Věnováno smilingxqueen jednoduše za to, že jsi. 💙

Loki se objevil v útulném bytě, který znal velmi dobře. V hlavě si stále přehrával poslední bratrova slova, která mu řekl, než opustil Ásgard. Pamatuj, bratře, máš čas do Vánoc. Pak se do záležitostí lidí přestaneme jednou pro vždy plést. Bohu lsti a falše se rozhodnutí, které společně učinili příliš nelíbilo, ale věděl, že se rozhodli správně. Oni by měli zůstat na Ásgardu a lidé na Midgardu. Každý by měl zůstat tam, kam patří.

S povzdechem uklidil tyto nepříjemné myšlenky do vzdáleného koutu v jeho mysli a porozhlédl se po místnosti. Stále měl ještě necelý měsíc. A tento čas využije naplno. Stráví s dívkou, která mu ukradla srdce, každou jednu minutu času, který jim ještě zbývá.

A když už byla řeč o jeho hnědovlásce... Seděla u počítače, jak tomu bylo snad po každé, kdy se tu Loki objevil, a pracovala na své knize. Tmavovlasý muž se musel usmát. Byla natolik ponořená do práce, že ještě nevzala na vědomí jeho přítomnost. Alespoň to si myslel.

„Vím, že tu jsi a nelíbí se mi, že jsem ještě nedostala polibek na přivítanou," promluvila náhle, čímž jej trochu zaskočila. Jenže to už ona měla v povaze. Vždycky jej dokázala něčím překvapit. Byla jedinečná.

Otočila se k němu čelem, na tváři měla úšklebek, který se pravděpodobně naučila od něj, a na očích brýle, které nosívala jen když psala. A když měla brýle, Loki skoro nemohl vystát se na ni dívat. V ten moment totiž byla to nejroztomilejší, co kdy viděl. To ho samozřejmě ale říkat neuslyšíte. Přece jen má nějakou reputaci.

„Tak co bude?" vyhrkla nedočkavě, když stále jen stál na místě a zíral na ni.

Bůh se musel ušklíbnout. Pak se k ní konečně rozešel a věnoval jí krátký polibek, aby ji poškádlil, ale ona si s ním vůbec nebrala servítky a okamžitě si jej přitáhla do dalšího polibku, který byl mnohem delší.

„Doufám, že mi hodláš věnovat aspoň trochu své pozornosti," řekl vážně, když se od sebe odtáhli. Poznámka to byl zcela zbytečná, neb už dávno věděl, že tomu tak nebude.

Hnědovláska se uchechtla, než se otočila zpět k počítači. „Tohle musím dodělat, dokud mám nit, řekla bych, že mi můžeš uvařit čaj, ale vzhledem k tomu, jak to dopadlo minule, tak raději ne. Můžeš si zatím číst," zamumlala skoro až nepřítomně.

Loki se lehce zamračil, když si vzpomněl na incident s čajem. K té ďábelské věci se už nikdy v životě nepřiblíží. Chtěl jí říct, ať od něj ten nástroj z pekla drží co nejdál, ale rozhodl se, že ji nebude rušit. Zezačátku byl zaskočený, že z něj nebyla unesená jako všichni ostatní. Ale právě to ji dělalo tolik jedinečnou. Právě to, jej k ní tolik táhlo.

„Pokud se hodláš na chvíli zdržet, zítra můžeme podniknout něco v duchu Vánoc," dodala ještě.

„Ano, chystám se tu teď nějaký ten čas zůstat," informoval ji a poté se rozešel k její obrovské knihovně. V paměti se snažil vylovit o jaké knize to vždy doslova básnila. Když teď měl čas, mohl si ji přečíst, aby s ní o tom pak mohl vést konverzaci. Věděl, že jí to udělá radost.

A když se posadil na gauč s tlustší knihou v ruce, zapomněl na to, že jsou to jeho poslední chvíle strávené s ní po jeho boku, a plně se ponořil do příběhu, aby zjistil čím je ten pan Darcy tolik úžasný. Loki se totiž nikdy necítil být někým více ohrožený. Nikdy si nemyslel, že jeho sokem bude fiktivní postava, jenže tak už to s jeho dívkou zkrátka bylo.

Loki seděl vedle své dívky na gauči. Millie si četla, zatím co on se snažil vstřebat dnešní den. Hnědovláska dostala podle jejích slov úžasný nápad, a sice jít nakoupit všelijaké vánoční ozdoby a dekorace, aby spolu mohli vyzdobit její útulný byteček. Bůh lsti a falše ještě nikdy nepocítil tak silnou nenávist k lidem, jako pocítil dnes, když se mezi nimi mačkal v obchodním centru, zatímco Millie zvesela pobíhala kolem a popadla každou ozdobu, kterou spatřila. A Loki se snažil namluvit si, že mu to nevadí, neboť byla jeho dívka šťastná, a takovou ji viděl nejradši. Jenže příšerně selhal, neb si jeho nepohodlí všimla. Dokázal ji ale přemluvit, aby se nevraceli domů doku nebudou mít vše, co potřebují.

Doma pak zbytek dne strávili zdobením. A když měli vyzdobený každý kout, dívka rozhodla, že je načase si číst. Loki se nad jejím prohlášením musel uchechtnout. To byla přesně ona. Měla po svém boku boha, ale i tak se raději věnovala svým knihám. Proto teď seděli v tichosti na gauči a každý se věnoval své knize. Bůh dnes četl jednu z jejích dalších oblíbených knih. Musel uznat, že tahle byla docela zajímavá, ale přišla mu absurdní představa, že kouzelníci používají k čarování hůlku. Co kdyby ji ztratili? Pravý čaroděj musí umět čarovat i bez kusu klacíku. Jako on sám. Představa toho, jak kolem sebe mává klackem jako nějaký blázen, pro něj byla děsivá. Přece by se k něčemu takovému nesnížil.

Zrovna se chystal tento svůj poznatek sdělit hnědovlásce, když si všiml, že během čtení usnula. Nejspíš to pro ni byl velmi náročný den. Pohled znovu upřel ke stránkám v knize, ale jen na ně prázdně zíral. Došlo mu totiž, že pro ni neměl žádný dárek. Jeho první myšlenka byla, že jí věnuje nějaké své nože, ale s těmi ji musel naučit zacházet, aby se měla jak bránit, kdyby byla někdy v nebezpečí a on nebude poblíž, aby ji ochránil. Tudíž jeho milované nože nebyly možnost. Dá jí je hned zítra a začne s tréninkem. Koneckonců, moc času už jim nezbývalo. A jeho to začalo poněkud znervózňovat. Jak měl za pár dní přijít s perfektním dárkem pro jeho milovanou?

„Výborně!" zvolal s pyšným úsměvem Loki, když Millie úspěšně zneškodnila jeho další iluzi. Musel přiznat, že byl teď ohledně svého odchodu daleko klidnější. Jak se ukázalo jeho dívka je na nože přirozený talent. Stejně jako on. Jen další věc, kterou měli společnou.

„Mohu teď dostat svůj zasloužený čas na čtení?" zeptala se a věnovala mu pohled, o kterém věděla, že vždycky zabere.

Bůh lsti a falše nad tím protočil očima a přešel k ní, aby jí mohl věnovat rychlý polibek. „Ještě ne, mám pro tebe překvapení," sdělil jí, a než stihla vyzvídat, byl pryč.

Jenže stejně rychle jako zmizel, se i objevil. Ale nebyl sám. V náručích měl malé černé kotě, které si okamžitě získalo její srdce, stejně jako černovlasý muž. „Vánoce jsou až zítra," připomněla mu. Nebyla hloupá. Věděla, co přichází, ale myslela si, že zítra tu s ní ještě bude. Že budou mít šanci spolu oslavit Vánoce.

„Já vím, ale musel jsem si ho vzít už dnes a nechtěl jsem ho někde nechávat samotného," odpověděl a opatrně jí kotě předal. „Jmenuje se Camden."

Millie s láskou v očích sledovala roztomilé kotě a snažila se neplakat. To byl pro ni ale velmi těžký úkol, protože byla dojatá a navíc si začala plně uvědomovat, že už Lokiho nikdy neuvidí. Neřekl jí o tom, ale ona poznala, že jej něco trápí. A když u ní byl téměř celý prosinec, došlo jí to. Snažil se s ní strávit, co nejvíce času. Byl to totiž jejich poslední společně strávený čas.

„Já ti nevím, tohle jméno mi k němu nesedí," zamumlala, když si konečně byla jistá, že dokáže promluvit bez toho, aniž by se rozplakala.

Loki se zarazil. Byl na výběr jména celkem hrdý. „Hm, vždycky jej můžeš pojmenovat po někom z tvých knih. Co třeba Pán zla? To by k němu pasovalo, nemyslíš?" navrhl neutrálně. Sice byl na svůj výběr jména hrdý, ale zas tolik mu na tom nezáleželo. Hlavně, aby měla jeho dívka radost.

„Velmi vtipné, ale myslím, že ho pojmenuju Princátko a taky jej rozmazlím. Pak mi tě bude vždycky připomínat, až tu nebudeš," oznámila mu se smutným úsměvem.

„No dovol?!" vyjekl dotčeně Loki, ale pak se jeho obličejem mihlo překvapení, když mu došlo, co právě řekla. „O čem to mluvíš?" zašeptal. Neodvážil se mluvit nahlas. Srdce měl nepříjemně stažené. Podivně jej bolelo.

„Já to vím, Loki," hlesla a uvěznila jej u sebe v objetí. Museli být silní, protože jejich odloučení bylo nevyhnutelné.

„Musíš vědět, že jsem to tak nechtěl, má lásko," zamumlal ztěžka po chvíli, co tam jen v tichosti stáli v objetí toho druhého. Neptal se jak to zjistila. K čemu by mu to bylo? Navíc, věděl, jak všímavá byla. Mělo mu dojít, že na to přijde.

„Na tom nezáleží. Oba jsme věděli, že to přijde. Každý jsme z jiného světa. Každý má svůj vlastní úděl. Potřebuji jen, abys mi slíbil, že začneš na Ásgardu žít nový život. Vzpomínej na mě, ale žij s něčím víc, než jsou pouhé vzpomínky. Najdi si ženu sobě rovnou, založ rodinu," šeptala skoro zoufale, zatímco Loki ji přestal objímat a vehementně u toho kroutil hlavou. „Slib mi to, prosím. Věčnost je delší, než si myslíš. Nežij v samotě, já vím, že ji doopravdy rád nemáš."

„To ti neslíbím a ty to víš," řekl pevným hlasem a s pohledem upřeným z okna. Jak by jej o něco takového mohla vůbec žádat?

Millie si Princátko přitáhla blíže k sobě, aby jí poskytl tolik potřebnou útěchu. Věděla, že bude protestovat. Ale nemohl přece svůj dlouhý život strávit sám. Ne kvůli ní, to by si nikdy neodpustila. Měli spolu něco krásného a i když na sebe nikdy nezapomenou, budou muset jít dál. Byla přesvědčena, že ona už si nikoho nenajde, ale pokud by jí život přece jen přinesl jejího druhého prince, nejspíš by se nebránila. Ona a Loki už spolu totiž nikdy nebudou, tak proč by se měli zbytečně trápit? Nestálo to za to. Ne, když tu nebyla naděje na jejich znovushledání.

Loki seděl na kraji postele a smutným pohledem sledoval svou spící hnědovlásku. Zbývaly mu poslední minuty a on vzpomínal na to, co všechno společně stihli zažít. Vždycky se po jeho boku smála. Až na včerejšek. To bylo poprvé, co v jeho přítomnosti plakala. Bylo to poprvé, co kvůli němu plakala.

„Veselé Vánoce, má lásko. Za ten pláč se omlouvám," povzdechl si tiše a věnoval jí polibek na čelo. „Nemohu ti slíbit, co po mně žádáš. Ale slibuji ti, že s nikým jiným nebudu mít to, co jsem měl s tebou. Vlastníš mé srdce, a tak už to navždy zůstane," sdělil jí tiše. Věděl, že spí. A právě proto jí to mohl říct. Takhle totiž nemohla protestovat.

Naposledy jí věnoval úsměv a zmizel.

„Veselé Vánoce, Loki," zaplakala hnědovláska, která doopravdy nespala. Probudila se ihned, jak její milovaný vstal. Nedala nic najevo, protože i když byla s jeho odchodem smířená, nebyla připravená se loučit. A nejspíš nikdy ani nebude.

No, chtěla jsem napsat něco veselého a vyšlo mi z toho tohle. Asi jsem prostě rozbitá. 😏Nicméně doufám, že se vám jednodílovka líbila. V Marvel adventním kalendáři (12 vánočních dnů) se k této dvojici ještě jednou vrátíme, tak pokud byste měli zájem, sejdeme se tam 24.prosince. ❤️