice se muže nechtěl tak dotýkat. Na co by plýtval energii, když zde byly...jiné způsoby.

„Je Tesseract zde?" Protočil dýku mezi prsty.

„Ne." Vydechl.

„Výborně, kde je?" To opět muže probralo. Pokud ho nezabijou oni, zabije ho jeho kontakt. Nesměl jim to říct.

„Nevím." Zavrčel. Loki z něj cítil strach. Ale ne pouze z něj, i z někoho dalšího. Musel vědět, kde Tesseract je a hodlal to zjistit.

„Podržíš mi jeho ruku, Ewo?" Podíval se po dívce, která stála opřená o regál. Přešla k mužům a klekla si k Miquelovi. Chytila jeho ruku a rozevřenou dlaní ji přitiskla na zem. Loki si klekl vedle muže a jeho ruce.

„Uděláme to takhle," dýku přiložil na hřbet ruky a lehce přitlačil. Jeho kůže se pod ostřím dýky okamžitě podvolila a z tenké rány vyteklo prvních několik kapek krve. Na hřbetu dlaně mu tahem dýky vytvořil linii širokého V. „já se zeptám, ty odpovíš. Poznám, když budeš lhát. Pokud neodpovíš," ostřím přejel horizontálně po mužově ukazováku. V místě řezu se okamžitě objevila krev. „jeden prst dolů." Muž bolestivě svíral rty.

Miquel nemohl uvěřit tomu, co se zde dělo. On nikdy nebyl v pozici vydíraného. Naopak, vždy to byl on, kdo vydíral. Nyní měl před sebou boha, Lokiho. Věděl, kdo to je. Bůh lsti a falše. Vydíral ho on. Nemohl mu tu informaci říct. Svého kupce se bál víc než boha. Bůh možná zničil New York. Jeho kontakt měl, ale vybudovaný underground po celém světě.

„Blafuješ." Než stihl vůbec na tváři vytvořit sebevědomý úšklebek, nebo cokoliv, co by značilo, že se boha nebojí, vykřikl. Bolestí. Zavrátil hlavu v agonii bolesti prolínající se z jeho malíčku do celého tělo.

„Kreténe!" Vykřikl bolestně. V místě, kde se ještě před chvílí nacházel malíček muže se nyní nacházela dýka. Oddělila mužův prst od zbytku ruky s takovou silou, že část čepele se zaryla až do betonové země. Loki nad oslovením ani nemrkl a prudce vytrhnul dýku.

„Tak znova, kde je Tesseract? Další je palec." Na důraz svých slov přiložil špičku dýky na palec. Ewa cítila, jak se muž snažil osvobodit z jejího sevření. Držela však pevně. Takovou Lokiho stránku neznala, nicméně nemohla tvrdit, že by ji překvapovala.

Miquel na rozdíl od nich panikařil. Nikdy by si nemyslel, že by mohl být obětí vlastních praktik. Snažil se ruku zkroutit v bolesti, ulevit si od bolesti, která mu pulzovala tělem. Vytřeštěně pozoroval nehybný prst ležící na zemi kousek od jeho pahýlu, ze kterého vytékala krev. Z toho pohledu se mu dělalo špatně. Ano, na krev byl zvyklý, ale ne na svou. Cítil, jak se mu nebezpečně zrychluje srdeční tep. Ti lidi ho pro tu informaci i zabijí. Bolestivě. Když jim to neřekne, stejně ho zabijou. Když jim to řekne, mohl by se pokusit utéct daleko. Od těch druhých.

„Tak?" Přitlačil Loki na palec. Jeho hlas zněl ledově klidně. Jeho hlas způsoboval ledové mrazení po páteři Miquela. Zvrátil hlavu a upřel svůj pohled na boha.

„Tak fajn, fajn!" Křikl bolestně. „Je v Madripooru!" Zakřičel. V tu chvíli Loki přestal tlačit na mužův palec a Ewa jeho ruku pustila. Miquel si bolestně ruku chytil na nahlas vzlykal.

„Kde přesně?" Zeptala se Ewa. Madripoor jí nic neříkal.

„Lowtown, potkal jsem se s nimi ve Foxy Den Strip Baru. Zeptejte se tam, víc nevím." Dostal ze sebe těžce. Nikdy by si nemyslel, že ztráta prstu způsobí takovou bolest. Loki se s jeho odpovědí spokojil. Když už chtěl odejít a muže nechat na místě, všiml si stínu kousek od nich.

„Ustupte od něj!" Zakřičel hluboký hlas. Ewa i Loki se otočili za hlasem. Mohli vidět dva muže, jak na ně míří zbraní. Všichni čtyři byli překvapení tím, koho viděli.

„Jamesi?" „Same?"

„Ewo?"

„Loki?"

„Loki!"

---

poznámka autora 

Přeji hezký večer (ráno, odpoledne, podle toho kdy čtete:) )

Honba za Tesseractem zdaleka nekončí a do příběhu se nám vracejí už známé postavy Buckyho a Sama. Můžete zkusit hádat, jaká bude jejich reakce a co se vlastně bude dít dál. Přece jenom, Loki měl zůstat na Novém Asgardu a nyní klečí s dýkou u muže, kterému odsekl prst.. 

No nějak se nebudu rozkecávat. 

Mějte se hezky!