Ahojky~

Naruto dostal nápad. Ne, že by byl přímo vynikající stratég, ale hlupák to taky není a moc dobře ví, co bude na Saie platit. Až moc dobře zná jeho ego a právě to se stane jeho zbraní v rukávu. Ve Spirálovém městě získal skvělého spojence a teď nezbývá nic jiného, než mu důvěřovat. Vyplatí se mu to? Bude zrazen? Jak se to vyvine?

To ještě uvidíte. :>

Hezké počteníčko~

•[XLII. Kapitola]• Chce to oběť

Narutovi dělalo poměrně problém, než se naučil alespoň základní věci, které by měl sloužící umět. Místní služebnictvo bylo z cizího mladíka trochu nejisté a tak i jejich rady disponovaly hmatatelnou nervozitou. A možná nepomáhal ani tím, že někoho hledal. Na vyzvání jedné paní si musel umýt obličej, ale to se ukázalo jako velký problém. Odkryl by svoji pravou identitu a tak potajmu vyhledával cokoliv, co by mu pomohlo v zakrytí. Jedna ze starších žen tak přišla o drahocenný pudr, který ji v minulosti jistě stál celé jmění.

Snědý mladík vypomáhal kuchyni, zrovna když zahlédl růžové vlasy svázané do culíku. Dívka byla v obličeji bledá a v zelených očích velmi dobře skrývala hlubokou zášť. Ať už ji vedla ke komukoliv, jistě nebude na tu osobu mírná. Na chvilku přemýšlel, jak ji osloví, aniž by schytal případnou ránu do obličeje.

Nenápadně se odtáhl od své práce, očima vyhledal červenooděného strážce u východu z kuchyně, leč jeho ospalý výraz ho ujistil, že si nevšimne pokud se vytratí za roh.

"Ty jsi Sakura, že ano?" oslovil zezadu dívku a netrpělivě se ohlédl za sebe. "Poslal mě Lee. Říkal, že bys snad mohla-" slovo zakončil zajíknutím, protože ho růžovláska prudce drapla za předloktí a doslova s ním hodila do kouta mezi cibule a bedýnky brambor, a mladík, který to nečekal, se zhroutil na zadek a nasadil dost zaskočený výraz.

Dívka se nad tím naklonila, a ač před něj zvedla příborový nůž, jeho i tak vyděsil. Přísně se zamračila a jasně mu pohrozila špičkou zcela neškodného nože.

"Nesnáším, když mi někdo stojí za zády," sykla.

"Om-omlouvám se, nechtěl jsem..."

"Zkus to udělat znovu a prohodím tě oknem."

Milá? Tahle holka připadala Leemu milá? Asi měla jednu z těch horších nálad. Polkl svoji příští poznámku a pomalu se postavil na nohy. Jak si ji tak prohlížel, byla opravdu pěkná - jemná tvář s bledým odstínem, velké smaragdové oči, plné, světle růžové rty a dokonale štíhlá labutí šíje. Nebýt na chlapy, určitě by se jí snažil někam pozvat, za předpokladu, že by za zadkem neměl nabušeného, budoucího rytíře.

"Proč seš tady a odkud znáš Leeho?" zamračila se růžovláska neklidně, položila nůž na stůl a místo něj vzala škrabku na loupání brambor. Drobným gestem mu naznačila, aby přistoupil blíže, pak ukázala na druhou škrabku a poté na brambory.

Naruto přikývl a začal loupat také. Vlastně ho nenapadl lepší způsob, jak nepozorovaně zavést konverzaci, než takto. Ve zkratce jí tak sdělil všechno. Tedy jen to, co mohl, včetně jeho rozhovoru s Leem.

"Tak to jsi tu pozdě zachránce," ušklíbla se Sakura a mladík nechápavě zamrkal očima. "Menmo, nebo jak se to vlastně jmenuješ... ten odvar mám hotový už pár dní, jenomže nebyla příležitost ho využít. Potřebuju všechny dostat na jedno místo a pak se může rozlévat."

Pokud se mu vzdám, bude se pyšnit jak páv... Přesně jak jsem říkal otci. Bude se chtít u svých mužů pochlubit novým úlovkem.

"Sakuro, tu příležitost ti dám..." prohodil odhodlaně a usmál se na ni.

Dívka po něm vrhla ostražitý pohled. Moc se jí nelíbila ta odhodlaná jiskra v jeho podivně modrých očích - byly jako čisté nebe bez mráčků - a rozhodně ji nepřišlo v pořádku, že by měla věřit někomu z venku. Zavrtěla nad tím hlavou, zaměřila plnou pozornost na loupání brambor, načež ty čisté házela do prázdného hrnce opodál. Měla by riskovat pro někoho koho ani neznala? Zničehonic se tu ze dne na den zjeví, přijde s relativně podezřelým příběhem a ještě podivnějším plánem, kde figuroval její blízký přítel a očekával její okamžitou, bezmeznou důvěru? Musela se o tom přesvědčit sama. 

"Udělám to pro Leeho. Budu riskovat pro něj, ale pokud se ukáže, že mi lžeš, budeš litovat."

Mladík nad jejími posledními slovy polkl. V duchu se však zaradoval a hlavou mu prolétla jediná myšlenka: Fakt ho má ráda.

°•°•°

Sídlo rodiny Uzumaki bylo jeho. Už dlouho se opájel tím příjemným a omamujícím pocitem. Ještě lepší by bylo kdyby měl v moci ještě jednu osobu... To by se pak mohl na Sasoriho vykašlat a nechat si prince čistě jen pro sebe. Stejně se mu moc nezamlouvalo, co s ním měl v plánu: zbavit ho vlastní vůle, udělat z něj lidskou loutku a následně podrobit rituálu, ve kterém by vypil jeho královskou krev. Jemu osobně to přišlo nechutné. Možná ještě více než to, co provedl Narutovi na lodi. K těm vzpomínkám se opravdu rád vracel. Raději si ho zkrotí, než aby se každý den musel dívat do jeho skelných očí bez života.

Při vstupu do svých nových komnat si povšiml, že dveře byly lehce pootevřené a zevnitř vycházelo světlo. Obsadil si komnaty poslední lady Spirálového města a prohlásil se za nového pána, avšak teď bylo zarážející jedno: kdopak ho navštívil?

Obezřetně vstoupil dovnitř, byl tichý jako myš a nezapomněl před sebe namířit ostrý konec malé dýky. Byla ostrá, tenká a dalo se s ní házet. Čepel by proťala krkavici jako nic. Pomalu za sebou zavřel a více natáhl krk, protože narušitel stál u stolu a cosi si prohlížel ve své dlani. Sai si uvědomil, že tohle už někdy zažil. Jen on byl na pozici narušitele.

"Pro něco jsem si přišel," ozval se důvěrně známý chraplavý hlas a narušitel za ním otočil pár křišťálově modrých očí.

Sai se narovnal. Překvapením neměl slov. Zvláště pak nad princovou změněnou barvou vlasů. Přesto nedokázal zdržet úsměv zpátky a s uchechtnutím schoval nůž.

"Vážně jsi riskoval pro takovou cetku, Naru? Víš snad, že se odsud už nedostaneš."

Naruto s umytým obličejem smířlivě přikývl, natočil se k žoldákovi celým tělem a pevně sevřel Gaarův dárek v ruce. Co on se ho nahledal! Hned při vstupu do Saiových uloupených komnat se dal do hledání. Moc dobře věděl, že tohle byl obrovský risk. Sakura mu mohla lhát. Netušil proč, ale všichni kolem mu přišli stejní lháři.

"Jen kvůli tomu jsem nepřišel," řekl rozhodně a zamračil se nad tím, jak se mladý žoldák přiblížil.

"Tak proč?"

"Nech tohle město být. Nech lidi odejít a vzdej se tohoto sídla. Já..." polkl následující slova a bylo mu opravdu za těžko tohle říct: "Já zůstanu s tebou, půjdu s tebou kamkoliv... Vydám se ti, abys tohle místo nechal na pokoji. To mi přijde jako fér nabídka."

Sai na něj zůstal chvíli hledět, pak mu zacukaly koutky a následně se hystericky rozesmál. Princ těžce polkl a o kousek couvl dozadu ke stolu. Rozhodl se dokonce odevzdat celý. Obětoval by svoje tělo jen proto, aby dosáhl cíle. Horší ponižování a bolest už snad nezažije.

Žoldák utichl a utřel si uniklou slzu. Bylo to tak snadné? Získat v jediném měsíci všechno po čem tak dlouho prahnul? Tolik štěstí snad ještě nikdy neměl. Přiblížil se k Narutovi dost blízko na to, aby ho uchopil za bradu. Přebarvený blonďák hlasitě polkl, v očích měl místo strachu dobře známý vzdor. Lepší než to, co sliboval Sasori - šukací hračku bez života.

"Tahle nabídka mě vskutku láká," pověděl radostným tónem a uchechtl se, "ale obávám se, že ti nemůžu věřit. Kdepak je tvůj ten kříženec? Seš snad návnada, která mě má zabavit, zatímco on sem vlítne s tím svým dračím hněvem?"

Modrooký princ posmutněl a sklopil pohled dolů, na špičky svých bot. Kéž by. To by nemuselo později dojít k tomu, co mělo následovat. Nic neřekl, jen potichu vydechl a pevně stiskl přívěsek v dlani.

"Už se tebou omrzel? Zjistil snad, co jsme prováděli na té lodi a dotklo se ho to? Oh, Naru, to je mi moc moc líto," ušklíbl se opovržlivě a očima hypnotizoval jeho pěkné, narůžovělé rtíky.

"Odešel. Slíbil, že se mnou zůstane a on odešel. Nepotřebuju po svém boku lháře," vydechl napůl zničeně a o to více posmutněl.

Saiovi se zaleskly oči a volnou dlaní jej pevně chytil na bok. Mladík před ním neprotestoval. Zcela bez námitek se nechal osahávat a neprotestoval ani ve chvíli, kdy mu stiskl zadek.

"Tak já u tebe zůstanu klidně navždy," odvětil na to potichu starší a vrhnul se mu po rtech.

Namikaze se musel přemáhat, aby ho hned nenakopl, anebo neposlal do pekla. Vůbec to nebyl polibek, na který byl zvyklý. Na místo soustředění a spolupráce rozjel představivost a myslel na Gaaru. Možná by mu pomohlo kdyby zacítil jeho vůni. Takhle do polibku odpovídal jak nezkušený hráč, držící se zuby nehty, aby neucukl. Naneštěstí byl přitlačen na stůl za sebou, tudíž o nějaký únik se nemusel pokoušet. Právě se chystal obětovat vlastní tělo a z toho pomyšlení se mu dělalo zle.

°•°•°

"Dnes zde máme velmi vážného hosta, který k nám přišel z velké dálky. Riskoval cestu, jen aby se k nám připojil a poctil nás svoji přítomností... nejmladší syn východokrálovské rodiny, Naruto Namikaze!"

Všichni jednohlasně vykřikli a pozvedli své pití. Ne že by to byl přípitek, o který by Naruto stál. Moc dobře věděl, že tenhle "neškodný" přípitek zastírá něco temnějšího. Bohatě mu stačily všechny ty pohledy, už když vešel spolu se Saiem dovnitř. Velmi jej překvapilo, že mu nenasadil pouta, ani se ho nesnažil nijak omezovat, týkalo se to i postele. Celou noc nespal kvůli nesnesitelným snům, ze kterých se se srdcem v krku probouzel a stěží v sobě zadržoval pláč. Na žádost pána si smyl černé uhle z vlasů, aby je měl opět zlatavě blonďaté. Ne, že by byly opět čisté, na pár místech stále visely tmavé pramínky.

Napnutě seděl v obyčejné, za to polstrované židli, což z jedné části ocenil, paže měl založené na prsou a zdaleka vypadal jako malé, uražené děcko, jenomže jasně varovný pohled jeho pána ho přinutil se narovnat v zádech jako pravítko a poslušně sklonit hlavu. Uráželo to jeho hrdost, pokud se již tedy nerozsypala, ale vzhledem k jeho vzdorovatelné povaze předpokládal, že stála pevně jako skála. 

Sakra Sakuro, kde seš...? Doufám, žes splnila svoji část a to, co teď všichni pijí je tvoje specialita... Proč nikde není? Naruto zatnul prsty a pevně semknul rty do vodorovné čáry. Sai si toho všiml, zajel mu dlaní do vlasů a princ cítil, že zase získával zpět sílu do stisku. Předtím měl tuhle paži vážně zraněnou, v noci dokonce slyšel nadávky mířené na jeho staršího bratra. Nedal na sobě nic znát, jen mírně pozvedl hlavu a podíval se do strany.

"Copak je?" zeptal se sladkým hlasem a s nenuceným úsměvem.

Nejraději bych ti tu ruku urval.

"Nic," odpověděl potichu, co nejupřímněji dovedl a sklopil oči k jídlu před sebou. "Jen nijak nemám chuť na jídlo."

Žoldák se uchechtl, nepřestávaje žmoulil jeho jednotlivé prameny, což jejich vlastníka uvádělo do stále větší nervozity. Propustil je tedy z držení a vzal do dlaně číši.

"Měl bys jíst. Potřebuju abys byl ještě nějakou dobu použitelný," odvětil na to s mírným úšklebkem a napil se.

Modroočko si pohoršeně odfrkl: "Jakoby zrovna tobě vadilo, že se toho, co mi děláš neúčastním."

"Mmm, no ano, vadí mi to," odpověděl k Narutově překvapení podezřele klidně a pohodlněji se opřel hlouběji do vlastního křesla. "Zvláště když vím, že jsi s tím křupanem prošukal půlku noci tak nahlas, že tě slyšela polovina hradu."

Snědý mladík zkameněl a nechápavě zamrkal. A tohle jen tak plácl nebo to myslel vážně? Pomalu za ním obrátil tvář v úžasu a pootevřel ústa v němou otázku. Žádná však nevyšla a žoldák se od srce zasmál.

"To sis myslel, že tě nechám bez dozoru? Příště se dívej, kdo ti hlídá dveře."

Naruto zděšeně vydechl: "Tys tam nechal svoje lidi, aby nás špehovali?"

"Ano," pokrčil and tím rameny a podíval se na něm s potěšenou tváří, "a dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, Naru. Na chvíli jsem si myslel, že je jeho odchod vážně jen hraný, ale po tom, cos sem přišel tak sám... v tom hloupém přestrojení... Myslels, že mě oblbneš? Vím moc dobře, co plánuješ. Sám by ses nikdy nevydal pokud bys neměl plán. Ten idiot, co ti pomohl u brány... Našli ho moji muži na hlídce, když se bavil s tou růžovovlasou courou. Tak tohle byl tvůj plán? Spiknout se s tou lůzou? No, řekněme, že do rána budou oba viset a vrány budou mít hostinu."

Lee... Sakura... Ne... To ne. Odsoudil jsem je na smrt... Naruto cítil, jak mu tep vystoupal nebezpečně vysoko a v tváři se mu usadila bezmoc. Do očí se mu natlačilo mokro a on netušil, co by měl dělat. Stihl by ho bodnout do krku? Zabít ho? Představoval si, jak bere nůž a vráží mu jej do oka. Bohužel dlaně se mu chvěly a potily a i kdyby chtěl, nezvládl by to dost rychle. Odvrátil pohled, opřel se do opěradla a zakryl si ústa, aby potlačil zoufalý výdech. Takhle to přece nemělo být. Měl jsem plán... Byl dobrý... Proč se Lee a Sakura scházeli? Proč zrovna... Ne... Je to moje vina. Sakura mi nevěřila a oba kvůli mně zemřou...

"Ale abych byl fér... Nechal jsem jim poslední noc. Poslední noc, kdy mohou být spolu a dělat si co chtějí. Já si koneckonců taky dělám co chci, tak proč by nemohli oni? Tak... myslím, že se dnešní přípitek vážně vyvedl, muži jsou spokojení."

Princ zavřel oči a vytěsnil všechny zvuky kolem. Jedno velké selhání. Přivedl sebe do pasti a ještě k tomu zabil dva nevinné, mladé životy. Chtělo se mu začít plakat, dokonce měl namále, ale ovládl se. Tady ne. Nemohl znemožnit svoji rodinu pláčem.