𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Ahoj, vím, že je to pravděpodobně velmi divný požadavek, ale mohl bych tě fotit?

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Cože?

Celkem krátká odpověď, ale asi to chápu, taky by mě zaskočila podobná otázka, nemíním ji však brát zpátky, jen se ji pokusím vysvětlit.

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Jsem fotograf, nebo se za něj aspoň naivně považuji. Prostě miluju fotografování a už dlouhou dobu hledám v tomhle nekonečným vesmíru něco, co bych chtěl fotit. Narazil jsem na tebe a myslím, že ty jsi to něco. Jo, zní to teď vážně úchylně a nevěrohodně, ale píšu to od srdíčka.
Prosím, neblokuj mě（*'▽'*)

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Co?

No, není to zrovna spisovatel, ale nic není ztraceno.

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Tak jinak, jsi ze Seoulu?

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Ano

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Vadí ti nějak fotoaparát nebo se stydíš za svůj obličej? （'υ｀）

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Ne?

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Super (≧▽≦) Vadilo by ti, se semnou poznat a sejít se, protože bych tě opravdu moc chtěl nafotit. Nejde o akty, neboj.
(人◕ω◕)

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Nevadilo

Stále dokola jednoslovné odpovědi, zvláštní. Možná nemá moc bohatou slovní zásobu nebo je opravdu zaskočen, aspoň jeho odpověď byla kladná. Ještě než jsem stihl vybuchnout v šťastný pískot, přišla od něj další zpráva.

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Proč?

Ačkoliv to bylo opět jedno slůvko, pravděpodobně mě zaskočilo stejně, jako toho chlapce otázky, co jsem mu položil já. Samozřejmě, v této situaci by se zeptal pravděpodobně každý, ale tak nějak jsem doufal, že v tom jeho slovníčku nebude zrovna  'proč'. Dává to logiku, ovšem, ale mně se tu nechce vypisovat, jak jsem se zakoukal do jeho unikátní tváře. Nechci, aby měl o mně hned špatné mínění.

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
To je asi trochu dlouhé psaní.... i na mě. Ale klidně ti to povím, když se sejdeme ('∀｀；)

V této chvíli jsem vážně musel vypadat jako velmi podezřelá osoba na internetu, co se snaží nahnat nějakého teenagera k sobě domů, aby s ním mohl provést něco rozhodně nezákonného. Snad není vystrašený natolik, aby mě někomu nahlásil. Občas bych vážně měl dříve přemýšlet, než-li psát.

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Fajn
Kdy?

Jeho suché odpovědi mě přestávaly bavit, ale byl jsem šťastný, jestliže to mělo znamenat, že najdu smysl své cesty, jakožto fotografa.

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Kdy máš čas? （'υ｀）

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Kdykoliv

Rázem jsem pohledem zabloudil k hodinám na mém displeji, ukazovaly, že se pomalu blížila dvanáctá hodina polední. Den v týdnu - sobota. Super! Všechno mi hrálo do karet.

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Sejdeme se dneska?

Nechtěl jsem čekat, navíc mi bylo jasné, že s jeho výřečností se mi kontakt nepodaří udržet ani několik hodin, natož dní.

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Fajn
Kde?
Kdy?

Nemohl to prostě poskládat do jedné věty? Má snad na tohle úchylku? Prolétalo mi hlavou, zatímco jsem ještě přemýšlel o místě setkání.

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Znáš Onsu park u SOPA?

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Ano

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Takže nemáš problém se tam dostat třeba do dvou hodin?

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Ne

Měl jsem štěstí, že bydlím poblíž. Koneckonců, z Busanu jsme se sem stěhovali jen kvůli SOPA (School of Performing Art) a kvůli tomu, že jsem chtěl mermomocí studovat zpěv. Ale tu jsem znejistěl, protože to šlo až moc snadno. Všichni víme, že jestli se všechno příliš hladce ubírá naším směrem, nakonec se něco zvrtne.

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Jen, můžu tě ještě o něco požádat?

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Ano

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Vyfotil by ses teď pro mě a poslal mi to? Víš, člověk si nemůže nikdy být jistý, s kým si opravdu píše.
Že to říkám zrovna já hehe ('∀｀；)

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:

𝚑𝚘𝚗𝚎𝚢𝚖𝚒𝚕𝚔𝚙𝚑𝚘𝚝𝚘:
Super, tak za dvě hodiny? (人◕ω◕)

𝚑𝚢𝚞𝚗𝚠𝚑𝚘:
Okay

***
„𝚝𝚑𝚎 𝚠𝚊𝚢 𝚠𝚎 𝚖𝚎𝚝"