Ani jsem nevěděl, že jsem té noci usnul. Ale zničehonic, přišlo mi to asi jako vteřina od té doby, co se mi podařilo konečně usnout, mnou někdo třásl.

,,Thomasi. Tommy vzbuď se," říkal ten hlas, jenž mi byl matně povědomý. S námahou jsem rozlepil jedno oko a pak druhé. V noční temnotě se nade mnou někdo skláněl.

,,No konečně, hrozně jsi sebou házel a furt mlel nějaký plopákoviny ze spaní." poznal jsem, že je to Newt.

,,Asi zlé sny," zamumlal jsem a měl chuť zavrtat se znovu do spacáku, jenže Newtova silueta se postavila a řekla.

,,Pojď se projít čóne." S námahou jsem se teda vymotal ze svého teplého hnízdečka a následoval Newta, ať už to bylo kamkoli. Frasně jednoduchý.

,,Kam to jdeme?" nevydržel jsem to už a zeptal se. Newt neodpovídal, prostě jen šel. Zničehonic zastavil až jsem do něj málem vrazil.

,,Teď budeš tiše, ať se děje, co se děje jasné? Nechci, aby nás tam Pánvička načapal." Pak k mému překvapení vsunul svou ruku do mé a dál jsme šli ruku v ruce. Byl jsem přesvědčený, že tohle se normálně neděje.

Došli jsme do kuchyně nebo zkrátka tam, kde mi Chuck toho dne připravoval sendvič. Jestli jsem to chápal správně tak to bylo Pánvičkovo výsostné území a žádný čón tu neměl co pohledávat a už vůbec ne uprostřed noci. Došli jsme do jakési druhé místnosti, která působila jako sklad. Tady mě Newtova ruka pustila.

,,Hledej," zašeptal. To bylo všechno. Žádný další pokyn. Prostě jsem tam stál, zatímco Newt chodil kolem, nakukoval do krabic i do lednice až nakonec zřejmě našel co hledal. Z jednoho zastrčeného regálu vytáhl nějakou nádobu. Vlastně to byla láhev, zřejmě skleněná.

,,Máš v hlavě naplopáno bo co? Pojď přece už," strčil mi tu lahev s neznámým obsahem do jedné ruky a v druhé jsem opět pocítil teplo z jeho dlaně. Už jsem se neptal, ani jsem se nesnažil. Zkrátka jsem jen dělal, co po mně chtěl.

***

,,Když jsme došli na zřejmě bezpečné místo, najednou se Newt tichým a melodickým hlasem rozhovořil.

,,Promiň ty zmatky předtím, chtěl jsem to mít rychle za sebou a vysvětlováním bych jen ztrácel čas. Víš, za normálního dne si nemůžeme jen tak povídat a já mám dojem, že ty to potřebuješ Tommy."

,,Vytáhls mě uprostřed noci, jen abychom si povídali?" vyjede ze mě neomaleně.

,,Na dej si, to ti určitě spraví náladu," mrknul na mě, odšrouboval láhev a opět mi ji podal.

Nedůvěřivě jsem k tomu přičichl, jak kdyby v tom něco uhynulo. Nebo uhnilo. Přes sladký zápach jsem přece jen naklonil hrdlo láhve k ústům. Když mi tekutina stekla do pusy a pak po krku, myslel jsem, že se pozvracím. Přes sladký zápach a štiplavou příchuť se však přelila ještě jiná jakoby povědomá.

,,Tak je hodný Tommy," poušklíbl se nad tím, jak jsem tam s tou tekutinou zápasil. Pak jsem mu láhev podal a on si mohutně loknul, zřejmě už zvyklý na tu zvláštní štiplavou příchuť.

,,Zdálo se ti o Benovi, že?" nadhodil, když jsme si už láhev vyměňovali hodnou chvíli a já začínal cítit, jak se mě opojná moc alkoholu zmocňuje víc a víc.

,,Tak samozřejmě, že jo. Víš, jaká to je tady šílenost pro někoho, kdo je tu dva dny? Vězení a pak ještě Ben ještě, že mě viděl. Gally, že mě taky viděl. Já z toho frasnu! Nic tady nedává logiku a už vůbec ne, ty." vychrlil jsem vodopád slov. Opět jsem tak nějak vycítil, jak se v té tmě Newt asi tváří. Mělo to něco společného s roztomilostí? Frase já už taky blbnu.

,,Já ti rozumím, musí to být frustrující, ale nejlepší bude, když se s tím smíříš. Budeš mít aspoň klid. A já ti nedávám logiku v čem?" na konci věty jsem ucítil trošičku sarkastický podtón. Zvedl jsem obočí.

,,Vážně se ptáš Newte? Nejdřív seš jakože v pohodě, tak si říkám, že ok tenhle čón ujde. Pak se zničehonic chováš, jak kdyby tě ten rmut už pobodal taky, přísně mi zakážeš, byť jen bloumat okolo zdí a chodit tam nahoru a pak máš zas ochranitelský pudy a kamarádsky tady se mnou popíjíš tenhle hnus," vylíčil jsem mu zevrubně. Nastalo ticho, které trvalo možná tak minutu, dvě.

Když pak promluvil, vypadalo to asi takto.

,,Víš Tommy, mám pocit, že tě musím chránit. Zároveň však mi nejde do hlavy ta věc s tou dívkou. Opravdu ji neznáš?" Bylo to tu znovu, ten nepříjemný pocit, že mi přece byla něčím povědomá. Frasně povědomá. Jako stará známá, na kterou jsem se přinutil zapomenout.

,,Neznám," odvětil jsem pevně, protože sice to byl Newt, ale mohl by to říct Albymu a to bych pak byl v obrovské hromadě plopáků.

,,Tommy, mě to můžeš říct?" naléhal na mě znovu Newt. Pak si přisedl ještě blíž a zničehonic jsem ho ucítil tak děsně blízko, až mě to trochu děsilo.

,,Vím, že ti je povědomá. A nechci, aby se ti něco stalo, když by pravda vyšla najevo. Vím, že máš něco společného s tím, proč jsme tady," pošeptal mi do ucha, až se mi zježila kůže na zátylku. Byl na mě nalepený už tak blízko, že jsem cítil i to, jak dýchá. Je možné, že by se z toho obsahu láhve opil? Ať už to bylo, co chtělo. Položil mi ruce na ramena a obtočil si je kolem mě, že jsem pocit že jsem uvězněný v moci nějaké chobotnice.

,,No tak nebraň se tomu," sykl, když pocítil z mé strany lehkou vlnu nevole.

,,Tohle je čím dál divnější místo," prohlásil jsem načež jsem si znovu přihnul té nechutné tekutiny.

***

Ráno jsem se kupodivu, opět probudil ve svém spacáku. Vůbec jsem si nepamatoval, jak jsem se do něj dostal. Po Newtovi nebylo ani vidu, ani slechu.

______________________________________
Krásný 8.prosinec přeju
Dnes tu máme první (a možná taky poslední) ship z Labyrintu. Newt a Thomas jsou prostě tak cute. Moc jsem si nevěřila, že to napíšu ale nakonec se mi to nějak povedlo. Snad se vám to také líbilo.
Andy